Monny: "Součástí Havraspáru budu napořád."

Ve školním roce Léto 2011 složila úspěšně zkoušky OVCE jediná studentka: hrdá havraspárská Monny von Schatz. Pojďme si s ní trochu povídat.

Léto 2011, to byl úspěšný rok pro Havraspár, ale také pro studentku Monny von Schatz, která jako jediná v tomto školním roce úspěšně absolvovala zkoušky OVCE.

Monny skládala zkoušky z předmětu Astrologie, které, jak jsme mohli vidět, jí šly doslova velice dobře a to také říká její známka. Monny složila OVCE na samé Výborné.

Monny zkoušely u oratia dne 28.6. od 20:00 čtyři slečny profesorky. První byla samotná učitelka: p.p. Mintaka Orionis, poté její sestra p.p. Betelgeuse Orionis, dále p.p. Selena Enail Smithová a jako poslední p.p. Janel Weil.

Jelikož jsme byli všichni nadšení Monniným úspěchem, Monny ve Velké síni vypustila několik Monnyšputnů a začalo se slavit ve velkém.

Na konci roku při závěrečné slavnosti jí pan ředitel pogratuloval před zraky celé školy k úspěchu, o to více, když letos byla Monny jediná, kdo OVCE složil. Jako jediná si mohla připadat v tomto roce titulek "dospělá". Gratulujeme!

*

*

Za Monny jsem se osobně vydala, aby mi něco málo pověděla o svých dojmech.

Corvinus Declaratio: Jaké máš pocity z úspěšně složených OVCÍ?

Monny von Schatz: Pocity jsou samozřejmě úžasné. I když musím přiznat, že jsem byla značně nervózní, a to moje okolí občas velmi těžce snáší. *nahodí omluvný výraz* Obzvlášť, když jsem se po večerech potila nad skripty a z nervozity vyjížděla na kohokoli, kdo vstoupil do mojí blízkosti. Ale pro moje přátele to nebylo žádnou novinkou, protože mě dobře znají. A teď, když už je po všem, mohu s jistotou říct, že všechna ta námaha, stres a odříkání, stálo za to. *vyprsí se a dává okatě najevo, že svůj absolventský řád nosí s pýchou*

*

Corvinus Declaratio: Jaké to bylo při zkoušce? Byla jsi nervní, nebo sis to naopak užívala?

Monny von Schatz: *při vzpomínce na zkoušku se zasměje* Je zvláštní myslet na OVCE v minulém čase. Jak jsem již řekla, jsem nervní povaha. Při příchodu na hradní plácek jsem měla nohy ztuhlé strachy, na plicích jako by mi seděl jakýsi tvor velikosti tříletého draka a říkala jsem si, že jestli tohle přežiju, už nebudu utrácet všechny svoje peníze za oblečení na Příčné. *upraví si ramínko svého zbrusu nového tílka a opráší neviditelné smítko z luxusní sukně, jež se nedávno stala hitem* Ale když jsem se podívala na klidnou a přívětivou tvář madam Mintaky a když mi položila první otázku, v hlavě jako by se mi modře rozsvítilo a opona mlhy mezi mnou a mými znalostmi se rozestoupila. Ono pokud děláte něco, co vás baví a co vás zajímá a po celé roky se tomu věnujete, pak není jiná možnost než uspět.

*

Corvinus Declaratio: Jaké to je, být jeden jediný student, který složil zkoušky OVCE?

Monny von Schatz: *zamodrá se ve tvářích* Upřímně, kdybych věděla dopředu že budu mít červený diplom, užívala bych si to mnohem více. Jsou chvíle, kdy miluji být středem pozornosti. Ráda bavím své okolí a občas působím spíš jako klaun než jako mladá dáma. *zasměje se* Ale v tuhle chvíli jsem byla spíš jen víc nervózní, protože vědět, že za vámi sedí mnoho studentů na „lavičkách pro čumily“, z nichž někteří jen čekají, až se třeba přeřeknete, nebo si říkají „Tak co ta holka pokazí letos?“ *odmlčí se* to holt na sebedůvěře zrovna nepřidá. Já jen mohu doufat, že jsem si napravila reputaci z loňského roku a že se madam Mintace zkouška se mnou líbila alespoň stejně jako mně s ní. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Máš nějaké nové plány do budoucna? Oblékneš fialový hábit?

Monny von Schatz: *pousměje se* Tady se nic neutají. Ano, v následujících letech bych chtěla nastoupit jako člen profesorského sboru. Ale to všechno ještě záleží na tom, jestli madam Elle uzná mé schopnosti dostatečnými. Pokud by to nevyšlo teď, budu se snažit se zlepšit a pokusím se při další možnosti. *usměje se* Mám pocit, že už jsem dala Havraspáru všechno, co jsem mohla, a tak je asi čas jít zase o dům dál.

*

Corvinus Declaratio: Jak shrnuješ celý svůj školní rok? Vedlo se ti dobře? A co ostatní roky? Které byly nejlepší?

Monny von Schatz: Během letošního roku jsem si dala takový pohov. Odstoupila jsem ze své funkce pokladníka a vzdala se svého křesílka v zasedačce, jelikož jsem si chtěla dát dostatečný prostor právě pro tuto zkoušku. A podle výsledků soudím, že se mi vedlo více než dobře. *usměje se*
Všechny roky v Havraspáru byly skvělé. Některé méně, některé více. Nedá se určit nejlepší rok. Každý, kdo dává do své práce srdce, se občas musí umět přenést přes jeho zlomení. Některé věci se povedou, někdy narazíte, ale je důležité se umět oklepat a jít dál. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Kdybys oblékla fialový hábit a po roce by se ti stýskalo po modré barvě, chtěla by ses vrátit, kdyby to šlo?

Monny von Schatz: Ještě než jsem jako malý špunt vkročila do prostor hradu, oblíbila jsem si mo(u)drou kolej. Pamatuji se, jak jsem si dávala pod polštář obrázek Moudrého klobouku a téměř každý večer jsem jej brala do ruky a snažila se uprosit ho, aby mě poslal právě do této koleje. Už si ani nejsem schopna vybavit, co všechno jsem mu tehdy naslibovala. *zachichotá se* Nakonec se však podařilo a já si mohla na svůj, do té doby nicotný, plášť přišít tolik obdivovaný erb. Nikdy mě ani jednou myšlenkou nenapadlo, že bych mohla chtít jinam. Moje láska a oddanost k Havraspáru od té doby jen rostla. Ať se na hradě dělo cokoli, naši kolejku nikdy nezachvátila nevraživost. Nikdy se tam nikdo nepohádal, nikdy se tam nikdo nepopral... Za všech okolností jsme jednali jako tým a parta skvělých lidí, kteří dokážou druhého podpořit, podepřít ho, pokud to zrovna potřebuje, a spolu s ním se radovat z jeho úspěchů. Naší kolejí prošla spousta velikánů. Od Judith, která pro mě byla v mnohém vzorem, až po pana Johna, který její umění v mnohém předčí a, alespoň pro mě, patří mezi to nejlepší, co na hradě je, a to nejen ze strany kolejního ředitele. A dokud budou takoví lidé okolo mě a dokud bude Havraspár stejně dokonalý, jako je teď, stále budu jeho součástí, ať už budu mít jakoukoli barvu pláště. *zatlačí slzu*

***

Monny měla pravdu, tady se nic neutají, jenomže, já ráda trávím svůj čas, čtením kabinetů různých profesorek. *směje se*

Gratulujeme Monny a přejem do dalších let, hodně štěstí! Budeš v nám Havraspáru nepředstavitelně chybět.

A nezapomeň, že i v té nejhorší chvíli stojíme při tobě.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář