Primus včera, dnes i zítra

Určitě si pamatujete na své první dny na hradě. Na chodbách jste tehdy potkávali ty velké studenty se zlatou plackou na hrudi a snad každý si alespoň jednou pomyslel, že by chtěl být jako oni, že by taky chtěl, aby jeho jméno zůstalo na věky věků zapsané v Kronice v kolonce „primus“.

Někdo po nějaké době usoudil, že tohle pro něj není, jiný z hradu odešel dříve, než se k něčemu takovému vůbec stihl dostat... a jiným se tento jejich sen splnil. Zlatá nitka řady primusů se táhne historií a archivy našeho hradu, lákavě se třpytí a vábí další a další potenciální zájemce o tento post.

Každý, kdo je tady už nějakou dobu, může potvrdit, že hrad se mění, a to poměrně rychle. To, co platilo dnes za nenapadnutelnou pravdu, je zítra už nějak jinak, jména se z vlnobití času vynořují a zase padají zpět do toho nesmírného oceánu. Z toho tedy logicky vyplývá, že se tímto nesmiřitelným tokem měnila a postupně vyvíjela i funkce primuse. Ale opravdu tomu je tak? Opravdu může za změnu toho, co primus dělá, čas?

Primuska

Já si to totiž nemyslím. Troufám si tvrdit, že za změnu funkce nestojí to, jaká doba zrovna je, ale kdo je do této funkce jmenován. Každý primus má jinou osobnost, jiný charakter, jiné množství času, jinou představu o tom, co by měl ve své funkci dělat. Někdo se zaměří na komunikaci se studenty v koleji, jiný zase upřednostňuje organizaci struktury všech akcí a soutěží, které v jeho koleji probíhají, další usoudí, že primus by měl jít příkladem ostatním a začne sbírat body po tunách. Je tu také samozřejmě aspekt koleje jako takové, protože si myslím, že být primusem v Nebelvíru není rozhodně totéž jako být primusem v Mrzimoru. Nechci tím samozřejmě říci, že by to někde bylo „lehčí“ a jinde „těžší“, jen to bude jiné, protože každá kolej bude přistupovat ke svému primusovi rozdílně.

Samozřejmě, určitou roli čas asi má. Na začátku, v době, kdy Bradavice vůbec vznikaly, se primusové střídali rychleji podle toho, kdo v tu dobu nejvíce zářil a dělal, nemuseli přemýšlet v tak velkém měřítku studentů, protože v koleji jich prostě tolik nebylo, nemuseli tolik motivovat do dělání soutěží, protože soutěží také tolik nebylo a zase na druhou stranu měli více práce s udržením si přehledu, kdo akční je a kdo není, protože studenti hromadně během roku ubývali. Také vlastně nikdo přesně nevěděl, čím by se měl takový primus zabývat, co spadá pod jeho správu a jak by se měl chovat, všechna pravidla a zvyklosti byly teprve ve fázi tvorby.

Každopádně já si stojím za tím, že změnu v primusovství jako takovém přináší hlavně ti, kteří zlatý odznak dostanou.

Ale abych tady neprezentovala pouze svůj názor, zeptala jsem se i některých bývalých primusů, co si o této problematice vývoje jejich „oboru“ vlastně myslí. A věřte nebo ne, někteří z nich mi dokonce byli ochotní odpovědět!

Samozřejmě jsem chtěla znát názor odborníka, který se touto problematikou zabývá dokonce na profesní bázi. A Filius Orionis nezklamal a odpověděl.

filius-orionis.gifZ hlediska řekněme oficiálního je tuším primusování stále totéž - nebo si alespoň nevzpomínám na změny v Řádu, které by práva a povinnosti nejvyššího studentského funkcionáře nějak měnily. 

Pokud odhlédneme od teorie a podíváme se na praxi… Pak myslím narazíme na fakt, že v každé koleji je náplň práce primuse, chápána trochu jinak, tedy není možné dát nějakou jednoznačnou a vševystihující odpověď. 
Nicméně určité změny tu pochopitelně budou - jelikož je ve většině případů zásadou, že každý nový primus začíná tam, kde jeho předchůdci skončili, je pochopitelné, že sotva může být pracovní náplň dvou po sobě jdoucích primusů jedna a zcela přesně tatáž.
Ovšem těžko říct, já do kolejí (potažmo do SR) nevidím a po čtení úkolů do PP, v nichž mi je občas poskytnut náhled do fungování té či oné koleje, na sebe užívám paměťové kouzlo, však víš...
*pousměje se*

Co se týče změn v primusování, pokud to vezmeme od založení školy... Tak těch je naopak nespočetně a každý si umí představit, jaké to jsou a proč tomu tak je. Třeba dnes je nemyslitelné, aby se kolej (potažmo primus jako její nejvyšší studentský představitel) nijak nestarala o nováčky, což dřív bylo celkem běžné... Takže asi tak.

Další odpověď přišla od zmijozelské kolejní ředitelky Ked Looben, která má také co říci – za studentských let byla primuskou a dnes do funkce taktéž vidí hlavně kvůli svému postavení kolejní ředitelky. Jak se tedy na problematiku dívá ona?

ked-looben.gifKe změnám určitě došlo. Hrad i okolí každým rokem rostou a to pro primuse a vlastně celé vedení koleje znamená více a více práce. Samozřejmě jsou zde věci, které jsem dělala já a které dělá nyní i moje primuska. Na jednu stranu mě to těší, na druhou z toho nemám moc dobrý pocit, protože mi přijde, že tato funkce trochu zakrněla.

Jenže když pak vidím, jakou další a další práci dnešní primusové zastávají, tak vím, že zakrnět v této funkci nelze. Mnoho věcí mají dnes ulehčených proto, že třeba za mého primusování nebyly kumbály a vývěsku jsem vlastně vnukla panu řediteli já, protože pokec v koleji se používal právě tak, jako nyní vývěska. A v kolejích tak byly vztahy tiché a mnohdy dost napjaté. Někdo tam prostě něco napsal a další čtyři ho sjeli za to, že tam píše.

Co se vyloženě náplně práce prefektů a primusů týče, to je na každém vedení. Někde je to hodně náročné a nejen primus má hodně práce, jinde si to primus dělá povětšinou sám a někde se to krásně rozloží nejen mezi P+p, ale i další a primus to „pouze“ kočíruje. Stejné je to s kolejním ředitelstvem. Někde je kolejní jen ikona s rozkazy a dělá si to po svém a studenty ke slovu nepustí a jinde kolejní pomáhá, kde může.

Pěkný je dotaz ‚K jakým změnám došlo?’… K velkým *směje se*

Nyní se třeba ve škole dávají dva druhy kolejních dárků a na primusovi je, aby si ohlídal jejich nepropadnut; za mě jsme byli první kolej, co si kolejní dárek nechala vyrobit.

Nyní mají primusové pod sebou také více studentů než za mě.

Dále jsou vyhlášení všech nejmožnějších kolejních soutěží. Zajištění cen. Primus dává dokupy oznámka na jejich zahájení a na jejich ukončení.

Je to fakt dřina. Dříve bylo více aktivců a nadšenců. Lidi, kteří zde nebyli a nemohou si tu dobu pamatovat, těm to asi bude připadat jako blábol. A ti, co si pamatují, myslím s úsměvem vzpomínají na blbinky ve VS či na dětská hřiště na srazech. Pamatuji, jak jsem na jeden sraz pro zmijozelské usmažila langoše a dovezla je do Olomouce i se sýrem a kečupem *smích* Prostě jen tak, to už nyní není.

Základem je si uvědomit, že primusování je dřina, dřina a zase dřina. Je to náročná a nevděčná práce, a to už jen z toho důvodu, že se nemůžete zavděčit všem. Takže nakonec vzkaz všem co tohle čtou. ..

Jděte hned do sovince a napište svým primusům, jak jste rádi, že je máte. Nespoléhejte se na to, že to vědí, protože oni to potřebují i slyšet a číst.

 

 

Další, kdo se ozval dobrovolně a bez mučení, byla Adanedhel Bloom, která ve funkci zelené primusky strávila opravdu dlouhou dobu, takže může na problematiku nahlédnout i z toho hlediska, jak vnímala změny v koleji během svého působení.

adanedhel-bloom.gifMyslím, že funkce primuse se jako taková během let příliš nemění, spíše se postupně vypilovávají techniky, které primus využívá. Zároveň se mění situace, ve které kolej je - za mého primusování jsme například neustále byli kolej honící se za body. Loni jsme si ovšem sáhli na takové dno, že body bylo potřeba hodit za hlavu. A letos se situace opět pomalu obrací. Jinak musí být primusování stále stejné - pořád tu je Studentská rada, která pořád zcela jistě dokáže jednomu nadzdvihnout mandle *smích*, dělat pořádek ve VS je také stejná otrava jako před lety. Funkce primuse je také stále dobrým důvodem, proč nedospět. Zkrátka - je to pořád krásná práce, i když často nevděčná *směje se*
V naší koleji vidím jen jeden opravdu zásadní rozdíl, ale to bych se musela zeptat Barbary, zda je moje domněnka správná - když jsem primusovala já, lidé, kteří byli na funkcích kolem mě (od kolejního po famfrpálového kapitána), to byli mí nejlepší přátelé a stýkám se s nimi stále i mimo Hogwarts. Takhle už to pravděpodobně není, o to musí být primusování Zmijozelu nyní těžší.

A jako úplně poslední se mi ozvala bibi střeštěnka, jedna z těch, co jsou na hradě vůbec nejdéle a také z těch, co se po nejdelší dobu mohli pyšnit odznakem připnutým na hrudi. Jak se na to dívá ona?

bibi-strestenka.gifTak já myslím, že primusovství se hodně mění v závislosti na tom, kdo je kolejní ředitel a jak si představuje směr vedení koleje. 
Určitě se to nějakým způsobem změnilo. Celkově škola je teď technicky i organizačně mnohem propracovanější. 
Taky si myslím, že Péčka se mohou poučit z našich zkušeností (pokud nás zažili), tudíž ví třeba, co a jak pořádat a do čeho se radši nepouštět. 
Co se týče jejich dnešní náplně, tak já vlastně nevím, co přesně dělají. Jestli se ještě pořád dělají vnitrokolejní soutěže, pořádají kolejní večery a podobně. 
Řekla bych, že celkově se hodně změnila celá škola.

***

Jak je vidět, co člověk, to názor. Každopádně se asi všichni shodnou na tom, že primusování se mění… a také na tom, že to není jednoduchá práce. Takže, vzpomeňte si, co řekla Ked Looben: ‚Jděte hned do sovince a napište svým primusům, jak jste rádi, že je máte.‘




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Janel Weil
Vydáno:

Komentáře
Heezky. Zajímavé nahlédnout po takové době pod skořápku primusovských legend a vidět názory, které mají s delším odstupem po opuštění funkce. V mnohém se s názory ztotožňuji, což je super zjištění. ( :D :))

Mě právě na funkci primuse asi nejvíc fascinuje to, jak zůstává tradiční a přesto se průběžně vyvíjí - s rozvojem školy přibývají součástky správy koleje a povinnosti se nabalují. Primusování si udržuje jistou tradici a, jak říkal p. Filius, oficiálně dle Řádu se náplň jeho funkce nijak výrazně neměnila. Ovšem informace z Řádu jsou jen nepatrným zlomkem primusovské činnosti.

A pak je tu samozřejmě ta tradice vnitrokolejní, kdy každý primus viděl činnost svého předchůdce a byl schopen z ní těžit a vybrat si, jak moc ji bude sám následovat. Ta volnost mi v primusování přijde jako dar největší. A možná také největší kámen úrazu. Ono umět si vybrat zlatý střed, kdy člověk nezavede úplně jiný styl primusování, který by se nejspíš shledal s hodně pobouřenými reakcemi, zejména ze strany starších obyvatel koleje, pro které byl předcházející primus modlou, a zároveň si najít svou vlastní cestičku a přinést primusování ve své koleji něco nového, to je docela alchymie. Ale je v tom ohromné kouzlo. Na primusovi si holt můžete hrát, to je ta paráda. :D :) Můžete jít tolika směry, přistupovat k funkci tolika různými způsoby, rozletět se do tolika stran... a tak. ;)

Super článek! :)
Larr | 16. 03. 2011
1713597077