Předsevzetí našich správců

Nový rok je teprve v peřinkách a všichni se vzpamatovávají z jeho vítání. Všude zůstala spoustu rozdělané práce a mnoho znás si prostě řeklo "dodělám to v novém roce". Že by předsevzetí do nového roku? Co to vlastně je a jaké mají předsevzetí správci z Hogwarts?

Někdo by se mohl zeptat, co vlastně předsevzetí je. Inu, lidé si jej dávají do nového roku či po nějaké významné události, jež změní jejich život. Někteří si předsevzetí dají, ale moc dlouho jim nevydrží, protože mají málo snahy nebo jim chybí snaživost a trpělivost. Jen málo z nich dotáhne předsevzetí do konce a někteří si radši ani předsevzetí nedávají, protože vědí, že by ho stejně nesplnili nebo jim přijde zbytečně a nepotřebují ho.

Podle mého je předsevzetí pěkná věc, problém je jen v lidech, kteří nejsou schopni své předsevzetí dodržet. Lidé tudíž nepochybují o předsevzetí jako takovém, ale sami o sobě.

Chtěli jsme znát i názor odbornice a proto jsme navštívili slečnu Mintaku Orionis, která si ve svém kabinetu zrovna vykládala své karty. Přeci ona, která pomocí svých četných věšteckých metod dovede nahlédnout do budoucnosti, musí mít názor na to, zdali jsou taková předsevzetí zbytečná, nebo ne? Zeptali jsme se jí tedy na názor.

*

Mintaka Orionis: Já si žádná předsevzetí nedávám. Pokud něco chci změnit, tak se o to snažím kdykoli během roku. Nepotřebuji čekat na první den v novém roce. I když letos se nějak nemohu dokopat do psaní nových výkladů, tak to je takový můj úkol do nového roku, ale předsevzetí to rozhodně není.

Ale jestli novoroční předsevzetí někomu pomůže, tak proč ne... Ať si je dává.

***

Pravila naše odbornice, která se opět sklonila nad kartami a něco si mumlala pod nos. Nechali jsme ji tedy plně soustředěnou a pokračovali jsme ve své cestě.

Předsevzetí si může dát každý, od studenta až po sovu, ale nás zajímalo, jaké předsevzetí si chtějí dát správci zde na Hogwarts. A proč? Protože jejich předsevzetí, která jsme pro vás získali, jak jinak než legálně, snadno ovlivní i váš život na Hogwarts. Co od nich tedy můžeme v novém roce čekat?

***

Nedalo mi to, a vyslala jsem sovu k panu ředitelovi, k našemu slunci jasnému. Ředitel Nimradir Elénére byl však poněkud tajemný a z odpovědi na otázku, co plánuje na Hogwarts v novém roce, se vykrucoval, jak jen to šlo, takže se jen můžeme bát, co si na nás připraví... Ale alespoň nám prozradil své předsevzetí, které opravdu stojí za to!

Nimrandir Elénére: Předsevzetí do nového roku? Nechat za sebou to staré a hledět dopředu. K těm důležitým osobním předsevzetím pak patří "nestresovat se!" A konečně získat všechny magíky v soubojovém klubu.

***

Nakonec jsem tedy bombardování jeho sovince vzdala a vzala si svůj havrbrk s pergamen a namířila si to do kabinetu madame Weilové. Ovšem jediný žijící tvor tam byl její vznešený havran, a tak jsem se ji vydala hledat po celém hradě. Poté, co jsem ji nenašla ani v její nové kanceláři Sub Salixu, jsem si začínala myslet, že madame Weilová emigrovala za tučňáky, avšak jaké bylo mé překvapení, když jsem se vydala do kolejní místnosti pro svůj svetr. Před vstupem do kolejní místnosti jsem našla právě madame Weilovou, jak se urputně snaží dostat do naší kolejní místnosti. Chvíli jsem ji se zájmem pozorovala, než si mě všimla. Začala mumlat něco o tom, že jen posílala Havraspáru novoroční přání, čemuž bych i věřila, jelikož její přání se v kolejní místnosti skutečně objevilo, ale myslím, že madame nám ho chtěla doručit osobně.

Zeptala jsem se tedy na její plány pro Sub Salix.

Janel Weil: Já si předsevzetí zásadně nedávám, protože jsou u mě naprosto kontraproduktivní - když si řeknu, že v daném roce zvládnu to a to, tak jsem pak ještě línější se v tom směru nějak angažovat, takže neudělám vůbec nic. Ne, žádná předsevzetí!

Ale co se týká čítárny... Na Sub Salix se zapomíná, tak se chci postarat o to, aby se nezapomínalo. Pak jsem se rozhodla postrčit ty lidi, o kterých vím, že píšou, ale nechce se jim dílka vydávat. Je to škoda. Třeba se mi podaří někoho přesvědčit, že.

Taky bych se ráda pokusila více zapojit zveřejňování příběhových a básnických úkolů, které se vyskytují nejen v Literárních seminářích. Do Archivu se zase všechno nevejde, že.

A kromě toho by se ještě mělo do konce tohoto školního roku rozhodně vynořit další pokračování Li Shang-yinova šílenství. Rýsuje se mi nápad na další Spisovatelské klání a další letní akci čítárny, ale nebudeme předbíhat a hlavně, nebudu to hned každému prozrazovat, že? *škodolibě se ušklíbne*

*

Tak to vidíte, mladá slečna profesorka a nová madame šéfredaktorka Sub Salixu má velké plány a my jí jen přejeme mnoho štěstí v jejich plnění.

***

Jakmile jsem se vrátila se svým úlovkem do kolejní místnosti a chystala se zajít si na oběd, spatřila jsem křeslo pana kolejního a na něm podřimující osobu zahalenou do pláště a kloboukem padajícím do obličeje. Ihned jsem rozeznala sira kolejního, tedy Johna Werewolfa, který usnul po velmi namáhavé práci. Jakmile jsem ale vstoupila, kolejní se probudil. Buď ovládá nitrozpyt a slyšel mé myšlenky, což ho vzbudilo, nebo má zkrátka extra vyvinutý sluch a postřehl mé našlapování po špičkách. To asi spíš, konec konců je to přeci jen lykan. Marné ale brečet nad rozlitým mlékem. Využila jsem tedy jeho probuzení a poptala se ho na jeho předsevzetí, týkající se Příčné ulice.

John Werewolf: Určitě můžu být trochu sdílný. Agentura by se měla více zaměřit i na listovní služby typu přáníček, pohlednic atd. Stále je v plánu rekonstrukce Domu u sklíčka a určitě se dočkáme i nějakých kolekcí - zatím ale nebudu prozrazovat jakých.
Z výzkumu k nám chodí zprávy, že by už mělo být připraveno nové koště a k této události myslím, že bude na Příčné i více nových famfrpálových věcí.
A hned v lednu bude další Čaropřehlídka, a já věřím, že se cena bude opět velmi líbit. *zamrká stylem "už ze mě nic nedostanete" a usměje se*

*

Myslím, že se máme na co těšit a co si myslíte vy? Já osobně si začínám brousit zuby na to koště!

***

Nechala jsem pana kolejního odpočívat, jelikož už zase usnul, a vystrnaděna jeho chrápáním jsem se vydala do Godrikova dolu najít trochu klidu a především jeho nového správce, pana profesora Serge Renina. Nemusela jsem ani dlouho hledat, jelikož jsem ho našla v jeho kanceláři, kde se zrovna prohrabával jakýmisi lejstry a dělal si svůj tvz.: pořádek v papírech. Když mě zaregistroval, s úsměvem mě pozdravil a pokynul, aby se posadila. Aniž bych cokoliv řekla, už přede mnou stála horká čokoláda a lahodné sušenky. A tak jsem usrkla výborné čokolády a poptala se pana profesora, jaké si on vzal předsevzetí do nového roku a co plánuje v Godrikově dolu za inovace.

Serge Renine: Do Godrikova dolu opravdu plánuji několik významných novoročních překvapení. Hlavní bude, že plánuju postupně přidat do GD novou krásnou kolekci nábytku, na kterou se mohou těšit všichni, kteří mají 550 majetnosti a více.

Dále bych chtěl do GD přidat několik speciálních předmětů, které nebudou zařazeny v kolekcích a budou limitované. Další plány momentálně nemám, zbylé už jsem si splnil. Což znamená, že jsem jednotlivé kolekce označil, nábytek přejmenoval, aby se lépe řadil v obchodu a připravil novoroční kolekci.

Do příštího roku mám pro všechny obyvatele Godrikova dolu velké překvapení, ale to nechci a ani nemohu říct. Doufám však, že všichni z nich budou nadšení. Nějaký čas to však potrvá, takže bych ho mohl slíbit nejdříve tak na léto.

*

Nechápala jsem, proč všichni dosud tázaní správci na konci své odpovědi zatajnůstkaří a nahodí ten stejný výraz stylu "Já to vím, ale nepovím." No asi si na to budeme muset zvyknout a prostě je sledovat.

***

Po krásné svačince s panem profesorem jsem se vydala do redakce Denního věštce, kde zrovna jeho šéfredaktor, Filius Orionis, sepisoval jakýsi článek, který ovšem hned po mém příchodu schoval do šuplíku. Že by se bál konkurence? Jestli ano, nedal to na sobě příliš znát a ihned mi nabídl vynikající modrou limonádu. Kdo ví, kde ji ten červeno-fialový profesor vzal, ale snad nic nelegálního! Všimla jsem si ovšem, že pan šéfredaktor je poněkud vystresovaný, jelikož ho nejspíše zdržuji od psaní, a protože vím, jaké to je, když člověk nestíhá dopsat článek tak, jak má naplánováno, přešla jsem k věci. Jako u ostatních, i pana Orionise jsem se poptala na jeho předsevzetí ohledně sekce, kterou spravuje, tedy ohledně Denního věštce.

Filius Orionis: Nu, tak popravdě minimálně do začátku roku žádné extra novoty neplánuji a budu rád, když se podaří zachovat status quo. Co bude dále, se uvidí. Samozřejmě by se našla spousta věcí, jež by se dalo vylepšit, ovšem momentálně budu za úspěch považovat nijak nezpomalený tradiční chod.

*

Poděkovala jsem za odpověď a za limonádu a nechala pana profesora Orionise osamotě, aby mohl v klidu pokračovat ve své práci.

***

Načež jsem se vydala po stopě dalšího ze správců. Nyní byl můj cíl jasný, a to supervizorka výuky, paní profesorka Elle Sutherland, na kterou jsem posléze narazila ve Velké síni, jak hovoří s několika studenty a profesory. Nechtěla jsem ji vyrušovat, a tak jsem chvilku počkala, než jsem si ji na chvíli přivlastnila a odtáhla od diskusního hloučku do klidnější části Síně. Zde mi paní profesorka s úsměvem na rtech vylíčila, jak to bude s výukou v novém roce a co si ona předsevzala.

Elle Sutherland: Inu, vyloženě předsevzetí nemám, ale ráda bych, aby výuka byla celkově kvalitní, do čehož se zahrnuje, kromě dobrých výkladů, i včasné ohodnocení úkolů, a samozřejmě spousta dalších, ale nač tím čtenáře nudit, navíc v tento báječný den Nového roku. *zazubí se a pořádně si zavdá ohnivé whisky*
Ovšem za stejně důležité považuji, aby výuka bavila jak studenty, tak profesory. Což je u studentů jednodušší, ti si mohou předmět, který je baví, vybrat, případně se z nějakého, který je tolik netěší, odhlásit. U profesorů je to horší, neboť ať je výuka baví či ne, musí ji dokončit, a pokud jim k výuce přibudou další povinnosti, hlavně ty mudlovské, nemusí zde na hradě stíhat vše, co mají, a to je pak stresující, neboť nemohou studenty požádat o „Omluveno“ a výklad nedodat. To se snad vyřeší tím, že pro nadcházející školní rok je nutné pro otevření třídy, mít všech 8 výkladů a 8 úkolů, a samozřejmě i závěrečnou esej, vložených předem, neboť výjimky se mi loni nevyplatily a nevěřím, že by to letos bylo jinak. *zakončí svou řeč, nasadí si Novoroční čelenku a zvesela se vydá nadále oslavovat Nový rok*

*

Poděkovala jsem supervizorce soutěží a propustila ji opět mezi diskutující obyvatelstvo hradu, které ji už začalo postrádat.

***

A jelikož jsem byla již poněkud unavena, zamířila jsem si to do naší obrazárny, kde jsem měla v plánu si odpočinout, ale především najít jejího správce, pana profesora Midara Kilahima. Toho jsem zahlédla, jak si prohlíží obrazy z dob, kdy byl ještě mla… tedy chci říci chvíli po tom, co nastoupil na naši školu. A jelikož mě již tlačil čas(přeci jen večeře nepočká a mě čekají ještě dvě zastávky), vytrhla jsem pana profesora z přemýšlení a poptala se ho na jeho předsevzetí ohledně obrazárny.

Midar Kilahim: Nevím, jestli se to dá počítat za předsevzetí, nebo jenom za plán, ale chtěl bych pořídit nové obrazy do našich trezorů. Zatím tam toho mnoho není, neboť pořizování není nikterak levná záležitost. To víte - jedná se většinou o hodnotná díla. Nicméně Ministerstvo i Škola přislíbily na příští rok větší finanční příspěvek, tak snad se nám ty trezory zaplní. *usměje se*

Dalším přáním by bylo dokončit rekonstrukci obrazárny. Ta měla být už dávno hotová, ale kvůli jistým problémům se opravy prodloužily. Nechme se ale všichni překvapit, jak to všechno dopadne. *usměje se* Zajímá to totiž i mě. *mrkne na studentku*

Ale když už jste mi dala prostor k vyjádření, rád bych závěrem poděkoval všem, kteří zaslali do Obrazárny svá díla, ale i těm, kteří se na ně chodí dívat. Děkuji za vaši přízeň a doufám, že i v následujícím roce pro vás bude Obrazárna místem, kam se chodíte rádi podívat. Také přeji všem hodně štěstí a hlavně zdraví. *usměje se*

*

Nám nezbývá nic jiného, než čekat, co z toho všeho bude, a proto jsem panu profesorovi Kilahimovi poděkovala a nechala ho hloubat nad jeho životem.

***

Já se urychleně rozběhla do knihovny, kde jsem mezi policemi s knihami našla tu, kterou jsem hledala: profesorku Silvii Honorovou, správkyni knihovny. Ta zrovna přerovnávala jakési knihy v policích. Když mě spatřila, vyslechla si mou prosbu a pozvala mě na čaj. Při milém povídání o sovách a jiných tvorech mi prozradila, jaké si dala předsevzetí ona.

Silvia Honorová: Do vlastně již letošního roku, který celý leží před námi, jsem si dala předsevzetí hned několik. Zaprvé bych chtěla co nejdříve dokončit opravy ve všech knihách. Zadruhé bych chtěla obohatit knihovnu něčím novým, přínosným, ale zároveň pro čtenáře přitažlivým.

Jistě, je toho k obnovení spousta. Zatím zmíním jen mou touhu z knihovny udělat místo více navštěvované, místo vyhledávané. Prostě místo takové, aby obyvatelé hradu měli pocit, že je opravdu nepostradatelné, tak, jak to vnímám já.

Obměnit? Uvažuji o menší reorganizaci regálů, zdá se mi, že v současné době v nich není příliš jednoduché hledat. Ale bohužel, to nezávisí pouze na mě, musím sehnat stavební a stěhovací skřítky, aby mi s tím pomohli. A ti jsou, jak jistě víte, v poslední době celkem zaměstnaní, kdo ví, kdy se dostane řada na knihovnu.

*

Takže tímto vás nabádám, kdybyste měli kontakt na nějakého šikovného stavebního či stěhovacího skřítka, neváhejte a pošlete ho slečně Honorové, jistě bude ráda. Spořádala jsem u slečny ještě kus výtečného jahodového koláče a rozloučila se.

***

Už značně unavená jsem se vydala hledat supervizorku soutěží, Petulu Laskavou, kterou jsem merlinužel nikde nenašla. Kolují zvěsti, že si byla na Merlinových ostrovech odpočinout a uklidnit si své nervy, ale nejspíš se na ni budu muset pověsit, až se tu objeví, a zjistit to. Prozatím se s vámi loučím, odevzdávám článek slečně šéfredaktorce a odpadám do postele bez večeře.

Všem čtenářům přeji šťastný nový rok 2011 a předsevzetím zdar!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář