Janel Weil: Jsou to prostě pořád "moji" havránci

Další z řad havraspárských legend ukončila svou modrou pouť a vydala se novým směrem, na kariéru světle fialového hábitu. Prof. Janel Weil však nadále zůstává v havraspárských srdcích, a proto jsme museli být i u této její "přeměny". A jak vše vnímá samotná novopečená fialová?

Byla jsem nesmírně zvědavá na naši Janelku, dnes již slečnu profesorku Weilovou, a tak jsem si vyťápla směr její kabinet. A co nevidím! Modrý koutek! Neváhala jsem a hned jsem zapadla dovnitř.

Okamžitě jsem se lekla, že se nám přestěhovala kolejka, jak tam bylo modro a přeplněno. Naštěstí jsem zjistila, že nyní máme kolejky dvě! A tak jsem nepozorovaně vycouvala a běžela pro nějaký ten dáreček pro slečnu a s trochu větším randálem se vrátila. To víte, nést živého havrana v krabici není zrovna nejtišší! No a jak jsem viděla, nebyla jsem sama, koho napadlo přinést nějaký ten dar!

Například od Larrie dostala pár svých zadrobených polštářků z havraspárské kolejky pro lepší odér. Larr si totiž stěžovala na vůni novoty v kabinetě!

Madidess přinesla sl. Janel něco k snědku, konkrétně modrý džus a bonboniéru. To víte, profesoři se prý mívají zle...

Isabella odněkud přitáhla bedničku domácího ležáku, krabici belgických pralinek, tyrkysový přehoz na postel a závěsy na okna ve čtyřech vzájemně se prolínajících odstínech modré. A nato ještě odběhla a s námahou přitáhla Ó-sochu-Roweny a odkrojek Kouzelného ementálu splněných přání.

Ach ta štědrost, bojím se, že naše kolejka bude opravdu přestěhovaná v kabinetu sl. Weilové...

A Katelyn hodila po paňsorce jakousi modrou květinu, prý "docela nešikovně zabalenou".

***

Když jsem prozkoumala všechny dary, usadila jsem se do modrého křesla a čekala, než bude u sl. Weilové  trochu klidu. Když přišly slečny profesorky Alisma a Petula, už jsem začala své čekání pokládat za marné, ale v pozdních odpoledních hodinách se na mě ukázalo štěstí a já vytasila svůj safírový brk, pergamen a doslova se na osamocenou novopečenou profesorku vrhla! 

Corvinus Declaratio: Zdravím, sl. Weilová. *usměje se na slečnu a ještě jednou jí pogratuluje k jejímu zfialovění* Jak se nyní cítíte? A jaké pro vás bylo přijímání do řad fialových, tedy vaše přebarvování?

Janel Weil: Děkuji, děkuji. *usměje se na slečnu Lilien a zamyslí se* Cítím se… zvláštně. Už jsem si myslela, že mě na škole nemůže nic překvapit a vidíte, překvapilo. Najednou je zase spousta nových míst, která nemám prozkoumaná, zdraví mě i lidi, se kterými jsem dřív nepromluvila ani slovo, a samozřejmě, musím vykat těm, kterým jsem x let tykala. Ale necítím se zase tak hrozně, jak jsem čekala, dá se to přežít. Co se týká přebarvování, klasicky jsem to zpackala – i když jsem přišla povinně neutrálně oblečená a snažila jsem se soustředit místo modré na fialovou, napoprvé se přeměna nepovedla. Těžko říct, jestli byly důvodem neúspěchu opravdu havraní bačkůrky, které jsem jaksi zapomněla sundat, nebo jsem prostě nedostatečně vyhnala Havraspár z hlavy… Ale nakonec se to kolegyni Elle podařilo zdárně dokončit a já přežila, dokonce vcelku!

*

Corvinus Declaratio: Jaké to pro vás je, oblékat nyní fialovou místo modré? A už jste se ve sborovně a svém novém kabinetu patřičně zabydlela?

Janel Weil: Já zatím nejsem fialová! *ukazuje na své černé šaty* Zatím ještě držím smutek! Nicméně nemyslím, že bych nějak výrazněji oblékala fialovou v dalších dnech. Můj šatník je kromě černé prostě hlavně modrý a tak to i zůstane. I když jsem s lítostí musela vyřadit několik krásných modrých kousků, které jsou bohužel jen pro studenty…
Kabinet už mám krásně zabydlený, taky hlavně díky pomoci několika modrých dobrovolnic. *zakření se na ni* Sborovnu jsem ještě jaksi nestihla, je tam vážně hromada informací a pořád přibývají další, takže se zatím držím zpátky a pozoruju a poslouchám, co se děje, abych neřekla něco, čeho bych vzápětí litovala.

*

Corvinus Declaratio: Myslím, že mnoho lidí již ví, že se chystáte učit předměty Kouzelnické instituce a Literární seminář- poezie 3. ročník po madame Anseiole Renine Rawenclav. Můžete nám ale přiblížit předmět Kouzelnické instituce trochu blíž?

Janel Weil: To víte, já vám řeknu, co budu učit, a nikdo se na ten předmět nepřihlásí! *chce vypláznout jazyk, ale pak si uvědomí, že je dospělá paní profesorka, a radši na to zapomene* Ale tak něco vám prozradím, že. Ten předmět vznikl trochu jako... profesní poradna, jestli to tak můžu říct. Protože kdo dneska ví něco bližšího o jiných povoláních, než je práce tady ve škole, že. Takže se budu zabývat nejznámějšími kouzelnickými institucemi, jako je Ministerstvo kouzel, Nemocnice sv. Munga a podobně, aby studenti věděli, co se tam vlastně dělá. A i když třeba uvažují o kariéře profesora, každý kouzelník by měl mít dle mého v tomhle ohledu přehled.

*

Corvinus Declaratio: Teď se trochu vrátíme do dob před vaším zfialověním. Jaké pro vás bylo rozhodování, když jste měla volit, co s vámi bude? Tedy když jste se rozhodovala jestli zfialovět, či zůstat modrá v rozšiřujícím studiu? Nepřemýšlela jste o tmavě fialové?

Janel Weil: Tak bylo to těžké, protože k Havraspáru mám prostě… vztah. A bylo mi jasné, že když nebudu mít přístup do kolejky a zasedačky a nebudu prostě součástí toho všeho, bude mi to chybět. Ale na druhou stranu, studentská léta jsem si užila. Dosáhla jsem na odznak, zkusila jsem si různé celoškolní soutěže, nasbírala jsem nějakou tu hromádku bodů… Takže mi nějak došlo, že je třeba se posunout dál. Že i když mi budou havránci neskutečně chybět, nedělalo by dobrotu, kdybych se pustila do rozšiřovacího studia, protože bych se nemohla jakoby "dostat na vyšší level", jestli mi rozumíte. Takže jsem si říkala, že zkusím zažádat o místo profesorky a nechám to osudu – buď zůstanu modrá, protože mě nevezmou, nebo zfialovím a budu učit, což jsem si vlastně na druhou stranu opravdu přála. A dopadlo to takhle, madame Elle rozhodla. *pousměje se* Co se týká tmavě fialové, o té jsem neuvažovala. Říkala jsem si, že když jsem strávila x školních let v návalu práce, asi bych se moc nudila, kdyby se moje činnost na škole zredukovala "jen" na semináře a soutěže.

*

(Slečna Weil "zamlada")

*

Corvinus Declaratio: *prohlédne si sl. Janel od hlavy až k patě a zastaví se u krásné kytice růží* Od kohopak jste je dostala?

Janel Weil: *přivoní ke kytici* Nádhera, že? Tenhle pugét mi poslal s gratulací Madi. *mává jí imaginárně z Corvina*

(pozn. redakce: sl. Janel ty květiny měnila tak rychle, že na fotografii již růže nejsou)

*

Corvinus Declaratio: Máte nějaké plány do budoucna? *zajímalo by jí, co sl. Janel plánuje, aby se na to mohla psychicky připravit*

Janel Weil: Teď nějak nevím, co vám na to odpovědět. Budoucnost rozhodně plánuju, ale co se v ní bude odehrávat… těžko říct. Pokud se někdo přihlásí, tak hodlám dopsat další ročník Kouzelnických institucí a přidat i nějaký další předmět… Ale konkrétní plány zatím nejsou, ještě jsem se dostatečně nevzpamatovala z toho šoku. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Jak vás přijali ostatní fialoví? A co říkáte na své kolegyně, které byly přebarveny s vámi? na mysli mám samozřejmě sl. Selenu Enail Smithovou a sl. Aki san Marino.

Janel Weil: Ti, se kterými jsem už mluvila, mě přijali dobře, nikdo si zatím nestěžoval, že je nějaká Weilová fialová, jen kolega Kilahim se poněkud pozastavil nad tím, že jsem před chvílí ještě byla nefialová a kolega Serge mi oznámil, že jsem udělala největší chybu v životě… *zasměje se* Nicméně si rozhodně nemohu stěžovat.
A Aki i Selen rozhodně fandím a jsem zvědavá na jejich předměty. Se Sel jsem se vlastně od zfialovění ještě nesetkala, ale s Aki jsme se už bavily a obě jsme zvědavé na to, jak to profesorování vlastně bude vypadat. *zašklebí se*

*

Corvinus Declaratio: Jak se nyní díváte na své bývalé spolužáky a hlavně na své kolejní "spolupachatele"? Máte nějaký studentský zážitek, na který nikdy nezapomenete?

Janel Weil: Dívám se na ně pořád stejně, jsou to prostě pořád "moji" havránci. Jak se dívají oni na mě, to už je otázka. *směje se* Je těžké začít jim vykat a tvářit se, že ke mně mají mít nějaký respekt... Každopádně až budu mít v ruce jejich úkoly a žádosti o omluvy, půjde mi to lépe. *škodolibě se zasměje* A takových zážitků mám hromady – ať už je to třeba nezapomenutelná akce Z.L.O., kdy se ukázalo, jak Havraspár umí spolupracovat, nebo třeba moje jmenování prefektkou/primuskou, oba dva Sedmiboje, Bradavická čtyřka, každý stresoidní "úkolový" víkend, letní prázdniny plné flákání v kolejce, vymýšlení zlepšováků v zasedačce nebo jen jednotlivé debaty s různými lidmi… Je toho moc, ale pochybuju, že se mi něco z toho podaří zapomenout. Na to jsou to moc zásadní vzpomínky.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se na sl. Janel a málem jí vylétnou oči z důlku, jakmile se podívala na hodinky* No myslím, že mi toto bude úplně stačit. *mrkne na slečnu* Děkuji moc za rozhovor, a zase za vámi někdy přijdu do kabinetu, máte tu útulno.

Janel Weil: Nemáte zač děkovat, já děkuji vám. Přeji příjemný zbytek dne a určitě se zase stavte.

***

Za celou redakci Corvina Declaratio tedy přejeme slečně profesorce Janel Weil mnoho zdaru v dalším působení. Madame, jsme stále s vámi!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář