Havraspár

Vítám vás u malého seriálu o kolejích na Hogwarts. Chcete-li se dozvědět něco o své koleji či se právě rozhodujete, která kolej by pro vás mohla být nejlepší, ponořte se do hlubin tohoto článku a poznejte HAVRASPÁR.

Rowena z Havraspáru, tak se jmenuje ta, která založila Havraspár a vymyslela pohyblivé schodiště. Ona vdechla život legendám, které tuto kolej oplétají i v současnosti na našem hradě. Havraspárské kolejní zvíře je král oblohy, orel. Ale havraspárští se netají tím, že uctívají své havraní Sedmero a nově i puštíky, které tak miluje jejich primuska. Kolejními barvami jsou modrá a bronzová, i když u nás na Hogwarts by se dalo říct, že si tato kolej přivlastnila spíše stříbrnou.

Havraspárští uctívají své sedmero ctností, a to moudrost, cílevědomost, důvtip, rozhodnost, krásu, skromnostpokoru.

Havraspárští mají jít ve šlépějích Roweny a vynikat mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou.

Zde se dostáváme k tomu, že bych tu mohla blábolit sama, ovšem to bych mohla někomu ukřivdit, a proto jsem ani zde nezanedbala vedení naší koleje. Zaběhla jsem do kolejní místnosti, kde si sir John Werewolf hověl na svém křesle a popíjel ani nevím co a naše primuska Larrie Larstonová zrovna cosi zuřivě sepisovala. Tuším, že další plány na zvelebení Havraspáru.

Přemýšlela jsem, jak je vyrušit z jejich tak říkajíc pohody, když v tom se na mě Larrie podívala, usmála se a hned jí bylo jasné, že něco chci…

Když to došlo i panu kolejnímu, odešli jsme do KNP, jelikož v kolejní místnosti se začali rojit modří a trochu nahlas si povídali. *směje se*

***

Nyní se ponořte do chladivé vodní emulze a vnímejte tu modrou atmosféru, která na vás dýchá z každého slova.

*

Corvinus Declaratio: Nejdříve začneme u vás dvou. Jak se vám dvěma spolu spolupracuje? Máte nějak rozdělenou práci, nebo se dohadujete, kdo co udělá a co naopak dělat nebude? Vím, že vy dva tvoříte skvělou dvojku a pro Havraspár děláte první poslední. Jak vlastně zvládáte nést takové břímě? A co vám vlastně taková práce, kterou pro Havraspár děláte, přináší?

Larrie Larstonová: S Johnem se spolupracuje fakt příšerně. *vyplázne na něj jazyk* Je děsně nevstřícný, netolerantní a panovačný. *zakření se* Ne, dobře. Sama jsi řekla, že jsme sehraná dvojka, takže ano, mně osobně se na hradě s nikým nespolupracuje tak dobře jako s Johnem a je to znát, protože bez něj bych nikdy nebyla schopná udělat takové množství práce takovým způsobem, jakým se o to snažím. Poháníme se vzájemně dopředu, jeden druhého doplňujeme. Každý z nás má něco, co tomu druhému chybí. John je spontánnější, dodává naší kreativitě šťávu a přináší nové impulsy, bez kterých bychom se nehnuli dál. Já mám vytrvalost, dotahuji věci do konce, dodávám jim safírový lesk té hloubky a detailu. Každý přemýšlíme trochu jinak, ale zároveň jsme na stejné frekvenci, takže společné brainstormingy si dost užíváme. A myslím, že mluvím za oba, když řeknu, že s takovou spoluprací pak vedení koleje nepřijde člověku vůbec jako "břímě". *usměje se a tázavě se podívá na sira*

John Werewolf: No, břímě jsou rozhodně ty schody, tady všude po hradě... kouzelníci a nevymysleli výtahy, ty jsem nepochopil! *usměje se* Ale vést kolej společně s Larrie (a samozřejmě i potom s dalšími členy vedení a zasedačky) je něco, co se určitě jako břímě označit nedá. Jak řekla Larrie - každý z nás jsme v něčem dobrý a navzájem se doplňujeme - a já jsem v této dvojici ten, který bývá méně upovídaný. *usměje se a mrkne*

Larrie Larstonová: *zaškaredí se na Johna* Což nás dostává k otázce, co nám práce v Havraspáru dává.

Já tyhle věci neumím dávat do slov, takže to budu okecávat asi ještě víc než obvykle, jak to tak obvykle bývá. Práce pro Havraspár dává člověku hrozně moc. Každý čaroděj je svým způsobem sobecký, ale v Havraspáru jsem více než kde jinde mohla vidět, jak upřímnou radost může mít člověk z toho, že dělá něco pro druhé. Přijdu si občas jako Santa Claus, když vymyslíme novou věc, novou vnitrokolejku, nový kolejní předmět, nový námět na číslo Corvina... Vidět, že něco, do čeho člověk vkládá takové úsilí, má odezvu a lidi to baví, je neskutečným pohonem, motivací. Přitahuje to múzy. Díky činnosti v Havraspáru jsem si vytříbila kreativní schopnosti, naučila se pracovat v týmu, zlepšila si komunikační dovednosti, získala trochu sebevědomí, bavila se a našla jsem úžasné přátele, kteří jsou často i mými nejlepšími přáteli mimo Hogwarts. *blýskne očima po Johnovi*

*

John Werewolf: Přáteli, hezky řečeno. *ušklíbne se* Ale ne, v tomto souhlasím tady s Larr - navíc myslím, že každý, kdo je na Hogwarts, má něco, co si kompenzuje oproti reálnému životu. A já jsem v Havraspáru asi nejvíce rád za to, jak dokážou ocenit odvedenou práci, a i díky Havraspáru trávím méně času před zrcadlem, kde chválím sám sebe. *usměje se trochu nad narážkou na svoje ego* A pak je samozřejmě úžasné sledovat, jak se často malá, skoro bezvýznamná, idea rozvine v něco monstrózně skvělého. *usměje se*

*

*hodí po Johnovi jeden ze svých úsměvů a pátravě se na oba podívá, zda chtějí ještě něco dodat*

*

Corvinus Declaratio: Co pro vás vlastně znamená Havraspár? Letošní rok byl pro Havraspár úspěšný, vezmeme-li v úvahu vyhraný školní pohár. Je něco dalšího, na co určitě nikdy nezapomenete nebo to byl prostě jen rok, kdy se jelo na body? A co změny? Můžeme s nějakými na příští rok počítat? Nebo vše pojede ve starých kolejích?

Larrie Larstonová: Letos toho bylo hodně nezapomenutelného. Havraspár s Johnem vedeme už poměrně dlouho, ale za celá ta léta si nepamatuji, že bychom měli v koleji tak neuvěřitelnou pohodu. Přišlo mi, že letos konečně jsme se nezamotali do žádného velkého křoví a tak nějak jsme našli ten recepis, s jehož použitím z koleje vyzařuje takový klid, že boj o Školní pohár je sice stále adrenalinovým, ale zejména příjemným odreagováním. Naší prioritou ta atmosféra byla vždy a letos se zadařilo připravit takovou atmosféru, že Školní pohár už byl jen výsledek, který z ní pramenil. I proto jsou pro mě nezapomenutelné momenty ty, při kterých se význačně ukazovalo stmelení našeho kolektivu. Tedy například spontánní nenucené večery plné klábosení v kolejní místnosti, kdy jsme plkali o puštících, prsnících, květinovém oblečení, příbězích a hrách z mládí a o mnohém dalším. Pro mě to byl balzám, protože bývaly doby, kdy se něco takového podařilo jen s náročným zorganizováním večírku, které jsou vyčerpávající. Tohle byla jiná káva.  

Též mi tento rok zůstane v paměti dosažení takového menšího osobnějšího cíle, který jsme si dali společně s Johnem. Když jsme do Havraspáru přišli, drželi jsme ho hodně pevnou rukou, až se stalo, že kolej stála na dvou lidech tak výrazně, že přestávala být samostatná. To se projevilo obzvlášť loni v listopadu. Po této zkušenosti jsme se pokusili udělat kolej otevřenější, samostatnější, sebevědomější a jistější si v tom, co dělá. A několikrát jsme si během roku potvrdili, že se nám to daří a to naše mírné ustoupení do pozadí přináší řádné ovoce. To byla radost sledovat a pro mě to byla i překvapivá úleva od množství práce, kterou jsem si dříve hamounila pro sebe a letos jsem se její značné části zbavila a dokonce mi to udělalo dobře. *směje se*

A samozřejmě. Teď už čistě na osobní bázi, co se mi vrylo do vzpomínek tak hluboko, že to nikdy nesmažu - puštíci! Podařilo se mi vecpat puštidla do hlavy všem tak, že je přijali za své a nyní se z puštíka stala oficiální sova Havraspáru, na kterou jsou všichni hrdí. *zajiskří jí v očích* Už od dob malé Larstonové mám v infu napsáno, že bych si přála, aby po mně koleji něco zůstalo, až v ní jednou nebudu. Možná, že letos jsem to našla. *poťouchle se usmívá*

John Werewolf: No, a já bych rád, krom toho, co říká tady Larrie, ještě i dodal, že dalším naším malým, ale dlouhodobým cílem, je stmelování koleje i mimo zdi našeho hradu. Proběhl historicky největší modrý sraz, na kterém se nás sešlo vcelku dost a z kterého se zrodila další nová přátelství. Naše poznávání mimo zdi podle mě i pozitivně ovlivnilo modrou účast na letním semináři, kde to zatím vypadá, že největší podíl z kolejí si ukousne právě Havraspár. A samozřejmě - strašně se oba těšíme na první stanový modrý sraz, kdy velká část jádra koleje jede weekend před letňákem na třídenní stanovačku. *usměje se*

Co se změn týče - Larr už to naznačila, o co se trochu snažíme. A do budoucna? Nechte se taky trochu překvapit, ale karet v rukávu máme ještě několik *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Dokážete si představit, že byste byli v jiné koleji než v Havraspáru? Co si myslíte o ostatních kolejích, jak byste zhodnotili jejich vedení a kolej celkově?

John Werewolf: Nee, to už teď určitě ne. Proto se modlím k Merlinovi, aby mě i v Pottermore zařadil do Havraspáru!
Co se týče ostatních kolejí - v dnešní době se musí o kolejích mluvit opatrně, tak snad nenaštvu moc lidí.
V první řadě bych rád uznal poklonu k vedení Mrzimoru, kterému se povedlo dostat kolej na konkurenceschopnou úroveň - a osobně myslím, že atmosféře v koleji hodně přispívá i kolejní časopis. To je vlastně dobře vidět i v našem případě. Mrzimor je známý svými celoškolními aktivitami - a myslím, že to je právě Mrzimor, který se toho chopil skvěle.
Co říct k vedení - těžko hodnotit. Dlouholetá primuska odešla, stejně tak z koleje odešla Leti. Asi bych jen popřál Silvince a celému jejímu zvolenému vedení pevné nervy.

Zmijozel je pro mě trochu neznámá, abych pravdu řekl. První, co mě napadne, když se řekne Zmijozel, je chaos. Neříkám, že je to tak i vevnitř koleje, tam nevidím, ale navenek tak rozhodně působí - důkazem toho budiž i ta šílená obměna péček, která určitě zavaří nejednomu kronikáři. Chtěl bych ale říct, že velmi vítám návrat Lee Mortira. Ať už je Lee jakýkoliv a štve nevím kolik lidí, tak si myslím, že Zmijozel bez Leeho už není ten Zmijozel, jaky jsme znali. A to nemluvím pouze o působení ve famfrpálu.

Nebelvír je pro mě asi nejvíc uzavřenou kolejí. Nevím, zda to je tím, že Bete je ze všech tří Orionisů nejvíce stranou či tím, že už je tolik nevídám v síni. Poslední místo po úspěšných letech ve školním poháru je také zvláštní. Jediné, kde je navenek Nebelvír výrazný, je famfrpál. A to mi přijde jako velká škoda.

Larrie Larstonová: Merlina jeho, ani za nic! *směje se* Do Havraspáru jsem chtěla od 10 let, kdy jsem začala číst HP knížky, nedovedu si představit nic jiného. I když je nutné si přiznat, že Moudrý klobouk prostě ví. A sama kolej si lidi utváří k obrazu svému. Nikdy nezapomenu třeba na Kristie, která za svého lososového působení byla jasně modrá a byla překvapením Zařazovacího večera. Dnes je z ní hadice se vší grácií a je na ní zřetelně vidět, že v koleji se našla a Moudrý klobouk zvolil dobře. Takže asi by se dalo fungovat i jinde, ale ne, nebudu si to představovat, nelíbí se mi to. *usměje se*

Musím sekundovat Johnův názor a složit Mrzimoru poklonu, protože se neuvěřitelně vytáhl. Taky je vidět, že stmelili kolektiv, a i to byl možná jeden z kroků k úspěchu. Stejně jako John rozhodně skládám poklonu za to, jak Mrzimor působí celohradně - je snad tou nejangažovanějších kolejí. Jejich neuvěřitelný vzestup začal už loni na podzim a tehdy se mi nelíbilo, jak se změnili v chování vůči ostatním kolejím a neuměli moc zacházet s tím znovu nabytým elánem. Letos se s tím ale naučili pracovat a přišlo mi, že se srovnali. Byla radost s nimi bojovat o pohár - přišlo mi, že to probíhalo v poklidu.
Co se týče vedení - madame Leti posoudit nedokážu. Znám ji pouze v roli zdravotnice, v roli kolejní ředitelky o ní vlastně nic nevím. Jiné je to ale s primuskami. Vicky považuji za dobrou kamarádku a patří jí všechna čest za to, co pro Mrzimor udělala. Stala se jeho legendou a dokázala v něm neuvěřitelné věci. Zlatý odznak mi u ní bude chybět. A Sophia? Nevím o nikom lepším, kdo by Vicky dokázal tak skvostně nahradit. V posledním půl roce jsme se více poznaly a Soph je prostě správňácká hloubavá mrzimorka.

Zmijozel... Souhlasím se vzezřením chaosu, tam nějak nemám k Johnovi co dodávat. Jinak bych se ale vyjádřila ke změnám ve zmijozelském vedení na počátku tohoto léta. Za prvé tleskám opět výborné volbě člověka, který by dokázal převzít zlatý odznak po někom tak výrazném, jako je Barb. Cerri je dominantní a věřím, že kolej bude mít pevně v rukou. Se Zmijozelem svým způsobem soucítím, protože je v nezáviděníhodné situaci, kdy má silnou starou gardu, která je plná zkušeností, ale už zkrátka trochu opotřebovaná, a silnou mladší základnu, která srší nápady, ale prozatím neměla možnost nasbírat ty zkušenosti. Způsob, jakým z toho Zmijozel zkoušel vybruslit, mi přišel trochu nešťastný v celohradním měřítku, nicméně podle mě v této situaci neexistuje ideální řešení, které by uspokojilo všechny. Léto beru jako volnější a jsem dost zvědavá, s čím Zmijozel vstoupí do následujícího roku.

A konečně Nebelvír. Pro mě je Nebelvír aktuálně nejsympatičtější kolejí (Havraspár pochopitelně nepočítám *prohodí tak trochu zbytečně*). Ačkoliv, jak říká John, jsou dost uzavření, svým způsobem mi tím připomínají nás. Z koleje ale cítím strašnou pohodu a úplně tam čpí to, že Jane a madame Bete jsou naladěné na stejnou vlnu. Navenek to tak zkrátka působí. Navíc ty červené, které v poslední době potkávám na chodbě, shledávám jako tak neuvěřitelné milé bytosti, že Nebel prostě jinak než příjemně vnímat nemůžu. Že si Nebel letos odpočal ve Školním poháru, mi nijak alarmující nepřijde, i když jak říká John, je to z celoškolního hlediska trochu škoda. Nicméně jsem přesvědčená, že právě díky tomu odpočinku si ten rok taky užili a na podzim se můžeme těšit na pěkné souboje. *usměje se*

*


Corvinus Declaratio: Co byste řekly o havraspárských lidech? Jakou umí utvořit atmosféru v koleji, jak se dokážou zapojit do kolejních aktivit a co je pro ně důležité a co naopak neřeší?

Larrie Larstonová: Havraspárští jsou prostě... správňáčtí, nevím jak jinak to nazvat. Jsou rozverní, rádi blbnou, rádi si vymýšlí úchylky jako lamy, plnovousy, zombíky, puštíky a podobné hovadinky... Umí se bavit, mají boží smysl pro humor a mají tu neuvěřitelnou vlastnost držení pospolitosti a táhnutí za jeden provaz. Havraspárské zbožňuju, protože se s nimi člověk pořád směje, ale nejsou nerozvážní. Vědí, kdy přestat. Když se trochu zahledíte, uvidíte, že v jádru jsou poměrně citliví. Díky tomu jsou neskutečně vřelými kamarády. Podle mě jim hrozně záleží na kolejní hrdosti, která je spojuje. Když pak někdo na tuto kolejní hrdost plivne a snaží se ji nějakým způsobem pošpinit, přijdou si jak ranění a taky jako raněná zvířata reagují. Viz například aféra ohledně letošního famfrpálu nebo všechny ty pokusy o to přesvědčit Havraspár o jeho protekčnosti apod.
Pro modré je důležitá ta pohoda a hrozně si zakládají na tom vnitřním kamarádství v koleji. A co na nich žeru asi nejvíc, je ta Rowenovost. Havraspár je svět sám o sobě, jak jsem už kdesi říkala. Žije ve svých legendách, vytváří nové, žije svůj vlastní příběh a žije ho společně, protože jinak by je nebavil. To je balzám. *usměje se*
Co se týče jejich reagování na aktivity - modří se samozřejmě zapojují krásně, protože mají to úžasné vedení, které to připraví tak, aby se všichni zapojit chtěli. *ušklíbne se* Ne, fajn. *zasměje se* Jak říkám - havraspárští se rádi baví, jsou rozverní a neskutečně hraví a soutěživí. Je radost pro ně vymýšlet aktivity, protože to dokážou, mnohdy i nevědomky, perfektně ocenit. Ani za nic bych neměnila. *pousměje se*

John Werewolf: No, Larr to řekla úžasně, a myslím, že cokoliv dodám, tak jen bude blednout v jejích slovech. *usměje se* Cítím to naprosto stejně jako ona, jen bych to nedokázal takto vyjádřit. Proto k tomu nebudu dodávat nic dalšího. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Nyní zabrousíme k famfrpálu. V letošním roce se Havraspár už po několikáté umístil na čtvrtém místě. Čím myslíte, že to je? Je to prostě neštěstí, špatná taktika, špatní hráči nebo špatná éra kapitánů? A jak vlastně vnímáte svou famfrpálovou kapitánku? Jste s ním spokojeni nebo hodláte hledat v nových vodách?

John Werewolf: *moc v šoku na to, aby odpovídal* že tě huba nebolí, ptát se sama na sebe! *směje se*

Larrie Larstonová: A to otiskni, tu jeho reakci! *směje se*

Pozn. autorky: Ne, nebolela mě! V tu chvíli jsem tam byla za redaktorku a ne kapitána. *zatváří se jak andílek a zasměje se*

Larrie Larstonová: No, famfrpál je naše největší slabina a hm, určitě si budeme muset sami sypat popel na hlavu. Respektive já začnu u sebe, protože za to, jak vnímám famfrpál já, John nemůže. Já narovinu říkám, že mě famfrpál nebaví. Z pozice primusky mám tu povinnost dohlížet mimo jiné i na správu našeho týmu, nicméně to je tak vše, co jsem schopna a ochotná dělat. Moje srdce leží jinde.

Primus má k dispozici mnoho kolejních sil a je jen na něm, jakým směrem je bude mobilizovat. Ty síly nejsou neomezené a ne všude je možné zapojit se na 100%. Kdybychom s Johnem byli famfrpálově laděným vedením, ubereme sil na vnitrokolejkách, večírcích a podobných věcech a nacpeme je do famfrpálu. Mě tohle neláká a je tedy z velké většiny mojí chybou, že Havraspár je s famfrpálem tam, kde je, protože mně žíly netrhá, že nemáme terčíky, a mě nijak netrápí, že nemáme famfrpálový pohár, když jsme schopni si užít část zápasu a být se sebou spokojení. Vím, že toto je potřeba změnit, a beru to jako jednu ze svých největších slabin ve své funkci.

Naši famfrpálovou kapitánku vnímám jako oddanou a vytrvalou. Nemá mnoho prostředků, ale snaží se dobře pracovat s tím málem, co je jí k dispozici, a dělá, co může. Rozhodně si nemyslím, že by z naší strany bylo žádoucí začít hledat někoho nového. Jak to vidí ona, je už věc druhá a stejně tak zásadní, ale to už není otázka pro nás. *usměje se*

John Werewolf: Famfrpál, no. Havraspár famfrpál bere hlavně jako další příležitost jak si pokecat, na trochu méně tradičním místě a za společnosti ležáku a lízátek od Rosmerty. Sám přiznávám, že nemám sílu a vlastně to ani není můj styl, přesvědčovat někoho, aby famfrpál hrál proti své vůli. *usměje se* Postoj koleje respektuju, ale na rovinu musím přiznat, že bych jako kolejní ředitel někdy rád získal ten stříbrný pohár pro mistra famfrpálu. Ale uvidíme, pokud se to nepovede, hlavu nikomu trhat nebudu. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Zlaťáčky, ano, také velmi důležité kolejní odvětví že. *usměje se* Jak jste spokojeni s dosavadní pokladnicí? A jak vlastně Havraspár své zlaťáčky využívá? Popohání tím morálku studentů či pořádá nějaké super mejdany?

Larrie Larstonová: Jehe. *uculí se* No Evelina je bombastická, jinak bychom jí funkci nedali. Myslím, že záhy stane bok po boku legendární modré pokladnice Monny, budiž jí fialovost lehká. Evelina má všech pět pé. Je jako velká voda, je kreativní, je zábavná, je to skrblice, je příšerňácky hamounická a je to naprosto exemplární pokladnice, protože výše zmíněné je všechno, co dokonalá pokladnice musí mít. Doufám, že ve funkci dlouho setrvá, i když to bude znamenat, že mě asi brzo sežere, až zase příště pošlu výplaty za Corvina. *směje se*

A jak galeony využíváme? No, být podle Ev, jejímž mysteriózně veřejně tajným cílem je udělat z Havraspáru nejzazobanější kolej, tak je nevyužíváme. *rozesměje se* Žel, to tak úplně nejde, protože tu jsou výplaty za Corvina a za Patrolu, odměny za vnitrokolejky a večírky a podobné ptákoviny, které naší milé pokladní dokážou pěkně nadzvednout mandle. A to v jejím zombím polorozkladovém postavení asi není dvakrát med. *ušklíbne se*

John Werewolf: Hlavně bych rád ještě dodal, že není jediný problém - rozpočet Havraspáru je postaven docela vysoko, Evelina nyní také odvádí vynikající práci, kdy se konto nadívá galeony - tak jak to v létě má být. V podstatě nebudu lhát, když řeknu, že u nás se konto v podstatě celý rok vyprazdňuje, aby v létě bylo místo na novou dávku galeonů. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A nyní se prostě musím zeptat, to si neodpustím! Každá kolej má svůj kolejní časopis, u nás je to Corvinus Declaratio, jak jste spokojení s jeho nynějším vzhledem, redaktory a kvalitou článků? Chystáte do budoucna nějaké změny?

John Werewolf: Corvinus procházel v minulosti mnoha změnami, já za sebe musím říct, že jsem trochu hledal jeho tvář, proto jsem tolikrát přišel s nápadem na nový vzhled. A myslím, že momentální podoba a styl Corvina je... vyhovující. To bude asi to správné slovo. Corvinus má svá ucelená vydání, čímž se spolehlivě odlišuje od ostatních periodik. A má své zprávičky, které sice teď v létě moc nebují, ale jinak byla jejich zpravodajská aktivita a údernost často velmi přínosná. Navíc bych řekl, že Corvinus přežil i módní vlnu Denního věštce a jeho Módní patrola má své pravidelné čtenáře i přes své dlouhé působení.
A nemůžu zapomenout na speciály, které jsou tím exotickým kořením Corvina Declaratio. Obecně jsem na Corvinus velmi hrdý - kvalita článků je nadprůměrná a celkově myslím, že má všem co nabídnout. A to i své šéfredaktorce, pro kterou kolej připravila na hradě unikátní speciální vydání k narozeninám. To se přece hned tak nevidí a je vidět, jak je Corvinus (a samozřejmě i Larrie jako jeho šéfredaktorka) vnímán Havraspárem. Myslím, že není moc modrých, kteří by Corvinus nebyli pyšní.

Larrie Larstonová: No, takže... hm, ano. Z pozice šéfredaktorky můžu jedině hlasitě příst, jak úžasné máme podmínky právě díky tady Johnovi, který Corvinus stálé hýčká. Pokud máme v něčem výhodu, pak je to výhoda grafické preciznosti díky sirovi. Tam tedy nebudu nic dodávat a plně souhlasím s Johnem.

Ke změnám, které nejsou v tuto chvíli nutné - Corvinus je pro nás s Johnem asi největší srdcovkou v Havraspáru a jeho rozmazlování nás baví. Nějaké to zvelebování si tedy určitě vždycky přijde na své. Větší změny ale nechystáme.

Do příštího roku bych ráda uplatnila jednu menší netechnickou změnu. Kvůli mudlům jsem letos na jaře na Corvina neměla tolik času, kolik bych chtěla, a tak jsme nevycházeli s takovou pravidelností, což mě mrzí. Na podzim by se to ale mělo zlepšit a já plánuji investovat většinu svých sil právě do CD a mám pár organizačních nápadů, jak ho vytunit, vylepšit prostředí pro redaktory a trochu ho zase zvednout, protože ta laťka je už moc dlouho na jednom místě. *pousměje se* Nicméně to je ve víru budoucna.

V tuto chvíli si můžu jen pochvalovat skvělé redaktory, kteří píší a píší rádi, kteří jsou na Corvina pyšní a na kterých je vidět pokrok, což značí, že Corvinus jim dodává mnohem víc než "jen" zábavu a hrdost.

*

Corvinus Declaratio: Mohli byste říci, jaká zábava a přednosti u vás v koleji vládnou? Protože zábava v každé koleji se odvíjí od lidí a proto je všude úplně jiná. Máte nějaké kolejní soutěže, které jsou zaměřeny na body nebo se vaše soutěže, pokavaď nějaké máte, odvíjí pouze od zábavy?

Larrie Larstonová: O zábavě a přednostech v Havraspáru jsme mluvili už výše, takže spíše k náplni těch soutěží. Samozřejmě, a to si myslím panuje ve všech kolejích, se snažíme dělat všechny vnitrokolejky tak, aby byly zábavné a primárně to naše havrany bavilo s tím, že klademe důraz na Rowenin odkaz a snažíme se dělat vnitrokolejky trochu ve stylu RPG a hodně v duchu havraspárských ctností. V druhé řadě přichází zaměření vnitrokolejek.

V Havraspáru nabízíme zaměření vícero. Většina je sice bodová, nicméně máme tady i vnitrokolejku zaměřenou jen na kolejní pokec nebo jen na Prasinky, kde body nefigurují vůbec. Snažíme se, aby modří měli na výběr z více možností a nabídka byla pestrá. Aby si sami zvolili, co je láká nejvíc.

John Werewolf: Ještě bych rád dodal, že se snažíme skládat vnitrokolejní soutěže tak, jak cítíme z koleje, že by sami uvítali. Jinak vlastně asi padlo všechno. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Poslední všeobecná otázka než vás propustím ze svých spárů, je něco, co byste chtěli říci, ať už o Mrzimoru či čemkoliv jiném našim čtenářům a také nováčkům?

John Werewolf: Já mám skoro pocit, že padlo již dost. *usměje se*

Larrie Larstonová: Já souhlasím. Čtenářům přejeme příjemný den, nováčkům mnoho štěstí v blížícím se Zařazování a modrým vzkazujeme, že jestli se někdy změní ze své dokonalosti, budou jejich puštidla zavřená do klecí. *zašklebí se*

***

Nyní se vynořte z modrých hlubin a zapřemýšlejte,... Je pro vás Havraspár tou pravou volbou? Ne? Tak pokračujte ve své cestě a buďte zdrávi, nikdo vám to tu nerozmluví. Ovšem jestliže ano, následujte cestu Roweninu a nashledanou v kolejce!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Lilien Emity Meissed
Vydáno: 1. 9. 2011

Komentáře

| 11. 05. 2021
Děkuju moc:)
A sama chci poděkovat kolejním ředitelům a primuskám, že si na mě našli čas a za jejich skvělé odpovědi :)
Lilien | 03. 09. 2011
Výborné otázky,. Lili :)) A odpovědi samozřejmě taky :)
Linn | 03. 09. 2011
Ano, taky z pochval na Mrzimor radost a díky. :)

Jenom bych poopravil výrok pana Johna, protože Nebelvírští neskončili poslední, ale třetí. Jenom aby nikdo nebyl zmaten jako já. :)
Paul | 03. 09. 2011
Lili, tato série článků se Ti vážně povedla :)

Mimochodem tady se nemůžu nezastavit. Děkuji jak Larrie, tak p.p. Johnovi za poklonu naší koleji. Úplně jsem se zatetelila radostí o:)) Děkujeme! :)
Vicky | 03. 09. 2011
1623728938