Psáno rukou oslavence - aneb kochejte se excelentní tvorbou!

Poznámka: V následujících textech se, s laskavým svolením Filiuse Orionise, šéfredaktora Denního věštce, vyskytují citace. V samotném textu jsou uvedeny numerickou formou, jejich bližší uvedení pak prosím konzultujte se sekcí Zdrojů v závěru úkolu.

Pan šéfredaktor chtěl, aby muzeum návštěvníky seznámilo s Věštcem tak dokonale, že než se dostanou skrze čekárnu k němu na slyšení, budou s fungováním periodika seznámeni do posledního puntíku a budou vědět, jak se chovat před někým, kdo tomuto žurnálu velí. Zaslouží se tak nejen o korektní vystupování daného návštěvníka, čímž zabraní výstupům, které by eventuelně pošpinily pověst jeho plátku, ale zároveň vysadí zárodky toho, co dnes nazýváme Koloběh života Denního věštce.

Koloběh začíná tím, že Denní věštec RESPEKTUJEME, protože jeho pověst jej předchází. Když s ním přijdeme do styku, projdeme si POZNÁNÍM, ze kterého se respekt rázem promění v ÚCTU. Jak si tak žijeme v souladu s denním přídělem informací, vytváříme si VZPOMÍNKY. A čím déle Denní věštec známe a čteme, tím silnější si k němu vytváříme POUTO. Když se pak ohlédneme zpět, naplňuje nás čirá HRDOST. A abychom Dennímu věštci vraceli službu, využijeme SVOBODY SLOVA a propůjčíme mu hlas. Jak se praví v pohádce, řezbář pannu vyrobil, krejčí ji ošatil, ale mluvec jí dal řeč a život. A i my, jakožto redaktoři DV, se stáváme nezaměnitelným článkem v utváření jeho historie a naše přičinění už bude na věky věků ležet v mohutných archivech redakce, protože i my jsme tepali jejími žilami. I kdyby zemřel ten poslední člověk, který byl s to si naše články přečíst v aktuálním vydání, stín naší přítomnosti ve Věštci zůstane. V archivech zbudou VZPOMÍNKY. A jednoho dne tam zavítá nový návštěvník. Někdo, kdo Věštec RESPEKTUJE, protože slyšel jeho slávu… A tak dále, až bude Koloběh znovu uzavřen, aby jej mohl po čase odemknout někdo nový a utvořit tak další kapitolu. Sedm sekcí Koloběhu, sedm sekcí Muzea, každá reprezentující danou fázi.

Tak vstup, cizinče, ty vycházející hvězdo na novinářském nebi, ty, jenž tak čestně RESPEKTUJEŠ náš magazín. Do ruky brko vem a vydej se v pouť přání, neb cesta je dlouhá a tvůj list v knize prázdný.

Počet znaků bez mezer: 1597

Grafické znázornění:

•    První kus zařízení - sekce RESPEKTu

Naše pouť tedy začíná sekcí RESPEKTU. Mnohé věci o Věštci kolují, ty největší drby se ale vždy točily kolem jeho šéfredaktora, protože je to právě on, který slouží jako mohutné srdce Věštce, udává směr, kterým se plátek bude ubírat, připravuje mu šlépěje a udusává cestičku. Je králem mezi novináři, a tak není divu, že má také královský brk. Brky šéfredaktorů Věštce nejsou ledajaké – jsou pořádné vyostřené, hbité, prudce inteligentní a nepozbývají ani smyslu pro humor. Jsou však chvíle, kdy i tomu nejkrálovštějšímu brku odzvoní hodinka a on se vydá do důchodu. V první sekci minimuzea se tedy setkáváme s dvěma autentickými brky. Jeden patří madame Anseiole Renine Rawenclav, druhý je již vysloužilým exemplářem pana Filiuse Orionise. Nuda? Ale prosím vás, tak se podívejte pořádně! Ta brka jsou totiž vážně senilní, tudíž v křečích zuřivě píší na dlouhé archy pergamenů, které se následně bezvládně válejí po zemi. Co vás však bude zajímat je to, CO píší. Možná jsou to vetší staříci, ale paměť jim stále slouží. A tak stále dokola opisují, co kdysi psala ruka šéfredaktora. Zdali je to jemná ruka ženského vedení, nebo železný stisk mužného vládce, již jistě návštěvník pozná sám.

Počet znaků bez mezer: 995

Grafické znázornění:



•    Druhý kus zařízení - sekce POZNÁNÍ

Najdete je v každém muzeu – kratochvíle typu trpaslenkového divadélka, ze kterých se majitelé muzea snaží vytřískat fůru galeonů. Denní věštec je ale originální, patriotický a hlavně praktický. Jeho atrakcí je tedy jeden z redakční armády skřítků bonzáčků. Platit nemusíte, ale zadarmo to není. Jako měna zde slouží strava, a to jakákoliv – bonzáček, jak známo, sežere, nač přijde. Toto je zároveň neskutečně ekonomicky výhodné pro Věštce, který nemusí řešit náklady na jídlo pro skřítky. Navíc obstará návštěvníkům hezkou taškařinu. Za kousek žvance vám tak aktuální bonzáček poreferuje o nějaké Věštcové vylomenině a co který redaktor (ne)vyšťoural. Zpočátku, když je bonzáček hladový, odpovídá velice hbitě, postupem času je však stále nacpanější a lenivější, je tedy potřeba s ním čas od času zatřást. Pokud přestane reagovat úplně a malí návštěvníci začnou hulákat, že „je to rozbitý“, je skřítek odstraněn a na jeho místo je usazen některý z jeho kolegů.

Úryvek transkriptu bonzů:

-    Kilahim nosí zubní protézu již od prehistorických dob Hogwarts (1)

-    Gravediggerovi bylo v roce 2005 125 let (2)

-    16. 04. 2006 se Werewolf ve Velké síni převlékl za atraktivní Vílu Amálku (3)

Počet znaků bez mezer: 996

Grafické znázornění:


•    Třetí kus zařízení - sekce ÚCTy

Již jste si prošli fází respektu z šéfredaktorských brků a dosáhli jste poznání díky redaktorské atrakci. Nyní nás čeká vzdání ÚCTY. Denní věštec disponuje opravdu rozsáhlou populací skřítků šmíráčků a bonzáčků, protože redakce je početná a rizika upadnutí nohou a rukou redaktorů ještě početnější. Skřítci se tak mohou od rána do večer uběhat a upsat. I rozhodl se šéfredaktor při rekonstrukci minimuzea vzdát jim hold a zavedl Stěnu slávy. Proč křičíte, neběhejte nikam! To jsou voskové figuríny přece! Kde si myslíte, že jste?! V nějakém smrtijedském doupěti, aby tady visely pravé tváře a končetiny skřítků?! Vidíte, přesně proto si šéfredaktor zařídil tuto originální čekárnu, aby nemusel poslouchat ty nesmysly. Ale dále. Na stěně jsou uvedena jména všech skřítků, kteří kdy Věštci sloužili, a rovněž zde nalezneme voskové vypodobení dosud nejzdatnějšího šmíráčka a bonzáčka a jejich rukou, resp. nohou. Každý ze současných skřítčích pracovníků DV se dennodenně zbožně zastaví u Stěny slávy a toužebně si poměřuje velikost rukou (bonzáčci) či svalnatost nohou (šmíráčci). Nemluvě pak o napodobení umné kudrlinky (šmíráčci) či vodnického stylu kadeří (bonzáčci).

Počet znaků bez mezer: 994

Grafické znázornění:



•    Čtvrtý kus zařízení - sekce VZPOMÍNek

Říkejte si, co chcete, ale Myslánky opravdu z módy nevyšly. Tedy možná ano, ale rozhodně ne ta z Věštce. Naleznete v ní nekonečné množství možností, protože vzpomínky, se kterými se na vás vytasí, se dají použít rozličnými způsoby proti díky rozličným lidem. Věděli jste například, že v říjnu 2004 byl vyhlášen první Hogwartský Sedmiboj? Za Havraspár měli soutěžit Sendy Greenová, Sarah Clarissa Cordis a John Werewolf; za Mrzimor Bob Lagi, Letitia te Tiba a Noreen Raddley; za Nebelvír Jean Dolus, Peter Sviter a Levandule Pastilová; a za Zmijozel Raven Maris, Fleuriste la Diablesse a Angela Grey. Nakonec se však klání nekonalo kvůli nešťastným listopadovým událostem. (4) A měli jste zdání o tom, že v roce 2006 profesor Werewolf vynalezl 31. červen? (5) Že hogwarts.czechzone.net vznikly spojením projektů pokusnici.wz.cz a školou Albuse Mithrandira Dumbledora hogwarts.cz? (6) Že profesor Elénére oslavil v roce 2006 451. narozeniny, protože si údajně uchoval mládí v nitru gumové kachničky? (7) Že famfrpál byl zaveden na konci června 2005? (8) Že ne? Tak to jsou zásadní fakta! A šéfredaktor se nebaví s tatary, tudíž vecpal do Myslánky všechny tyto důležité informace.

Počet znaků bez mezer: 994

Grafické znázornění:

•    Pátý kus zařízení -sekce POUTa

Vzpomínkami si člověk vytváří POUTO. A kdo jiný než právě bývalá šéfredaktorka a zakladatelka Denního věštce by jej mohl znázorňovat? Pátou sekci čekárnového minimuzea věnoval současný šéfredaktor autentické nástěnce jeho předchůdkyně. Zpočátku možná působí nicneříkajícím dojmem, po chvíli pozorování ale návštěvník shledá, že je plná srdcových záležitostí hlavní figurantky historického Věštce. Od úplatků a obdivných dopisů, přes památeční fotografie a připomínky Havraspáru, po sbírku parátek po prababičce Rawenclav. (9) Jak tak návštěvník nahlíží na ten dnes již téměř antický skvost (madame omluví), začíná mít dojem, že Věštec je spíše jedna velká rodina než striktní prostředí zapšklých novinářů. A nejen to. Čím déle si nástěnku prohlíží, tím více nabývá dojmu, že je obeznámen s jeho historií, s jeho atmosférou a s osobou, která jej založila, a tím si podvědomě vytváří své vlastní nezaměnitelné pouto. Ten současný šéfredaktor je asi pěkné kvítko, když udělá takový chytrý reklamní krok, říkáte si? Možná. V prvé řadě je však oddaný svému časopisu. Nezapomínejte, že je v jeho rukou, aby Koloběh života DV byl neustále v chodu. A my jsme již za polovinou.

Počet znaků bez mezer: 992

Grafické znázornění:

•    Šestý kus zařízení – sekce HRDOSTi

V minulé sekci vás poprvé napadlo smýšlet o Denním věštci jako o rodině. V sekci HRDOSTI si tuto domněnku potvrdíte, protože se nacházíte před gobelínem zdobícím téměř polovinu rozsáhlé stěny. Na gobelínu jsou znázorněny všechny osobnosti, které kdy figurovaly v chodu a rozvoji periodika. Kromě šéfredaktorů zde máme korektory, redaktory, ilustrátory, ale také technické pracovníky a členy „sdružení rodičů a přátel Věštce“. Pozornost by měla být věnována i části, která je vyhrazena pro historicky nejvražednějšího respondenta interview DV, jímž se v červnu 2005 stal zelený vlastenec Drake Malfair, který své prvenství drží až do dnešních dnů. Pod pojmem nejvražednější respondent si můžeme představit mnohé věci, avšak malá ukázka z rozhovoru návštěvníkovi jistě zajistí učebnicový příklad. Citujme:

„[…]Jakou karieru si zvolíš, až vystuduješ? Někde na Ministerstvu, nebo budeš lenošit?
Ehm, proč se ptáš dvakrát na totéž?

Já? Já ne!
Cituji: "Někde na ministerstvu, nebo budeš lenošit?"“

Případně, když po dotazu, zdali vlastní nějaké domácí mazlíčky, odvětil, že ne:

„Ani rybičky?
Měl jsem jich několik, ale zkoušel jsem přijít na to, jak fungují.“(10)

Chápete?

Počet znaků bez mezer: 995

Grafické znázornění:



•    Sedmý kus zařízení  - sekce SVOBODy SLOVA

Inu, jsme na konci životního cyklu redaktorského Koloběhu. Zbývá poslední sekce, totiž SVOBODA SLOVA. Protože se vám jistě expozice líbila a protože jste vděčni za to, že pan šéfredaktor nenechal místnost holou a neusadil vás do řetězů, než vás přijme k audienci, jistě mu rádi vyjádříte svůj vřelý dík. Pro to slouží takzvané Orákulum Orionu. Samostatně smýšlející kniha v atraktivní vazbě vás přijme s otevřenou náručí. Doslova. Popadne cokoliv, co ctěnému šéfredaktorovi chcete předat, ale stydíte se udělat to na následujícím rendez-vous. Někteří říkají, že bez nějaké té pozornosti skrze Orákulum dále neprojdete, ale to jsou povídačky, samozřejmě. Můžete tedy panu šéfredaktorovi věnovat prozaickou či poetickou poklonu, zapět ódu (Orákulum ji pak přepěje samotnému králi), vecpat do Orákula lahvinku dobrého pitiva… Tato knížka je pod záštitou souhvězdí Orion, to není jenom tak.

My doufáme, že vaše prohlídka nebyla dlouhá; jedním z účelů minimuzea byla i prevence toho, aby měli návštěvníci dlouhou chvíli a přicházeli k šéfredaktorovi nabručení.

Váš list v knize zvané Historie DV se nyní začíná pomalu plnit a je na vás, zdali budete psát dál. Jaký bude váš krok?

Počet znaků bez mezer: 994

Grafické znázornění:

III) TŘETÍ ČÁST – ÚHEL OD VSTUPU DO MÍSTNOSTI

Grafické znázornění:

ZDROJE

1)    „Midar Kilahim postrádá zuby!“ (12. 05. 2007)
2)    „Opatření Ministerstva kouzel“ (16. 06. 2005)
3)    „Módní přehlídka ve Velké síni?“ (19. 04. 2006)
4)    „Áno, už je to tu.“ (16. 01. 2006)
5)    „Speciální kalendář pro vlkodlaky?“ (03. 07. 2006)
6)    „Roční výročí“ (21. 06. 2005)
7)    „Magické artefakty“ (03. 04. 2006)
8)    „Famfrpál“ (25. 06. 2005)
9)    „Na hradě jsou zloději“ (31. 12. 2005)
10)    "Drake Malfair" - 12. 06. 2005

---

---

---

Hodnocení porotců: