Ve stopách Vendelíny Výstřednice

Pálení čarodějnic je u nás už tradicí. V minulém roce se tento zvyk dostal až za zdi našeho hradu a pamětníci letos napjatě čekali, zda se bude loňská akce opakovat.

Vypadalo to, že se vlastně nic dít nebude. Tentokrát žádné černé prapory ve Velké síni, nic nenaznačovalo důležitost dnešního dne. Pak se uprostřed VS objevila hranice.

Všichni kolem chodili bez povšimnutí - ono jsme už asi zvyklí, že se uprostřed Síně něco válí, chvilku je to Ohnivý pohár, na slavnostech zase Moudrý klobouk, proč by tam tedy nemohla strašit hranice, zvlášť posledního dubna, že. Některé studentky se do ohniště posadily a rokovalo se o tom, kdo by to měl být vlastně upálen... Ale potom hranice najednou zmizela.

V příštím okamžiku se ozvalo podivné prsknutí a vzápětí byla síň prozářena poskakujícím světlem plamenů. Někdo hoří! A zatímco se panikařilo, začali doutnat a hořet další a další.

A tak si vědoucí poklidně plápolali, zatímco někteří tápali. Co se to děje? Jak je možné, že si jen tak vzplanou? Zatímco kolega Matthew vyvozoval teorie o souvislosti hoření některých obyvatelek hradu s estrogenem, jiní zamířili chytře na Příčnou a začali hledat. A překvapivě našli. Nové zboží, magický Lektvar Valpuržiny noci, byl k dostání v Lékárně i Kouzelnických nástrojích za pouhý srpec a všem dámám zaručoval ten šimravý pocit, který vyvolávají plameny v kombinaci s chladícím zaklínadlem a kvůli kterému se naše známá Vendelína nechala upálit hned několikrát.

Někteří pánové se pokusili pravidlo, že se pálí pouze čarodějnice  a nikoli kouzelníci, obejít. Pan řídící to zkoušel takto...

...kolega Matthew chvilku chytal jiskry od plápolajících slečen, doutnal a zase se hasil a nakonec se ochotně postaral o to, aby i muži byli zastoupeni v řadě hořících.

Ale dámám to stejně slušelo více. Ať už těm, které si v klidu plápolaly a užívaly si okamžiku, kdy jen září...

...nebo těm, které se jen na náš svátek pečlivě vystrojily.

(prof. Betelgeuse Orionis)

(Katelyn Auster)

*

Zeptala jsem se, jak si něktří obyvatelé hradu pálení čarodějnic užívají a slaví.

Alisma Bailly Fisto: V Godrikově dole se každoročně pořádá večerní program na toto téma, takže tam mám letos v plánu zajít a užít si trošku té pravé kouzelnické zábavy. Tam ale zamířím až v pozdních hodinách, kdy již zvědaví studenti budou spát, aby mě z něčeho neobviňovali. *zamrká*
Zatím mám v plánu upalovat se díky chytrým lektvarům tady na hradě. Tento nápad mi přijde naprosto úžasný, protože snad odradí mladé kouzelnice, aby se zkoušely upalovat reálně, když ještě neumí pořádné chladící kouzlo... Takže snad díky němu ubyde pár úrazů! *pokýve hlavou*

Cerridwen Lowra Antares: Dnešní den jsem slavila tím, že jsem u mudlů dělala zkoušky a následně se opětovně vrhla k úkolům, které vskutku hoří, takže se nad nimi opékám a vztekám, protože nestíhám... Jinak jsem si pomocí lektvaru zaplápolala (ten lektvar je super) a tím to pro mě asi končí. 
A u mudlů neslavím, ještě by mě fakt chtěli upálit! *směje se*

Lilien Emity Meissed: Je to jednoduché. Užívám si toho, že si v tento jedinečný den nemusím hrát před mudly na mudlu a jednou ročně si můžu zařádit ve vlastní "kůži". *zařechtá se* Ale přeci jenom, radši slavím tento den na hradě a v okolí hradu, kde se můžu v klidu - jako správná čarodějka - proletět na koštěti a skákat do ohňů, aniž bych přišla k úhoně. A co se týká mudlů, musím se zúčastnovat upalování hadrových panáků, kterým oni prosím říkají čarodějnice, pchee! Ale už se těším na opékání buřtů! Ale jak tak koukám z okna, moc z toho asi nebude, řádi tu bouřka.
Ohledně té plápolající akce. Ta se mi vážně líbí, jen by každá čarodějka nemusela vypadat stejně, ale mohlo by se to nějak odlišit. Ale ty ohně jsou skvělé, už jsem si do několika vlezla a musím říct, že to olizování plamenů je vážně luxusní a spalující. Nejlepší je pozorovat závistivé mužské osazenstvo hradu...

Esperanza Milagrosa: Tak kdysi jsem na čarodějnice chodívala k nám na Slezskoostravský hrad, měli tam takovou tu "slavnost" k tomuto svátku.
Jinak to nijak výrazně neslavím.
Ale letos jsem prožila na hradě nejspíše své "první" čarodějnice - tedy vlastní upalování a bylo to naprosto senzační! Mohl by z toho být třeba magík. *zakření se*, Moje hoření se mi velmi líbilo.

Sophia Glis Glisová: Abych se přiznala, tak v mudlsvětě se "pálení čarodějnic" neúčastním vůbec, takové dětinské představy, co oni mají... pche! Tady ve škole jsem samozřejmě ohnivou lázeň již podstoupila, alespoň mi to nyní požádně pálí, když píšu úkoly, až se mi od pera kouří. Plápolání se mi velice líbí a jsem s ním úplně spokojená, i když samozřejmě - kdyby se objevila nějaká novinka, kterou ještě neznám, nenechala bych si ji ujít!

*

Pálení čarodějnic je prostě i ve zdech hradu velkou akcí, kterou si většina lidí velmi užije. Takové příjemné zpestření. A pokud vás zajímá, kde se tahle tradice vlastně vzala, čtěte Corvina!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář