Z literárního soudku na téma „Zájmy“

Jak jistě tušíte, oslovili jsme pár modrých duší, aby nám napsalo krátkou básničku. Ne jen tak ledajakou. Po tom, co jsme se bravurně vyhnuli jejich vražedným pohledům (což byla docela oprávněná reakce vzhledem k tomu, že daný den končilo okolo šesti soutěží, a omlouvám se za to), jsme je seznámili s kapku přesnějším zadáním. Musí použít minimálně pět slov z Larriina infa v kolonce „Zájmy“. Tato oblast obsahuje příliš mnoho slov na to, abych jeady vypisovala, a tak jsme si dovolili přiložit fotku z nástěnky naší oslavenkyně.

***

Prvním obětním beránkem byla Linn Rose Lairová, která si vybrala slova zasněžená pláň, šimrající sluneční paprsky, čajovny, kubánská hudba, zelený čaj, zastavený čas, múza a sobotní rána. Myslím, že Linn si slov vybrala docela dost a úkolu se zhostila výborně, pohleďte sami:

 

Venku stále zasněžená pláň,

a sluníčko volá tě z postele: "vstaň!"

jsou tu šimrající sluneční paprsky,

a ty dostáváš chuť na pamlsky.

Zatoužíš po teple úžasné čajovny,

slyšet chceš kubánskou hudbu duchovní,

ráda by sis dala zelený čaj,

hledět z okna na zasněžený kraj.

Zdá se ti, jakoby se zastavil čas,

a těšíš se, až budeš tady zas,

až múza tvá tě zase popadne,

těšíš se na sobotní rána pořádně.

***

Abych ty chudáky nenechala trápit se s básničkou samotné, rozhodla jsem se něco stvořit i já, tedy Katelyn Auster. Ze slov jsem si vybrala hřbitov, tma, vůně sirek, ticho, záhady, devátá hodina večerní a zasněžená pláň. Zda se mi to podařilo či ne, to posuďte sami:

Na hřbitově sedí sama,

zahalená tmou.

O krabičku marně škrtá

jednou sirkou za druhou.

A v tom tichu záhadném

zvony náhle zní,

to kostel právě odbíjí,

devátou hodinu večerní.

A drobná dívka ze země

zvedne se  znenadání,

odejde na noční pouť

do zasněžených plání.

***

Dalším básníkem byl Justin Angel Sane. Na rozdíl od ostatních se úkolu zhostil poněkud netradičně. Slova totiž konkrétně nepoužil, ale svými básnickými obraty je jednoduše popsal. Stvořil tedy svou báseň skrytou za slovy bouřka, déšť, tma, noční toulky, tvořivé chvíle, domov a škola:

Svit měsíce, bouřky hřmot,
úkoly v neděli, hořící knot
svíčky, co srdce moudré rozehřívá,
s víčky, unavené od práce mívá,
usíná u nás, v rodině..

Jsi rychlejší než celý rok,
další už je za Tebou,
nestačí stále držet krok,
brilantní, jasně, samosebou,
každý den, v každé hodině..

V očích jiskřičky,
uvnitř modrý sen,
oslavuj, pozoruj hvězdičky,
sni, užij si tento den..
..jen se pak vrať sem na zem!

***

I naše Connie Clerenc se pokusila a musím říct, že to vzala opravdu ve velkém! Použila řadu rozmanitých slov, a sice bouřky, labyrinty, záhady, puštíky, hřbitovy, čajovny, západy slunce, hudba Karla Svobody, četbu a gerbery. Zde je tedy její docela zajímavé dílo:

Miluji Havraspár, řekla jen,

To vystihlo její sen.

Hned prvního dne ji přiletěl Puštík,

Ať básničku rozluští.

V básničce stálo slovo labyrint,

To začala se hádat s Linn.

Že neví co je  bludiště,

Tak pokárala ji napříště.

Pak do čajovny vyrazila,

Kde spatřila bacila.

Však bacil se lek její knížky,

Snad proto že na ní bylo slovo Kvítky?

Toť Larrie, gerbery pěstuje

Jen kolejní si stěžuje.

Že má velkou alergii,

A kvůli tomu musí chodit na dermatologii.

Tím Larrie se naštvala a bouřku na něj spustila,

A jak se tak snažila,

Ze hřbitova se ozvalo,

Jenom jedno hlasité slovo : halo?

V tomhle viděla velkou záhadu,

To musela vyřešit, i kdyby měla jít pozadu.

A když tam přišla, tak koho neviděla,

Karla Svobodu na klavír hrát v podobě anděla!

Tak v západu Slunce se Larr pomalu vrací domů,

A uvažuje nad objednanou várkou slonů,

Které pošle na ostatní,

A tím jim sběr bodů znesnadní!

***

Ani naše profesorka Janel Weil neváhala a také se zapojila! Její slova byla sobotní ráno, ticho, zastavený čas, šimrající sluneční paprsky, múza, gerbery a labyrint.

Sobotní ráno, uprostřed ticha,

Zdá se, že čas se zastavil.

Sedí tam v klidu, hluboce dýchá,

Na řasách třpytí se snový ten pyl.

Sluneční paprsky šimrají na tváři,

Roztáhne křídla, snad trochu se bojí,

Nesmělý úsměv letmo se rozzáří,

Dlaní se dotkne té múzy svojí.

Povadlých gerber okvětní plátky

Naplní život nový,

Labyrint snů, tam a zas zpátky,

Do noci na křídlech sovy.

***

A posledním z našich básníku je Nicolette Marique Leroy. Ta ve své básni o čtyřech slokách využila těchto pěti slov: bouřka, déšť, labyrint, devátá večerní hodina a tma.

Mladá dívka se v labyrintu prochází,

když v tom se jí zmocní pochybnost,

uvědomí si, že stejnou sochu dokola obchází.

Kam se poděla její orientační dovednost?

Na teplý, letní večer je neobvyklá tma,

na obloze se sbíhají černé, bouřkové mraky,

ona se ale nebojí, i když je tam sama.

z oblohy na její tvář dopadají dešťové kapky.

V dáli kostelní zvony odbíjí devátou večerní hodinu,

začíná se jí v hlavě nořit myšlenka „Co když tu zahynu?“.

Snaží se jí zahnat pryč, ale ona ne a ne z její mysli odejít.

Přemýšlí, kde mohla udělat chybu a ze správné cesty sejít.

Sklouzne se na zem k soše, která v sobě skrývá nějakou moc,

v dáli uvidí záblesk je to blesk, ale vypadá jak čistá modř.

V tu chvíli, kdy byl záblesk skoro u ní, ona se ze snu probudí,

je doma ve své posteli, že to byl sen po chvíli přemýšlení, odvodí.

***

Musím říct, že na to, jak škaredě se na mě při zadání dívali, se úkolu zhostili víc než dobře. Ať už to byla básnička dlouhá či krátká, smysluplná nebo nesmysluplná, všechny byly sepsány vlastní rukou našich havranů. Líbily se vám? Myslíte, že z nás jednou něco bude? Vyjádřete se v komentářích!