Ohlédnutí za zimou

Jistě jste si všichni všimli, že již všechen sníh roztál a zimu nenávratně vystřídalo o něco příjemnější jaro. Ale abychom mohli za tímto ročním obdobím definitivně udělat tečku, zkusíme nad ním nejdříve trochu popřemýšlet. Co nám vlastně samotná zima přinesla a na které události bychom nikdy neměli zapomenout?

Určitě si na zimní období vzpomenete jménem Fleutýnky a zavzpomínáte také na příchod nováčků. To bychom ale nebyli správně poctiví, kdyby nás zaujaly pouze takové tradiční události, které se opakují rok co rok. Podívejme se i na ty ostatní a něčím zajímavější přesně tak, jak je čas přinesl, a připomeňme si ty, které by nám měly zůstat v paměti navždy.

***

24.12. 2010 - Fleutýnka za dveřmi

Ano, první událostí jsou Vánoce, jak samotné datum napovídá. Byly to krásné vydařené svátky, ve Velké síni stál obrovský stromeček tak, jako stojí každým rokem. Pod ním jsme našli své Fleutýnkou zabalené kebuláčky a snad ještě ten den se Velkou síní rozléhaly mimo přání veselých Vánoc také první obchody s vánočními dárky. I celý Havraspáru obdržel sovu držící malý balík, v němž se skrýval Havraspárský kabátec safírového mága. Ještě pár dní jste všechny havránky nepotkali v ničem jiném, než právě v tomto slušivém kabátci. Hradem se linula vůně skořice a jablek, venku padal jemný sníh a skřítci zpívající koledy dodávali okolí tu pravou vánoční atmosféru.

***

1.1.2011 - Novoroční stěhování

Toto datum letos neznamenalo pouze Nový rok, tedy samá předsevzetí, nadšení a dumání nad uplynulým rokem, ale také velikou událost pro náš hrad. Z mnoha různých důvodů se totiž každá byť jen nepatrná část našeho domova musela přesunout na nové místo. Z plácku zvaného „hogwarts.czechzone.net“ na skromnější „hogwarts.cz“. Mnozí tuto událost vnímali jako změnu k lepšímu, jiní to brali jako porušení tradic. Ovšem většina studentů si jednoduše mlčky zabalila své věci a spolu s ostatními se přesunula do nového hradu. Nicméně stejně ono stěhování vnímal každý obyvatel kapku jinak, a tak bych se namátkou chtěla zeptat právě několika účastníků:

*

Corvinus Declaratio: Pamatuješ si ještě na stěhování našeho hradu letos v zimě? Na co přesně si vzpomínáš a jaký byl tvůj názor na samotný přesun?

Connie Clerenc: No, jistě, jistě že si pamatuju. Kdo by si nepamatoval. Přesně si vzpomínám na to, jak jsem málem nestihla utéct před hrad. No, byl tam velký zmatek. Takže všichni panikařili a panikařili a já jsem tam tupě zírala. A potom, když jsem se dostala jakýmsi zázrakem ven, hrad zmizel! A o vteřinu později tam zase byl! Akorát mu chyběla jedna věž, no... Jinak jsem viděla i škrkny, jak se stěhují.

Nevím, jestli to k něčemu bylo, že jsme se museli stěhovat. Nový hrad je totiž přesná kopie toho starého.

*

Nicolette Marique Leroy: Ano, matně si na přesun vzpomínám. Ne moc dobře, protože jsem sklerotik a nemám potřebu vzpomínat na něco, co pro mě bylo těžké. Proč těžké? Být byť i jen den bez Hogu byla opravdu noční můra. Nemohla jsem se dočkat, až nás opět pustí do hradu. Ale myslím, že se stěhování vyplatilo, protože nás škrkny už dlouhou dobu nenavštívily.

*

Brianag Mac Coileáin: Mnoho si toho zase nepamatuji, ale první, co se objevilo, bylo oznámení, že se budeme stěhovat. Ale vím, že to začalo otřesy, ty otřesy se ozývaly všude, začaly se zvětšovat, ale dále jsem nic neviděla, protože jsem nutně potřebovala odejít. Když jsem již na druhý den přišla, tak tam nic nebylo, byla tam jenom díra. Prostě černá plocha a velkým červeným nápisem napsáno: HOGWARTS.CZ. Každý by ani minutu neváhal a klikl by, já taky klikla, dostala jsem se na druhou stránku a urychleně se přihlašovala. Nic, nic, nechtělo mě to pustit, a potom jsem se dozvěděla, že to není zdaleka hotové. Čekali jsme docela dlouho, ale myslím, že kolem odpoledních až večerních hodin se otevřelo a všude upřímně "bordel." Všude se válely odpadky, fuj. Potom nám vynadal skřítek a už se jelo zase jako ve starých kolejích..

Nijak jsem se nevyjadřovala, bylo mi jedno, ale pan ředitel měl asi s tou czechzone nějaké spory a prostě to změnil. My jsme prožili jakoby další dobrodružství a očekávání, mně se to moc líbilo. Stěhování na jinou stránku určitě prospělo, i když mi bylo líto, že je to stejné, akorát ty odpadky, ty byly k sežrání.

***

8.1. 2011 - Zloději v obrazárně

V tento den byli konečně dopadeni původci škod napáchaných v naší školní obrazárně. Několik dní před tím totiž zmizelo hned několik obrazů a spolu s tím se hradem začaly šířit všemožné poplašné zprávy a panika. Chodbami procházely skupinky bystrozorů v čele s naším správcem Obrazárny, panem profesorem Midarem Kilahimem. Celou dobu nikdo neměl ponětí, co že se to vlastně děje, a ani na konci se celá situace zrovna dvakrát neobjasnila. Stačilo nám pouze, že krádežím je zde konec, a o jméno viníků či jejich umístění raději nebyl zájem.

***

25.1. 2011. - Zimní registrace

Právě tímto dnem byla otevřena studentská registrace na náš hrad. Tímto okamžikem už mohou všichni prváci sklopit hlavu a vzdát se titulu hradních nováčků a předat jej těm novým, čerstvým posilám. Právě oni totiž už vyčkávají celé dny před hradní bránou či v parku Godrikova dolu a nesmírně se těší na okamžik, kdy se brány hradu otevřou. A starší studenti si mohli jen prohlížet pergameny se jmény budoucích studentů. Prvním z nich byl právě David Konehenge a těžko říct, jestli jej na hradě potkáme i dnes. Každopádně právě tento den je nejspíš tím nejdůležitějším pro ty studenty, kteří mají ve svém infu jako datum registrace právě číslo 2011.

***

30.1. 2011 - Na závěr roku...

Byl to právě konec ledna, kdy proběhla tolik očekávaná závěrečná slavnost. Těsně před ní jste mohli spatřit Velkou síň zaplněnou studenty plnými očekávání, profesory plnými nadšení a samozřejmě pana ředitele tradičně mlátícího o zem svou kouzelnickou holí. Zástavy byly zatím šedé a právě skupina nebelvírských studentů po nich stále nervózně pokukovala.

Jako každým rokem bylo uděleno hned několik řádů z nejrůznějších kategorií, vyhlášen další ročník Čaropřehlídky, koleje dostaly své poháry, ale ten největší poprask vyvolalo udělování snaživce. Pokud bylo něco výjimečného a nevídaného na této slavnosti, tak právě ony podivné okolnosti této ceny. Bohužel, nic pozitivního jsme se nedozvěděli.

Původně měla tuto cenu celkem evidentně převzít Wenai Layfette, ale kolem ní se skrývalo tolik podvodů, že pan ředitel cenu na místě udělil nebelvírské primusce Jane Mooren. Pravda byla popírána, ředitel byl zesměšňován, ale po pár dnech jsme se s důkazy dobrali k cíli, pogratulovali Jane a šli dál.

Nejspíš to nebyla ta nejšťastnější slavnost v historii, ale minimálně červení si svůj pohár užili. Ať už jsme měli na celou věc pohled jakýkoli, tak nám za zády na hradní brány klepali nováčci a najednou nebyl čas řešit něco takového.

***

6.2. 2011 - Z lososové do modra

Už pár dní se touto dobou po hradě zmateně potulovaly naše nové lososové tváře a právě šestého konečně došlo k jejich pořádnému zbarvení. Popravdě se tak mělo stát už o den dříve, ale nováčkovské externí sovince přepadla speciálně vycvičená skupinka škrken, tak se všechno pro jistotu odložilo.

Mezi nováčky byli jako vždy ti, kteří se dostali do své vysněné koleje, ti, které klobouk zařadil někam úplně jinam, ale také ti, kterým to bylo vlastně úplně jedno a svou kolej se snažili poznat tak či tak. V některých kolejích se pořádaly večírky ještě ten večer, u nás v Havraspáru jsme to společně s nimi oslavili až den poté. Stejně jako minulý rok se naši nováčci přošli katakombami, seznámili se netradičním způsobem se svým vedením a tradičně složili havraspárskou přísahu.

Oba večery byly vskutku vydařené a doufám, že našim prvákům zůstanou v paměti ještě dlouho.

***

14.2. 2011 - Turnaj tří kouzelníků

Do Velké síně skřítci přinesli Ohnivý pohár. Ano, právě touto dobou jsme se dozvěděli o Turnaji tří kouzelníků. Snad každý byl nyní plný nadšení a očekávání a většině z nás se honila v hlavě alespoň po kratičkou chvíli tázka, zda se přihlásit. Někteří v sobě odvahu našli a jiní jen vzhlíželi k těm, kteří svá jména s esejemi házeli do poháru.

***

18.2. 2011 - KouzlOscar se vrací

V tento den začal již druhý ročník KouzlOscara. Naposledy byl ještě v Létě 2010 a narozdíl od něj bylo tentokrát účelem improvizovat. Tak jako minule každá kolej předvedla krátké představení a následně byla ohodnocena ostatními studenty. Letos to byla právě skupinka mrzimorských studentů, která předvedla scénku ze zvířecího prostředí a odnesla si jako výhru samotnou sošku KouzlOscara.

***

22.2. 2011 - Potopa

Snad samotné datum by dokázalo předpovědět, že se bude dít něco zvláštního. Z kohoutků v dívčí umývárně vytékala právě ta voda, kterou se nyní v určitých místech naší školy brodíme. Jakmile  hladina této vody začala rychle stoupat, postupně vyplavila z našich kolejních místností všechen nábytek do jezera v Godrikově dole. A jelikož byla stále ještě pořádná zima, věci nám v jezeře zamrzly a bylo jen na nás si je vytáhnout. Člověk by čekal, že se studentskou pílí budou všechny ty věci už dávno v teple a po vodě nikde ani památky, ovšem pokud se pozorně podíváte z okna Velké síně, stále se vám naskytne pohled na kusy promáčeného nábytku. Těžko říct, jestli tam budou navždy nebo ony ledy jednou roztají a my už si zničené pohovky a skříně jen odtáhneme. Zde vám předkládám úvahu nad tímto tématem právě čtyř lidí různých kolejí, které jsem náhodně potkala ve velkých chodbách hradu.

*

Corvinus Declaratio: Myslíš si, že někdy vytáhneme všechny věci z jezera?

Innela Craenová: Všechny? No podle mě jo, ale určitě ne v nejbližší době. Už tam jsou věci měsíc nebo kolik a ještě tam toho hodně zbývá. A s tím, jak už koleje pospolu moc nedrží a jsou hádky, tak podle mě jako poslední zbudou hradní věci všech kolejí, jelikož se nespolčíme. Celkově na otázku odpovídám „ano“, ale vždycky tam bude „ano, ale ne v nejbližší době“. *usměje se*

*

James Watfar: Ne. *smích*

*

NaSaŠí Jackson: No... nevím, ale asi jo. *zasměje se* Jako třeba mě dneska naštvalo, že nás mělo bejt deset na vytažení křesla. Bylo nás devět. Desátej se přidal, až když tam byla nebelvírská truhla... to je k zbláznění, nemyslíš? *posmutní*

*

Charlotte Von Emotion: Myslím, že ty jednoduchý už jsme vytáhli a ty těžký půjdou, no, řekněme těžko. *smích* To by nás muselo být fakt hrozně moc aby to šlo. Nechápu, že na to žádný z profesorů ještě nepoužil nějaké pořádné kouzlo, které by ty věci dostalo ven. Přece jenom jsme se už snažili dost na to, abychom se museli rvát s Gobelínama a almarama. *úsměv*

*

Snad sami vidíte, že jednotlivé názory nejsou zrovna dvakrát plné optimismu. Můžeme jen doufat, že se jednou všichni nějakým způsobem spojíme a svůj milovaný nábytek vytáhneme, jinak se nám postupem času začne ve vodě rozkládat.

***

27. 2. 2011 - Ohnivý pohár má šampióna

Právě tento den je důležitý nejen pro všechny hrdé havraspárčany, ale také pro samotnou šampionku - Larrie Larstonovou. Celý tento den se nás ohnivý pohár na stolečku choval docela podivně a k večeru už se viditelně schylovalo k onomu vyhlášení. Pohár párkrát zajiskřil, plameny dosáhly určité výšky a k zemi se snesl papírek se jménem. Profesor jej zvedl a nahlas přečetl. Ihned po vyhlášení jména propukl celý Havraspár v jásot a odebral se na dlouhé oslavy do své kolejní místnosti. Mezitím však pohár vyplivl další tři jména. Dvě z nich byla jména pomocníků a poslední náhradník. Pomocnou ruku budou Larr nabízet Nicholas McElen a Esperanza Milagrosa a nahrádníkem se stala Dors Venabili. Ještě řadu dní byli přímo zahaleni gratulacemi ze všech stran a hromada zvadlých květin leží na plácku za hradem i dnes.

***

13.3. 2011 - Hradu vládne stávka

Poslední událost už vám je jistě známa. Právě na samém konci zimy se studenti začali pomalu, ale jistě bouřit proti aktuálnímu stavu soutěží, až všechno vyvrcholilo do tak neúnosného stavu, že byla vyhlášena stávka. Možná za to mohlo pár šotků, možná samotní studenti. My všichni jsme ale měli na necelé dva týdny pokoj od soutěží a právě tímto odpočinkem naše zimní období vyvrcholilo.

***

Nejspíš je vám úplně jasné, že událostí letošní zimy nebylo málo. Některé z nich byly plné veselí, jiné přinesly spoustu starostí. Avšak doufám, že to poslední, co nám za sebou letošní zima zanechala, bude právě tento článek. Udělejte sbohem sněhu a přívitejte mezi námi jaro. Už žádné šály ani rukavice, hradem konečně zase proudí čerstvý jarní vzduch.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář