Modrý sraz 4.9. 2010

Ano, ano, ano! Je to tak! 4.9.2010 se uskutečnil modrý sraz, který byl naprosto úžasný. A jak to co všechno probíhalo, co se tam dělo a jak to dopadlo? No to vám hned velmi ráda řeknu, protože vy pak budete litovat, že jste tam nebyli a já se budu smát!

Už jen ten den začal trošku netradičně. Probudila jsem se u své kamarádky a spolužačky Eressiel de Naso a v tu chvíli mi došlo: "Holka, šup z postele, za chvilku ti jede vlak směr Praha!" A řeknu vám, z postele jsem byla venku co by dup! Přichystala jsem se a poté, co mě Eresska "vykopla" z domu (Merlinužel se mnou jet nemohla), už jsem si to štrádovala na vlak. Pak už mi zbývalo přetrpět jenom dvě a půl hodiny ve vlaku a vystupovala jsem na Hlavním nádraží v Praze.

Řeknu vám, že jako správný vesnický buran jsem nejdřív zkoumala, kam vůbec mám jít. Nakonec jsem sešla schody, které teoreticky měly vést do podchodu, a také vedly, jenže další problém byl na světě! Doprava, nebo doleva? Inu, když jsem zjistila, že je to na obou stranách stejné, prostě jsem se držela davu, však někam dojdu...

Nakonec jsem dobloudila na místo, kde jsem si myslela, že se máme slétnout. Stála jsem tam jak tvrdé "Y" a sledovala očima, jestli náhodou nenajdu nějakou povědomou tvář. Jenže jako srazový nováček jsem prostě nikoho neznala a nebyla si jistá, jestli někoho vidím nebo ne. Nakonec se mi rozvibroval démonek a na display mu svítilo jméno "Justy", a tak jsem hovor přijala a s Justiho pomocí jsem dobloudila na přesné místo setkání (pozn.: stačilo jenom sjet eskalátory!).

Tak sem musíte dobloudit, abyste se dostali na místo sletu.

Dorazila jsem za Justinem, který dorazil dokonce v obleku (pozn.: to víte, práce nepočká!) a jen co jsme prohodili pár slov, přilétli Larrie, John a Monny a začalo celohavránkovské objímání. Přepočítali jsme se a zjistili, že nám ještě pár nahlášených havránků chybí, a tak jsme čekali... Nakonec dorazila Janel a my jsme byli kompletní.

A co se dělo pak? No, dejme tomu, že jsme vyrazili směr zábava. Totiž, zábava, jak se to vezme. Prostě jsme letěli směr pití a jídlo! Jak jinak. Justy se od nás odpojil kvůli jisté pracovní záležitosti...

Zašli jsme posedět do jedné kavárny. Mimochodem, oni tam podepisují kelímky s pitím! Já jako naprostý buran z vesnice jsem na to čučela, ale poté jsem zjistila, že je to velmi praktické, když jsem najednou nevěděla, který kelímek je můj a který slečny primusky! Zde jsme také dostali od naší novopečené prefektky Monny luxusní havraní pamětní listy (pozn.: už mi hezky visí na zdi!)

Tak například tímto listem se pyšní náš pan kolejní.

Monny ještě vytáhla úžasné modré desky a bylo o zábavu postaráno, tedy aspoň pro Larr, Janel a Lilien (mě). Co dělala Schatzová, to raději neprozradím, ona by mě ještě mohla uhranout, tak ať vám to poví radši sama.

Ozval se nějaký podivný zvuk a naše pohledy ulpěly na panu kolejním, tedy na Johnovi, a bylo nám jasné, že je čas vydat se "o dům dál", tedy na oběd. Přesun byl poměrně rychlý a po chvilce už jsme se ládovali jako diví. Myslím, že můžu přeskočit lovení kroket kdovíkde a zalepení úst nás havranek smaženým hermelínem! To byste nevěřili, jak umí být John škodolibý!

Kdo ví, na co holky koukají. Řekla bych, že John zrovna něco vyprávěl.

Ale jak už jsem řekla, tohle přeskočíme a dál pomineme také to, jak jsme bloudili. Jo a zase jsem čučela, když si Janel začala psát sms, aby si koupila "jízdenku"! Nakonec jsem ji musela napodobit a vyzkoušet to! A havrane, ono to vážně fungovalo!

Janelka se zrovna směje jakémusi vtípku, který pronesla Larrie. Nebo se směje něčemu jinému? No, kdo ví.

Když jsme se pomocí tramvaje, metra a nohou dopravili na správné místo a setkali se znovu s Justinem, který si odbyl svou pracovní pochůzku, mohli jsme pokračovat k hlavnímu bodu celého srazu, a to do čajovny Shangri-la u náměstí I.P. Pavlova, kde jsme strávili několik hodin povídáním, smíchem a nechybělo ani něco k pití. 

Justin v čajovně, opět vyfocen zcela nepozorovaně.

Jenže čas utíkal rychle a nesmlouvavě. Snažila jsem se ho hypnotizovat, aby se zpomalil, ale holt ještě nejsem takový magič, jak by bylo na zastavení času potřeba, a tak jsme se vydali směr Hlavní nádraží, kde jsme se se slzami v očích rozloučili s Justinem a Janel. Přála bych vám vidět Monny, jak s kapesníčkem v ruce mávala odjíždějící Janel.

Po tom, co se náš počet zmenšil na čtyři havránky, vypravili jsme se směr byt slečny primusky... Ne, neprozradím vám adresu! Cestou jsme s Monny rozebíraly naši deformaci modrou barvou a také jsme chtěli slečně primusce udělat hezké hnízdečko... Ehm, radši nebudu zmiňovat naše geniální plány s modrým papírem a polštáři...

Po menším nákupu jsme konečně dorazili do onoho sídla, kde jsme měli strávit následující noc.

Po prohlídce bytu jsme si usmysleli, že si objednáme pizzu, ale zkuste si v Praze v sobotu kolem osmé hodiny objednat pizzu! Myslíte si, že to nemůže být problém? No, haha. Po náročném vybírání, kdo si jakou pizzu dá, John zjistil, že jsme prošvihli čas rozvážení, a tak jsme se tedy přeorientovali na jiné stránky a zase si vybrali, ale opět ouha... V sobotu nerozváží! A tak jsme objednání pizzy z dovozem vzdali a zašli si pro večeři do čínské restaurace, kde se ti tři spiklenci dohodli, že se podíváme na horor  Paranormal Activity! To bylo něco pro mě, ale nekazila jsem jim podívanou a snažila se to přežít. A jak vidíte, povedlo se mi to! Jen si pak zkuste jít spát, havran aby se bál, jakého vtipálka napadne mě vytáhnout za kotník z postele! Myslím, že to bych nepřežila!

Chvíli poté, co odbila půlnoc, se ti tři seřadili a já na ně chvilku koukala s otevřenou pus...  tedy otevřeným zobáčkem, než mi všichni začali přát k narozeninám. Mě to tak překvapilo, že jsem ani nevěděla, co říct. A než jsem se vzpamatovala, držela jsem v ruce nádhernou modrou taštičku, ve které byly bombastické náušnice a  přívěšek na kůži. A tímto chci ještě jednou poděkovat Larr, Monny a Johnovi za to nádherný překvápko. Děkuju moc!

Poté jsme si ještě chvíli povídali a kolem půl druhé jsme se odebrali na kutě.

Když mi ráno v 6:45 zazvonil budík a já se musela potichu obléct a spolu s Larr odejít na nádraží a odjet zpátky domů do reality, která mi díky srazu chvíli unikala, vůbec se mi nechtělo. Nechtěla jsem opustit tu nádhernou atmosféru, která tam panovala. Byl to jeden z nejlepších víkendů, který jsem kdy zažila. Nikdy na ten sraz nezapomenu, byl to první sraz, kterého jsem se mohla zúčastnit, ale i přesto doufám, že nebyl poslední a zase brzy všechny uvidím. A samozřejmě chci poznat i vás ostatní, takže vás vyzývám: nebojte se srazů, protože je to vážně skvělý zážitek!

Vidíte, já na začátku řekla, že se budu smát, ale je mi spíš do pláče, protože bych chtěla zpátky a nemůžu. Ale už teď se těším na další modrý či jiný sraz!

***

Ale abyste neposlouchali jen mé líčení, zeptala jsem se ostatních účastníků srazu, jak se jim sraz líbil či nelíbil.

Justin Angel Sane

Volno prázdnin skončilo, ale sranda pokračuje. Jak jinak než kolejním srazem na začátek roku.
Moje pocity všichni pochopí už jen z tvrzení, že jsem měl tu smůlu a na půl dne jsem musel odběhnout na ministerstvo kouzel zařídit nějaké to papírování. I tak to byl však jeden z nejlepších dní prázdnin (přestože prázdniny už skončily *směje se*).
A proč jet na takový sraz? Už jen kvůli tomu, že uvidíte na vlastní oči svého dokonalého pana kolejního a jeho pomocníky s odznakem. A nejenom to, i ti nejmrzutější z vás budou domů odjíždět s nechutí a s bolestmi břicha od smíchu. Já to tak měl. *mrkne*

Larrie Larstonová

Zářijový modrý slet byl podle mého názoru moc fajn. I když jsme se nesešli ve velkém počtu a nevyváděli jsme žádné psí kusy co se programu týče, znovu jsme si vychutnali tu pravou havraspárskou atmosféru, která je naživo prostě ještě o fous lepší, protože je zkrátka hmatatelnější. S některými známými tvářemi jsme se viděli po dlouhé době, přibyl i nový obličejíček v podobě Lili , za což jsem moc ráda. *usměje se* I když jasně, kdyby nás bylo víc, byl by sraz ještě lepší. Každopádně mám dojem, že akce se vydařila a určitě by mohla mít na podzim pokračování.

S Monny už začínáme organizovat další slet, kde bude program skutečně vytuněný a na kterém se snad sejdeme ve velkém počtu všech modrých. Věřím, že si tyhle reálné modré seance najdou místo ve všedním životě Havraspáru a budou pro modré příjemným zpestřením. *usměje se*

Monny von Schatz

Na modrý sraz jsem se moc těšila. Nejen proto, že už jsem se se spoustou modrásků moc dlouho neviděla, ale taky proto, že jsem se těšila jak někoho zdrbneme pěkně při čaji v čajovně... Celý ten den byl dokonalý. Nejdřív sledování mudlů na Hlavním nádraží, pak občerstvení v místní kavárně, kde mi milí mudlové nechali jeden menší dárek a ještě navíc mi poděkovali za návštěvu... no jsou někteří lidé ale rozkošní! Nu a v čajovně jsme skvěle podrbali. Pro mě teda sraz zkončil až v pondělí ráno, kdy jsem se dostala domů, ale o to byl lepší. *usměje se* ... Už se moc těším na další. *natěšeně se směje*

 

Janel Weil

Takže pro začátek – jestli jste modří a máte alespoň tu nejmenší možnost se a nějaký modrý sraz podívat, udělejte to. Ono vůbec obecně na jakýkoli sraz. Protože vás nikdo neukousne a naopak se poznáte s těmi, které jinak vidíte každý den jen jako hromádku písmenek. A ono je to pak fakt fajn, když si k té hromádce písmenek můžete přiřadit obličej a říct si, že je to ta a ta, se kterou jste měli to super karamelové latté a která má stejný řetízek jako vy.
Musím říct, že tenhle sraz byl jeden z nejlepších, které jsem zažila. Asi na tom má určitý podíl i fakt, že tam byli opravdu jen lidi, se kterými se běžně bavím a které jsem třeba znala dříve, ale myslím, že by si to užil i jakýkoli „nováček“. Ono je totiž fajn sedět někde s lidmi a povídat si s nimi o tom, že už brzy bude ten famfrpál a že se na to klikání fakt (ne)těšíte a že nevíte, co si zapsat za předmět – a to všechno bez toho, aby na vás ti lidi koukali jako na blázna.
Prostě jsem si to opravdu užila a doufám, že se mi povede dostat se zase na nějaký podobný sraz. *usmívá se*

John Werewolf

No, je škoda, že takových srazů nebývalo více, protože je příjemné potkat lidi, se kterými se setkáváme vlastně jen pomocí písmenek na Hogwarts. A taky je škoda, že nás nedorazilo víc, protože to odpoledne bylo skvěle strávené v kroužku v čajovně. *usmívá se* A když pominu písně od Nohavice, tak tomu není vůbec co vytknout *směje se*

***

Tady vidíte, že nejen mně přišel sraz úžasný! Takže příště se těším i na vás ostatní, havránci!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář