Pozor! Pozor! Blíží se vousáč v červeném!

Večer 5. 12. raději nevycházejte ze svých pokojů a už vůbec ne z kolejních místností. Chcete vědět proč? Tak čtěte dále!

V mudlsvětě se totiž pohybuje podivná vousatá postava v doprovodu černého individua s velikánským pytlem a ještě podivnějšího okřídleného stvoření připomínajícího obtloustlou vílu. Není vyloučeno, že se mohou dostat i do Bradavic.

I když jsem slyšela, že bezpečnostní opatření bylo posíleno několika kouzly navíc.

Ano, tušíte správně. MIKULÁŠ je TADY. Tohoto chlapíka se zvláštní úchylkou na veršované básničky zná určitě  každý.

A proč se vlastně slaví? Připomínáme si tím skutečnou postavu - biskupa Mikuláše, který žil ve třetím století našeho letopočtu. Byl to dobrosrdečný muž, který vše, co měl, rozdal chudým. Povolání biskupa Mikuláše připomíná i jeho současný převlek - tedy biskupská čepice a hábit s křížem. Jeho úkolem je konat dobro a obdarovávat děti. Mikulášův doprovod - čert s andělem - byl součástí průvodů, které se dřív v tento den konaly. Zatímco u nás obdarovává začátkem prosince Mikuláš a koncem prosince Ježíšek, za velkou louží ho sjednotili - dárky dává Santa Claus, tedy podoba jména Nikolaos, nebo-li Mikuláš.

***

Takže jsem zastánce "oknového Mikuláše". Dodneška mi to připadá kouzelné a napínavé, kdy se tam něco v té misce objeví. Skoro jako Vánoce. A jsem rozhodnuta, že to tak budu praktikovat i u svých dětí... Takže tréninku zdar.

*

Phillipa O Connel: Mikuláše slavím každý rok. A každý rok se na to těším jako malá holka. Teda s tím rozdílem, že už nečeká tajemná miska plná dobrot za oknem na mě... Ale sama ji tam dávám. A ptáte se pro koho? No přece pro mého muže. Chlapi, ti nikdy nevyrostou.

Jinak úplně první Mikuláš s čertem, na které si pamatuju, mi přinesli v  tehdejší dělnické době žlutou prasátkovou pokladničku. Plastovou. To mám i na fotce. A ještě tam jde vidět, jak jsem celá ubrečená, protože jsem tehdy viděla něco tak strašlivého, jako je čert, a řvala jsem a řvala na celé kolo. Proto mě asi nevzal.

Od té doby mě Mikuláš s čertem navštěvovali tajně. Když se setmělo, vystrčila jsem s bráchou misky ven na parapet a pak najednou misky byly plné. Stačilo jen zakřičet do noci. Děkuji Mikuláááši. A mohlo se mlsat. Uhlí a brambory jsme na parapetu nechali. A rok od roku jsme to zkoušeli s většími a většími mísami...
Snad jen jednou v životě k nám Mikuláš přišel až domů. Ale poznala jsem v něm a v jeho doporovodu staršího bratrance, sestřenici a  jejich kamaráda, takže jsme z toho spíše měli bžundu než respekt.

Takže jsem zastánce "oknového Mikuláše". Dodneška mi to připadá kouzelné a  napínavé, kdy se tam něco v té misce objeví... Skoro jako Vánoce. A jsem rozhodnuta, že to tak budu praktikovat i u svých dětí. Takže tréninku zdar.

*

Linn Rose Lairová: Tento svátek vlastně ani neslavím - respektive, beru to jako příjemné uvolnění během dne, prostě relax. Jdeš po ulici jen do obchodu a vidět, jak se děti bojí čertů, je prostě úžasné. Ne že bych byla škodolibá... Mikuláš je v podstatě předzvěstí Vánoc, na které se strašně moc těším a už to dýchá tou vánoční atmosférou... Navíc, není nic lepšího než pozorovat ohňostroj, popíjet horký grog a slyšet řinčení řetězů čertů a vánoční koledy.
Bohužel v přestrojení nechodím, protože to vždycky tak "rychle" uteče a znenadání je prosinec a já nemám kostým, tak to nechávám na ostatních. Ovšem určitě bych někdy někoho chtěla pozlobit jako čertice nebo se tvářit jako anděl (já se ale samozřejmě moc přetvařovat nemusím). Dárky nedostávám ani nikomu nedávám, šetřím na Vánoce.

*

Leelee z Arkony: Mikuláše jako dítě z mudlovské rodiny samozřejmě slavím. Když jsem byla malá, vždycky k nám Mikuláš přišel. A taky mi něco nechal v punčoše, kterou jsem dávala na okno. Nepamatuji si žádnou konkrétní historku, ale vím, že jsem strašně nesnášela, když jsem musela říkat básničku. Nikdy jsem se nijak zvlášť nebála, jednak jsem asi od začátku tušila, jak to s ním je, a taky jsem byla hodná, takže jsem neměla problém.

V posledních letech jsem si vyzkoušela i strašení, ehm, tedy obdarovávání, dětiček. Jako každá holčička bych samozřejmě nejradši šla za anděla s hvězdou na čele, ale nějak jsem se zatím pokaždé líp hodila na čerta. Jednou jsem byla dokonce Mikuláš, ale to se mi moc nelíbilo. Zato maskování na čerta bylo úžasné a ještě lepší potom odmaskovávání - zacuchané vlasy a černé tváře jsem měla ještě asi týden. A taky vidět ten čirý strach v očích ječících dětí při pohledu na mě byl velice neobvyklý, ale vůbec ne nepříjemný zážitek.

*

Melánie Hale: Mikuláše jsem slavila dříve, coby dítě, zhruba do svých jedenácti let. Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
Moje sestřenka oblečená v hávu anděla s překrásnými bílými křídly a její přítel oděný ve špinavém kožichu a s obludnými rohy a řetězem. Pamatuji si, že zvuku chřestícího řetězu jsem se jako malé děvčátko vždy bála. Přesto ale vždy přišla nadílka v podobě sladkostí a chutného ovoce. Ten strach za to stál. Přezpívat písničku nebyl takový problém. Mikuláše jsem vždy měla ráda a v průběhu dalších let jsem se bála méně a méně. Po smrti mého dědečka jsme s touto zvyklostí přestali, žila dále jen ve škole, kde přestala až minulý rok s nástupem na střední.
Osobně si myslím, že tradice Mikuláše je pěkná a měla by se dále udržovat, alespoň něco na ty zlobivé děti platí.

*

Nicolette Marique Leroy: Mikuláše nijak neslavím. Myslím, že jsem si ho odbyla v dětství, kdy jsem se čertů hrozně bála, takže teď s nimi nechci mít nic společného. *zasměje se*

Nadílku dostanu od babičky a dědy a občas dostanu něco i od rodičů. Já dávám dárky a balíčky jen nejmladším v naší rodině. Baví mě balení dárků a vždycky si vyhraju i s balíčky. Dělám i psí verzi balíčků. Různé pamlsky apod. Za nikoho se nepřevlékám. Ani nemusím, stejně tak jako tak vypadám jako anděl. *smích*

Když jsem byla malá, tak za mnou přišel Mikuláš s andělem a čertem. Hrozně jsem se bála čertů, protože jsem byla zlobivé dítě, které se vztekalo, řvalo, když něco nemělo apod. *směje se* Jednou mi Mikuláš říkal, že pokud nebudu hodná, tak si mě příští rok odnese čert do pekla. Já samozřejmě neposlechla, když uplynul rok a bylo zase 5. prosince, tak jsem se schovala na skříň, kde jsem měla oblíbenou schovku a nechtěla slézt dolů, protože jsem se bála, že by mě mamka nechala čertem odnést do pekla. V mém dětství to byla moje nejoblíbenější sáhovka na Mikuláše a Velikonoce.

*

Isabella Anne Swan: Tak Mikuláše u mudlů slavíme pravidelně každý rok, je to milá tradice už od doby, kdy jsme se sestrou rozpoznaly čerta od maminky (i když...). Tenkrát ale chodili svatý s andílkem a satanášem na nás. Teď už chodím nahastrošená hrát Isuláše sama. Letos se zrovna chystám s kamarádkami obrazit mladší sourozence a pak obšťastnit naší nebeskou přítomností centrum města.

No a zajímavá příhoda se mi přihodila loni, kdy jsem byla v převleku Isuláše vyslána jako osobní stráž se sestrou (čertem) a její kamarádkou (andělem) na Svoboďák (pozn. autorky: brněnské náměstí Svobody) - jistá opálená slečna našemu andílkovi ukradla jeho nebeský zvonec...

*

Sharlotte la Libretëa: Mikuláše slavím velice ráda, vždy po šesté hodině vyčkávám, jestli zazvoní zvonek a venku by stál čert, Mikuláš a anděl. Sice už jsem na to velká, ale co... Vždy dostanu adventní kalendáře, čokoládky, vitamíny nebo želé bonbóny. Straším děti pouze ve škole. *úsměv* Máme takovou akci, která se jmenuje Čertovský den, kde chodí děti převlečeny za čerta nebo andílka, v jedné třídě je pouze jeden Mikuláš. Jednou takhle v jedné hale, kde se hrál basket a byla tam taková akce... Prostě tam měl přijít Mikuláš a spol. Tančilo se, hrálo a nakonec blik... Bylo zhasnuto a celá hala se dala do křiku. Najednou zase blik a bylo rozsvěceno... Stál tam Mikuláš i anděl a rozdávali chutné bonbóny, zatímco čerti dávali děti do pytlů a honili je. *usměje se* Na tohle si pamatuji snad nejvíc. Bylo to bezvadné.

*

Theresa Leagwitová: Mikuláše mám od malička ráda, vždycky k nám chodil za doprovodu spousty čertů a andělů a zanechal nám spoustu dobrot. Žel bohu, čím víc jsem rostla, tím víc u nás návštěv Mikuláše a jeho věrného doprovodu ubývalo a dneska už najdu jenom sáček se vším možným za oknem, občas ani to ne. Nicméně od něj každý rok dostanu teplé punčochy, což je v zimě ta nejužitečnější věc.
No a protože jsem už odrostlá a nejsem jako ti nezbedové, co k nim čerti chodí dělat neplechu, dělám aspoň každoročně u nás v oddíle Mikulášskou výpravu pro všechny naše děti a užíváme si tak Mikuláše celý den.

*

Cassiopeia Sagitta: Mikuláše sice neslavím tak, jako když jsem byla ještě malinká, ale přesto alespoň v rámci příbuzných. Je to spíše vždycky menší posezení u čaje a nějakých dobrot a předávání balíčků se sladkostmi. Naštěstí ani nemám špatné vzpomínky na čerta a Mikuláše, protože máma je nikdy nechtěla pouštět dovnitř, za což jsem byla ráda, protože jsem se jich spíše bála. Akorát pak, když jsem dorostla tak do 6. - 7. třídy, jsme s kamarády chodili po ulicích a po známých. Spíše než abychom strašili, tak aby se na nás koukli, jak jsme se vystrojili.
Mikuláše tedy vnímám jako příjemný menší svátek před Vánoci, spíše pro děti, ačkoliv já ho mám taky moc ráda.

*

Lilien Emity Meissed: Jé, Mikuláš, no to víš, že ho slavím. Je to velká zábava a myslím, že by byl nepostradatelný. Pamatuju si, jak jsem se jako malá strašně bála a vždycky jsem vlezla k mamince do náruče, zvlášť když přišel jako čert můj táta! Postupem času mě z maminčiny náruče vystrnadil bráška a následně už jsem si na čerty hrávala já. Byla jsem nejdříve anděl, pak čert, několikrát Mikuláš a pak zase anděl. Prostě je to úžasné, takto se převléknout a postrašit, ale hlavně obdarovávat děti.
Pamatuju si, jak jsme vždycky ráno s bráchou nedočkavě běželi do kuchyně a odbivovali svoje plné mističky, ještě teď vidím, jak tam stojím v noční košilce. *směje se*

*

Brianag Mac Coleáin: Já Mikuláše slavím, jako skoro každý. Vždy, když se vrátím domů, mě v mém pokojíčku čeká balíček. Musím se na něho vždycky hned vrhnout a vyloupnout první čokoládky z adventního kalendáře. Dostávám od všech babiček, tet a strýců a hlavně od rodičů balíček. Já nikomu nedávám, ale tento rok chci dát mému mladšímu bratříčkovi Filípkovi, který má jeden rok a dva měsíce. 14. prosince bude mít jeden rok a tři měsíce. Filípek má moc rád čokoládku a taková z kalendáře mu bude šmakovat.
Zážitek nemám, ale moc se mi líbilo na ZŠ, že jsme vždy dostali balíček a byli převlečení za andílky, Mikuláše a čerty. Já byla vždy andílek. Ale nejlepší bylo, když jednoho kluka odnesli v pytli. Teď když jsem na gymplu, nic nemáme, učíme se jako vždy. Doma si to potom vynahradím.

*

Elisa de Lunne: Mikuláše slavíme s naší rodinkou každoročně, i když jenom ve formě hromady čokolády a sem tam nějakého kousku ovoce v ponožce. Poslední roky jsem několikrát dělala anděla ve škole, když jsme chodili strašit primány dát jim nějaké bonbóny a jednoho nebo dva si odnést s sebou.

*

Arya de Hall: Mudlovského Mikuláše už moc neslavím, moc mě ten svátek nebaví a nijak ho neprožívám. Jen snad tím, že den předem mám narozeniny. Jinak každoročně dělám čerta na škole, pro mladší třídy. Nějaké dárečky dostávám od babičky a rodičů, ale není to nic slavného. Navíc mě docela štve, jak je tenhle svátek v dnešní době pojat, většinou je to jen záminka k tomu, aby se mladší mohli opít, takže nic úžasného. Jako malá jsem se čertů vždy hrozně bála, samozřejmě.

 

***

 

A kdo dočetl až sem a netuší, jak  Mikuláš vznikl, může se podívat na skvělý obrázek, který mu určitě pomůže ujasnit si, jak to vlastně bylo.

 

***

 

Moc děkuji všem, kteří mi poslali odpověď na mou neodbytnou sovu. Krásného Mikuláše!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář