Definitivní konec TWT

Tak dlouho očekávaný závěr historicky prvního Turnaje tří kouzelnických škol se nedávno udál a my vám právě přinášíme reportáž zaměřenou na Turnaj samotný! Co si myslíte o Turnaji vy a jaký je názor naší šampionky?

Triwizard Tournament – Turnaj tří kouzelnických škol jistojistě zacloumal celým hradem. Otázkou je, zda v dobrém, či špatném slova smyslu. Jednoho dne se zčistajasna pod Prasinkami objevilo přenášedlo, které nás mohlo přenést na fórum speciálně zaměřené právě na zmiňovaný Turnaj. Prvotní nadšení, které započalo při výběru šampionky a jejích asistentů a poté pokračovalo objevením Síně přenášedla a spatřením prvních úkolů však brzy opadlo – o Turnaji se příliš nemluvilo a řešily se spíše obyčejné hradní záležitosti. Proč byl Turnaj vlastně tak málo propagován a neobdržel takovou chválu jako loňský Sedmiboj? O tom se vedou mnohé diskuze a každý si myslí něco jiného, proto jsme se nejdříve zeptali několika studentů, co si vlastně od začátku do konce o Turnaji mysleli.

***

Corvinus Declaratio: Jak jsi jistě zaznamenala, tento rok se naše škola zúčastnila Turnaje tří kouzelníků – co si o Turnaji myslíš? Co se Ti na něm líbilo, a co bys změnila? Jsi spokojená s umístěním naší školy? A jak to celé vlastně vnímáš?

Connie Clerenc: No, já myslím, že tenhle turnaj byl dost nepovedený. Když jsem našla Síň přenášedla a přemístila se k fóru, byla jsem dost zmatená! Vůbec jsem nevěděla kde co je a doteď to taky nevím, že. *rozesměje se* Je to totiž všechno naplácané za sebou a člověk neví, kde co je. Snažila jsem se v tom trochu vyznat, ale přišlo mi to marné už po dvou minutách. Tohle bych teda rozhodně změnila. Chtělo by to přehlednější komunikování. A taky mi trochu přijde zvláštní, že každá škola je v jiném časovém pásmu, což dodává do tohohle turnaje ještě víc zmatků. A taky jsem se doslechla, že to pořádala 14tiletá holka. Myslím, že tohle by měl pořádat někdo zkušenější.

Rosalie Ellen Bradshawová: Co si myslím o turnaji? Určitě skvělá věc a bylo fajn, že se ho škola účastnila... I když já sama bych si toho ani nevšimla. Myslím si, že škola málo náš tým v čele s Larrie podporovala. Myslím, že jsme byli málo informovaní.
S umístěním jsem spokojená, věřím, že Larrie do toho dala vše, co mohla, a i tak má můj obdiv za to, že se účastnila. *usměje se*

Turnaj vnímám jako dobrou zkušenost pro školu, jen to cítím tak, že polovina hradu o průběhu turnaje neměla ani páru....

Abigail Sparkle: Jistě si myslím, že náš velmi dobrý tým dělal z celého srdce a zabýval se tím hodně. Soutěžili, jak nejvíce mohli a dělali nad své síly. I když se tedy umístili na posledním, ale krásném místě, já bych se do toho nikdy nepustila a obdivuji je, že zvládli takový tlak a to bravurně! Turnaj jsem moc celkově nesledovala, jen jsem sledovala výsledky našeho týmu. Mohl být lépe přístupný. Více otevřený a tak. Ale jinak jsem spokojená a vůbec mi nevadí, že jsme skončili poslední, protože vím, že náš tým udělal vše, co mohl. *tleská našemu týmu*

Kristie Smithová: O turnaji si myslím, že je to dobrá věc, kde se můžeme poznat s kouzelníky, kteří studují na cizích školách. Jako... turnaj jsem moc nesledovala, na to jsem byla moc zabraná do úkolů a soutěží, když už, tak jen na začátku jsem občas použila přenášedlo, ale už si ani nepamatuji, kdy naposled. S umístěním... To ani moc neřeším, myslím si, že všechny tři šampionky byly dobré, ale první místo je hold první místo, no. *směje se*

***

Jak vidíte, každý má svůj vlastní osobitý a odlišný názor od ostatních, ale všichni se shodujeme v jednom: Larrie a její asistenti si vedli skvěle a mohou být na sebe právem hrdí!

Hradními zdmi se šíří drb o tom, že by se konal mohl konat i příští rok právě tady u nás – co je na tom pravdy ale zatím nevíme a můžeme se jen dohadovat. Abych vás ale dlouho nenapínala a přešla k tomu, co vás nejspíše zajímá nejvíc: Jak vlastně celý Turnaj cítí Larrie?

***

Corvinus Declaratio: Larrie, nejdříve ti chci pogratulovat, jsi skvělá! Jak ale celý Turnaj vnímáš? Jsi ráda, že to máš za sebou a že tě už nečekají žádné další zapeklité úkoly? Jsi spokojená s výsledkem?

Larrie Larstonová: Ahoj! Prvně tedy děkuju moc za gratulaci, vážím si toho. *usměje se* Turnaj vnímám lehce rozporuplně. Mnohé bylo jinak, než jsme očekávali, což není překvapivé, a mé výkony byly váhavé. Ale byla to obrovská zkušenost, myslím nejen pro mě a mé poradce, ale i pro celou školu, která chtě nechtě byla svědkem i jiné formy soutěže, jež nebyla divácky až tak atraktivní. Jsem ráda, že Turnaj máme za sebou, úplně na rovinu z něj nemám dobrý pocit, takže jeho završení vyhlášením výsledků byla poměrně úleva. S výsledkem... nu spokojená nejsem, protože vím, že jsem nadělala hromady chyb, že to nebylo to pravé ořechové, že jsem nepodala výkon dost dobrý na to, aby se ta ostuda nějak zmírnila... Bla bla, takové ty mé klasické myšlenky, nemusíme to rozvádět. *ušklíbne se* Jsem z Turnaje trochu zatrpklá, takže se mnou asi nebude povídání na tohle téma žádný med. *omluvně se usměje* Ono bodejť, když jsem dostala takhle pěkně po tlamě a utrhla Hogu ostudu... Opravdu ryze dobrý pocit mám jen ze třetího úkolu a ze spolupráce s Nichem a Espi. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Co tví asistenti, Nicholas McElen a Esperanza Milagrosa – pomáhali ti?

Larrie Larstonová: *zajiskří jí v očích a horlivě přikývne* Pomáhali, byli úžasní. Jak jsem říkala už kdysi, Nich byl skvělý zejména v tom, že mít jej po boku znamenalo zůstat v klidu, nepanikařit, nešílet, zachovávat si chladnou hlavu a systematicky postupovat vpřed. Jsem hrozně ráda, že to byl právě on, s kým jsme plnili úkoly v začátku Turnaje, kdy ta nervozita byla nejsilnější. Bez něj by mi ruply nervy a bylo by po účasti. *usměje se*

Espe měla zase úžasný dar namotivování a vyhecování. Vybičovala mě k přístupu, kterého bych sama nedosáhla. Po celý Turnaj jí vydržela horlivost a nadšení do plnění úkolu, takže když stanula po mém boku a začaly jsme spolu dělat třetí úkol a bloumat bludištěm, měla jsem tu čest zjistit, že ta horlivost je nakažlivá. A co víc jsem si mohla přát takhle ke konci Turnaje, kde emoce a náladová rozpoložení řádily jako divé. *usměje se*

Každopádně doufám, že si oba Turnaj užili. Snažila jsem se, aby měli tu možnost zapojit se co nejvíc a užít si to, aniž bych na ně házela svoje povinnosti a bylo by to nevyvážené. Ale jestli se to povedlo, to už není otázka na mě. *pousměje se*

*

*

Corvinus Declaratio: Také by nás hodně zajímalo, jak bys srovnala Turnaj s loňským Sedmibojem. Obou soutěží ses účastnila, jak to na tebe všechno působí? Které úkoly tě bavily více? Převyšoval Sedmiboj kvalitou Turnaj, nebo to bylo přesně naopak? Nebo nastejno?

Larrie Larstonová: Jejej, tohle je hrozně zapeklitá otázka a já na ni asi neumím diplomaticky odpovědět. *zasměje se* Tak odpověď je nasnadě - Turnaj se se Sedmibojem nedal srovnat. A to neříkám proto, že Sedmiboj jsem vyhrála, zatímco v Turnaji jsem proletěla na plné čáře. *maličko se ušklíbne* Ono je těžké to srovnávat. Sedmiboj jsem znala - před účastí v tom loňském jsem zažila ještě druhý ročník a hodně jsem se ponořila do jeho průběhu. Když jsem se loni hlásila, měla jsem představu, do čeho jdu, i když samozřejmě - tu náročnost si člověk nepředstavil a byl v šoku, když v ní nakonec byl.

V Turnaji tomu tak nebylo. Nikdo jsme nevěděli, co nás tam čeká. Ten Turnaj se konal poprvé a organizovala ho parta lidí, kteří neměli s organizací čehokoliv téměř žádné zkušenosti, což se v průběhu dost projevilo. Náš Sedmiboj za sebou má již několik ročníků, sesbíraných zkušeností, máme na hradě organizačně až výjimečně schopné lidi a, alespoň pro mne, byla úroveň kvality v Sedmiboji někde úplně jinde než v Turnaji tří kouzelnických škol.

Co se týče zábavy - mnohem víc jsem si užila opět Sedmiboj. Nejspíš proto, že typově mi sedmibojařské úkoly seděly mnohem víc. Byly náročné - často náročnější než ty turnajové, ale byly zejména tvůrčí a já ráda kreativním. *usměje se* Na mém... až bych použila slovo znechucení... ke konci Turnaje se podílela hodně organizační nevyspělost tvůrců TWT. Změny dat úkolů, změny v zadání po spuštění úkolů, když na nich člověk už pracuje, celkově nejasná zadání... A teď vím, že zním jako pořádný rozmazlenec, ale musím říct, že během Turnaje jsem víc jak kdy jindy ocenila, co máme tady u nás doma na Hogwarts. Jsem už zhýčkaná výbornou organizací, precizností průběhu apod. Tak zhýčkaná, že si nedovedu pořádně užít Turnaj, kde je tolik změn a nedostatků v zadání úkolů.

Tím se tu nechci nějak obhajovat a vymlouvat se - pořád je tu ten holý fakt, že moje schopnosti jsou vedle Jennyiných a Heleniných pěkně patetické, ale fakt jsem do toho dala všechno a znám se dost dobře na to, abych věděla, že kdyby tam nebyly takové zásadní organizační chyby, dovedla bych si Turnaj užít, ať už by výsledky byly jakékoliv. To ostatně potvrzuje třetí úkol, ve kterém jsem se docela našla. *usměje se* Faktem nicméně zůstává, že jsme na tom s Jenny a s Helenou byly všechny stejně a ony mi hravě daly na frak, takže tady vážně nejde o nějaké vymlouvání na organizaci z mé strany, protože podrobeny jsme byly stejné zkoušce a holky se s ní narozdíl ode mne zkrátka popraly. *pokrčí rameny*

*

*

Corvinus Declaratio: Málem bych se zapomněla zeptat na třetí úkol – byl opravdu nejtěžší, jak se slibovalo? Mihlo se v něm něco zajímavého? Bavilo tě jeho vypracování, nebo jsi to brala jako povinnost?

Larrie Larstonová: Třetí úkol měl dokonalou myšlenku a zadání finální úlohy ve středu bludiště bylo perfektní - konečně kreativita. Závěrečný úkol byl úžasnou kombinací logiky, důvtipu a tvořivosti. Byl také nejtěžší. A právě proto bych čekala, že organizátoři udělají vše pro to, aby zabránili zásadním chybám, které by bránily tomu, aby bylo možné bludištěm projít. Bez možnosti dostat se do vyšší úrovně bludiště jsme byly s Espe dost nahrané.

Šlo o to, že hned na začátku bludiště byla chyba v legendě prvního miniúkolu, která zapříčinila to, že nebylo možné se ze Starting Pointu vůbec dostat do další části bludiště. Byla tam celý první den zveřejnění úkolu a my jsme tu nad tím s Espe ztratily hodně hodin, než jsme toho nechaly s tím, že se k úkolu vrátíme později, protože už nám začíná hrabat. Druhý den ráno byla legenda zničehonic změněná a tentokrát bylo zadání správné, najednou šlo bludištěm procházet hladce. Psala jsem organizátorovi bludiště, Zokimu Phantomovi, protože mi bylo divné, že jsme na změnu ani nebyly upozorněny nebo se nevyskytla žádná omluva (změny si člověk samozřejmě všimne okamžitě, když už tu legendu zná téměř nazpaměť, ale omluvu by čekal, obzvlášť když jsme ji dostali po změně, kterou udělali organizátoři v druhém úkolu po jeho spuštění). Zoki mi odpověděl, že se domníval, že když si zkontrolujeme odpovědi a správnost vypracování legendy a zjistíme, že tam nemáme chybu, dojde nám, že tam udělal chybu on a nebudeme plýtvat časem. Nicméně že se omlouvá.

Tomu jsme se zasmály, protože poslední, co nás napadlo, bylo, že chyba je v organizaci. U takhle náročného úkolu, který vyžaduje absolutní preciznost zadání, jsme prostě nepředpokládaly, že by kontrola zadání byla podceněná. Obzvlášť když v odpovědích na otázky ve Starting Pointu byly často dvě možné varianty. Nenapadlo nás, že by úkol nedejmerline vymýšlel jeden člověk a nepoprosil by nikoho druhého, aby se pokusil bludištěm ve finální podobě projít a zkontrolovat správnost legend... Nicméně jsme jely dál.

Další problém nastal záhy, protože přesně doprostřed úkolu mi vycházela týdenní cesta do Anglie. Původně jsem ji měla naplánovanou tak, že by třetímu úkolu vůbec nebránila, ale protože po prvním úkolu byla změněná data dvou zbývajících úloh, vyšlo to takhle nepříjemně. Těsně před moji absencí jsme se zasekly v jednom ze směrů bludiště a nastala stagnace, nemohly jsme se hnout. Já jsem nakonec neměla tu možnost se během dalšího týdne dostat k čarodějné civilizaci, takže nezbývalo než pustit se do toho po návratu. Nakonec jsme s Espi našly svou chybku, kterou jsme předtím přehlédly, a zdárně prošly bludištěm až do středu.

Nicméně to už byl poslední den úkolu, takže na zpracování kreativní části jsem měla jediný večer. Adrenalin z Hogu znám, ale byla jsem načuřená, protože zadání jsem zbožňovala, nápadů jsem měla hromadu a nestihla jsem je všechny zpracovat, takže to, co jsem nakonec odevzdala, byl odlehčený odvar toho, co jsem měla původně v mysli. Mrzí mě, že jsem na to neměla víc času a sešlo se to všechno takhle hloupě, udělala bych to jinak lepší a užila si to ještě víc. Nicméně nebýt těch chyb a nepříjemností kolem, můžu s klidem říct, že třetí úkol se mi líbil nejvíc, nejvíc mě bavil, užila jsem si ho a konečně jsem byla ve svém živlu. *nadšeně se zazubí* Po tom mém předchozím fiasku byla oáza, když jsem se mohla pustit do té kreativní části a spravit si chuť a nějakou sebedůvěru. A jsem s výsledkem snažení ve třetím úkolu spokojená, i když jsme se umístili opět poslední. *usměje se* Nejvíc se blížil těm sedmibojařským.

*

Corvinus Declaratio: Ještě by mě zajímaly hlavní klady a zápory Turnaje – dokázala bys to nějak shrnout?

Larrie Larstonová: Tak samozřejmě jedním z hlavních kladů byla vůbec ta idea Turnaje. To, že tři potterovské školy se takhle spojily, byly se sebou v kontaktu, předávaly si zážitky a zkušenosti a zjišťovaly, jak to chodí někde jinde. Turnaj byl zdrojem inspirace, prozření. Ve své roztrpčenosti si navíc neodpustím klad toho, že jsme si uvědomili, jak rozmazlení tady jsme a jak můžeme být šťastní, že máme profesory Elénéra a Werewolfa, ty, kteří jsou organizačně tak zkušení a schopní, jako je p. Elle nebo p. Letitia, a řadu dalších velmi nadaných lidí s bohatými zkušenostmi. Turnaj nám taky hodně dal v tom, že jsme byli schopni vidět, jak jinde panuje extrémní soudržnost mezi obyvateli školy, a to přesto, že nemají takové možnosti jako my. Nebo právě proto? *pousměje se a zaplaší myšlenku* Mohli jsme se od nich učit.

Záporem byla, jak jsem již říkala, nejistá organizace. Bylo to pochopitelné, ale pro mě osobně už místy dost za hranicí snesitelnosti, protože mi to dovedlo zabránit v míře zábavy, kterou mi Turnaj věnoval. Nemluvím jen o organizaci samotných úkolů, ale taky o organizaci diváckého zážitku. Ten byl hodně churavý a slyšela jsem na něj nemálo postesknutí. Divácky musela ta soutěž být poměrně neatraktivní. Jednou za 14 dní zveřejnění zadání a výsledků a jinak vůbec nic. To asi trošku zamrzí. Ale věřím, že pro organizátory to byla zkušenost.

*

Corvinus Declaratio: A ještě jedna důležitá otázka – chtěla bys, aby se takový Turnaj opakoval?

Larrie Larstonová: *zasměje se* No... *culí se dál* Asi ne úplně "takový" Turnaj. Turnaj tří kouzelnických škol ano, ale asi s úplně jinou strukturou, pozměněným složením organizace, prostě trochu více na úrovni. Myslím, že ta myšlenka je úžasná a je báječné, že s ní Slovinci přišli, ale zpracovaná dobře nebyla. Proto bych ráda viděla organizaci druhého ročníku Turnaje právě u nás na hradě, protože, jakkoliv to zní namyšleně, my máme organizačně co nabídnout a dovedli bychom to ukočírovat. A pokud by to klaplo a Turnaj se u nás konat měl, tak se přetrhnu, abych se mohla do organizace vecpat a trochu si spravit reputaci. *ušklíbne se* Ne, teď fakt. Láká mě to. Na organizační a kreativní věci jsem vysazená, bavilo by mě se v TWT zapojit i z té organizační stránky. *usměje se* A my máme zase divácky úžasnou základnu, která by dovedla strhnout i naše zahraniční hosty, v tom jsou Hogwarts báječné. Takže budu se modlit k Merlinovi, ať to klapne. *usměje se*

***

Larrie nám tedy odpověděla a já musím říct, že Turnaj byl příjemné zpestření pro hradní atmosféru, která před ním poněkud zněla prázdnotou. Tak se nechme překvapit, co přinesou události let budoucích!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář