Letní slunovrat

Že je dnes první letní den, to už překvapuje jen málokoho - léto nám o sobě dává vědět už nějaký ten pátek. Ale o tradicích s letním slunovratem spojených se toho zase tolik neví.

Den letního slunovratu, tedy 21. červen, je okamžikem, kdy nastává nejdelší den a naopak úplně nejkratší noc v roce. Je jasné, že v minulosti toto muselo podnítit prastaré kultury a národy k mnohým oslavám - Slunce a dobří bohové byli na vrcholu sil, ti temnější, které si spojovali se zimou a nocí, naopak na ústupu a potlačeni.

A právě proto se zrodila Litha, keltský svátek, který je spojen právě s letním slunovratem. Název pochází původně z řeči germánských kmenů, které se postupně dostaly na území Británie a přinesly si s sebou i vlastní název pro měsíc, červen, Aerra Litha.

Nejen Germáni a Keltové, ale i Slované a další slavili tento jedinečný okamžik roku, kdy byla zdůrazňována hlavně harmonie a rovnováha mezi protiklady - nebesy a zemí, ohněm a vodou. I z toho důvodu se na velkých kopcích stavěly vysoké hranice a zapaloval se rituální oheň, který propojil nebe a zemi a oslavoval sílu světla a tepla, jež převažuje nad nocí a temnotou. Oheň prý také plní přání. Stačí jen najít si oblázek, který člověku padne přímo do ruky, pošeptat mu svou žádost a pak třikrát obkroužit rituální hranici a oblázek hodit do ohně. Jak už jsem říkala, Litha je nocí harmonie protikladů, stejnou moc jako oheň má tedy i voda. To znamená, že pokud nebyla zapalována hranice, tančilo se klidně i okolo studny a přání mohla splnit i stříbrná mince do ní vhozená. Podobně měly fungovat i mince nebo oblázky vhozené do pramenů.

 

Kromě toho se traduje, že dalším zvykem bylo zapalování obrovského dřevěného kola, tzv. Kola roku, které se obtočilo slámou, vyneslo na vrcholek kopce někde nad řekou a pak byl zažehnut oheň, který měl symbolizovat Slunce v jeho největší síle. Následně se dřevěné kolo pustilo ze svahu dolů do řeky, která postupně pohltila a udusila plameny. Nejen že tak byla spojena voda s ohněm, ale bylo zde i jasné znamení toho, že zářící Slunce pomalu ztrácí svou sílu a dny se začínají zkracovat ve prospěch tmavé noci.

Noc během letního slunovratu má kromě jiného i další magickou vlastnost. Keltové věřili, že díky tomu, že jde o noc tak krátkou, může se člověku podařit zastihnout skřítky a víly nepřipravené právě proto, že je překvapí předčasný úsvit. Kdo se tedy chtěl setkat s bytostmi a duchy přírody, měl za úkol prosedět celou noc uprostřed nějakého kamenného kruhu. Některé teorie okolo Stonehenge říkají, že to je právě jeden z důvodů, proč byl tento kamenný kruh postaven. Pokud nemáte Stonehenge po ruce, nemusíte zoufat, kruh může být klidně malý a vámi vytvořený. Dbejte však na to, abyste v kapse měli nějakou pochoutku pro ty duchy přírody, kteří by si začali příliš dovolovat. Takové pak můžete uklidnit třeba routou nebo čerstvým ječmenem.

 

Všechny výše zmíněné rituály měly napomoci dobré úrodě a velké sklizni, o kterou se měli postarat jak bohové, tak i ostatní přírodní bytosti.

Vlastní tradice měli i Římané, kteří dny okolo slunovratu považovali za zasvěcené bohyni Juno. Manželka boha Jupitera a královna bohů, kterou asi spíše známe pod řeckým jménem Héra, dala konečně i název tomuto měsíci v mnoha jazycích - anglicky June, německy Juni, vše se vztahuje k osobnosti této bohyně ženství, plodnosti a zrození. Pokud jste si někdy uvědomili, kolik svateb se stále odehrává právě v červnu, vězte, že je to taková dávná tradice, která se odvíjí od toho, že Juno byla mimo jiné i patronkou manželství, a proto se věřilo, že svazky uzavřené v červnu budou mnohem šťastnější a plnohodnotnější. Také Vesta, dcera Juno a Jupitera, měla v měsíci červnu výsostné postavení. Patronka domácího krbu a pohodlí domova získávala během letního slunovratu největší moc, proto mnoho žen navštěvovalo během Lithy její chrámy a přinášelo obětiny, které měly zajistit její celoroční přízeň.

(bohyně Juno)

Poslední odstavec bych chtěla věnovat vztahu Lithy a Svatojánské noci. Ta se obvykle datuje na noc z 23. na 24. června. Může se zdát podivné, že dva tak velké svátky následují hned po sobě a ještě mají skoro tutéž charakteristiku. Vysvětlením je opět snaha křesťanů vymýtit pohanské zvyky, což se nedalo udělat jen tak ze dne na den. Proto zasvětili 24. červen Janu Křtiteli - a už jsme u noci Svatojánské. Tradice tak byly pouze přesunuty na trochu jiné datum a vydávány za křesťanské. Zvyk je prostě železná košile.

S letním slunovratem se pojí mnoho dalších tradic a magických tajemství, snad vás tedy tato malá ochutnávka třeba navnadila k tomu najít si něco dalšího. A příště se podíváme na další svátek z čarodějnického Kola roku, tentokrát to bude Lughnasadh.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář