V polštářovém koutku

Zajímalo nás, kde vlastně tak rozsáhlou a pozoruhodnou sbírku nabrala a rozhodli jsme se proto podniknout průzkum mezi havrany. Jaký mají názor na stračí sklony svého vedení?

Brianag Mac Coileáin

Normálně o půlnoci se Larstonová vzbudila a šla za Nimem do pracovny, a když spal, vzala mu jeho nejmocnější hůlku, knihu všech zaklínadel, ukradla váček s galeonky a vydala se do pokoje, kde hledala v knize zaklínadlo na polštářový koutek a potom ho vyčarovala... A zase všechno vrátila a dělala, jakože nic. Galeony utratila a vrátila váček, do kterého nasypala kamínky, aby nešlo poznat, že něco chybí.

To by člověk teda nečekal, jaká temná tajemství v sobě náš Larstoníček skrývá… krást Slunci našemu jasnému magické pomůcky a dokonce jeho bezedný váček, fuj!

Linn Rose Lairová

Myslím, že se to vyvinulo. Každý člověk rád spí a ke spánku polštáře jistojistě patří, a pokud si chci opravdu odpočinout, vezmu si polštář a zabalím se do deky. Larrie to vymyslela jinak - jako primuska potřebuje hodně odpočinku a pohodlí. Jelikož jí křeslo nebo postel připadaly nudné, radši popadla polštář a uvelebila se v koutě. Koneckonců, co může být lepšího než horké kakao, havraspárská kolejka, polštář a kupa soutěží? A vzhledem k tomu, že to činila velmi často... nějak z toho vznikl celý kout.

Evelina van Eyck

Eew? Moment, Larrie má nějaký polštářovou kout? Vážně?

Fakt jo?

Opravdu ho má?

Roweno...

KDE?!

Musím se na to jít podívat!

Uhm, na cože ses to ptala? Jo aha… jak k němu přišla. To je vesmírně důležitá otázka. Ale mojí nejplesnivější teorie zní takto: Larstonová už od prvního ročníku krade polštáře! Její temná stránka, pššt. Copak si dosud nikdo nevšiml, jak často se nějakému chudákovi nebo chudince ztratí polštář? Prvňáčci jsou často obviňováni z nedbalosti, ale skutečnost je taková: Larrie je tajně sbírá! Za celá léta si je hromadila a hromadila (kde, sakra, kde?!) a s postupem času vznikl polštářový kout. Teď to bude nejspíš polštářová pevnost. Vsadím se, že tam má nejrozmanitější sbírku polštářů na světě. Yay, to zní skoro jako megagalakticky fantastické sci-fi!

Katelyn Auster

Jistě víte o Larstončině tajné závislosti na citronádě, máslovém ležáku a čokoládových pralinkách, jejichž zdroj nalézáme pouze ve školní kuchyni. Myslíte si snad, že by se naše primuska se svou berličkou dokázala vláčet s bednami ležáku přes celou školu každý druhý týden? Kdepak. To ona využila své nekonečné dokonalosti a vytvořila vlastní teleport. Myslíte si, že taková věc nemůže na naší škole fungovat? Mýlíte se! Dobrých pár týdnů byla naše kolejka zásobována skvělým jídlem ze školní kuchyně bez sebemenšího hnutí prstu, až se jednou něco porouchalo. Určitě si dokážete představit naši kolejní místnost. Stále tam něco lítá, obří ementál se kutálí sem a tam, někdo něco hledá nešetrnými způsoby a tak dále.Tak se jednou stalo, že na náš teleport někdo vylil horkou čokoládu a on se tak trochu zmagnetizoval. Neptejte se mě jak, on to totiž nebyl jen tak obyčejný magnet. Všechna ta kouzla se nějakým záhadným způsobem obrátila a teleport na druhé straně se dočista zbláznil.

Jelikož se nám škola snaží zajistit to nejlepší, jsou naše polštáře naplňované látkou, která nám zajišťuje bezstarostný a klidný spánek. Přesně tuto látku začal přitahovat. Tím pádem se obrovské množství polštářů během pár vteřin přemísťovalo do naší kolejky, dokud jsme teleport nezlikvidovali. A tak vznikla ona polštářová hromada.

Takže je evidentní, že tak prostá věc jako nehorázně obrovská kupa polštářoidních předmětů nejrůznějších barev a tvarů vyvolává v myslích přetížených úkoly a soutěžemi opravdu pozoruhodné, až halucinogenní stavy, zdá se. Zdánlivě dokonalá primuska, čistá jako lilie, patrně až tak čistá nebude, protože proč jinak by se v hlavách nevynořovaly tak zákeřné myšlenky!

Co se mě týče, obávám se, že ty polštáře jsou ohavný trik časoprostoru. V paralelním vesmíru byla černou dírou pohlcena továrna na polštáře a interdimenzionálním průchodem byla procpána do jisté mnohavesmírné štěrbiny ve zdi, což vedlo k tomu, že odtam padají polštáře. Ty posléze Larstonína sbírá a tvoří z nich umělecké kreace v dotyčném koutě!

Co by se stalo, kdyby se člověk odvážil hodně hluboko do její polštářové hory? Pohltila by ho černá díra a zpracovala na částicový guláš? Nebo by ho polštáře zadusily? Anebo by ho zakousla žárlivá Larstonová? Kdo ví...