Vánoce jsou...

...nuda, pěkný opruz, nejlepší období roku, ideální příležitost k odpočinku od školy, hysterie, shon, jeden velký úklid... Mám ještě chvilku pokračovat?

Já totiž neznám rozporuplnější dobu, než jsou právě Vánoce. Jen se rozhlédněte kolem sebe a zkuste si to přepočítat - kolik lidí je nadšených? A kolik Vánoce a všechno to velké haló kolem nesnáší a proklíná? Řekla bych, že to bude tak půl napůl. A já to vlastně chápu.

Když jsem byla malá (ne že bych byla nějak velká... ale prostě menší!), Vánoce pro mě byly jeden velký zázrak. Všechno bylo nazdobené, všechno vonělo tou zvláštní vůní svátků a všechno bylo prosyceno tím záhadným kouzlem tajemna. Podstrojovali mi cukroví, nosili do postele teplé kakao a nechali mě trávit celý den u pohádek v televizi. Jak říkám, jeden velký ráj. A když se večer ozvalo to záhadné zazvonění zvonečku a já jsem nadšeně a nedočkavě vběhla do pokoje, kde stál rozsvícený stromeček a pod ním kupa dárků, nedokázala jsem si představit nic lepšího.

***

***

A pak se to prostě nějak zvrtlo. Těchhle milých okamžiků začalo ubývat, protože jsem se najednou cukrovím jen necpala, ale musela se taky zapojit do jeho přípravy; protože se najednou dům nenazdobil sám od sebe, ale musela jsem taky pomáhat s vyčištěním každého jeho koutu; protože se dárky nezjevovaly samy od sebe, ale začala jsem trávit hodiny a hodiny v přecpaných obchodech, když jsem se zoufale snažila ulovit to, z čeho by obdarovaný měl největší radost... Protože prostě najednou nebyl čas na to, abych sebou jen tak plácla před televizi k pohádkám a vychutnávala si tu magickou atmosféru.

A v tom to asi je. Najednou jsme zklamaní tím, že to kouzlo nečinnosti a bezúčelného flákání někam vyprchalo a hromadí se věci ze seznamu "musím". A do těch se nikomu nechce, i když jsme je jinak dělali dobrovolně a docela nás to bavilo. Takže se teď asi řadím k těm, co skučí nad kýčovitým zdobením a pláčou, když na ulici potkají Santu Clause. K těm, co bleskově vypínají rádio v okamžiku, kdy se ozvou první tóny koledy a vymýšlejí geniální plán, jak se vyhnout rodinné Štědrovečerní večeři. I když jsem to třeba dřív měla ráda.

Asi nemám geniální řešení téhle situace a vlastně jsem vám neřekla nic nového... ale chtěla jsem si na chvíli sednout,  zastavit se a trochu si to v hlavě srovnat. Protože je té atmosféry škoda. A protože takhle se třeba vrátí. Zkuste to taky. Zamyslete se: Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovo Vánoce? Co pro vás znamenají? Jaký na ně máte názor? Čím je charakteristická TA atmosféra?

***

James Watfar: Vánoce pro mě znamenají hlavně klid. Chvilka, kdy můžu alespoň zkusit všechno hodit za hlavu a říkat si, že to počká, až bude po Vánocích. Ta pravá vánoční atmosféra se nějak vytrácí a je rok od roku slabší; asi nebudou tak kouzelné, jak se většina lidí tváří. Ale něco málo jim přece jenom zůstalo a snad to plánuje zůstat ještě dlouho. *úsměv*

 

*

Vicky Charmant: Vánoce? Nejdříve se mi vybavila slohovka na češtinu, kde jsme měli psát o Vánocích a o tom, že přece nejsou jen o dárkách. Já s tím naprosto nesouhlasím. Dneska je to vyloženě hon za dárky, proto jsem zvolila jiné téma, a pak znechuceně poslouchala ty rádoby líbivé slohovky o šťastných a veselých Vánocích v rodinném kruhu...
Já už Vánoce tak extrémně neprožívám. Mám ráda cukroví, mám ráda klobásu, ale obecně je to jeden velký stres. Já totiž naprosto nenávidím nakupování, šíleně mě to nebaví. To už musím mít jó náladu. Navíc všude v obchodech poslouchat vánoční koledy, tak to opravdu není pro mě...
Abych se tady dojemně rozepisovala, že mám rodinku pohromadě... U nás to není jen otázka Vánoc, myslím, že když rodina chce, může si společně sednout k večeři kterýkoli jiný den - anebo taky každý. 
K dávání dárků taky nepotřebuju Vánoce, stačí, když to tak cítím.
Tím nechci říct, že nemám Vánoce ráda, to ne, ale nepovažuju je za klidné období. Ale těším se na pohádky a až rodiče budou dávat stromeček do stojanu a zjistí, že se na něj nevejde hvězda. *rozesměje se*

*

Aki san Marino: Pro mě jsou svátky setkáním rodiny, poklidem s uvolněnou atmosférou. Samozřejmě, že se u nás dodržují umírněně tradice, ale rozhodně ne v komerčním pojetí. Uklízíme, zdobíme, slavíme - ovšem bez megadarů, o kterých ani Vánoce nemají být. Čím je ta atmosféra charakteristická? Očekáváním a pospolitostí. *pousměje se*

 

*

Cerridwen Lowra Antares: Chaos. Kýčovité ozdoby. Trapné koledy pořád dokola. Hysterie. Hádky. Hodně hádek. 
Znamenají pro mě přesně to výše zmíněné. *směje se*
Myslím, že se s nimi moc nadělá. U malých děcek to chápu. Jinak by mi stačilo dobré jídlo a fajn večer s lidmi, co mám ráda. Ale to se nějak nenosí, všeho musí být hodně, třpytit se to a...tak. *zamrká*
A TA atmosféra - tu já nějak vůbec neznám, vyhýbá se mi. *smích*

*

Magrápa Česneková: Když se řekne slovo Vánoce, první se mi vybaví příjemné teplo od krbu, vůně pečených perníčků a skořice. Vánoce pro mě znamenají možnost udělat si čas na svoji rodinu a přátele. Nedovedu si představit, jak by svět vypadal bez nich, protože se na ně už od prvního ledna těším. Miluji vyrábění výzdoby, shánění dárků a zdobení stromku. Moje babička říkala, že až se zruší Vánoce, nastane konec světa. Myslím si, že na tom něco bude. Lidé se mají na něco těšit aby se nezbláznili.

*

Katelyn Auster: Jako úplně první se mi vybaví výzdoba, která je pravidelně na všech lampách, když projíždíte Hlavní třídou v mém rodném městě. Asi vám to moc neřekne, ale ty velké svítící hvězdy, stromečky i zvonečky jsem si od dětství zafixovala jako takový symbol Vánoc. Jakmile se venku taková výzdoba objeví, jsou tady Vánoce. Znamenají pro mne takovou dobu odpočinku, klidu a lidé jsou k sobě tak nějak hodnější. Škodou jen je, že to takhle není celý rok. Ale přece jen - jsou lidé, kteří zase Vánoce neslaví nebo je odbydou jen tak, aby se neřeklo. Myslím, že na to už bude mít každý svůj názor. Není to ani nijak ryze křesťanský svátek, takže si nemyslím, že by pohané Vánoce neslavili. Vánoce jsou tu zkrátka pro každého, od dítěte po stařečka.

*

Elizabeth Lextrová: Vybaví se mi Otec prasátek. *směje se* Já vím, je to ujetý, ale tak Zeměplocha prostě. Znamenají pro mě období největšího stresu, frustrace a nesnášenlivosti k celému lidskému pokolení, koledám, zácpám, frontám u pokladen a sněhu. Prostě grrr a na zabití. *smích*

*

 

Narcissa Teacherová: Ne že bych chápala proč, ale napadl mě pes, nepokoušejte se pochopit moje myšlenkové pochody. Znamenají pro mě hlavně klid s rodinou a bramborový salát! A přála bych si, aby se ty dárky kupovaly samy! A uklízely a balily...

 

*

 

Niam i Tirnanog: Každoročně se na Vánoce těším. U nás jsou ve znamení pohody, klidu, míru... skutečně se nikam neženeme. Je to doba, kdy mandarinky chutnají lépe, sladké pečivo krásněji voní a kýčovitá světýlka vás dojímají skoro k pláči (o roztomilých soškách sobíků se santovskou čepičkou ani nemluvě... ostatně! Nechceme Santu! Máme Ježíška!!!). Nějak nepodléhám nákupnímu šílenství, takže si to skutečně jen a jen užívám a bavím se těmi chudáky, co hystericky pobíhají kolem. Letos popravdě bohužel patřím k té pološílené části taky... ale pevně věřím, že se to ještě zlepší. *úsměv*
Co tím chci ukázat - ta atmosféra vzniká tím, co je kolem vás a vámi. Víte, každý se bojíme kvůli dárkům a tomu všemu kolem, ale když se nakonec zamyslíte, zjistíte, že o to vůbec nejde. U nás děláme dva dny po Vánocích Kachnobraní - celá rodina se sejde, upečou se kachny a je veeeelká žranice. Vlastně jsou to takové druhé Vánoce, ale s celou rodinou, co se jen dostaví. Vánoce nás mají spojit dohromady, ne zavalit hromadou dárků. Takže pokud přemýšlíte, jakou udělat někomu radost... kolikrát tu největší udělá i jen obyčejné posezení nad čajem po dlouhé době, co jste se neviděli.

***

Co člověk, to názor. Tak si najděte vlastní způsob, jak ty Vánoce ve zdraví přežít!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář