Opravdu je nezbytné podvádět?

Mysleli jste si, že lhaní, podvádění,... jste s registrací na Hogu zavřeli pomyslná dvířka před nosem? Mýlili jste se. Je to však správné, pochopitelné nebo omluvitelné?

Všichni se s většími nebo s menšími problémy potýkáme s nejrůznějšími soutěžemi, úkoly, články atd… Každý z nás se snaží ze sebe vydat to nejlepší v co nejmenším časovém intervalu. Je to zcela normální a přirozené šetření sil na nějakou významnější úlohu.

Zkušenost nás učí, že ve více lidech se to lépe táhne. Snad proto máme potřebu neustále opisovat, kopírovat a dalšími možnými či nemožnými způsoby si čachrat peříčka, která naše rozhodně nejsou. Ba co víc, staré dobré přísloví, které říká, že bez práce nejsou koláče, se ukáže jako nepravdivé nebo přímo lživé. Vždyť i bez vynaložení sebemenší špetičky sil se dá slíznout smetana celá!

Jak na to? Stačí mít několik kamarádů, nemonitorovaný krb a soutěž, u které se opisování takřka nepozná.

***

Položme si ruku na srdce. Nepochybuji ani na chvíli o tom, že na Hogu podváděli a podvádí všichni. Ať už opisujeme nebo dáváme opisovat cokoliv, pěkné to od nikoho z nás rozhodně není.

Na jednu stranu podvod vždy podvodem zůstane. Ať opíšu NKÚ nebo dám opsat jedno slovo do nějaké nedůležité soutěže. Ale na tu druhou… dá se srovnat podvod v soutěži, kde získám maximálně několik bodů, třeba se Sedmibojem nebo Bradavickou čtyřkou? Je to menší, větší, nebo úplně ten samý podvod?

Já myslím, že něco takového by se mělo rozlišovat a také se to rozlišuje. Třeba jenom sankcemi. Když se přijde na opsanou soutěž, strhnou vám maximálně 60 jednotek, nevyloučí vás ze školy. Zatímco v Sedmiboji vám hezky zamávají šátečkem.

***

Myslím si, že podvádět by se rozhodně nemělo. Nikdo z nás by ani neměl být hrdý na to, jak profesorovi X v soutěži Y pěkně vytřel zrak zkopírovaným textem a on na nic nepřišel. Dle mého názoru to není vítězství. Je to známka vlastní hlouposti.

Vrcholem všeho však je, když se svou „vychytralostí“ začnu chlubit dál. Myslím si, že všichni toužíme po obdivu a uznání, nicméně to by se nám mělo dostat za něco, co jsme vytvořili vlastním úsilím. Sice chápu, že kamarádi většinou táhnou za jeden provaz, ale v tomto případě to asi vhodné není. Tím neříkám, že bych daného jedince měla naprášit nejbližšímu profesorovi, protože já bych to určitě neudělala, ale minimálně bych mu pověděla, že jeho chování správné nebylo.

***

Jak to chodí v reálném životě, všichni víme. Někdo jde přes mrtvoly, jiný ze strachu, že by do někoho mohl omylem drcnout, nevyleze ze svého koutečku nikdy…  Rozhodně nemám v plánu zde říkat ani naznačovat, co je správné. To si každý musí nějakým způsobem přebrat sám.

***

Všichni společně žijeme v nějakém virtuálním světě, který je de facto nějakým stínem toho opravdového. Odráží v sobě jak jeho ctnosti, tak ty špatné věci, které sice na první pohled nemusí být vidět, ale někde hluboko bublají a vřou. Je jenom na nás, zdali je vypustíme na svobodu, otočíme-li se k nim zády a budeme předstírat jejich neexistenci, či si přiznáme, že nějaký problém tady skutečně je a rozhodneme se mu čelit.

Nakonec bych chtěla říct, že se to netýká vedení Hogwarts, Studentské rady a já nevím čeho ještě. Je to otázka k zamyšlení pro každého z nás jako jednotlivce.

Nedělám si iluze o tom, že po tomto článku se z každého čtenáře stane Mirek Dušín, nicméně pokud se nad tím zamyslí jeden jediný člověk, bude to pro celou redakci CD výhra.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář