Reportáž z havraspárské závěrečné slavnosti
Přesně deset dní před Závěrečnou slavností se na havraspárském krbu objevily velké přesýpací hodiny. Hodiny odpočítávaly dny do konce školního roku a nikdo jim až na letmý pohled nevěnoval velkou pozornost...
Když jsme si v den Závěrečné slavnosti odnesli Školní pohár do kolejní místnosti, nemohli jsme se ho nabažit a tak jsme se všichni seskupili do polštářového koutku kolem poháru. První noc tedy pohár strávil mezi havrany v polštářích.
Druhý den však Larrie pohár vzala a umístila ho na krbovou římsu, vedle hodin, kam pohár náležitě patřil.
*
Larrie Larstonová: *postaví pohár na krbovou římsu a jde si odfouknout a nacpat se ovocem na jednom ze stolků* Hihi.
Jakmile se pohár objeví na římse, písek v mosazných přesýpacích hodinách stojících vedle se promění v průzračně modrou tekutinu.
*
Vítězný příspěvek do předsoutěže - ilustrace přesýpacích hodin od Brianag Mac Coileáin
*
No co vám budu povídat, například Yasmín nezapřela typickou havr povahu a už v modré tekutině viděla modrou limču. Ještě že ji nevypila! Protože přesně v 18:00 hodin havraspárského času, nikoliv hogwartského, v havraspárské kolejní místnosti potemnily svíce, v krbu zaplály modré plameny a Sedmero se slétlo na krbovou římsu.
Staroušek se důležitě rozhlížel po kolejní místnosti, zda je středem pozornosti. V dáli se ozvala teskná hudba, která měla naladit všechny na stejnou vlnu.
Jakmile si Staroušek získal pozornost, ujal se veledůležitě slova a počal nám vysvětlovat, jakou roli hrají v životě havraspárských ony hodiny. Napjatě jsme ho poslouchali a dozvěděli se, že hodiny kdysi patřily samotné Roweně. Objevují se na krbové římse vždy, když má Havraspár nakročeno k vítězství školního poháru a slouží jako obrovský obraceč času. Abychom ho však aktivovali, musíme pohár vyhrát, což se nám letos podařilo, a tak jsme i zabránili tomu, aby se obraceč času proměnil v prach.
Staroušek se na chvilku odmlčel a pak pokračoval. A my se dozvěděli, že ona namodralá tekutina je vzpomínka samotné Roweny na dobu, kdy ona sama poprvé zvítězila ve školním poháru.
Nakonec nám řekl, že jestli se do té doby chceme dostat, musíme otočit hodinami třikrát směrem ke zdi. Ještě než odletěl zpátky mezi své bratry, vtisknul mi do rukou nějakou mapu, se slovy, že se nám bude hodit.
Poté jsme se trochu vyděšeně podívali na velké hodiny, se kterými jsme museli pohnout. Moc se nám to nezdálo, ale co naplat, do Roweniny doby jsme chtěli a tak jsme si po vzoru Larrie vykasali rukávy a šli na věc. A ono se to povedlo!
Součastná kolejní místnost se rozplynula a my se ocitli v jakémsi omšelém a zatuchlém kabinetu. Na stole byl kufr se jmenovkou Felix Summerbee a stará učebnice Kouzelných formulí. Jak nám poté chytrá Larrie řekla, byl to pán, který vynalezl Povzbuzovací formule a učil Kouzelné formule v této době!
Ještě chvíli jsme prozkoumávali kabinet, když vtom se otevřely dveře a do kabinetu vešel bizarně vypadající muž. My jsme začali zmatkovat a přemýšlet, jak tohle vysvětlíme. Ovšem nakonec jsme zjistili, že nás muž nevidí. Jsme prostě jen přízraky v jeho světě, jelikož v oné době jsme nebyli na světě, tudíž nás návrat do tohoto času učinil neviditelnými. Jakmile jsme ještě rozebrali staří-mládí sira Werewolfa, donutili mě ostatní vytáhnout mapu. A jako, já si budu stěžovat! Larr mě štípla, když jsem se malinko zahleděla!
Nezbylo mi tedy nic jiného než všechny zavést do kolejní místnosti. Musím si však postěžovat na tehdejší osvětlení! Nechápu, jak mohli něco vidět. Roweno, děkuji za to dnešní kouzelné osvětlení chodeb! Po cestě do kolejky na nás čekalo obrovské překvapení, když jsme spatřili točité schody vedoucí do naší společenské místnosti, které se pohybovaly tak úžasně organizovaně! Žádné nahodilé a nepředvítalné pohyby! Můžeme se jen dohadovat, jak je to možné. Nejlepší vysvětlení pro nás však bylo to, že na hradě prozatím pobývá Rowena, stvořitelka magických schodů a tudíž mají schody zatím koho poslouchat. Nemohli jsme se na schody vynadívat, ale byl čas jít dál a tak jsme se osmělili a vyjeli vzhůru. Mohli jsme si všimnout, že hrad je mnohem menší než jak ho známe nyní. Důvod? No nejspíš je to menším počtem studentů, jelikož hrad se počtu studentů přizpůsobuje.
Hrdinsky jsme došli až před známé dveře do havraspárské místnosti. No, známé... až na to, že byly trošku… no, jak to jen říct... trošku novější. A naše úžasné orlí klepadlo v této době zářilo jasným bronzem!
Brianag se osmělila a na klepadlo poklepala. Hned nato se ozvalo:
„Kde je zakopaný hafoň?“
Larrie Larstonová: *vypoulí oči na klepadlo* Teda… když bylo mladší, bylo pěkně vyčůrané... dneska se ptá na to, v kolik je večeře...
Nakonec tomu prohnanému klepadlu odpověděla...
Any Dawson: *nejistě se dívá na klepadlo a pak jasně a zřetelně řekne* Tam, kde byl zakopán?
„Správná úvaha,“ ozve se pochvalně hlas a dveře se otevřou.
***
Vešli jsme do důvěrně známé místnosti, která i přes mnoho jiného pořád vyzařovala tu úžasnou modrou náladu, kterou známe dnes. Byli jsme v ní sami a museli se divit, kolik je tam důvěrně známých věcí. Například i úžasný polštářový koutek naší primusky, ačkoliv v této době ho soudě podle pohozených trenýrek obýval nějaký chlapec. Na závěsu se místo mé maličkosti houpala malá škrkna, což mě trošku popudilo, ale nakonec jsem se se škrknou pěkně pohoupala!
*
Larrie Larstonová: Áá *zavřeští, když vidí polštářový koutek* Co se to tam válí?!
Isabella Anne Swan: Vůně? *podezíravě větří* No... tak rozhodně tady něco dosahuje vyzrálosti Jamových ponožek...
Brianag Mac Coileáin: Trenýrky. *směje se*
Isabella Anne Swan: Aha, to bude ono. *nabere trenýrky na špičku hůlky a pro jistotu je odstraní na druhou stranu místnosti*
Lilien Emity Meissed: Škrkna na závěsu?! Tak to bych se na to podívala! *míří k závěsu*
Když jsme objevili malinké sousoší vyobrazující všechny aktuální studenty Havraspáru, nemohli jsme si nevšimnout podobnosti dívky s kachnami s naší Madí. Že by jeden z Madiných minulých životů?
*
Linn Rose Lairová: Když tohle je Madí, pak ten kluk se smradlavýma trenýkama je Larrie! *geniální objev*
*
Při prohlížení „staré“ kolejní místnosti jsme si ani nevšimli, že jsme sledování. Až po chvíli jsme přišli na to, že nás sleduje naše Sedmero v mladší verzi! Ano viděli nás a ano, byli mladší! Staroušek nyní svému jménu příliš neholdoval, byl to učiněný mladík a hlavně fešák! A co se týká Corvuse, Hrabana, Hremma, Ouzela, Vrana a Worona, řekla bych to asi takhle: Havraní puberťáci!
„Takže jste to zvládli,“ ozve se Hraban a věnuje výpravě pyšný pohled. „Věděli jsme, že přijdete,“ dodá a zamrká. „Už dávno.“
V tento moment nás nenapadlo nic jiného než se divit, jak je možné, že nás Sedmero vidí. Ale i na nevyřčenou otázku mělo Sedmero odpověď.
„Ano, vidíme vás. Máme spojitost s budoucím světem skrze svá havraní těla, a jelikož jsme ve vaší době stále zdraví a pohromadě, prožíváme s vámi každý den. Proto vás vidíme,“ znovu mrkne.
*
Any Dawson: Aha! *a zase přemýšlí nad nově poznanou skutečností*
Larrie Larstonová: *kouše si nehty* To je děsivý, nevěděla jsem, že jste až tak vytunění!
*
Sedmero nás ani nenechalo vstřebat nové poznatky a začalo rozdělovat svou prestižní Cenu sedmi bratří. Abyste rozuměli, tato cena se uděluje za význačnou činnost v jednom ze zákoutí havraspárské koleje. Jde o činnost, která tomuto zákoutí přispěla a utužila dobré jméno Havraspáru.
Vyhlašovat začal Staroušek a společně se svými bratry ocenil havraspárské studentky.
*
„Jako první,“ Staroušek se rozhlédne po přítomných, „bych
rád udělil cenu dívce, jíž Rowena nadělila až hříšně vysoký podíl kreativity. Dívce, která svou tvořivostí a aktivitou přispívala koleji v boji o Školní pohár, která neúnavně všechny hecovala po krbech, sovách i ve společenské místnosti. Dívce, která uměla utvořit atmosféru a která letos více než kdy předtím nabyla té správné syté safírovosti.“
„Gratuluji, Evelino van Eyck!“ Staroušek Evelině uctivě pokyne a koutkem oka na ní radostně zamrká.
*
Nicolette Mariue Leroy: *na chvíli se zjeví a zatleská zombici* Blahopřejůů!
Lilien Emity Meissed: *chytne se pořádně závěsu nohama a všemožně tleska Ev* Gratulacééé:D
Larrie Larstonová: Joo! *tleská Evey* Naprosto zaslouženě, gratuluju moc!
*
Poté, co sir vyčaroval Evelině do rukou květinu, a my ostatní jí pogratulovali, ujal se slova Corvus a vyhlásil další oceněnou.
*
„Jako další,“ ozve se Corvus a blýskne svým rudým okem, „dostane cenu dívka temperamentní povahy, která se nenechá
ničím zastrašit. Dívka, již její důvtipná mysl, rychlá ruka a cílevědomost, tedy vlastnosti, kterých si velice ceníme, dovedly k více než sedmi tisícům bodů v bodovacích hodinách. Dívka, jejíž práce pro internu koleje v rámci organizace jedné z nejnáročnějších vnitrokolejních soutěží, si zasluhuje více než jen pouhé pochválení.“
„Je mi proto ctí, že i Tebe mohu obdařit Cenou sedmi bratří, Linn Rose Lairová!“ blýskne očima Corvus a pokloní se Linn.
*
I Linn sklidila velké gratulace a obdržela od sira vyčarovanou květinu.
Larrie Larstonová: Linnkaaa! *běží k oknu, tahá Linn na nohy a gratulujeee*
Nato si vzal slovo můj oblíbenec Ouzel! A já měla co dělat, abych se udržela na závěsu, nejsem si jistá, jestli mě škrkna nepřidržela…
*
„A konečně,“ ozve se Ouzel, „nebyla by to kolej v době Léta 2011, kdyby neexistoval Corvinus Declaratio, časopis, který my v této době ještě neznáme.“
„Jeho sláva vzkvétá, jeho věhlas roste, jeho redaktoři jsou na něj právem čím dál tím hrdější. A v letošním roce se našly dvě modré duše, jejichž úsilí a snaha přispět kolejnímu periodiku
co největším dílem, přesáhly veškeré hranice.“
„Jako první,“ postoupí kupředu Hremm, „bychom rádi ocenili slečnu, jejíž neutuchající píle vedla její kroky k obrovskému zlepšení ve stylu psaných článků. Autorka s opravdovým talentem, u níž je radost sledovat pokrok, osobní i profesní růst a vzrůstající vztah ke Corvinovi jako takovému. Má neskutečnou výdrž a svou práci v Corvinovi nedává stranou, ani když ji týrají mudlové.“
„Gratulujeme, Lilien Emity Meissed!“ ozvou se současně Hremm a Ouzel.
*
No dobře, přiznám se, že jsem z toho byla v šoku a všimla si okolního světa, až když mě něco ňuchňalo a já měla v ruce kytku! Dokonce jsem tuším spadla ze závěsu, ale Larrie mě včas chytila, za což jí moc děkuju!
*
Larrie Larstonová: Lili mojeee! - tleská a běží ji oňuchňat - anoanoanoano!
Evelina van Eyck: Lilienkaaa! Gratuluji!! *zazombí se na Lili a zahryzne jí*
*
A v neposlední řadě zakrákal Vran.
*
„Nu a to nejlepší na konec, že,“ úlisně se začne natřásat Vran a uhladí si pěšinku. „Děvče, které vylezlo z mrazáku, vtrhlo během prvních dní okamžitě do redakce Corvina a stalo se nejlepší a nejpřednější zpravodajkou Příčné ulice. Ta holka má vkus, to vám řeknu. Takhle psát o módě…,“ Vran zálibně vzdychne a pak pokračuje.
Larrie Larstonová: *vykulí oči, protože nevěděla, že Vran by mohl být kdy ještě větším šampónem.. očividně se mýlila*
„Její články jsou kvalitní, jsou informativní, mají hlavu 
a patu. Ona sama je pak neskutečně výkonná, chrlí článek po článku, dělá mnohem víc, než je její povinnost, a dělá to zcela jasně ráda. A navíc je to pěkná baba.“
„Proto poslední z Cen sedmi bratří udělujeme Anitě Blakeové. Blahopřeji!“ Vran zamrká koketně na Anitu.
*
Velké gratulace od modrých a kytka od sira samozřejmě nechyběly!
*
Larrie Larstonová: *tleská* moc moc gratuluju, patří Ti každým coulem! Tvé výkony v Corvinu jsou neuvěřitelné!
*
Když Sedmero rozdalo své ceny, oznámilo nám, že si musíme pospíšit, jestliže chceme mluvit s Rowenou. Některým v tu chvíli vypadla pusa z pantu - že, Larrie, někteří upadli do šoku a další se prostě jen zarazili. Na dlouhé vzpamatovávání jsme neměli čas, jelikož díky Sedmeru jsme se najednou ocitli před Velkou síní – někdy se jich budu muset zeptat, jak to dělají!
Už už jsme se chystali vejít do Síně, když tu z postranních dveří vyšla jakási profesorka a s ní nejspíš malí prvňáčci s nějakými povědomými odznáčky. Rozhodli jsme se tedy, že než půjdeme do Velké síně, prozkoumáme ten malý sál, odkud ti tři vyšli.
*
Malá místnost je majestátní, a přeci malá a příjemná. Po zdech visí portréty mladých tváří prvňáků. Sál slávy těch nejmladších. Ten legendární, který již na našem hradě zanikl.
*
Když jsme si místnost prohlédli, ujal se slova náš sir kolejní:
John Werewolf: Koukám, že jsme se dostali do místnosti, která bývala léta zasvěcena novým modrým. To mi přijde jako skvělá příležitost na to, abych vyhlásil tradiční ocenění Nováček roku, co vy na to?
Samozřejmě jsme všichni souhlasili a plni napětí jsme 
očekávali, kdo se stane havraspárským Nováčkem roku.
John Werewolf: Jako již každým rokem, i letos mi je c t í vyhlásit další cenu – Nováčka roku. Nebyli bychom to ale havraspárští, kdybychom nepřinášeli nějaké novinky a vylepšení. Proto tedy pro letošek a další roky budeme vyhlašovat dva Nováčky roku. Prvním kritériem, jak již všichni víte, je sběr bodů. Nejvíce bodů (2083) z nových modrých letos získala Rosalie Angel Sadness! Gratuluji k ocenění Nováček roku!
Někteří ze Sedmera však poznamenali, že bychom měli ocenit 
i nováčka, který se nejvíce zapojoval do života v koleji. Krom toho i tato studentka velice vynikala ve sběru bodů a umístila se jen těsně za Rosalií. Druhým Nováčkem roku tedy vyhlašuji slečnu, která nám to všem ještě určitě pořádně opepří – Morgana Pepper! Gratuluji!
Obě děvčata sklidila velké ovace a opět dostala od sira vyčarovanou květinu. Když v tom nás vyrušila velká vřava z Velké síně! Právě bylo vyřčeno jméno vítěze poháru a havraspárští šíleli nadšením jako my na Závěrečné slavnosti. Pootevřeli jsme dveře a zahleděli jsme se k profesorskému stolu, kde zrovna pohledný muž předával pohár ještě pohlednější ženě! To Godrik Nebelvír předával pohár Roweně z Havraspáru!
Nikdo z nás se nemohl na Rowenu vynadívat, Larrie byla dokonce na omdlení a Isabelle se podlamovala kolena. Any se chtěla obětovat a připravovala se na kříšení Larrie, ovšem poté poznamenala, že neví, kdo bude křísit jí. No a moje maličkost slintala jak po Roweně, tak po švihákovi Godrikovi!
Evelina van Eyck: *pomyslí si, že tak krásná a prsatá žena, to může být jenom božská Rowena*
Lilien Emity Meissed: Ta je nádherná. *kouká na Rowenu, ale musí uznat, že Godric byl taky fešák a slintá*
Rowena převzala pohár a poté jej předala chumlu havraspárských. Po chvilce jsme neodolali a vtrhli za nimi. I když nás neviděli, my se radovali a dováděli s nimi! Rowena se na krátkou dobu zahleděla naším směrem, jako by něco tušila. Ale poté se opět začala věnovat svým modrým.
Na konci slavnosti zamířila Rowena ven ze Síně, ale ještě před tím se opět zahleděla naším směrem. To nás trochu vykolejilo a hned nato jsme se vydali za ní. Došli jsme až ke dveřím, kde už sedělo Sedmero.
*
„Jen dále, rychle. Navažte s ó-madame kontakt,“ pobízí Hraban a strká nás dovnitř. „Musíte o sobě dát vědět, jinak se bariéry časoprostoru neprolomí a vy se s Rowenou nespojíte.“
*
Corvus nás upozornil na zeď, ve které jsou uschovány zvláštní rytiny. My je museli najít a pomocí nich zjistit magickou formuli, která bránu časoprostoru prolomí.
Brianag Mac Coileáin: *hledá a šahá na zeď* Nebude první hádanka ten safír vyrytý ve zdi?
Brianag se podívá zblízka na stěnu. První rytina!
Odpověď: KLÁŠTER
Monny von Schatz: *šmátrá a hledá další rytinu*
Druhá rytina! Monny se poštěstilo.
Odpověď: IMAGINACE
Isabella Anne Swan: *zkoumá stěnu za Rowčou*
Třetí rytina vyskočí na Isabellu.
Odpověď: ROZUM
Evelina van Eyck: *přesune se ke vzdálené stěně a zaujatě civí na rytinu mysteriózní ženské, která letí na orlovi a začne do ní dloubat*
Evelina nahmátne čtvrtou rytinu.
Odpověď: AKTIVITA
Nikolete White: *tápe*
Pátou rytinu nahmatá v posledním rohu Nikolete.
Odpověď: SAMOTA
Isabella jako nejúspěšnější řešitelka dostala na onu chvíli krásné šaty z oné mystické modré mlhy, která se v Rowenině pracovně převalovala, a Larrie, naše zvědavka, hned vylítla.
Larrie Larstonová: *řítí se k Ise, aby si na ten materiál šáhla* uíí *zakopne o něco v mlze, zřítí se na zem a zabodne nos do hlíny* Rowena má na zemi hlínu!
Když se Larrie zvedá, rukou se opře ještě o jednu rytinu.
Odpověď: KIRAS
Když se nám podařilo vyřešit hádanky a složit onu formuli, vytáhli jsme všichni hůlku a vyslovili zaklínadlo. Načež…
*
"Vítejte...," ozve se onen melodický hlad, který jste dnes slyšeli u klepadla. S hrůzou zjišťujete, že se ozývá ve vašich hlavách.
John Werewolf: Rowena je jasně havraspárská, v takovéhle chvíli mluví hladem *směje se*
"Už tu na vás čekám... Byli jste rychlí," pokračuje libě Rowena a dým začíná pomalu opadávat.
*
Když dým konečně ustoupil, vystoupila z něho samotná Rowena z Havraspáru. Mezitím, co se nám všem podlamovala kolena, co jsme si posedali na zem, přestali dýchat, obdivovali její korzet a kdo ví co ještě, nás Rowena přivítala, pochválila za splnění nelehké cesty, kde jsme prokázali všech sedm havraspárských ctností; moudrost, rozhodnost, důvtip, skromnost, pokoru, cílevědomost a krásu.
*
"Jsem tak šťastná, že se s vámi mohu setkat v tento den. V den, kdy jsme zvítězili v poháru tak, jako jste zvítězili vy. V den, kdy slavím své jmeniny. V den, kdy je Havraspár sjednocen více než kdy jindy."
*
A zde se nechala slyšet naše primuska. Popřála Roweně k svátku, který právě 1.7. měla, a poté jí prozradila, že někteří z nás jí složili básničky. V tu chvíli by se ve mně (Lilien), Brian, Olivii a Yasmin krve nedořezal. Ano, splnili jsme tuto část předsoutěže, ve které jsme měli prokázat své Básnické střevo, ale oni nám zapomněli (?!) povědět, že je budeme recitovat samotné Roweně! Po chvilce handrkování s Brian, Olivií a Yasmin o tom, kdo začne, jsem se jako nejstarší odhodlala já a zpustila.
Za básničku jsem si vysloužila objetí od Roweny a pohlazení po tváři. Řeknu vám, v takovém krásném šoku už jsem dlouho nebyla! Po mně se odhodlala se svou básničkou Brian, následovaná Yasmin a Olivií. Jako mě, i je Rowena objala a pochválila, dokonce byla velice dojatá! A následně se ujala ocenění největšího havraspárského Snaživce, kterým se stala Linn Rose Lairová. Ta ovšem již svůj havraspárský diadém má, a tak ocenila i Vícesnaživce a to Katelyn Auster.
„Nejvíce bodů v letošním roce získala slečna s krásným znělým jménem!“ usměje se Rowena na modrou studentku. „Celkový počet 7615 bodů nasbírala dívka čtvrtého ročníku – Linn Rose Lairová. Ona však již má v držení můj krásný diadém, proto nechávám na současném kolejním řediteli volbu, čím ji za tuto neuvěřitelnou snahu ocení,“ řekne a s úsměvem pokyne k Johnovi.
„Druhým oceněním, které teď udělím je ustanovení 
vícesnaživce roku Léto 2011. Novou držitelkou mého krásného diadému je slečna, která letos získala 5528 bodů – Katelyn Auster.“ Rowena se rozhlédne po místnosti a hledá tuto modrou duši. „Ona však dnes není mezi námi, nevadí,“ usměje se.
Poté už nastal čas, abychom se vrátili zpět do našeho času. Rowena všechny objala, ale když objímala Larrie a Johna, cosi jim pošeptala. Co jen to bylo? To se mi bohužel nepodařilo zjistit, ale kdo ví, třeba se to brzy všichni dozvíme! Ještě nám řekla pár slov…
*
Rowena všem pokyne hlavou a pak opět promluví nitrozpyteckou řečí. "Mnoho štěstí, maličcí. A nikdy nezapomeňte - "Nezměrný důvtip je největším bohatstvím člověka." a vy jej v sobě všichni nosíte," zamrká. Pak luskne prsty a pracovna se rozplyne. Skupinka stojí v kolejce.
*
… a my se ocitli zpět ve své známé kolejní místnosti! Všichni jsme byli velmi nadšení z toho setkání, jen nám bylo líto, že bylo tak moc krátké. Ale i tak jsme vděční za tak nádherné a nezapomenutelné setkání s Rowenou z Havraspáru.
Samozřejmě nemohla chybět společná fotografie u pana Paštičky, jen nyní lituji, že ten pán nešel s námi a nevyfotil nás s Rowenou. Nakonec jsme opět poslouchali úžasnou hudbou, občerstvovali se máslovým ležákem a vstřebávali nádhernou vzpomínku…
***
A jak si večírek užili Brianag Mac Coileáin, Evelina van Eyck a Yasmin Mia Madisson?
Brianag Mac Coileáin: Na havraspárský večírek jsem se 
jako vždy těšila. Těšila jsem se na to dobrodružství.
Když odbilo 18:00, vše se seběhlo a mohlo se začít. Poprvé, kdy havrani promluvili, jak jsme společnými silami otáčely hodinami. Bylo to krásné, vše probíhalo nádherně. Jak jsme viděli vše, co bylo před snad stovkami lety, kdy vládla Rowena. Celé to hledání rytin na zdech a hádání. Poté to mluvení s Rowenou, nemohla jsem uvěřit, že s ní opravdu komunikujeme. Bylo to všechno tak kouzelné, už se těším na další večírek, ale na tenhle nikdy nezapomenu. Protože tenhle byl prostě ten nejlepší, možná už šanci s Rowenou zase mluvit nedostaneme. Moc si tohoto večírku vážím.
*
Evelina van Eyck: Eeeew, tenhle večírek byl ten úplně megagalakticky nejlepší, který jsem doposud zažila. Byl dokonalý ve všech směrech a nejvíc ohromená jsem byla, když jsme se všichni přítomní díky safírovému obraceči času vrátili až do dob Roweny... a setkali jsme se s ní. Myslím, že tenhle večírek jen tak nějaký další nepřekoná. A Rowena, ach Rowena! Ta byla mysteriózně úúúžasná. A měla opravdu monstrózní korzet. Večírek se mi moc líbil, byl nezapomenutelný a moc jsem si ho užila. Perfektní, dokonalý a dechberoucí večírek to byl. Eew.
*
Yasmin Mia Madisson: Kolejní večírek se mi samozřejmě 
líbil. Modří a že by neměli bezvadný večírek? To snad ani nejde! Merlinužel jsem na něm nemohla být od začátku, dost mě to mrzí. Ale alespoň že jsem se mohla přidat ke konci. Na vlastní oči jsem viděla Rowenu! Wow, je to moje modla, je naprosto dokonalá. Ani se mi nechtělo zpátky do kolejky.
Tímto bych samozřejmě chtěla poděkovat všem, kdo se podíleli na přípravách. Nepochybuju o tom, že to dalo spoustu práce. Takže děkuju, bylo to ohromné!
***
Když to shrnu, večírek se velmi vyvedl a my můžeme vzpomínat na prožité dobrodružství a těšit se na další, protože další na sebe určitě nedá dlouho čekat!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 9/2011
naprosto boží :)))) jedna z nejlepších slavností za celý čas co tu jsem :)))Monny | 23. 07. 2011