Utečtééé! Modrá rukááá!

Možná se vám to už stalo. Bloumáte takhle hradem nebo jdete přímo za nějakým svým cílem a tu se k vám donese přímo příšerný řev. Ztuhnete. Rozhlížíte se, odkud to přichází. Zježí se vám vlasy v zátylku. Cítíte po celém těle husí kůži a možná se vám chce i čůrat. V těchto dobách je totiž nebezpečno potloukat se po naší škole o samotě. Mohlo by se totiž stát, že vás něco, nebo spíš někdo, zatáhne do…

…soubojáku! Ano, ano, čtete dobře! Je to už něco přes čtrnáct dnů, co třeťáci vtrhli do soubojového klubu (a to do slova) a během několika dnů se vyšvihli takřka z nulových pozic v bodovacím žebříčku do pozic, které už některým protivníkům nahání hrůzu.

To je případ jedné útlé blonďaté havranky jménem Brianag Mac Coileáin, která tam řádí jako čer..., chci říct modrá ruka. V momentě, kdy jenom nahlížíte do soubojové předsíně, už se vám pověsí na krk a táhne dovnitř.

Chystám si svůj redaktorský notes a modrobrk. Právě jsem se rozhodla, že s Brian udělám rozhovor. Ale kde je? V kolejce nic, ve Velké síni se jen mihne, v knihovně nic, na letové ploše taky není… Ano, tušíte správně. Je tam!

Nervózně přešlapuji před soubojovým klubem skoro celé dopoledne. Zevnitř je slyšet jen vřískot, při kterém tuhne krev v žilách. Pak mi to nedá a opatrně otevřu dveře. Než se stačím vzpamatovat, kdosi mě vtáhne dovnitř. Stojím na známém koberci barvy noční oblohy s měsíci a hvězdami, kolem tma a proti mně Brian ozářená slabým světlem několika lamp, v ruce hůlku bojovně napřaženou proti mně.

Ukloní se. Co blbne? Já nebojuju. Nemám ani hůlku!

Já alias CD: Ahoj Brian. Jak se dnes máš? Říkala jsem si, že bych s tebou udělala rozhovor, jestli souhlasíš. Odvážně mrknu na Brian a taktak uhnu před kamennou střelou, která míří přímo na mě.

Brian alias Modrá ruka: Proč ne?! Ale teď soubojujem.

*

Já alias CD: Jasně. Obrátím oči v sloup. Proč jsem tu jen lezla? No nic, začneme, ať to mám z krku. Předpokládám, že jsi se hodně těšila, až se ti zpřístupní soubojový klub, že? Měla jsi nějakou představu, jak to tady vypadá?

Brian alias Modrá ruka: Ano, moc jsem se těšila, čekala jsem dlouho a moc jsem se tam chtěla podívat na ty souboje a prostě tu kouzelnou atmosféru. Ano, představu jsem měla. Už jsem i četla všechny články o soubojáku, které vyšly v hradních časopisech. Představovala jsem si ho úplně jinak, ale tenhle je mnohem hezčí, než ten, co jsem si myslela. Nikdy neodhadneme tu správnou krásu místnosti. A jen tak mimochodem vyvolá hejno netopýrů, které se odhodlaně vrhne mým směrem.

*

Já alias CD: Snažím se dostat netopýry z vlasů. Po obličeji mi stékají tenké pramínky krve od jejich ostrých drápků. A jak probíhal nákup tvé hůlky u Ollivandera? Vybrala sis hned napoprvé? Jsi s ní spokojená? Předpokládám, že ano, máchá s ní dost přesvědčivě…

Brian alias Modrá ruka: Nákup hůlky? Zamyslí se. No, zase takový problém to nebyl. Nemám nervy na zbytečné klikání a klikání, než se mi objeví ta, kterou chci. Prostě ber a už se tím netrap. Ano, jsem s ní spokojená. I když je z hada, co nadělám. A ano, hned na poprvé, nijak jsem se s tím neprala.

*

Já alias CD: Zdrhám před ohnivým paprskem, který proti mně má spoluhavranka poslala. Plesknu sebou na zem, ale i tak nezabráním, aby mi malinko nechytly vlasy. A jaký byl tvůj první souboj? Vzpomínáš si na něj ještě? S kým jsi bojovala? Zvedám se na nohy a hasím ohýnky v mých pačesech. Dělat redaktora není vůbec lehké.

Brian alias Modrá ruka: Bojovala jsem s Inn. Ta mě tam dotáhla a pořvávala na mě: „Běž do soubojáku, už tam můžeme!" Ani si to přesně nepamatuji. Zatáhla mě tam a já musela, přestože jsem slíbila, že první souboj bude s Eve. Dopadlo to jinak. Zamračí se a já se už třepu, co použije za další kouzlo. Znáte to, první souboj jsem prohrála, vůbec jsem nevěděla, co, jak a kam mám jít. A nakonec jsem se tam přeci dostala a hula hula, boj! Moc mě to bavilo a tak jsem musela další, další a další. A teď, už mám přes 500 zkušeností a stále mě to baví.

*

Já alias CD: Svůj redaktorský deník použiju jako malý štít. Moc platný mi asi nebude. Pokračujeme dál v rozhovoru. A co kouzla? S tvými zkušenostmi předpokládám, že už jich umíš fůru. Smím znát alespoň počet tvých kouzel a na které jsi nejvíc hrdá?

Brian alias Modrá ruka: Kouzel mám opravdu docela dost. I když se snažím sehnat více útočných a vyvolávacích, protože vždycky se mi tam objeví nějaká pitomost. Zasměje se a mě poleje horko. Dost kouzel?! Roweno, zachraň mě! Mám celkem dvanáct kouzel, z toho sedm základních a pět svých, nejvíce jsem si oblíbila vyvolání hejna netopýrů. Ovšem i magická střela a kamenná střela nezůstávají pozadu.

*

Já alias CD: Koutkem oka postřehnu pohyb. A už se svíjím a řechtám pod vlivem lechtáku. Šmankote, moje břišní svaly. Dobrý, už jsem zase na nohou. Přemýšlím, jestli Brian umí i spánek. Naší Larr by se asi moc nelíbilo, kdyby se dozvěděla, že si během rozhovoru dávám šlofíka. Jaký byl tvůj největší soupeř? Podařilo se ti porazit někoho opravdu silného?

Brian alias Modrá ruka: Ano, podařilo. Teď si moc nepamatuji, ale porazila jsem Madidess, slečnu Selen, červenou Jane a já už ani nevím. Ani netuším, jestli jsou tihle až tak silní. Můj největší soupeř byla Nicolette, tu jsem ale bohužel neporazila.

*

Já alias CD: A poslední otázka. Už stojím taktak na nohou, pro dnešek to myslím bude stačit. Máš určitě nějaký cíl, který se týká našeho soubojového klubu. Svěříš se, prosím, našemu modrému Corvinovi?

Brian alias Modrá ruka: Cíl? Zapřemýšlí a já uvažuju, jestli to nebyla až moc těžká otázka. Ani nevím, můj cíl je prostě nekonečný. Chtěla bych mít více kouzel a ještě do konce prázdnin nastřádat tisíc zkušeností, což nevím, jestli se mi podaří. Ale když jsem zvládla pět set, proč ne další pětistovku. Nejsou to obrovské cíle, ale zatím mě žádný opravdu nenapadá. Snad časem budu vědět to, čeho chci opravdu dosáhnout.

Souboj skončil. Konečně! Asi tušíte, kdo je vítěz. Samozřejmě, že já. Přežila jsem! S velkými díky směrem k Brian (za to, že mě ušetřila a za poskytnutí rozhovoru) se vleču ven. Bolí mě celé tělo. Zamířím na ošetřovnu. Snad mě tam dají trochu dohromady. Doufám, že za tenhle článek dostanu alespoň bolestné.

A vy, milí čtenáři Corvina Declaratia, mějte oči otevřené a hůlku v pohotovosti!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář