Larrie: „Bez Johna by Corvinus nebyl tam, kde je.“
Larrie Larstonovou nejspíš netřeba představovat. V aktuální chvíli primuska a šéfredaktorka havraspárského kolejního časopisu Corvina Declaratio. Svůj šéfredaktorský post zastává od ledna roku 2010 a za tu dobu se v Corvinu udály mnohé změny, mnoho bylo zažito.
V uplynulém roce Corvinus často hýbal hradními zdmi. Speciál Nevermore, hlavní informační kanál Sedmiboje v podobě Sedmibojařského zpravodaje, seriály o jiných školách, druhá změna designu a v posledním měsíci i nějaká ta aféra. To vše za zlovolného šuškání, že Corvinus vlastně nestojí za nic, protože veškerou přízeň obstarává mistrně vyvedený obličejík z magického pera havraspárského technika a kolejního ředitele v jednom, sira Johna Werewolfa.
Nás tedy zajímalo mnohé. Larrie je většinou typická "pod plachetkou osoba", kterou čtenáři Corvina tolik neznají. Málo vystupuje na povrch. My jsme byli zvědaví na to, kdo vlastně za tím Corvinovským kolosem stojí. Proto jsme dnes trochu násilně servali závěsy, které kolem sebe šéfredaktorka modrého plátku zatahuje, a zeptali jsme se... no na všechno.
Pojďte se tedy dozvídat věci nevídané i neslýchané s námi.
***
Corvinus Declaratio: Tak jakpak se dnes, těsně před vydáním, daří?
Larrie Larstonová: Ale tak daří se dobře, děkuju za optání. *usměje se* Jsem unavená, měla jsem náročný víkend nabitý zážitky, takže budu ráda, až skončí a já se dostanu do postele. Ale Corvinus je vždycky potěšení a navíc toto malé "překvapení" jsme mu již dlužili delší dobu, takže jsem ráda, že jej dnes můžeme dokončit. Jsem zvědavá na reakce čtenářů.
*
Corvinus Declaratio: Když už mluvíš o těch překvapeních… Zní to, že se přinejmenším snažíš dělat Corvina zajímavým víc než jen skladbou článků. Že jej chceš nějak ozvláštňovat. Byla jsi nespokojená s tím, jak byl veden před tvým příchodem na post šéfredaktorky?
Larrie Larstonová: Ale ne, chraň Rowena! To je 
nesmysl. *tváří se šokovaně* Právě naopak. Každý z mých předchůdců Corvina o něco obohatil, přinesl něco nového. Každý šéfredaktor zachoval starobylou tradici našeho kolejního plátku. Já jsem se snažila v jejich ušlechtilém díle pokračovat a přidávat taky trochu něco svého, něco nového, v čem by se mohlo pokračovat dále. Myslím, že tohle „ozvláštňování“ tu není jen se mnou, ale v dnech minulých by se k činnosti mých předchůdců stavěli obdobně jejich současníci. Protože každý na silném jádru stavěl další slupku, další část obalu.*usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Čím tě tedy jednotliví šéfredaktoři Corvina zaujali? Kolik jsi jich vlastně za svou hogwartskou existenci zažila, než jsi post získala ty?
Larrie Larstonová: Tak samozřejmě obrovským vzorem je Sarah, která je zkrátka bezkonkurenční. Její úvodníky mě posadily na zadek, nikdy jsem takové v rámci Hogwarts neviděla a mám pochyby, že by se mi po usilovném hledání dařilo najít obdobné mimo hrad. Přišlo mi, že těmi editorialy vdechla Corvinu prvotní havraspárskou magii. Ten Rowenin odkaz, který měl zůstat zachován. Pak tu byl Lucass, jeden z dle mého názoru nejtalentovanějších lidí, kteří kdy prošli naší kolejí. Přišlo mi, že díky němu Corvinus získal potřebnou strukturu a řád. S jeho nástupkyní Ewelinou se krom udržení nátury a řádu přidalo i oživování a typická „hravost“ havraspárských. Justýna, ač šéfredaktorkou poměrně krátkodobě, zapracovala na hloubavosti havraspárského rodu. Pod jejím vedením vznikla vydání nacucaná poezií, zamyšleními, demonstrací havraspárských smyslů. Rozvedla dílo, které započala Sarah.
Pak už se na post dostala Eimer. Tu jsem již zažila i já a od té doby se včetně Eimer a mne na postu vystřídali čtyři lidé. Eimi byla pro Corvina duší, tak jako její předchůdkyně. Vkládala do něj hodně ze sebe, pokračovala v díle svých předchůdců a byla schopná to všechno spojit a posunout Corvina do vyšších sfér. Navýšit laťku ve všech směrech. Pak na její post nastoupila Eri Liadin. Ta chopila Corvina pevně za pačesy a udělala vítr v redakci, nastolila jí strukturu a za jejího působení dostal vztah „šéfredaktor-redakce“ úplně nový rozměr. Po odchodu Eri přišla Theres Leagwitová. Její ztřeštěnost a hravost se opět do CD promítly. Rozváděla prvotní dílo Eweliny. To všechno je pro mě hodně inspirativní.
*
Corvinus Declaratio: Wow, díky za vyčerpávající odpověď! A v tomhle všem ty chceš pokračovat a ještě přidávat další věci?
Larrie Larstonová: To zní hubatě, co? *směje se* Vím, že nemůžu pokračovat ve všem a rozhodně ne do míry, v jaké danou činnost vykonávali mí předchůdci. Snažím se ale pochopit, jaký přínos jejich činnost pro Corvina měla. Jak přispěla do kolektivní tradice CD. A tu se snažím udržet.
*
Corvinus Declaratio: A ta tradice je jaká?
Larrie Larstonová: Mě chytáš za slovo. *zašklebí se* Já myslím, že to každý pozná sám, když listy Corvina otevře. Dýchne na něj ta havraspárskost. Modří jsou přemýšliví, takže tam jsou subjektivně i hloubavě zaměřené články. Vždycky jsem si stála za tím, že havrani jsou neskutečně kreativní a že pole jejich tvořivosti je neskutečně rozsáhlé. To vše by Corvinus podle mě měl ztělesňovat. To je ta tradice. Ta prezentace typických havraspárských vlastností, ta hravost, přemýšlivost.
*
"MÝM POSLÁNÍM V CORVINOVI JE UPEVNIT POUTA TÉ NAŠÍ MODRÉ FAMÍLIE"
*
Corvinus Declaratio: A co nového se snažíš Corvinu dát ty? Jak tuhle tradici obohacuješ?
Larrie Larstonová: Já jsem se snažila v Corvinovi sjednotit stylistiku článků, dodat zase strukturu v jiném směru. Jsem perfekcionistka, takže každý článek musím doupravit sama, abych s ním byla naprosto spokojená. Snažím se také trošku více pracovat s redakcí jako s kolektivem. Jsme kolejní časopis, rodina, měli bychom pracovat spolu a ze společné tvorby se radovat. Myslím, že to je asi mým primárním úkolem v Corvinovi. Ještě více upevnit pouta té naší modré famílie. *pousměje se* A také se snažím, aby CD přinášel články všeho druhu, a demonstroval tak všestrannost modrých studentů.
*
Corvinus Declaratio: To je jistě chvályhodný cíl. Určitě ale víš, že se hradem traduje, že bez profesora Werewolfa by Corvinus nebyl víc než průměrným periodikem, které by se sotva mohlo měřit s kvalitou ostatních časopisů. Že má sice hezkou tvářičku, ale tam to končí a hledat dobrý článek v záplavě braků je nadlidský úkol. Jak se k tomu stavíš ty?
Larrie Larstonová: Ano, o těch "zvěstech" samozřejmě vím, byly mi řečeny i do očí, za což jsem vděčná. *pousměje se* Nemohu říct, že takové tvrzení mě nezasahuje. Obzvlášť s tou mou puntičkářskou náturou, při níž jsem schopná článek trochu nižší kvality vzít a celý přepsat, než jej pustím ven. Snažím se, aby Corvinus byl především kvalitní, ale zároveň aby nabídl sám sebe všem autorům, a to včetně těch, kteří začínají od naprosté píky. Nechci mít časopis, v němž každý článek bude za každou cenu dosahovat nejvyšší úrovně. Chci ale článek, který bude dosahovat nejvyšší úrovně v měřítku daného autora. To je mým cílem.
Uvědomuji si, jakou výhodu a štěstí máme právě v siru kolejním a jsem za něj neuvěřitelně vděčná. Faktem je, že bez něj by Corvinus v žádném případě nebyl tam, kde je. Nemyslím si, že dokonalý vzhled je nezbytný, o tom časopisy nejsou. Ale nelíbivý vzhled a nepřehlednost mohou překážet a čtenáře rušit. Náš sir tomuhle zabraňuje a naopak táhne Corvina zcela opačným směrem. I pro něj je to srdcovka a on se může přetrhnout, aby nám ho udělal nádherný. Myslím, že redakce to ví a chce mu to vracet tím, že krom hezké tvářičky budeme mít i kvalitní nádivku. Že se vždycky vyskytnou zlé jazyky a plivance, s tím je třeba počítat. *pokrčí rameny a protáhne obličej*
*
"CORVINUS DOSÁHL IDEÁLU"
*
Corvinus Declaratio: Corvinus od začátku roku přešel opět na systém výtisků. Proč ta změna? Jak hodnotíš tyto strukturní proměny vydávání, kterými Corvinus prošel za tvého působení na pozici šéfredaktorky?
Larrie Larstonová: V Corvinu jsme si vždycky zakládali na výtiskovém systému. Přišlo nám to víc časopisové. I když nápad na průběžné vydávání padl v minulosti vícekrát, vždycky jsme ho zavrhli. Když jsem nastoupila, snažila jsem se udržet železnou pravidelnost výtiskového vydání a dodat mu šmrnc. Myslím, že se to docela dařilo, obzvlášť s přítomností Sedmibojařského zpravodaje a Nevermoru, které hodně vypomohly. V létě jsme koketovali s myšlenkou průběžného vydávání, protože času jen na časopis bylo o prázdninách víc a protože to byla výzva. V létě to fungovalo dokonale. S nástupem nového školního roku se ukázalo, že během výuky prostě denní vydávání nejde udržet, aniž by kolej netrpěla v jiných směrech. Udělali jsme tedy kompromis a nyní máme jak výtisky, tak aktualitky ve formě Alea iacta est. Myslím, že jsme se dokázali poučit z předchozích chyb a dosáhli jsme ideálního řešení, které vyhovuje většině. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Proč se vůbec pipláš s Corvinem? O šéfredaktorství obecně se ví, že je to dost nevděčná práce, kam je vkládáno mnoho úsilí, jenž navenek není vidět. Proč ta námaha?
Larrie Larstonová: Protože Corvinus je pro mě srdcovkou. Byl mým slabým místem již v minulosti, ale definitivně se jí stal po mém rozmražení v lednu minulého roku, kdy jsem v něm nalezla zemi zaslíbenou. Měla jsem pro něj hromady nápadů, elánu a odhodlanosti vypiplat ho na maximum. A když mě chytne kreativní, nedá se to zadržet. V Corvinu se nám na začátku minulého roku podařilo vytvořit krásnou rodinnou atmosféru, která se přenesla mimo redakci i do koleje a myslím, že to stmelilo kolej jako takovou. Řeči, že kolejní periodika jsou tedy zbytečným úsilím, okázale zamítám, protože zkušenost mě naučila jinak. Mě osobně naplňují právě lidé, kteří se kolem CD motají. Autoři a redaktoři mi dodávají inspiraci, energii, sílu jít dál a pro drobka Corvina dělat maximum. Časopis vidím jako obrovské ztělesnění jich všech. A ta radost, která mnou koluje, když se pak mezi čtenáři objeví někdo, kdo tu práci ocení… To je k nezaplacení. *usměje se*
*
"VĚŠTEC NĚKDY PÍŠE STYLEM ‘NO MY JSME NĚCO PROSTĚ MUSELI NAPSAT’"
*
Corvinus Declaratio: To zajisté. Pojďme se nyní ale podívat na ostatní hradní periodika. Jakožto šéfredaktorka na ně jistě máš názor. Udržuješ si přehled? Co říkáš na Denního věštce? Co bys vyzdvihla a co se ti na něm naopak nelíbí?
Larrie Larstonová: Samozřejmě sleduji všechna hradní periodika. Přijde mi to kolegiální a člověk je vždy zvědav, s čím ostatní přijdou. Pro přehled je to nezbytné a má to notnou míru důležitosti i pro aktuálnost časopisu našeho.
Co se týče Denního věštce, já si myslím, že rozhodně plní svůj účel a je v dobrých rukou. Čtu ho pravidelně a naprosto automaticky, což nejspíš o mnohém vypovídá. A moc si pochvaluji tuňáky a oživováky, jako jsou například články slečny Fabulantové. Vytkla bych mu nedávnou éru bulváru, kdy se nepsalo o ničem jiném než o ptákovinách, které padly ve Velké síni. To mi image DV na čas zkazilo a nečetla jsem ho, než se vše uvedlo do původního stavu. Pak také občas zamrzí, že do Věštce píše jednotvárnější skladba redaktorů. Je mi líto, když vidím, že pět dní v řadě píše články mistr Orionis, protože očividně nic jiného použitelného k vydání nemá. A pak se také musí počítat s tím, že když nejsou lidé, není dostatek článků a DV má vizáž deníku, objeví se sem tam článek, z něhož čiší „no my jsme prostě něco museli napsat.“ Ale to nekritizuji, protože jsem si průběžné vydávání zakusila a ona to vážně není legrace, každý den mít propracovaný dechberoucí článek. Koneckonců já jsem od toho po půl roce utekla. Je to ubíjející maraton a jak říkám, nemyslím, že by se našel někdo, kdo by jej teď dovedl vést lépe než profesor Orionis.
*
Corvinus Declaratio: Přejděme nyní ke kolejním časopisům. Jaký je tvůj názor na mrzimorského Žlutého Trimela?
Larrie Larstonová: Jéje, Trimela já ráda. Čiší mi z něj ta úžasná mrzimorská atmosféra a přátelskost, jak jsem si ji představovala z knih. Nechci nikoho urazit, ale mám pocit, že občas se setkám s některým zástupcem Mrzíku, který vystupuje stylem „musím-být-mílius-za-každou-cenu“ a občas to působí falešně. V Trimelovi ne, z něj ta upřímnost čiší. Vážně ho čtu ráda. Líbí se mi, že se i snaží zapracovat na designu, teď mají navíc báječné ilustrace od Magrápy. A vím, že plánují v designu větší změny, tak jsem zvědavá, s čím přijdou. *usměje se*
*
"KDYŽ ČTU HADÍHO KRÁLE, PŘÍJEMNĚ JE MI MÁLOKDY"
*
Corvinus Declaratio: A co Hadí král? V posledním půl roce poměrně výrazný časopis. Jak na něj nahlížíš ty? Kde vidíš silná místa, kde slabiny?
Larrie Larstonová: Hadí král je… nu, zmijozelský. *výmluvně pokrčí rameny* V dobrém slova smyslu. *zasměje se* Je hodně o názorech. Že si tam občas někdo ublíženě kopne, zalže, že tam lehce pokrytecky cenzurují názory, zatímco sami hlásají své ostré a mnohdy obviňovačné myšlenky… To podle mě vrhá na časopis špatné světlo. Myslím, že by mu prospělo pevnější uchopení otěží. Ale zas ne příliš, protože on je tou svou kluzkou hadí aurou specifický. Když ho čtu, příjemně je mi málokdy. Buďto se mračím nad ostrostí některých názorů a těžko je zkousávám, nebo mi běhá mráz po zádech z dokonalosti některých článků. Myslím, že to přesně vystihuje Zmijozel a pro mne i hady… Bojím se jich, nelíbí se mi, ale svým způsobem mě fascinují a ta jejich krása a líbivost je děsivá a vábivá.
*
Corvinus Declaratio: A konečně – Lví tlapou. Jak vidíš a hodnotíš práci nebelvírských?
Larrie Larstonová: Nebelvírští redaktoři jsou úžasní. Myslím, že řada z nich je v mudlovských termínech starší a tím pádem i vyzrálejší. Některé ty články mají díky tomu jiný level, co se kvality týče. A v Tlapce se často vyskytují nápady, při nichž si rvu vlasy, že mě nenapadly dříve. Líbí se mi i nový design, podle mě časopisu prospěl. Nevím příliš, co vytknout. Nečtu je nejčastěji, takže mi tam asi něco chybí… Možná úžasné rozhovory, které dělala Niane? Ty byly naprosto bezkonkurenční, vím, že jsme se u nich vždycky všichni hrozně nasmáli. Odlehčovaly mi tu vznešenou nebelvírskou atmosféru a teď je trošku postrádám. Je fakt, že to lehce vyvažují Antiperle, které jsou taky parádní, ale ty rozhovory? Ou jé, ty mi chybí. Nikdo je nepsal tak jako Nia. *usměje se*
*
"VEDENÍ NOVÉHO ČASOPISU BY PRO MNE BYLO JEN CHABOU NÁHRAŽKOU CORVINA"
*
Corvinus Declaratio: Nu a nyní již závěrem. Kdybys zfialověla a měla možnost založit úplně nové hradní periodikum, šla bys do toho? Co ti v nabídce hradní novinařiny chybí, kde je to prázdné místo?
Larrie Larstonová: A víš, že ani nevím? Chyběla mi móda a líbila se mi snaha Smajlíka založit po Veneficus Tempus nový módní časopis PU. Ale to jsme u nás v CD vyřešili Patrolou. Jistě by to šlo rozvést do mnohem širšího konceptu, ale prozatím jsem spokojená. A jinak nemohu říct, co mi chybí. Bulvární články se vyskytnou občas všude, a pokud by měl vzniknout bulvární plátek, je nutné psát ty články vážně kvalitně, jako např. slečna Fabulantová. A to není úplně legrace. Navíc to je něco, co bych nechtěla vést já. Jsem ale ráda, že se na tohle ptáš, protože doufám, že jednou se mi zadaří zfialovět a pak budu řešit existenční krizi, protože si nedovedu představit život bez CD. Vím ale, že cokoliv bych se snažila psát a vést jiného, by bylo jen chabou náhražkou toho, co pro mě znamená Corvinus. Já bych to zatím nechala tak, jak to je. *usměje se*
***
Naše cesty se pak odchýlily. Vydání Corvina se neúprosně blížilo a Larrie nás dosti nevybíravě vystrkala ze svého redakčního koutku, aby "už konečně měla pokoj", jak jsme ji slyšeli mumlat. Moc tedy děkujeme za čas a za upřímnost a přejeme mnoho zdaru v dalším působení ve funkci. Nechť Corvinus Declaratio, tedy my, jen prospíváme!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno:
