Mrzimor
Mrzimorskou kolej nezaložil nikdo jiný než Helga 
z Mrzimoru, která vnukla své koleji morální čestnost, upřímnost a pracovitost. Jejich kolejní barvy jsou žlutá a černá. A kolejní zvířetem se stal jezevec. Avšak mrzimorští u nás na Hogwarts si rozumějí i s krysákem Fouskem a velice ho rozmazlují.
Ale ani o Mrzimoru toho nevím zdaleka tolik, abych o tom mohla sepsat pravdivý článek. Proto jsem se rozhodla zamířit kamsi ke kuchyni, jelikož jsem zaslechla, že někde v její blízkosti by se mohla nacházet mrzimorská kolejní místnost. Ovšem věděla jsem toho o jejich kolejce tak málo, že mi po chvilce nezbylo nic jiného než se vydat do svého sovince a poslat dvě sovy k těm nejpovolanějším osobám, které toho o Mrzimoru budou vědět mnohé.
Ani jsem dlouho nečekala a obě mé sovy dorazily s odpověďmi a díky Roweně (nebo Helze?), byly kladné!
Když se setmělo, vydala jsem se opět ke Třem košťatům, kde už na mě čekala usměvavá žlutá primuska Sophia Glis Glisová. Daly jsme si každá po máslovém ležáku a než jsme ho stačily dopít, dorazila i novopečená kolejní ředitelka Mrzimoru, madam Silvia Honorová.
***
A jelikož jejich odpovědi nepotřebují žádný komentář, nechám vás, abyste se ponořili do sluníčkové oázy a začetli se do mrzimorského života.
*
Corvinus Declaratio: Nejdříve začneme u vás obou. Obě jste ve své funkci nové, gratuluji vám oběma. *usměje se a pokračuje dál* Jak se v ní vlastně cítíte a už jste měly možnost nějak spolupracovat na něčem, co by ukázalo, zda spolu budete tvořit dobrý tým, nebo se prozatím jen oťukáváte a vše se uvidí následující školní rok?
Silvia Honorová: Prázdniny jsou klidné období, ve kterém se naštěstí věci dají řešit poněkud pomaleji a klidněji. Díky tomu mám šanci se v koleji trošku rozkoukat a spolupráce s kolejí, potažmo zde se slečnou Sophií, je tak jednodušší. Zatím jsme neřešily nic významného, ale jelikož se maličko známe už z předchozího života na hog, tak jsem od začátku věděla, že budu mít primusku, se kterou se mi bude opravdu dobře spolupracovat.
Sophia Glis Glisová: Tak s madam Silvií jsem se blíže seznámila loni na Letňáku, nyní spolu komunikujeme více a myslím, že spolu budeme vycházet velmi dobře.
*
Corvinus Declaratio: Jak jste se v Mrzimoru angažovaly před tím, než jste se dostaly do vedení? Sl. Honorová, vy mi můžete říct i jaké bylo z Mrzimoru odejít a zase se vrátit jako kolejní ředitelka. Jak to vnímáte vy a celá kolej?
Silvia Honorová: No, ono angažování se v koleji, do které nemáte přístup, je poněkud náročné. Ale myslím, že mrzimorští studenti vždy věděli, že jsem zůstala věrná žluté barvě i povaze, a pokud to šlo, tak jsem Mrzimoru vyjadřovala všemožně svou podporu. Spíš musím říct, že pro mě bylo velmi milé a překvapující, že i když jsem já osobně měla pocit, že toho pro kolej nemohu mnoho udělat, vždy to byli žlutí studenti, kteří vyjadřovali podporu mně. A tak mi dávali pocit, že se mnou stále počítají a jsem s nimi určitým způsobem svázána. Návrat byl krásný, a i když jsem zpočátku měla trošku strach, jak to bude vypadat, tak ze mne po vřelém uvítání rychle spadl. Jak to vnímá kolej? To se budete muset asi zeptat někoho jiného.
Sophia Glis Glisová: Já jsem byla tak nějak přičinlivá a do kdečeho jsem se pletla od samého začátku, co jsem do Mrzimoru přišla, už v prvním ročníku jsem se tak dostala do zasedačky a ve 2. ročníku jsem se stala šéfredaktorkou kolejního časopisu, psaní vždycky bylo asi to, v čem jsem se nejvíc angažovala. V loňském roce jsem získala prefektský odznak (sice mi byl nabídnut už dříve, ale netroufala jsem si přijmout k šéfredaktorství další závazek....), a na začátku letošních prázdnin jsem byla poctěna odznakem zlatým - vzhledem k tomu, že naše bývalá primuska Vicky již funkci nechtěla vzhledem k nastávajícím mudlovským okolnostem vykonávat, a druhý prefekt Paul se uvolil ve funkci setrvat již jen přes léto, tak vlastně moje povýšení bylo jednou možností, jak zachovat určitou kontinuitu. Je to velká odpovědnost a moc si toho vážím…
Návrat madam Silvie do Mrzimoru byl pro nás velmi radostným překvapením, zpětně viděno se ale zdá jako to nejlogičtější řešení. Madam Letitia stála v čele naší koleje s určitou přestávkou téměř jedenáct školních let, to je úplně neuvěřitelné – stala se vlastně takovým synonymem Mrzimoru. Přesto jsme její odchod z funkce kolejní ředitelky nevnímali jako nějaký konec světa, i když naprosto chápeme, že si potřebuje odpočinout, tak víme, že pořád bude srdcem „naše“. A madam Silvii myslím vesměs všichni uvítali velmi nadšeně. Že má k Mrzimoru stále blízko, to o ní bylo známo vždycky. Jen jsme si ani netroufali pomyslet, že by to mohla být právě ona, protože v posledních letech byla velmi zaneprázdněna péčí o rodinu – o to větší byla naše radost, když se ukázalo, že je na tom časově nyní již lépe.
*
Corvinus Declaratio: Dokážete si představit, že byste byly v jiné koleji než v Mrzimoru? Co si myslíte o ostatních kolejích, jak byste zhodnotili jejich vedení a kolej celkově?
Silvia Honorová: Prakticky od prvního dne na zdejší škole, a je tomu již drahně let, jsem věděla, že mé srdce patří Mrzimoru. Neumím si představit, a upřímně, jsem ráda, že ani nemusím, že bych byla jinde. Ne snad proto, že bych si ostatních kolejí nevážila, to v žádném případě. Spíš proto, že si myslím, že bych se do nich nehodila. Hodnotit ostatní koleje je velmi těžká a ošemetná záležitost a přiznám se, nechci se do ní pouštět. Ne, že bych si neuměla utvořit názor, to zajisté ano, ale také vím, že zvenčí je velmi snadné soudit a velmi těžké porozumět. Takže, pokud si se mnou sednete, popovídáte o své koleji, já ráda povím, co se mi zdá, že v ní klape či neklape, jak se mi líbí či nelíbí a podobně. Ale budu čekat, že vy budete vysvětlovat, proč se děje to či ono a já odejdu z rozhovoru obohacena o nové poznatky, rozumíte mi?
Sophia Glis Glisová: Dneska je Mrzimor můj domov, který je mi nade vše. Můj osud. Jsem ale přesvědčená, že bych se dokázala zabydlet i v jiné koleji, pokud by mě tam Moudrý klobouk byl poslal, všude je něco dobrého a něco míň, záleží to na lidech uvnitř, jak se přičiní nebo nepřičiní. Já bych se určitě hleděla nějak „zapojit“, ať bych byla kdekoli.
Jaká každá kolej opravdu je, a hlavně jaké je její vedení, to ale vidí právě ti, kteří jsou uvnitř, takže bych nechtěla vynášet nějaké soudy – i když samozřejmě nějaká prezentace navenek je vždy, tak zejména do hodnocení vedení bych se zvenčí nějak moc nepouštěla. Jen tedy opravdu zlehka – Havraspár má podle mého dojmu ohromnou atmosféru a je plný velice schopných lidí, ale na můj vkus to tu trochu příliš vše visí na dvou lidech, řediteli p. Johnovi a primusce Larrii. Že přehnané lpění na jednom člověku není šťastné, to se myslím projevilo na Zmijozelu, který se zřejmě dosud nedokázal vyrovnat se ztrátou svého kolejního ředitele p. Nekra. Myslím, že od té doby se zelení stále tak nějak hledají… ale zajímavých a schopných osobností mají přitom řadu i bez p. Nekra.
No a Nebelvír, ten se mi zdá jako trošičku uzavřený do sebe, ale působí spokojeně. Zde zase platí, že ke jménu Nebelvír odjakživa patří jméno Orionis. Určité osobnosti jsou prostě vždy nejnápadnější, ale samozřejmě znám z každé koleje daleko více výrazných lidí.
*
Corvinus Declaratio: Mrzimor se poslední roky velice zlepšuje, jaký to pro vás je pocit, přebrat takto dobře rozjetou kolej, která má velký potenciál? Hodláte prosazovat nějaké změny, nebo půjdete v zajetých kolejích? Co vlastně plánujete na následující rok?
Sophia Glis Glisová: Tak já se přiznám, že mé cíle jsou od samého začátku ty nejvyšší, už v době, kdy jsem přišla do Mrzimoru, který na tom tehdy byl ale úplně jinak než dnes, snila jsem o tom, že jednou získáme školní i famfrpálový pohár. To je prostě takový můj možná trochu dětský sen. Pořád v to doufám a myslím, že by se to právě v příštím školním roce mohlo podařit – určitě se ale chceme snažit o to, aby se v zápalu boje o body nevytratila radost ze hry a dobrá nálada. V koleji stále je co vylepšovat, ale zároveň nemyslím, že by se mělo něco měnit nějak převratně…
Silvia Honorová: Je to samozřejmě pocit dobrý, jak jinak. Taky je to ale velmi zavazující, protože následující vývoj bude přičítán právě současnému vedení. Ale sl. Sophie mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že se prostě budeme ze všech sil snažit motivovat kolej k dalšímu vzestupu. Změny, zajeté koleje, to je příliš zjednodušující. Ano, určitě nějaké změny nastanou, protože jsme jiní lidé s jinými povahami, znalostmi a zkušenostmi, než ty před námi. Osobně bych měla přání, abychom jako kolej dokázali zachovat to dobré, a naopak přijít s takovými novinkami, které kolej posunou dále vpřed. A plány? Určitě nějaké jsou, ale je ještě předčasné o nich mluvit.
Sophia Glis Glisová: Hm, zajeté koleje také nemusejí být nijak negativní. To se asi shodujeme, že žádné revoluční změny neplánujeme. Prostě taková průběžná postupná evoluce.
*
Corvinus Declaratio: Nyní zabrousíme k famfrpálu. V letošním roce se Mrzimor v tomto celoškolním klání umístil na krásném druhém místě a porazil dokonce i Zmijozel. Myslíte, že příští rok bude útočit i na nebelvírský tým tak, že se probojuje ke zlatu? A jak vnímáte novou famfrpálovou kapitánku?
Silvia Honorová: Tak tentokrát to bude velmi krátká odpověď. Určitě se budeme snažit dosáhnout na zlato, protože máme výborný tým a výbornou kapitánku.
Sophia Glis Glisová: Jak už jsem řekla, podle mého názoru je vždycky třeba mít ten nejvyšší cíl. Ovšem jak to všechno s famfrpálem bude, vzhledem k tomu, že se chystají zcela zásadní změny v této hře, to dnes neví vůbec nikdo, tedy těžko se dá něco předpovídat – v každém případě se chceme snažit o to nejlepší možné. Naše kapitánka Ellka je podle mě opravdu nejlepší volbou a úplně nejvíc si na ní cením jejího optimismu.
*
Corvinus Declaratio: Teď trochu zasáhnu do Sophiina odvětví. Každá kolej má svůj kolejní časopis, u vás je to Žlutý Trimeles, jak jste spokojeny s jeho nynějším vzhledem, redaktory a kvalitou článků? Chystáte do budoucna nějaké změny?
Silvia Honorová: Přiznám se, jelikož jsem kdysi stála u zrodu Žlutého Trimela, je to i má srdeční záležitost. Současný vzhled určitě není výstavní, ale naštěstí lze říct, že kvalita článků tento nedostatek alespoň částečně zastíní. Ale je samozřejmé, že jsme neusnuli na vavřínech a neustále vymýšlíme, jak by se Trimeles dal vylepšit. A změny? Víte, co se říká... sliby chyby... takže, radši se nechme (opravdu nechme, i my) překvapit.
Sophia Glis Glisová: Trimeles je samozřejmě moje životní láska. Redaktorů máme celou řadu a stále se objevují mezi novými studenty posily, takže s množstvím i kvalitou článků jsem spokojená – samozřejmě Trimeles je časopis studentský a tedy amatérský, takže takto je třeba se na něj dívat. Ledacos by mohlo být ještě dokonalejší, ale pro mě je rozhodující, že psaní baví nás redaktory a myslím i čtenáře. Pokud jde o vzhled Trimela, to je věčné téma a zamýšlíme se nad ním stále, pokud jde o budoucnost a změny, tak ano, na něčem pracujeme, ale nechte se překvapit. Jen snad prozradím, že významnou posilou se nám stala právě madam Silvie.
*
Corvinus Declaratio: Zlaťáčky, ano, také velmi důležité kolejní odvětví že. *usměje se* Jak jste spokojeny s dosavadním pokladníkem? A jak vlastně Mrzimor své zlaťáčky využívá? Popohání tím morálku studentů či pořádá nějaké super mejdany?
Silvia Honorová: Přiznávám se, že pokladna je mi zatím ještě trošku tajemstvím. Z mého dosavadního pozorování p. Nicholas vede velmi podrobné a přehledné účetnictví, takže mu zatím nemám co vytknout. O využití asi také poví víc sl. Sophi, já bych nejspíš zatím pouze mlžila. Navíc se přiznám, že peníze jsou pro mě hodnota jaksi neuchopitelná. To neznamená, že bych je nikdy neviděla, to ne, ale jde spíš o to, že k nim nemám zrovna nejvřelejší vztah. Pro mne vždy budou na prvním místě lidé a vztahy, peníze beru pouze jako prostředek k přežití a myslím, že čím víc o ně člověk usiluje, tím víc jich chce mít. A čím víc jich chce mít, tím více je zaměřen pouze na ně...
Sophia Glis Glisová: Nu, naše konto je stále v pohybu, rozhodně si galeony jen tak nesušíme jako v záložně. Odměňujeme především redaktory Trimela, ale i jinak se snažíme, aby stručně řečeno to, že někdo během školního roku „jede na body“ ve prospěch koleje, nevedlo k tomu, že bude živořit pod hranicí chudoby. Tedy odměňuje se ledacos, ale stejně si myslím, že největší odměnou je veřejná pochvala a uznání, a pak také prestižní kolejní trofeje. Ty jsou nad všechny zlaťáky.
Jo, a jak jsme spokojení s pokladníkem? No, Nich je sice dyskalkulik, ale zase je to takový vědecko-poetický pokladník... to se dá těžko slovy vyjádřit, spokojení s ním jsme.
*
Corvinus Declaratio: Jak byste zhodnotily letošní rok v Mrzimoru? Sophi, ty mi nejspíš řekneš spíše pocity zevnitř a slečno Honorová, od vás čekám spíše postřehy zvenčí, když vezmeme v úvahu, že jste se v koleji objevila až o prázdninách. (Ale říkejte, co chcete, samozřejmě.)
Sophia Glis Glisová: Já myslím, že to byl šťastný rok, i když v něm také byly chvíle vysloveně nešťastné a depresivní, které se týkaly určitých konfliktů uvnitř a někdy i vně. Někdy jsem byla opravdu hodně unavená, když jsem se snažila „uklidnit situaci“ a ne vždy se mi to dařilo. Ale myslím, že nakonec jsme se vždy dokázali zase usmířit a dát dohromady. A každá taková zkušenost je cenná a poučná do budoucna.
Celkově ale považuji uplynulý rok za úspěšný pro Mrzimor a mám z toho velkou radost.
Silvia Honorová: Mrzimor prošel po dlouhé době myslím celkem úspěšným rokem. Možná se mnou nebudou všichni souhlasit, ale myslím, že to byl jeden z nejúspěšnějších roků vůbec. Ono, být druzí, vyžaduje velikou odvahu a velikou píli. Nebýt druhých, tak ani první nejsou tak dobří, že? :D
Ano, určitě byly nějaké neshody či krize, ale podařily se vybalancovat a Mrzimor ze všeho vyšel se ctí, a to je pro mne to, co se počítá. Takže celkově bych tento rok viděla opravdu pozitivně.
Sophia Glis Glisová: Tak já myslím, že i předchozí rok byl v Mrzimoru dobrý, vždyť jsme i loni byli druzí (odznáčky Loni druzí, letos první! Využijeme ale i v tom nadcházejícím roce.)
*
Corvinus Declaratio: Mohly byste říci, jaká zábava a přednosti u vás v koleji vládnou? Protože zábava v každé koleji se odvíjí od lidí, a proto je všude úplně jiná. Máte nějaké kolejní soutěže, které jsou zaměřeny na body nebo se vaše soutěže, pokud nějaké máte, odvíjí pouze od zábavy?
Silvia Honorová: Tak tady přenechám slovo sl. Sophii, ta je v této oblasti zajisté erudovanější než já. *směje se*
Sophia Glis Glisová: Ano, kolejních soutěží je u nás vždy celá řada, ať krátkodobých nebo celoročních, a snažíme se, aby se mohl uplatnit a vyniknout opravdu každý, ať už vyniká ve studiu, ve sportu, v psaní, kreslení či třeba ve smyslu pro humor anebo organizačních schopnostech… nejde prostě v žádném případě jen o body. Oblíbené jsou taky všelijaké večírky, pokud jsou tam kluci, tak i s tancem. Paul Brewer je dobrý dýdžej. *usmívá se*
*
Corvinus Declaratio: Co byste řekly o mrzimorských lidech? Jakou umí utvořit atmosféru v koleji, jak se dokážou zapojit do kolejních aktivit a co je pro ně důležité a co naopak neřeší?
Sophia Glis Glisová: Nemyslím si, že by se to dalo nějak zevšeobecňovat, jsme prostě každý jiný a originální, ale přitom se snažíme spolu dobře vycházet. Není to tak, že každý, kdo přijde do Mrzimoru, je pořád samý úsměv a pořád září jako sluníčko. Taky míváme špatné nálady a někdy se nepohodneme. Ale je to jako v rodině, patříme k sobě.
Důležitá je pro nás poctivost a fér hra. Nejsme samozřejmě bez chyb, ale myslíme si, že je důležité svou chybu uznat, omluvit se a snažit se vše napravit… a pak je pro nás důležité přátelství a vnímavost pro druhé. Ale jinak je vlastně důležité pro každého něco jiného a také aktivita či neaktivita je zcela individuální a řekla bych, že je každému tak nějak již při příchodu „vrozená“.
Silvia Honorová: To je těžké. Každý člověk je jiný a tak, jako se mění osazenstvo koleje, mění se i atmosféra. Je pravda, že mně osobně vždy přišel Mrzimor jako kolej velmi přátelská, otevřená a pozitivně smýšlející. Proto jsem si ji také "vybrala" (a Moudrý klobouk to musel vědět), když jsem ještě byla nováček. Slyšela jsem už námitky, že někteří Mrzimorští tu svou sluníčkovost přehánějí a příliš přehrávají. Ano, může to být pravda, jak už jsem řekla, každý jsme jiný, ať už třeba podobně založeni. Hodně Mrzimorčátek však takovou povahu prostě má. A navíc, není lepší ze sebe vyzařovat sluníčkovou povahu, než se škaredit? Jsem přesvědčena, že vnější projevy mohou člověka proměňovat.
Na zbytek otázky je vlatně velmi podobná odpověď. každý je jiný, každý je jinak aktivní, každý řeší a neřeší něco jiného. Přijde mi, že ani není úkolem kolejí vytvořit z několika desítek lidí kývající oslíky, kteří jsou úplně stejní. Krása je v různosti a síla je v ochotě dělat kompromisy a umět se dohodnout *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Poslední všeobecná otázka než vás propustím ze svých spárů, je něco, co byste chtěly říci, ať už o Mrzimoru či čemkoliv jiném našim čtenářům a také nováčkům?
Silvia Honorová: To je vlastně ta nejtěžší otázka. Pro mě je těžké shrnout Mrzimor do pár vět. Leží mi na srdci, jsem jeho součástí a myslím si o něm jen to nejlepší. Ale napadlo mě vzkázat všem následující. Pokud máte chuť se o Mrzimoru něco dozvědět, tak se nebojte přijít přímo za námi, ať už za mnou, za sl. primuskou, prefekty či jinými studenty Mrzimoru a povídejte si s námi. Srdečně vás k tomu zvu. Tak se dozvíte nejvíc. *mile se usměje*
Sophia Glis Glisová: Já budu asi všeobecnější. Přála bych všem, ať nováčkům, či starousedlíkům, aby na Hog měli kouzelnou oázu, kam se dá vždy utéct před nepříjemnostmi mudlsvěta. A abychom si tento kouzelný svět nekazili zbytečnými spory, ale naopak v něm prožívali co nejvíce radosti, zábavy a kamarádství, které zdaleka nemusí být jen „virtuální“.
Lákat do Mrzimoru nikoho nebudu, o tom rozhoduje Moudrý klobouk, ale určitě chci ujistit, všechny, kdo se k nám nově dostanou, že se na ně už nyní velmi těšíme a budeme se snažit vyjít jim co nejvíce vstříc a pomoci jim, aby mohli u nás rozvinout a uplatnit to nejlepší, co v nich je. Ale tak to bude určitě i ve všech ostatních kolejích. Prostě nemějte strach a těšte se také.
*
Corvinus Declaratio: *usměje se, zaklapne deník, schová safírový brk a napije se máslového lažáku* A je to! Moc vám oběma děkuju za vyčerpávajíci odpovědi a skvělou atmosféru při rozhovoru.
Silvia Honorová: Sl. Lili, já děkuji vám... byla to pro mě příležitost se malilinkato seznámit i s vámi... a doufám, že jsme se zde neviděly naposledy a přijdete někdy jen tak zplknout *usměje se na sl. Lili*
Sophia Glis Glisová: Já také děkuji a doufám, že se potkáme na letňáku i osobně - to bývá dosti veselé, většinou je to dost překvapení, jak ti druzí vypadají. *směje se*
***
A nyní se prosím z oné mrzimorské oázy opět vynořte do reality. Dozvěděli jste se něco o své koleji? Milý nováčku, rozhodl ses snad pro Mrzimor? Nechám vás vstřebávat žlutou atmosféru a přesunu se zase do jiné koleje.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 1. 9. 2011
