Kam na dovolenou? Na prefektský post!

Vzhledem k velkému nedostatku času a shodě okolností se nám nepodařilo obdržet komentář zmijozelského vedení, slečny Cerridwen a madam Ked. Proto se pouze zamyslíme nad domněnkami, které skutečně nejsou podloženy argumenty zúčastněných. Ty, jak pevně věříme, brzy k tématu řeknou své v komentářích. Mají tak alespoň příležitost a více času cokoliv přímo vyvrátit nebo potvrdit.

***

Relativně novopečená ředitelka zmijozelské koleje se zhostila svého nejprvnějšího úkolu, výběru vedení, více než zodpovědně. Můžeme bez obav prohlásit, že je držitelkou rychlostního rekordu. Přesné časy změn prefektů naší redakci známy nejsou, v rámci objektivity je nelze tahat z často dosti chatrné paměti kdo ví koho. Zcela jistě však můžeme říct, že bylo na prefektských postech vystřídáno několik jmen ve velmi krátkých intervalech. Konkrétně se mohly naleštěným odznáčkem z čistého stříbra pochlubit studentky Kate Jordon, NaSaŠí Jackson, Kristie Smithová a Cassandra Aurora Nott. Zástup postačující jiným kolejím často i na několik školních let vedl Zmijozel během pouhých několika dní.

Celá situace vyvolala lehký rozruch. Na hradě jsme přivítali nové béžové přírůstky a dokážeme si představit, že tak rychlé obměny autorit působí nanejvýš zvláštně. Navíc se toto vážně nejeví jako obvykle volené metody, a tak se jistě není čemu divit, že jsme zmatení, překvapení a dožadujeme se nějakého pádného vysvětlení, ač to může být třeba dle někoho věcí týkající se jen a pouze zmijozelské koleje. Dovolujeme si v tomto ohledu ovšem nesouhlasit - funkce prefekta se dotýká nás všech. Jde o nakopávání hříšníků směrem k Hanibalovu jezeru, zjednávání pořádku nejen v koleji, rozhodování ve Studentské radě, příkladné chování přede všemi. Pro nás všechny by měla být hodna respektu a úcty i péčka jiných kolejí.

*

*

Plní tedy tento způsob své účely a jaké to vlastně jsou?

Podle všeho jde o výběr toho nejlepšího; přes prázdniny, kdy post vyžaduje nižší pozornost, mají tedy vybraní možnost předvést, jak by si poté vedli v plnohodnotné verzi funkce - v průběhu školního roku.

Ale stále nám tu vyvstává ta otázka, celkem podnětná, jestli několik vyvolených dokáže v tak krátké době ukázat, co v nich je a jak by si skutečně vedli. Stačí takových pár dní k osvědčení se? Pokud totiž ne, byla by celá záležitost bezpředmětná. Právě proto je to snad předváděno jako taková tichá záležitost zmijozelské koleje, o kterou se vlastně nemusí nikdo starat, ale ať se snažíme, jak se snažíme – do života v hradních zdech to zasahuje a nelze to přehlížet či přecházet bez povšimnutí.

Postu prefekta si jistě všichni vážíme a bereme ho s repektem, nebo by tomu tak alespoň rozhodně být mělo. V každé koleji jsou pouze dva a jejich vybírání bylo vždy velmi pečlivé a mnohokrát bylo zvažováno, než došlo na skutečné „lámání chleba“. A nám, obyčejným smrtelníkům, dával tento fakt jistotu, že nad námi stojí někdo, kdo tam opravdu patří, kdo nedostal do ruky žezlo jen tak. Někdo, v koho můžeme věřit, kdo totiž svým způsobem stojí v našem čele a mezi jeho povinnosti nepatří pouze rozhodování o věcech kolejních, ale také o řešení různorodých problematik, kde může mít hlas prefekta velkou váhu.

Nebo snad jde o nový, poněkud zvrácený, druh zábavy? Mohla by to být nová kolejní soutěž Zmijozelu nebo prostě jen zaplnění přebytečného volného času. Jedním z dohadů je, že se třeba dočkáme strhující reformy, která převratně změní naše životy, ale možná jde o naprostý opak – že si před tímto malým povykem zacpeme uši, zakryjeme oči a „puf“, on ve vší tichosti a nenápadnosti vyčichne – prostě se nic nestane. Těžko hádat, jestli by to zabralo, ale je to u některých jedinců technika oblíbená a často praktikovaná. Nebo se někdo snaží 'jen' zmást veřejnost a trochu si pohrát s již zmiňovanými pravidly, ať už jde o ta psaná či nepsaná – která však občas mohou mít ještě větší důležitost než ta oficiální?

Jak to skutečně je, by jistě zajímalo mnohé z nás; uvidíme, jestli to Zmijozel nechá ve stávajícím stavu, tudíž tajemstvím zapovězeným obyvatelům hradu, kteří nemají to štěstí být součástí zelené koleje, a nebo vyvrátí naše mylné domněnky a poodhalí mysteriózní jádro celé akce. Možná jsme my všichni naprosto vedle a ještě nám vyrazí dech.

Domněnka třetí, poněkud osobnější. Madam Ked propadla zahrádkářské vášni a sází jednoho prefekta za druhým. Mohla také usoudit, že slečna Cerridwen netráví všechen svůj čas na hradě natolik užitečně, jak by bylo vhodné, a proto pověsila své primusce na krk hlídání hned čtyř prefektů. Samozřejmě připadá v úvahu i varianta opačná - na zvládnutí slečny Cerridwen pouhé dvě prefektky ředitelce koleje nestačí.

Možností je mnoho, od delšího pobytu na sluníčku – madam se jak známo v hradních sklepeních příliš často nevyskytuje - až po snahu věnovat koleji více, než mají ostatní. Možná také prefekti krátce po obdržení odznaku zběsile prchají, odhazujíc drahocenný kov v nedozírnou dál, zděšeni tím, co je čeká. Což by časté proměny vysvětlovalo. Pevně věříme, že bude toto tajemství nedočkavé veřejnosti prozrazeno.

*

Pravidla?

Jednání zmijozelského vedení, ať už sleduje jakýkoliv nám neznámý cíl, je obestřeno lehkou rouškou porušování pravidel. Pravda, ne vždy těch psaných. Začneme-li ale u nich, a sice Školního řádu, zarazí nás fakt do očí bijící ze všeho nejvíc. Podle tohoto zákona z nejvyšších schvaluje zvolené prefekty ředitel školy. Je samozřejmě známo, že toto pravidlo dodržováno není a pan ředitel výběru kolejních ředitelů důvěřuje. Avšak čistě teoreticky, umíme si představit, že by mezi své ranní povinnosti zařadil vedle čištění zubů také pravidelné schválení nového prefekta? Jistě ne.

Dále mluví školní řád o povinnostech a účelu prefekta jako takového. Zde nejde mluvit o jakémkoliv porušení řádu, stojí ovšem za úvahu, zda se během pouhých několika desítek hodin svého působení dokáží zmijozelští prefekti skutečně „podílet na udržování stavu koleje“ a dalších činnostech, které se k jejich funkci váží. Jistě ne, jak již bylo řečeno, řídit kolej vyžaduje čas.

Přejděme k závažnějším faktům. Zvolení prefekti se mohou pyšnit výsadou křesla ve Studentské radě. Zcela jistě jde o jednu z nejdůležitějších studentských pravomocí, do sálu rady má přístup vždy jen dvanáct studentů. Nakolik je dobré umožnit přístup i těm, kteří na postech zcela jistě nezůstanou – alespoň pokud skutečně nehodlá Zmijozel zařadit stříbrný odznak mezi putovní předměty – je otázkou. Pochopitelně nemůžeme obviňovat, smíme se však obávat. Exkurze do z dobrých důvodů jindy zapovězených částí hradu nejsou hodny přehlížení. Ponechme stranou důvěryhodnost kohokoliv, jde čistě o nezodpovědné rozdávání vzácných klíčů. Tedy, je, nebo není zodpovědné?

***

Shrnuto a podtrženo, zmijozelské vedení se chová podivně. Mnohdy, možná zdánlivě, v rozporu s pravidly či alespoň osvědčenými postupy. Za jakým cílem, to se nejspíš brzy dozvíme. Proto si pospěšme s předčasnými soudy a kritikou, možná nám je zanedlouho znemožní argumenty.

Na závěr gratulujeme naposled jmenovaným. Doufáme, že až k nim gratulace dorazí, budou ještě prefektkami.