Kolejní výprava - jak gentlemani ani mamuti ještě nevymřeli...

21. června - večer s velkým V.
Havrani se chystají na výpravu do lesa a já mám to štěstí, že jsem mezi nimi. Ještě rychle na Příčnou pro povinnou lucernu a už jsem ve Velké síni a vyhlížím další dobrodružstvíchtivé modrásky.

Nemůžu se dočkat, až vyrazíme, ale stále se nic neděje. A už je tu i Brian a v těsném závěsu i Katelyn a Thasa. Ztuhnu, když postřehnu, jaké mají holky nádherné lucerny. Brian petrolejovou lampu, Thas smrkovou lucernu a Kat dokonce zlatou lucerničku. A já OBYČEJNOU lucernu. Schovávám ji za záda.

18:03. Nikde ani noha. Teda abych byla přesnější – nikde ani lesníkova noha.

Katelyn začíná hypnotizovat hodinky a já s ní. Hypnotizujeme i věžní hodiny, ale moc to nepomáhá. Vytáhnu raději večeři, je třeba se na výpravu posilnit. Teda jestli nějaká výprava bude. Své zklamání zajídám řízkem s řízkem.

18:14. Pan Chyn Ti se vřítí do Síně, až mi málem zaskočí. Zamumlá cosi o letaxové zácpě a rozdává vstupenky. Ta moje je okamžitě celá umaštěná od večeře. Ale to už pan Chyn Ti velí k odchodu. A to bych nebyla Madissonová, aby se mě smůla nedržela od začátku téhle výpravy, která určitě vstoupí do Hogdějin. Samozřejmě jsem se zdržela schováváním večeře do batůžku na horší časy (to jsem ještě netušila, jak výborně se řízky budou hodit) a zbytek skupinky mi mezitím zmizel z očí.

Kam mám jít? Co se vstupenkou? Kdy? Kde? Co?

Zkrátím to, abych vás neunudila k smrti hned ze začátku. Výprava prostě začala ještě o mnohem mnohem později…

Pan lesník nám hned před bránou nastiňuje problém, který ho velice trápí.

Dotazy nemáme žádné, jsme totiž momentálně ohromeni obrazem, který se nám naskytuje při vchodu do lesa. Na kůlech po kraji lesa jsou totiž vystaveny lebky těch, kteří se vydali do lesa sami. Brrrrr….

V lese je mokro po odpoledním dešti, z korun stromů nám za krk kape voda. Holky se vybavují klacky, já vytahuji své párátko s blanou netopýra, čistě pro jistotu. Po chvíli se ozve praskání větviček. Katelyn si ke kolenům přitahuje hedvábnou sukni a sténá, Brian zahazuje klacík a vytahuje taktéž párátko. I na panu lesníkovi je vidět, že znejistí.

„Počkejte tu, jdu se podívat, co nás sleduje,“ řekne a zmizí ve křoví.

Brianag suverénně usedá na pařez a vytahuje bulku. Ta má teda nervy. Mě jen utěšuje myšlenka, že s sebou máme Kat. Jako by vycítila mé vnitřní pochody, hlasitě polkne.

Tu ze stromu seskočí pan Chyn Ti a zařve: „Konec pikniku a fofrem pryč! Jdou po nás goblini!“ a utíká pryč.

„Co-že?“ vykoktá Thasa a následuje jediného muže naší výpravy.

„Takové ty černé bestie,“ křičí lesník. „Velký zuby, malej mozek. Znáte to, ne?“

Marně listuju v paměti, jestli jsem s něčím (nebo někým?) takovým přišla už do styku. Ani holky nevypadají, že by je znaly.

Blížíme se k malému pahorku, na kterém stojí opuštěná bouda. Za sebou slyšíme, že nás někdo pronásleduje. Ani nemám odvahu, abych se podívala za záda, a v duchu vyvolávám všechny své možné i nemožné příbuzné, aby mě ochránili.

„Neotáčejte se, rovnou běžte do boudy a zavřete všechny dveře. Na stole by měla být váza, to je přenášedlo. Tak zmizte, já ty mrchy zdržím,“ volá na nás pan Chyn Ti.

Vřítíme se do chaty jako velká voda a zasekneme se před stolem. To má být ono? Na stole leží stará ošumělá váza, v ní zatuchlá voda a pár shnilých kytek. No, fůj… Doléhají k nám zvuky zvenku, pak se svět roztočí a najednou sebou žuchneme na zem.

Jsme na louce, někde hraje hlasitá hudba.

„Co to je?“ zacpává si uši Katelyn.

Na Brian je zase vidět, že by na ně nejraději vletěla. Chudák pan lesník, přijde o mejdan.

Tu se ozvou dva hlasy a směřují k nám. Okamžitě ztichneme a nasloucháme.

A už jsou u nás.

Chvíli na sebe překvapeně civíme, ani jedna strana nečekala, že tu někoho potká. Navíc, co si budeme nalhávat, my moc mudlovsky nevypadáme.

„Ono je nějaké maškarní?“ měří si nás žena podezíravě.

Místo odpovědi na ni Brian vyplázne jazyk.

„Dobrý večer,“ snažím se zachránit situaci.

„Nazdar,“ chytne se mudla. „Co tu blbnete?“

Vnutíme mu představu, že tady nacvičujeme scénku na divadelní představení. Začne se zajímat, kudy se dostanou na koncert. Nasměrujeme ho podle zvuku. Hudba je stále hlasitější.

Zčistajasna se pan Chyn Ti celý zpocený objeví na louce. Ten člověk mě začíná zajímat. Superman hadra…

„Raději bychom měli zpacifikovat ty mudly,“ odmítá pan Chyn Ti nabízený řízek.

Jdeme tedy za randálem. A už je vidíme. Na paloučku je asi tři sta lidí, kteří tancují u velkého pódia, na němž hraje nějaká mudlovská hudební skupina. Melodie je docela chytlavá.

Tu se ozve skřípění nástrojů a hudba přestane hrát. Davem mudlů se začíná šířit panika. Co se děje?

Medvědi! Louka je během několika minut prázdná, jen medvědi zůstali a míří k nám.

Vypadají docela hladově, a tak nezbývá než vytáhnout svačiny – řízky a bulky, co jsme si vzaly s sebou. Jeden z nich, takový baculatý menší míša, se mi ohromně zamlouvá, a už spřádám plány, jak ho dostat do hradu jako hradního mazlíčka. Samozřejmě musím zmanipulovat Katelyn, je tu mezi námi z koleje nejstarší. Už už by se mi to málem podařilo, když…

***

To, co se stalo po tom, si vůbec nevybavuju. Jen jsem postřehla, že medvěd je pryč a já trčím v díře na mamuta. Kde se tu pro Merlinův plnovous vzala díra na mamuty?!

Hlava mi třeští, jako kdyby mě po ní vzal někdo pohrabáčem, a v pravé noze cítím strašnou bolest. Z dálky sem doléhají hlasy.

Snad mě tu nechtějí nechat?!

„Pomóc!“ řvu jako na lesy. Ještě že jsem v lese.

Jsem zachráněna! Pan Chyn Ti mi ochotně pomáhá k přenášedlu a za chvilku už stojíme na pozemcích školy. Škoda jen, že mi ten medvěd utekl, povzdechnu si nešťastně.

***

Okny ošetřovny proudí do místnosti paprsky ranního slunce a já se probouzím. První, co spatřím, je můj nemocniční stolek a na něm Bubliméďa…

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář