Temperamentní Soubojový klub

Nový aspekt s názvem "Larrstonka"?! Profesor Orionis, kam se podíváš? Energie 127; 1155%? Jedno nevinné soubojové odpoledne, kdy se v duelovém klubu děly opravdové šílenosti. A vy se můžete podívat s námi. Nikdy totiž nevíte, kdy se to přihodí třeba právě vám.

Že je Soubojový klub v posledním zhruba měsíci podrobován rozvoji, je věc známá. Občasná uzavření, pan ředitel hledající ve Velké síni obětní beránky, kteří by mu asistovali při zkoušení nových duelových fint, a, jak zjistila dvě modrá péčka jednoho květnového odpoledne, i pestrá škála šprťouchlat, která si z nás Soubojový klub může tropit.

Zničehonic se totiž objevil nový aspekt. Prve jsme zajásaly, protože novinky jsou vždycky vítané. Jakmile jsem se ale na aspekt zadívala pozorněji, krve by se ve mně nedořezal. Jako pardon, ale aspekt s názvem "Larrstonka"?! Šmátrala jsem v paměti, kolik z mých milovaných havraspárských sourozenců mi tak říká. A napočítala jich hodně. Ten aspekt tam mohl nastrčit kdokoliv!

Nicméně se mu zadařilo mě vyděsit. No řekněte, vás by tohle nepřekvapilo?

Když k tomu připočteme fakt, že jsem starý strašpytel, měla jsem značné problémy, abych se odhodlala vyvolat nějaké další kouzlo. Merlin ví, jak by moje čáry takový aspekt ovlivnil! Ve skrytu duše jsem sice doufala, že je to jen pouhá shoda jmen a že Larrstonka je třeba nějaké neuvěřitelně mystické místo v jižní Mezopotámii, odkud název přicestoval až k nám a má úplně jiné vlivy a... Bla bla. Ne.

Nakonec mě ale moje duelová partnerka přinakopla a já jsem přeci jen roztřeseně zamumlala kouzlo a seslala na ni ze své hůlky sprchu kamenů. A rázem se potvrdily moje nejhorší obavy.

Aspekt se totiž zvětšil. Ta příšerná ruka se začala natahovat ke mně i k mé soupeřce, chmatala po nás, "larrstončila". To jsem už málem umřela hrůzou!

Od té chvíle jsem trucovitě odmítala kouzlit. Nemám ve zvyku utíkat zbaběle z duelového koberečku, ale takhle?! "Můj" aspekt se ovšem rozčílil bojkotovacím přístupem, který jsem zaujala, pravděpodobně se cítil zrazen, a tak se jednoduše odporoučel. Nedivím se mu, taky bych šla. Přesto jsem byla nadšená, když zmizel.

Husarské kousky, které si na nás Soubojový klub toho dne přichystal, však neměly brát konce. Vzhledem k tomu, jak vyděšená jsem byla aspektem, vyslala jsem ihned spěšnou sovu profesoru Orionisovi, jednomu z největších přeborníků hradního duelování. S nadějí, že třeba poradí, co ten mysteriózní aspekt znamenal.

A profesor dorazil. Chvíli jen stál opodál a tiše se pochechtával. Jakmile však zmizela "Larrstonka", začaly se dít věci ještě podivnější. Začaly jsme totiž hrát nový souboj a opět jsme se nenudily. Na tohle nejsou slova, prostě se podívejte.

Zjevil se aspekt Velekněz a místo mé soupeřky najednou stál sám Filius Orionis. Ten aby nebyl všude! Vlastně ne, byla to pořád Katelyn. Onen vyděšený výraz na profesorově tváři se totiž neshodoval s jeho náturou. Z jeho očí na mě vytřeštěně zírala Austerka. Udiveně si prohlížela své nové vzezření, nejspíš pátrajíc, jestli si náhodou omylem nelokla Mnoholičného lektvaru. Pravý profesor Orionis mezitím stál vedle pódia a bez ustání se nonšalantně usmíval. Dobře věděl proč.

Vzápětí se totiž z těla šéfredaktora DV vyloupla opět moje soupeřka. Ulevilo se mi. Do chvíle, než jsem viděla, že její vytřeštěný výraz nebral konce a tentokrát se upírá na mě. Pohlédla jsem na sebe a byla opět vyvedená z míry. Podobu profesora Orionise jsem na sebe nyní vzala já. Tak to ale už přestává všechno! Zamračila jsem se na nebohého fialového, který všemu přihlížel a nejspíš za nic nemohl. I když ten vychytralý výraz...

Při vymizení aspektu Velekněze, ke kterému došlo za pár okamžiků, se ozval svištivý zvuk. A Orionisové tam najednou běhali tři. Merlinžel všichni byli Filiusové.

Nemusíme snad ani komentovat, že ve chvíli, kdy profesor Orionis kompletně převzal vládu nad naším soubojem, usedl na trůn nejspíš celému Soubojovému klubu, který usilovně prohlašoval, že veškeré provozní chyby máme hlásit právě panu Filiusovi. Zajímavé bylo, že pravého sira Orionise to nesmírně překvapilo a pobavilo zároveň. Nicméně prohlásil, že si tuto chybu bude muset nahlásit a že si jde ihned poslat sovu. Inu, proč ne.

Soubojový klub pak jen ukázal, že to myslí vážně, a prosbě o sovy pro profesora Orionise jen přidal nebelvírsky laděnou naléhavost.

Vrána k vráně sedá a pěkně vypečený Souboják našel svého právoplatného kumpána. Profesor Orionis se totiž rozhodl, že vyzkouší, do jaké míry jsme na něm s Katelyn závislé. Zalezl tedy za jeden ze závěsů a když se znovu objevil, měli jsme na sobě všichni tři povedený kruvalský obleček. Super.

S Katelyn jsme už byly připravené na všechno, tudíž nám nečinilo potíž remcat už jen na jedinou věc - že kruvalský obleček nám nesedí, je červený, a my bychom prosily něco v modrém odstínu. Profesor Orionis, galantnost sama, nám radostně vyhověl. Veselí se tedy šířilo celým Soubojovým klubem.

Již jsme tedy byli všichni spokojení, pěkně modře oblečení, a my dvě jsme nadšeně čarovaly dál. Do chvíle, než jsem rozmrzele začala prohlížet svou nabídku kouzel. Tak hyml, jsem v kůži Filiuse Orionise, mám ho tady po boku, musím se převlékat v závislosti na jeho vůli... Tak bych tedy čekala, že budu mít přinejmenším i stejnou nabídku kouzel v Soubojovém klubu jako on, má předloha. Ale to ne. Čekaly tam na mě samé ledové štíty a nicotné paprsky. Dovolila jsem si tedy si ublíženě postěžovat.

Profesorovo ujištění mě zahřálo u srdce. A vloudilo úsměv na tvář, protože v jeho podání v této situaci dostává fráze "píšu si to" zcela jiný rozměr. Ehm.

Fialový si nejspíš šel sám sobě napsat tu sovu, protože jako mávnutím hůlky jsme s Katelyn nabyly svých podob. Přítomnost profesora ovšem vystřídal opět aspekt Velekněze. A to jsme se už zase začínaly děsit, co přijde. Další dění snad ani nepotřebuje komentáře. Svaly nám nabobtnaly zničehonic do takové míry, že by byla škoda nějak to okecávat, a tak přinášíme jen obrazovou přílohu.

Možná to byly dozvuky Larrstonky, možná přeci jen nějaké dozvuky přítomnosti profesora Orionise, nicméně moje Uzdravení nadělalo pěknou paseku.

Postupně se naše síly tedy přeci jen vyplýtvaly, ale řeknu vám, bylo to to nejnáročnější soubojové odpoledne, které jsem kdy zažila. Mravní ponaučení na závěr:

* Nevěřte aspektu Velekněze.

* Buďte v Soubojovém klubu obezřetní před profesorem Orionisem.

* Nečarujte, když se náhodou objeví aspekt s vaším jménem.

* A hlavně - bavte se, protože to v Soubojáku jde náramně!

Nemusím snad ani komentovat fakt, že když jsem celá uondaná vylezla z útrob Soubojového klubu, šel zrovna kolem mě na chodbě rozjařeně se usmívající pan ředitel. V jedné ruce máchal velkolepě hůlkou, v druhé držel čarodějné kladívko, tiše si pobrukoval a jeho "chůze" připomínala spíš jakýsi vítězný válečný tanec. Ne, to nebudu komentovat. Jen jsem se tedy ušklíbla, zavřela jsem duelovou bránu, mrkla na mistra řídícího a s úsměvem na rtech se vydala vstříc svým povinnostem.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář