Beltine, čarodějnice a oslava jara

Několik let po sobě se v sekci výjezdních seminářů pravidelně objevovala pozvánka na oslavu svátku Beltine. A i přesto, že letos už tam není, si trochu připomeneme, co to ten Beltine vlastně je.

Původně keltský svátek se objevuje hned pod několika jmény - Beltain, Beltane, Bealteine nebo třeba Bealtuinn. To aby v tom náhodou nebyl moc pořádek. Název se měnil, jak se jméno používalo v různých částech Evropy, písmenka se pletla a měnila... kořen 'bel' však zůstává stále stejný. Můžeme si ho překládat jako jasný, zářící, bílý, světlý. 'Tine' a další podoby tohoto slova zase znamenají oheň. Ti bystřejší z vás už tak zvládli usoudit, že Beltine je spojen se plápolajícími plameny.

***

Začala bych ale starým známým kolem roku, které bylo použito už v článku o svátku Ostara, který se děje v den jarní rovnodennosti. Jak můžete vidět, Beltine (zde Beltane) následuje hned po něm. Patří mezi velké sabaty roku a spolu se Samhainem, který se odehrává na podzim, rozděluje celý rok do dvou polovin - světlé a tmavé, léta a zimy. Beltine značí fakt, že jaro je už v plném proudu, vlastně se blíží léto a všechno jen kvete, raduje se, je v rozpuku. Neexistuje přesný den, kdy by Kelti Beltine slavili, záleželo na tom, kdy to určil druid té které vesnice. My, kteří musíme mít ve všem pořádek, jsme jako datum určili přelom dvou měsíců, dubna a května, a oslavy probíhají právě v noci třicátého.

***

(Velká matka a Rohatý bůh)

*

Beltine, svátek radosti a lásky, je tedy okamžikem štěstí a naplnění. Je pomyslným sňatkem Paní ze Zelených lesů či Velké matky a Rohatého boha, i když toto konkrétní božstvo se objevuje pod mnohými jmény. Jejich svatba měla potvrdit návrat úrodnosti, tok nové energie v přírodě. Je významným předělem v toku času. A konečně se dostáváme k tomu výše zmíněnému ohni. Má hned dvě funkce. V první řadě se zapaluje proto, že symbolizuje hranici, předěl roku. Dva velké ohně by měly plápolat v místě, kde se koná oslava. S tím souvisí druhá funkce, očistná. Věří se už od pradávna, že oheň je schopen ničit všechny negativní vlivy, odplavit škodlivou energii a člověk, který jím projde, se zbaví zlých duchů. A tak lidé v průvodu proskakovali mezi dvěma ohni, balancovali mezi plameny, převáděli starší a třeba i dobytek, aby si zajistili, že bude po celý rok v pořádku.

Balancování na hranici mezi dvěma ohništi v sobě skrývá další symboliku. Beltine je totiž okamžikem, kdy je hranice mezi světy nejtenčí a na zemi se tak mohou vracet víly, skřítci, čarodějnice a všelijaké havěti. Ohně planoucí na kopcích poblíž vesnic je měly udržet v dostatečné vzdálenosti. Do oken a dveří se vplétaly větvičky jeřábu, k prahu se pokládal pokrm pro víly a ostatní bytosti a dveře se též mohly zabezpečit hrstí petrklíčů, která je prý pro podobné existence neprodyšně uzamkla. Smích a zpěv u ohňů také musel být velmi hlasitý, protože jinak hrozilo nebezpečí, že lidé zaslechnou cinkot rolniček na povozu Královny víl, která si s sebou s oblibou odvádí zmámené duše.

***

Během tancování a hodování v blízkosti ohňů také Keltové volili Zeleného krále. Doba jeho "vlády" se opět odvíjí od konkrétních lokalit, někde to byl rok, jinde třeba jen jediná noc. Během ní si pak Zelený král mohl vybrat dívku z vesnice a učinit z ní ženu na počest bohyně plodnosti, Velké matky.

***

U nás se slaví pálení čarodějnic, k čemuž se ještě dostaneme. Nicméně každý z vás si s tímto jistě spojuje májku a její noční hlídání. Opracovaný dřevěný kmen ozdobený olistěným věncem a pentlemi však není slovanským výmyslem; na jeho původ se opět musíme podívat ke keltským tradicím. Během oslav Beltine se totiž vztyčila májka a mládež z vesnic pak kolem ní tančila se stuhami v rukách. Ty se obmotávaly kolem ústřední tyče a vzorek, který vyplétaly, měl zaručit dobrou úrodu.

A jak s tím vším souvisí pálení čarodějnic? Inu, tady je vlastně na vině církev, která nesouhlasila s bujarými pohanskými oslavami léta, plodnosti a lásky. Starého psa však novým trikům nenaučíš, proto se nedal Beltine jen tak vymazat z kalendáře a podvědomí lidí, kdepak. Byl tedy nahrazen Filipojakubskou nocí. A protože se o ní zmiňuji v souvislost s církví, mnohým z vás již jistě došlo, že její jméno je odvozeno od apoštolů Filipa a Jakuba. Ti měli v této noci bdít nad světem více než obvykle a chránit všechny před temnou magií. Věřilo se totiž, že v kopcích a horách se scházejí... tedy spíše na košťatech slétají čarodějnice, aby konaly zlé rituály, vařily podivné masti a lektvary a vůbec škodily, jak jen mohly. I tady mají místo ohně - ty měly osvítit krajinu a když někdo spatřil čarodějnici, jak na koštěti letí na sabat, mohl ji rovnou v ohni upálit. A pamatujete si na Královnu víl a její cinkající koňské spřežení? I to církev dokázala překroutit - lidé teď museli u ohňů dělat hluk, aby odehnali čarodějnice, které se ho bály. To jsou mi ale proměny...

(Petrovy kameny, mésto známé kvůli sabatům čarodějnic)

A Valpuržina noc, další název, který jste možná někde zaslechli? Tady vítr vane od germánských kmenů a saské bohyně Valpurgy, patronky všech čarodějnic. A záhady jsou odhaleny.

Snad jste se dozvěděli něco nového a příště nás snad čeká Litha a oslava slunovratu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář