Nicolette Marique Leroy jde ve stopách Roweny!

"Drazí havránci,

je tomu již bezmála jeden hogwartský rok, kdy Sedmero havraních bratří svolalo velkou poradu, aby se usneslo nad jedním z nejdůležitějších havraspárských rozhodnutí. Jakožto potomci Roweny, jakožto prapůvodní nositelé jejích vlastností, mají více než kdo jiný za úkol pokračovat ve vznešeném díle své předchůdkyně…"

Tak přesně takhle začínalo oznámení, které se objevilo 30. štěstěna na havraspárské vývěsce. A jak už všichni modří vědí, toto oznámení hlásalo radostnou zprávu. Byla zvolena další osoba, která s velkou přesností kráčí ve šlépějích samotné Roweny. Osoba, která získala slavný odznak Roweny za svou ochotu a havraspárskost!

"Tento putovní odznak se uděluje jen velice výjimečně, jen vybraným studentům, kteří jdou zrovna nejvýjimečněji v Roweniných stopách. Oceněný šťastlivec má pak nárok na Sedm dní slávy, během kterých může odznak nosit a být hrdý na své dílo."

Zatím se udělením Odznaku Roweny z Havraspáru může pyšnit těchto osm havraspárských: Larrie, Monny, Phillipa, bibi, John, Janel, Madidess a Katelyn.

Devátou nositelkou tohoto odznaku se tímto dnem stala:

NICOLETTE MARIQUE LEROY

A jaká byla první slova oceněné Nicolette? Přesně tato:

Nicolettce mnohokrát gratulujeme a nyní jí jen můžeme závidět její křeslo vedle křesla pana kolejního...

... a možná až přehnanou peči Sedmera, které se od své svěřenkyně skoro ani nehne!

*

A nyní už se podíváme, co vlastně tahle skvělá havraspárská studentka vykonala za uplynulá léta, a tím si i zasloužila tento odznak.

Mimo jiné, že je velice milá, chytrá, vtipná, skromná a jedním slovem úžasná, se Nicolette podílí na organizaci Havraspáru jako jedna z prefektek, které si v modré koleji všichni vážíme. Organizovala kolejní klání TuMoR, a podílela se na organizaci jednoho z nejkreativnějších klání Havraspáru – Týdnu živlů. Je to osůbka, která dělá pro kolej první poslední a nikdy za to nevyžaduje nic nazpět, někdy si možná ani neuvědomuje, že by měla o něco žádat. Ona to dělá od srdce a to je to, co je na ní tak výjimečného! Nicolette dokáže podržet člověka, když mu není zrovna do smíchu. Ona je náš modrý úsměv, jak by řekl nejeden básník.

***

Nyní si dovolím uveřejnit soukromý rozhovor s Nicol a doufám, že neudělá výjimku ve své shovívavosti a neublíží mi za jeho uveřejnění bez jejího povolení.

Lilien: *praští se do hlavy* Já hlava dubová! Já ti ještě osobně nepogratulovala k odznaku Roweny! Gratuluju moooc moc! Strašně moc si ho zasloužíš! A jakpak si ho užíváš?

(Vidíte tu děsnou nenápadnost? *uchechtne se*)

Nicolette: Nevadí, nevadí, děkuju moc, děkuju. No tím si nejsem jistá, ale děkuju. Noo, tak je to super, ale zatím většinu času spím takže,...*nesměle se usměje*

Lilien: Achjo, ty jsi ale číslo. A co na to vůbec říkáš, že jsi ho dostala? Asi hodně velký překvapení, co?

Nicolette: No, tak trochu. Normální unavující den, chystám se k holičce a najednou sova... Tak říkám: No, tak snad mi od Larr přijde vysvětlení nebo tak… A najednou Linn, že vývěska… No tak jako… je to překvápko, když si nemyslím, že si to zasloužím.

Lilien: Jaký vysvětlení? Hem, upřímně by mě zajímalo, jak ses na to tvářila, když sis to přečetla…

Nicolette: No, prostě přišlo mi prvně jen oznámení od Havru a pak jsem čekala na další sovu a Linn ať jdu na vývěsku, tak tam jsem to viděla. Jsem začala brečet…

***

Naprosto jsem Nicolettcu chápala, takové ocenění není jen tak něco obyčejného a všechny, kdo si na Havraspáru zakládají tolik, jako je naše prefektka, musí takové ocenění dojmout. Třeba až k slzám!

Ale abych tu neblábolila pouze já, tak se pojďme podívat na to, co si o Nicolette myslí další havraspárští.

John Werewolf: No, já ale tyhlety věci moc psát neumím... *usměje se* Nicol je takový současný prototyp modrého péčka - šikovná, pracovitá, usměvavá, opravdu modrá a taky sama sebe podceňující a nevěřící si. Je taky velmi skromná - neočekává za svou práci nějaké velké odměny a to je něco, co nemá hned tak každý. Myslím, že můžu s jistotou říct, že na péčku má Nicol ještě velkou budoucnost a že už teď je jedním z lidí, díky kterým je Havraspár právě takový, jaký je. Právě takový, jako ho my všichni modří milujeme :)

*

Larrie Larstonová: Nicolku vnímám v prvé řadě jako jednu ze svých ročníkových sourozenců. Dorazily jsme obě v roce 2007, začaly jsme spolu chodit do prvního ročníku a postupně pronikaly do mystických modrých hlubin rodiny zvané Havraspár. Nicol, ať už se projevovala více či méně, měla vždycky úsměv na tváři a byla radost potkat ji na chodbách hradu, protože její veselý úsměv vždycky dokázal rozzářit den. To je úžasná vlastnost a jedna z  mnoha předností, které si Nicol zachovala dodnes.

Nica byla vždycky trochu nesmělejší, o to sympatičtější havrankou se ale zdála. Zejména si ji oblíbili havrani Hremm a Ouzel, protože jejich Pokora a  Skromnost z Nicol čišely na sto honů. Stala se takovou jejich modlou, možná si to ani neuvědomuje. Před těmi dvěma roky však upoutala větší pozornost Hrabana, cílevědomého vůdce našeho havraního bratrstva, ten ji malinko popostrčil a voila, Nicol se malinko osmělila. Byla modrá až do morku už předtím, předurčená k pobytu v Havraspáru. Tentokrát však nabyla ryzí safírovost, nejvyšší hodnost Roweninu. Na havraspárském nebi zaujala čestné místo mezi ostatními hvězdami a od té doby je její záře čím dál tím intenzivnější.

Nicolka je vždycky ochotná pomoct, je jednou z prvních, kteří se sama nabízí, když je potřeba udělat někde něco na poslední chvíli nebo něco vyloženě nepříjemného - práce, kterým se většina lidí vyhýbá. Nica ne, udělá pro Havraspár vážně všechno a  neštítí se žádné práce. Je kamarádská, je kolegiální, je to inteligentní mladá slečna. Spolupracovala jsem s ní loni na TuMoRu a letos na Týdnu živlů a je to jedna z nejlepších parťaček, které si člověk může přát. Je týmovým hráčem, což se v Havraspáru cení nejvíce.

Jednou z  jejích dalších význačných vlastností je fakt, že díky svojí skromnosti vykonává práce, které možná nejsou až tak viditelné navenek. Sama jsem si takovou činnost vyzkoušela a vím, jak je těžké poprat se pak s  pohledem lidí "zvenčí", kteří nevidí do nitra koleje. Člověk dře jako mezek a většina práce, kterou zastává, je zdánlivě neviditelná. Přitom bez ní by se Havraspár sesypal jako domeček z karet. Nicolka ale našla v  takové práci svoje místo, není sobecká, egoistická ani přehnaně ctižádostivá, nemá proto potřebu sklízet slávu na každém kroku "tam venku", mimo organizační jádro koleje. A protože ví, že někdo takovou práci dělat musí, ráda se jí zhostí.

A to nemluvím o tom, že je svědomitá, nikdy neselže ve svých povinnostech, nebojí se se zeptat, když se potřebuje o něčem organizačním ujistit (a to je jedna z  nejvybranějších vlastností, kterou hodně lidí postrádá) a dovede být neuvěřitelně nápomocná. Je to jedna z našich nejlepších Patronek, která se rok co rok opakovaně stará o modré přírůstky a pěstuje z nich pýchu havraspárského potomstva. Její pečlivost a starostlivost o malé modrásky je i jeden z řady důvodů, proč jí byl svěřen prefektský odznak.

Mohla bych v jejích pozitivních vlastnostech pokračovat ještě dlouho, ale to už by nebyl vůbec prostor pro ostatní. *usměje se* Snad jen zmíním, že jediná negativní vlastnost, kterou naše Nicol disponuje, je totální absence jakékoli důvěry v sebe sama. Přitom má tolik důvodů, proč si věřit, proč být na sebe hrdá. Ale na druhou stranu - možná lepší havranka, která je význačná svými schopnostmi a nechce jim uvěřit, než havranka, která nic moc neumí, ale myslí si o sobě merlin ví co. Takové u  nás moc úspěchu nesklidí. *pousměje se* Přála bych proto Nicol, aby v  budoucnu získala více té sebedůvěry, protože neznám nikoho s tak pidižvíkovským sebevědomím, který by si tak moc zasloužil alespoň špetku sebejistoty, jíž mají někteří na rozdávání. Věřím, že na ni v  Havraspáru čeká ještě pestrá budoucnost a že až jednou přijde čas, chopí se i jedné z mnoha profesních kariér, pro něž má talent, a bude spokojená s cestou, kterou si zvolila. A to je už ve hvězdách, třeba i  těch havraspárských. Jisté je jen jedno - že ať už bude kdekoliv, mezi mudly, mimo Hogwarts nebo tady s námi na hradě ještě dlouhá léta, safírové srdce v ní přetrvá až navždycky. Protože, jak sama říká, "jednou modrá, navždy modrá". A jakmile jednou doopravdy zhavraspáříte, už to nikdy nelze smazat. A takovou máme Nicolku rádi.

Tak hodně štěstí, Nicol! Díky za všechno, co pro nás děláš! *široce se usměje*

*

Katelyn Auster: Nicolette mám opravdu ráda a je zároveň jedna z mých nejlepších kamarádek mezi zdmi tohoto hradu. Rozhodně se nedá říct, že by byl vztah mezi námi založen pouze na odznaku, i když co se týče práce v koleji, spolupracuje se mi s ní skvěle. Je totiž jednou z nejspolehlivějších a  nejschopnějších lidí, které znám. Mimo to je ale stále milá a hodná kamarádka, na kterou je vždy spolehnutí. Mnohokrát jsem se ocitla v  situaci, kdy mi nebylo do zpěvu a zrovna Nicol je přesně ten typ člověka, kterého v takové chvíli vidíte nejraději. Dokáže vám, že je právě takový přítel, jakého byste si rozhodně měli vážit a pečovat o  něj, jak nejlépe to jde.
A co na Nicol nemám ráda? Myslím, že to bude poměrně složitá otázka, ale určitě se něco najde. Například s  touhle babou nejspíš nikdy nebudu sdílet vkus na pány, neboť její nadšené popisy upírů a cigaretou a bůhvíčím ještě mě popravdě trochu děsí. Stejně tak bych nikomu z vás nepřála s Nicol sledovat film, tím spíš poslouchat její reakce na smutné scény ve filmu Kráska a zvíře, protože ty jsou snad ještě děsivější. No a proč Nicolettínu téměř nenávidím je fakt, jak krásná je to ženská u mudlů!
A jinak se snad dá říct, že máme s Nicol taky něco společného. Ať už sdílíme svou vášeň pro šperky, navzájem si stěžujeme na nepraktické vlasy nebo si jen vyprávíme zážitky, nikdy bych se s ní nenudila a už bych si nemyslela, že je snad otravná, jak si pro své nechápu-proč nízké sebevědomí myslí. Jednoduše ji mám moc moc ráda a je pro mě ta pravá modrá!

*

Linn Rose Lairová: Nicolette je pro mě hodně významná osoba na Hogwarts. Hodně si spolu píšeme a kolikrát je pro mě oporou, bez které bych se určitě sesypala. Je to nesobecký člověk, který o svých kvalitách ale bohužel stále pochybuje, i když už prokázal, že si odznak zaslouží. Myslím si, že je velice šikovná, pracovitá, pečlivá, starostlivá a hlavně milá... kladných vlastností by se u ní dalo najít mnoho, ale těch záporných bychom museli hledat lupou. Nicolettka dokáže neskutečně nakopnout se svým elánem a radostí, s kterými dělá soutěže a úkoly, dokonce nakopnout tak, že se do nich chce dokonce i mně, a to už je co říct. *urve z nejbližšího květináče kusy kytky a naznačí si s ní nad hlavou svatozář*

Řekla bych, že ji znám už celkem dlouho, snad od doby, co se o prázdninách začala na Hogwarts trochu více projevovat. Kdoví, zda ji znám dobře, to musí posoudit jen ona sama, ale určitě bych ji někdy chtěla potkat i osobně... *usměje se* Jinak je Nicol velice dobrý prefekt - a já jsem velice ráda, že je prefektem právě ona. Nicolka dělá pro Havraspár opravdu o mnoho víc, než si myslí. A myslím, že Ti to potvrdí všichni. A já samozřejmě taky. Nicolette je skvělá a úžasná. Ale nemá ráda ementál, to jen taková menší vada. Prohlašuje, že je to smradlavý sýr. *zažertuje a zašklebí se* A jak říkám, dalo by se najít hodně dobrého na Nicol, ale to ji musíte poznat sami, takových hodných lidí v dnešním světě moc není...

*

Justin Angel Sane: Nicol - člověk, který si o sobě myslí to nejhorší. *usměje se* Sebevědomí je jejím největším nepřítelem, měla by s tím něco dělat. *zatváří se jako mistr světa a vyplázne jazyk* Snaží se být nenápadná, ale všichni ví, že si odznak plně zaslouží. Stejně tak nevím o někom jiném, kdo by se hodil na její místo prefektky. Potřebujete pomoct nebo radu? Jděte za ní. Havraspár je její druhý domov, havraspárští její rodina a udělá pro ni cokoliv. Co dodat, jestli hledáte ještě nějakou nesobeckost, tady ji najdete. A už ji sakra zvedněte to sebevědomí! *pokouší se o neodolatelný smích*

*

David Lopez: Já ju miluju, je to ta nejúžasnější osoba kterou sem na hog poznal, strašně moc pro mě znamená.

***

Mám-li to shrnout, tak se všichni shodli na tom, že Nicolette je prostě úžasná osoba a opět - vědí to všichni, pouze ona o tom stále pochybuje. Tak Nicolettco, úsměv a na všechno ostatní nyní kašli!

Ještě jednou obrovská gratulace!