Pan Paštička se svěřuje

Je to už přes rok, co byl pan Paštička odstěhován z Prasinek do Godrikova dolu. Kdysi býval velice známý, proslul se svými dokonalými fotografiemi. Díky hradním obyvatelům jeho ateliér velmi prosperoval. A dnes? Jak moc se změnil? Co je u něho nového? Posbírala jsem se a vydala se do Godrikova dolu, abych to zjistila. Po dvou hodinách zmateného bloudění po celém Dolu jsem díky jedné obrovské náhodě objevila jeho... ateliér? Pojďte se podívat blíž a zjistit, jak to vypadá s panem Paštičkou.

***

Evelina van Eyck: Uhm... dobrý den? Tohle že je váš ateliér, pane Paštičko? *mračí se na malilinkatou boudu, která je kouzlem přilepená k velkému nákupnímu centru*

Pan Paštička: Nu, dobrej. *otráveně pozdraví a neochotně kývne hlavou* Jo, to je můj ateliér. No a co! Máte něco proti?! *vyštěkne na Evelinu a jeho tváře přitom naberou nepěknou fuchsiovou barvu*

*

Dobře, tak už zhruba víte, jak se má pan Paštička. Jestli jste perfekcionisti a bažíte po detailech, čtěte dál. Ale jestli vám jedna stručná odpověď stačí a nechcete ztrácet čas, zhruba tady v těchto místech můžete přestat číst.

*

EvE: Tak tedy... *odkašle si* Mohl byste poskytnout havraspárskému časopisu Corvinus Declaratio krátké interview, prosím?

PP: Ne, ale moje umělecká duše mi to nedovoluje vodmítnout. *zamračeně odhání Evelinu k nejbližšímu šutru, aby se na něj posadila* Když mě to ještě víc proslaví... *samolibý úcul*

*

EvE: Vy jste slavný? *jo, jasně!* No, mohl byste se nám pro začátek představit, prosím?

PP: *zamračí se* Proč? To jste vo mně nečetla ve všech těch uměleckejch magazínech?!

*

EvE: ...ne. *rozpačitě se poškrábe na nose* ... ale to je proto, že umělecký magazíny nečtu. *rychle dodává, když vidí, kolik nových fuchsiových flíčků panu Paštičkovi naskočilo na čele*

PP: No tak teda jó. *odkašle si a otráveně spustí svou předem nacvičenou řeč* Jmenuji se Paštička. Pocházím z kouzelnické vesničky Hustá Paštičkárna a jsem čaromalíř a fotograf. Mezi mými koníčky jsou čaromalby a fotografování. Můj nový ateliér najdete zde v Godrikově dole, kam jsem se před rokem přestěhoval a kde žiji šťastně a spokojeně až do dnešních dnů. *odrecituje a s posledním slovem se ukloní*

*

EvE: *zůstane civět jak přejetá mrtvola* A... to je všechno? Nic víc mi o sobě neřeknete? *zmateně vrtí hlavou*

PP: Ne. Totiž... víc jsem toho nestihl vymyslet. Pardóóón. *pokrčí rameny a složí kus pergamenu, který použil jako tahák*

*

EvE: Hm... Tak mi povězte něco o své rodině. A vůbec, existuje nějaká paní Paštičková? *rozhlíží se, jestli se tu zrovna nenachází žena pana Paštičky*

PP: Ano! *nafoukne se* Jasánc, paní Paštičková je jen jedna - moje máti, která dělá úpě božský palačinky. Ta ale zůstala v Husté Paštičkárně.

*

EvE: No ehm... měla jsem na mysli jestli nemáte třeba ženu a děti? *ošije se*

PP: Myslíte jako manželka?! Fůůůj! Co šílíte? Jsem ještě mlád! Je mi ani ne pouhých devětačtyřicet! *trucoidně si překříží ruce na hrudi a měří si Evelinu nepřátelským pohledem* A děcek mám dóst. Je jich plná škola. Víc děcek nechci, dík. Nezájem.

*

EvE: Roweno... *to je ale dědek* Tak přejdeme k další otázce. Co vaše zájmy kromě čaromaleb a fotografování?

PP: Euhm. *zamračí se a skousne spodní ret* Já nechci mít jiné zájmy. Baví mě jenom todlenc, no a co? Nikdy jsem se nezabýval ničím jiným. Nemám miliony jiných zájmů jako někteří, protože vím, co mě baví, a nemusím zkoušet všecko. *samolibě se uchechtne nad vlastní odpovědí a uznale si poplácá vlastní rameno -

*

EvE: Jo ták. *chvíli zaraženě civí na pana Paštičku, než se vzpamatuje* Jaký je váš největší úspěch?

PP: Jednou se mi podařilo nacpat na jednu fotku devadesátdevět lidí. *pyšně napne hruď a ještě samoliběji se uculí* Byl to skoro rekord, víte. Jak málo chybělo... *povzdechne si*

*

EvE: Opravdu? Kolik lidí na snímku chybělo, abyste pokořil světový rekord a zapsal se do Merlinovy knihy rekordů?

PP: Jen nějakejch 986 lidí. *zatváří se mírně schcíple* To bylo jenom proto, že lidi nejsou vochotný přijít a mačkat se na sebe a zůstat v jedné pozici pár hodin abych moh' pořídit snímek, žejo.

*

EvE: *nasadí velice vážný výraz, na chvíli zmlkne a radši nic neříká*

PP: *zasněně čučí na svůj odraz v nejbližším zrcátku*

*

EvE: A jaké je vaše největší životní prohra? *tlumeně se zahihňá a je zvědavá*

PP: Hm, helenc, vo tom se mi nechce moc mluvit. Do intervjů se slavnými a známými lidmi jako jsem já přeci totoc nepatří. *výmluvně se zavrtí, hladí svůj francouzský knír a cíví kamsi skrz Evelinu*

*

EvE: Ale my všichni to chceme vědět, pane Paštičko. Chceme vás dobře poznat, chápete? Navíc - nikdo z čtenářů Corvina Declaratia to nikomu nepoví. Vážně. *tváří se tak smrtelně vážně, jak to dokážou jenom zombie*

PP: Nů, dobrá. Ve čtyřiceti mě jednou napad' nápad uspořádat si narozeninovou párty. Znáte to ne? Taková ta seánce se spoustou konflíčků, papírových čepiček, barevným dortíčkem a hektolitry růžového máslového ležáku. Největší šok pro mě bylo, že na oslavu přišla jenom moje máti, která se mnou tehdy bydlela. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že... *začne se mu chvět hlas* ...že... že nemám vlastně žádný přátele, úúúúí! *Evelina je ohleduplná a ho nechá chvíli naříkat*

*

EvE: *ale Evelinu to už nebaví, tak do něho netrpělivě šťouchne* Ehm, to je mi líto, pane Paštičko. Změníme téma, ano? Povězte mi, jaký je váš životní cíl?

PP: Nóó, co asi. Chci být ještě slavnější než jsem teď! *rozzáří se* Vidíte, všichni se mnou chtěj dělat rozhovory. Máte štěstí, že mám zrovna dnes na vás čas. *utrhne se na Evelinu a mne si bolavé místo v boku, kam ho ta potvora šťouchla*

*

EvE: Ach, vážně? *vypadá velmi překvapeně a zároveň potěšeně, že měla štěstí a předběhla celý ten zástup senzacechtivých redaktorů* A s kolika redaktory jste už dělal rozhovor, pane Paštičko?

PP: *opět se ošívá* Uhm, co si pamatuji, tak jste nejspíš první...

*

EvE: *potěšený výraz jí steče z obličeje rychleji než zmrzlina v sauně* Aha. No a poslední otázka, ano? *připravuje se na rychlý odchod* Jak se vám daří od té doby, co jste přestěhoval váš ateliér sem do Godrikova dolu?

**

(Pozn. au.: Část rozhovoru, která měla být původně na tomto místě, musela být zcenzurována kvůli brutálně nemožnému způsobu vyjadřování pana Paštičky. Samé #&{@!!!, ß$@}{!! a#€|]&{##&@@!!!!)

**

PP: ...blablablabla, oni mi nabídli prej že "přitažlivý prostor na pronajmutí uprostřed sexy krajinky" v "atraktivní lokalitě" se spoustou "egoistických a fotkychtivých obyvatel". Byly to všechno jenom lži! Lži! Kecýýý! Byl to podvóóód!!! *ječí dál na celý Godrikův Důl* A já zaslepeně opustil slibné místo v Prasinkách a zanechal ho Kolodějovi, Trollímu stanu a dalším strandičkám!!! A to není vše, blablablabla... *pan Paštička vášnivě pokračuje ve své rozhočené řeči, že si ani nevšiml, že Evelina zmizela nadpřirozeněji než mysteriózní ufo na obloze*

***

To je prosím vše (použitelné), co mi pověděl velký a uznávaný čaromalíř a fotograf, náš příjemný a milý pan Paštička. Corvinus Declaratio pro tentokrát k tomu nemá co dodávat a nezbývá mu nic jiného než mu popřát hodně štěstí, stále zářivé barvy a monstrózní kšefty!