Zasedačková havěť
Jak jiné ovšem je, když vejdete do oné místnosti s draky a beze strachu jim povíte heslo. Draci se rozestoupí a propustí vás do dalších dveří. Jakmile je otevřete, naskytne se vám pohled na kolejní zasedačku. A já vám nyní trochu pootevřu tajná dvířka naší modré zasedačky a provedu vás kolem modrých draků na menší exurzi, kterou pro vás připravil Corvinus Declaratio.
Po otevření dveří zhlédnete velký stůl, který je obstoupen nyní 12 pohodlnými a modrými křesli. V jednom rohu se povaluje několik modrých polštářů a pokud zrovna nikdo neuklízel, zajisté nepřijdete ani o pohled na poházené pergameny, brky a prázdné šálky od kafe či horké čokolády. Aniž byste prozkoumali celou zasedačku, posadíte se na jeden z modrých polštářků a posloucháte tajemný hlas.
„Modrá zasedačka je tu už nějakou tu dobu, od jejího založení se v ní vystřídalo mnoho zajímavých lidí. Někteří v ní jen tak propluli, ale i tak v ní něco zanechali. Mnoho z nich ovšem považuje modrou zasedačku za velkou část Havraspáru a tedy i sebe."
Každá zasedačka prošla na začátku června 2010 rekonstrukcí. Zasvěcení studenti si zvykali na nový kabát. Zasedačka byla tehdy v řijnu 2010 složena ze 7 vyvolených – John Werewolf, Justin Angel Sane, Katelyn Auster, Larrie Larstonová, Lilien Emity Meissed, Madidess Leevian a Monny von Schatz. Tuto silnou sedmičku doplnila v řijnu i Nicolette Marique Leroy. Zasedačka chvíli pěkně šlapala, ale my stejně ještě něco postrádali, a tak jsme si řekli, že trochu osvěžíme zasedačkový vzduch a do zasedačky se v prosinci 2010 nahrnula Isabella Anne Swan, James Watfar, Thasa Monke Kemanová a
Yasmin Mia Madisson. V únoru 2011 mezi nás přibyly Brianag Mac Coileáin a Linn Rose Lairová. V tu dobu už nás opustily Madidess, Monny a Yasmin. A tak se stalo, že se přehoupl únor v březen a do zasedačky přizombila Evelina van Eyck a po zmražení odešla Thasa. A nebojte, konečně se blížíme do finále, tedy do července 2011, kdy se přiřítil zatím poslední člen naší zasedačky, Leelee z Arkony.
*
To byla zasedačková historie a nyní malá rekapitulace, kdo že to vlastně denně chodí kolem draků nyní, aniž by se musel bát, že přijde k úrazu. V první řadě je to kolejní ředitel Havraspáru, sir John Werewolf, primuska Larrie Larstonová, prefektky Katelyn Auster a Nicolette Marique Leroy, zombí pokladnice Evelina van Eyck, famfrpálová kapitánka Lilien Emity Meissed, správce obrazárny Justin Angel Sane, vrchní hnidopich James Watfar, ementálová Linn Rose Lairová, kreativní Isabella Anne Swan, nápaditá Brianag Mac Coileáin a naše nová posila - Leelee z Arkony.
Těchto dvanáct vyvolených se zasluhuje o to, že Havraspár šlape tak, jak šlape. A tak jsem se za nimi vydala, abych je mohla trochu vyzpovídat.
***
Corvinus Declaratio: Jak vnímáš modrou zasedačku a její atmosféru?
Brianag Mac Coileáin: Zasedačka je báječná, atmosféra v ní
je úplně normální, máme báječný zasedačkový kolektiv a umíme se dohodnout. Nehádáme se a máme se navzájem rádi. Myslím si, že by nás nic neodradilo. Baví nás vymýšlet různé věci a prostě dělat atmosféru i v koleji, kterou děláme i v zasedačce. Nikdy bych nikoho ze zasedačky nevyměnila.
Evelina van Eyck: Je mi ctí být patřit do modré zasedačky, protože tady, za zavřenými dveřmi, se dějí věci... (pšššt!) Panuje tu úúúžasná atmosféra s kapkou mysterióznosti, na kterou se během chvilky stanete závislí a budete mít potřebu sem chodit pořád a pořád, i když se zrovna nic neděje.
Isabella Anne Swan: Atmosféra je rozhodně skvělá. Například permanentní obsazenost spamovací vlaštovkové sekce je prostě nepřekonatelná. Vždycky někdo přijde, něco plácne a rozpoutá se z toho debata jak drak.
James Watfar: Zasedačka je úžasné místo v úžasné koleji. Něco neuvěřitelného v něčem už tak dost neskutečném. Je to místo, které umí z hromady práce udělat zábavu, má taky nádhernou vlastnost rozšířit Havraspár o úplně nový pohled. Je v ní všechno, co se v koleji děje, vidět od prvního nápadu. Člověk pak kolejní soutěž nevnímá jenom jako vyhlášení a výsledky na vývěsce, ale jako kousek radosti a zájmu někoho, kdo jí věnoval svůj čas. Nevidí jenom nadšení ostatních, zažije, jaké to je, když se na nadšení může těšit, všechno, co mu předcházelo. Jednoduše, díky zasedačce se dají všechny havraspárské příběhy prožívat celé, nejen jejich skvělé konce. Atmosféra pak tomu všemu víc než přesně odpovídá, Havraspár je jedno z nejdokonalejších míst na světě, co teprve jeden z jeho základních kamenů, zasedačka.
John Werewolf: Zasedačka. Oáza kreativity, nápadů, ale i legrace. Poslední zhruba rok máme totiž v zasedačce takovou skladbu lidí, že jsme schopni oprostit se od nějaké všednosti a suchosti a vlastně i nějakých drobných hádek. Poslední proběhnutá seance v Komnatě se nesla v nevídané aktivitě všech členů, což mě nesmírně potěšilo. U jednoho, pro mě více zainteresovaného, tématu se probralo několik věcí, které mne uchvátily a opravdu se těším, až spatří světlo světa. A myslím, že byste se měli těšit i vy všichni. *usměje se tajemně*
Justin Angel Sane: Nemůžu srovnávat s ostatními kole
jemi, ale pokud chci klidnou atmosféru, jdu buď do kolejky nebo do zasedačky. Na to, že se zde diskutuje o vážných problémech, nevznikají zde téměř žádné konflikty. A když, tak pouhou výměnu názorů (kterou již velká část hradu považuje za hádku) za konflikt nepovažuji.
Katelyn Auster: Rozhodně pozitivně. *usměje se* Vždycky jsem měla ráda atmosférou snad každou část Havraspáru a ani zasedačka není výjimkou. Ať už jsou to zapálené diskuze v přípravách na školní rok nebo lenivé debatování o Fleutýnce, člověk se tam cítí příjemně.
Larrie Larstonová: Jako jedno ze dvou svých nejmilejších útočišť na hradě. Když už mám hlavu nafouknutou z věčných záchvatů smíchů v kolejce, je pro mě chladivé prostředí 
zasedačky blahodárné. Zasedačka je pro mě životabudič. Je neméně natřískaná než kolejka, jelikož se v ní soustřeďuje krom zasedačkových i nejvíce múz, ke kterým mám navíc blízko. Zasedačka je pro mě místem ryzí kreace a inovace. Jednou jsem řekla, že Havraspár je světem sám o sobě. Pokud jsou tedy někde pokládány základní stavební kameny tohoto světa, pak se to děje právě tady. Atmosféru vnímám jako jarní deštík mísící se s paprsky slunce. Je osvěžující, je vítaná, je životadárná, je hřejivá i příjemně ochlazující zároveň, je uklidňující a především - je naše. I přesto, co vše musí zasedačka zvládnout, mi atmosféra přijde příjemně uklidňující. Pro mě je to zkrátka místo, kam mohu usednout za obrovský pergamen, zadívat se do prachových částeček v posledních slunečních paprscích onoho dne a nechat své múzy psát další kapitolu něčeho, co by se mohlo stát. *usměje se*
Leelee z Arkony: No, můžu tam teprve chvíli, od prázdnin, 
a ještě jsem zasedačku nezažila "za plného provozu" během školního roku, ale zdá se mi, že je tam atmosféra stejně příjemná jako v kolejce a v koleji všeobecně. Sice se tam řeší důležitější věci a rozděluje práce, ale probíhá to v přátelském duchu. A navíc tam jsou ti samí vtipálci jako v kolejce, takže žádná diskuze na vážné téma dlouho vážná nezůstává.
Lilien Emity Meissed: Modrá zasedačka je takový „kutloch“ plný té nejrůznější existence a přitom si všichni tak skvěle rozumíme a doplňujeme se. Je to místo, které je pro nezasvěcené věčným tajemstvím, ale především je to místo plné dřiny těch, co projdou kolem modrých draků. Já to vnímám jako výsadu a především zábavu. Myslím, že ta atmosféra je nenahraditelná. Trochu toho očekávání, co se asi tak skrývá pod červeně (!!!) rozsvíceným tématem, hromada smíchu a k tomu dávka kreativity, ze které nakonec vznikne něco jako modrá zasedačka!
Linn Rose Lairová: Zasedačku vnímám trochu jako další modrou kolejku. Je tam přátelská atmosféra, což je nejspíš pro práci nejdůležitější.
Nicolette Marique Leroy: Modrá zasedka je místo, kde se sice plánují různé akce, kolejní soutěže, večírky... Ale i přesto, že se tam pracuje, tak ji považuji za místo, kam ráda chodím a cítím se v ní dobře. Studium bez zasedačky si nějak nedokážu představit, protože jsem si na ni natolik zvykla, že by to bylo takové divné, ale jednou ten moment přijít musí. Dokud tam ještě stále jsem, tak si naplno užívám okamžiky strávené v zasedce. Atmosféra v zasedce je skvělá. Všichni spolu vycházejí a nikdo se k druhému nechová nijak špatně. Atmosféra v kolejce je přátelská. Cítím se tam opravdu moc dobře a jsem vděčná, že mohu být jednou z mála osob, které do zasedačky mají přístup. *usměje se*
*
Corvinos Declaratio: Jaký máš názor na své zasedačkové kolegy? Když to roznípeš i jmenovitě, vůbec to nebude vadit.
Brianag Mac Coileáin: Každý má něco v sobě. Nevím, co o nich říct, nemyslím si o nich nic špatného, to bych si nedovolila, protože jsou úžasní. Nejvíce mě ale vždy uchvátí Larrie, má zajímavé nápady a vlastně vede všechno, dělá rozpisy, stará se o nás, různé návrhy, je prostě dokonalá. John, ten na to vše dohlíží. Katelyn je prostě úžasná malířka a dokáže nakreslit vše. Nicolett vede některé večírky, pomáhá s nimi apod. Justin a James – dva pánové. Justin je báječný, dokáže pomoci. Dělali jsme spolu rozpis událostí. James - toho osobně moc nepozoruji, ani nevím, jestli jsem ho tam viděla. *směje se* Lilien – to je nepřekonatelný a nejlepší kapitán famfrpálu. A vůbec netruchlí nad tím, že nevyhrajeme. Evelina – to je zombík sám o sobě. Veliká vyděračka, protože své konto miluje a škube nás, abychom přispěli. Milujeme tvoji grafiku, Evelinkoo. Linn – je užasná. Do zasedačky jsme nastoupily společně, ale jak to tam rozjela, hned se zapojila, má dobré nápady a názory. Isabella – já se budu snad opakovat. Má super nápady, umí se vyjádřit. Tuším, ta
ké nějaký večírky si bere pod křídla. Leelee – nový přírustek, takže o ní nemám žádné informace, ale cítím, že bude úžasná.
Evelina van Eyck: Myslím, že lepší koktejl lidí by tam být ani nemohl. Všichni se vzájemně doplňujeme - John je toast, Larrie je paštika, Linn je ementál, James je šunka, Brian máslo a tak. Dohromady tvoří naprosto báječný toastový sendvič, kdo by odolal? (Tím jsem jenom chtěla říct jinou formou "Mám vás všechny ráda, bobečkové.")
Isabella Anne Swan: Myslím, že jsme v zasedačce fakt vytuněný kolektiv a vycházíme spolu docela v pohodě, každý má co nabídnout a někteří to umí i prodat. *ušklíbne se*
James Watfar: Nerozepíšu se jmenovitě, zabralo by to 
hromadu pergamenu. Vzhledem k tomu, kdo v zasedačce je, nezbývá místo na žádný názor. Stačí pár chvilek a zůstane už jenom obdiv. A údiv. Obdiv patří spoustě věcí, v zasedačce jsou lidi, kteří zvládají neskutečné množství práce, navíc lépe, než by kdokoli čekal. Lidi, kteří přitom všem dokáží udržet atmosféru, kterou si nikdo mimo Havraspár neumí představit, lidi plni nápadů, inspirace, nadšení… prostě modré. A údiv, že něco takového skutečně existuje, že takový opravdu někdo může být.
John Werewolf: Nee, ono to totiž není tak úplně o jednotlivcích, a na druhou stranu je to vlastně hlavně o jednotlivých individualitách. Táhneme za jeden provaz, hodně se shodujeme v názorech na dané problémy či situace - ať už kolejní nebo celoškolní. A nechci jmenovat nikoho, protože myslím, že zasedačka by měla fungovat i trochu tajemně pro zbytek koleje. A u toho bych zůstal, i když vím, že ostatní tak struční nebudou. *zasměje se* A to vlastně na té naší zasedačce miluju taky. *usměje se*
Justin Angel Sane: V zasedačce máme celkem dost lidí a přitom je každý úplně jiný - co se věku, povahy týče. A přestože je hodně osob, tím pádem hodně názorů, nikdy to tam nevypadá jako v parlamentu, vždy se dohodne kompromis. Pracuje se mi s nimi skvěle a doufám, že v tomto trendu to bude pokračovat.
Katelyn Auster: Myslím si, že je naše zasedačkové osazenstvo docela pestré a plné kreativních a relativně pracovitých havranů, vážně není nač si stěžovat.
Na vrcholku máme perfektní primusku Larrie, která se o vše zodpovědně stará, a tak je vše důkladně rozplánováno a rozděleno, že se během roku nepotýkáme s mnoha problémy a každý ví, co dělat. Po jejím boku stojí sir kolejní John, mistr programátor, který zakládá naši mužskou část zasedačky. Myslím, že právě bez něj a Justina s Jamesem bych si ji už nedokázala představit, i když James samotný nám všem někdy dokáže lézt na nervy. *zasměje se* A potom už je to jedna kreativní duše vedle druhé. Zodpovědná Nicol, která vždy zachová chladnou hlavu, energií hýřící Linn, nápady překypující Evey, náš literární génius Iska, šikovná a přátelská Brian, ty, skvělá famfrpálová kapitánka a v neposlední řadě nově příchozí Leelka, která nepochybně také brzy zapadne do všeho dění.
Myslím si, že v takovém složení si u nás opravdu každý najde své místo, protože svým způsobem každý vyniká v něčem trošku jiném, a tak to všechno klape jak má. *úsměv*
Larrie Larstonová: Vnímám je s pýchou, pokud se to tak dá formulovat. Jakožto jedna z hlavních stvořitelek kolektivu zasedačky mám dost úzkostlivý přístup v tom, aby se nám dobře spolupracovalo. Je to zodpovědnost tak obludných rozměrů, až si zakazuju o tom více přemýšlet, protože bych se vyděsila a asi utekla hodně daleko. *ušklíbne se* Pokud bychom si v zasedačce nesedli, byl by to počátek zkázy koleje. O to zajímavějším se úkol sestavení dobré skladby zasedačky stává, když vezmeme v potaz zásadu, pod kterou členy do zasedačky vybírám. Každý z nich přináší něco jiného, u nás v zasedačce nenajdete dva stejně zaměřené lidi. Hledám nejen lidi aktivní, s chutí zapojit se a bezmeznou láskou ke koleji, ale zejména havrany s jasným názorem, s unikátním pohledem na věc nebo s unikátní povahou, která rozšíří zasedačce obzory. Jde o lidi, od kterých se ostatní mohou něco naučit, o lidi, kteří přispějí nejen koleji svou činností, ale i ostatním zasedačkovým, kteří si prací s tímto typem člověka odnesou nedocenitelné zkušenosti. Pokud je sir kolejní hlava koleje, pak je zasedačka jeho očima. A různé oči z různých koutů s různými přístupy jsou základem pro dobré fungování koleje.
Máme tady Katelyn, vždy tvůrčí, precizní a s ohromnou snahou potěšit. Máme tady Nicolku, vždy ochotnou přiložit ruku k pracem, které kolej nevidí ani náznakem a kterým se řada lidí vyhýbá, vždy skromnou a nekonfliktní. Máme tady Lili, vždy snaživou, pracovitou, hecující. Máme Evelinu, vždy šílenou, hříšně nápaditou a nebezpečně originální. Neméně jedinečná je Isa, odvázaná, upřímná a výřečná. Stejně tak Linn, vždy svérázná, s jedním z nejdokonalěji unikátních pohledů na věc, vždy hájící zájmy všech jednotlivců koleje, vždy tak ztřeštěná, že je ovzduší zasedačky perfektně uvolněné. Neméně nepostradatelná je i Brian, z jejíchž rozesmátých výroky, veselé nátury a silného pouta k Havraspáru pookřává celý zbytek zasedačky. A z babince konečně i Leelee, nejnovější zasedačková tvář, s múzou šílených rozměrů, s originalitou a nenápadností, ze které se vždy vyklube nějaká nečekaná perla.
Nebyla by to ale zasedačka bez svých tří kohoutů, silnější části naší populace (haha). Je tu Justin, mistr logik, s brilantní analytickou myslí, inteligentním pohledem na věc a hřejivou rozvážností. Je tu i James, jehož sama přítomnost v zasedačce mnohé, zasedačkové i nezasedačkové, rozesmívá (promiň, Jamie *uculí se*), jelikož si nerad špiní ručičky prací. Za jeho začlenění do zasedačkového kolektivu se však budu prát do svého posledního vzdechu, protože za ním si stojím. A věřím, že tak tomu činí i zbytek zasedačky. Je to James, který dokáže odlehčit debatu, když začne diskuze vřít, je to James, který nás obveseluje svými vtípky, který je tak dokonale iritující svým nicneděláním a hnidopišstvím, až ho prostě nejde nemít rád. Má briskní reakce, prořízlou pusu, ale v jádru strašně modrý rozum, ještě modřejší srdce a milou povahu. Paradoxně je to on, kdo povzbuzuje pracovní morálku a dokazuje, že v zasedačce nemusí být lidi, kteří od rána do večera dřou, ale kteří mají zcela jiná, mnohem abstraktnější poslání. A konečně, ó-náš-sir, ten Nejvyšší, NejMo(u)dřejší, nej nej nej. Pro mě je v zasedačce opěrným sloupem, autoritou i rovnocenným přítelem, člověkem, který si zachovává tu nejklidnější mysl. Svou bystrostí a inteligencí, svým citem pro situaci a svým čuchem na lidi dokáže zasedačku uklidnit, povzbudit, napomenout i pochválit. Je to on, kdo se s námi nejvíc směje, kdo uklidňuje příliš zbytečně rozžhavené diskuze, kdo nás koriguje a navádí na správný směr v celé havraspárské pouti. Je to kolejní ředitel každým coulem a nad celou zasedačkou bdí jako zlověstně tichý a bystrý orel.
Leelee z Arkony: Všechny mám moc ráda. *usměje se* Pokud snad někoho míň, tak je to určitě jenom tím, že se ještě příliš neznáme.
Lilien Emity Meissed: Jsou jedineční, jsou tvořiví, jsou nápadití, jsou chytří, jsou to prostě modří! John je člověk, který nad námi drží takovou tu ochrannou ruku, krotí nás, 
a přichází s kvalitními nápady. Larrie je ten náš blázen havraspárský, vždy vše jednoduše (ale krásně obsáhle) shrne, její nápady jsou ryze havraspárské a monstrózní. Katelyn je naše kreativní duše, pilná a především nápaditá. Nicolettca je takové to modro naší zasedačky, skromná osůbka, u které se stačí podívat, co pro Havraspár dělá a hned vidíme, že skromnost není na místě. Bez Jamese si zasedačku nedokážu již představit, je to ten hnidopich, který rozsekává, ale dokáže mít úžasně inteligentní postřehy. A když na to dojde, skvěle se doplňuje s Justinem, dalším velice šikovným chlapem v naší zasedačce. Další, bez koho by zasedačka nebyla tím, čím je, je naše zombice Evelina, která k nám vnáší tu zombíkovskou kreativitu a hlavně žužlání! Ementálová Linn hází po všech ten její sýr a probouzí je z prázdninového (…) spánku. Isabella, to je taky člověk spamerský a dokáže se zamyslet a hlavně vyplodit mnohé. Samozřejmě nezapomínám na Leelee, která je tam nejkratší dobu, ale už teď víme, že bude velkým přínosem. A nakonec jsem si nechala Brian, tu snaživou osůbku, která nám pořád tak krásně roste a modrá.
Linn Rose Lairová: Se zasedačkovými kolegy vůbec nemám problém, všichni spolu dokážeme vycházet, což je asi nejdůležitější ze všeho.
Nicolette Marique Leroy: Řekla bych, že v zasedačce spolu 
vycházíme všichni skvěle. Žádné spory jsem v ní nezaznamenala, takže si dovoluji tvrdit, že v zasedce panuje přátelská atmosféra. Názor na své kolegy? Myslím, že se všemi vycházím dobře, protože s žádným z nich problém nemám a oni snad žádný se mnou. Svých kolegů si vážím. *směje se* V jejich společnosti se cítím dobře a pracuje se mi tam stejně tak. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Jak se ti v modré zasedačce pracuje?
Brianag Mac Coileáin: Pracuje se mi tam dobře, vlastně ani nevím, jestli se tomu dá říct práce. Je to povinnost a my si vlastně vybíráme, jestli to chceme dělat, jestli chceme do zasedačky. Jestli vlastně přijmeme místo, ale tomu nikdo neodmítne. Pracuje se mi tam zkrátka dobře, baví mě to dělat. A doufám, že nadále bude.
Evelina van Eyck: Abych pravdu řekla... jelikož mě Larrie šoupla do zasedačky v průběhu roku, tak už všechna práce byla rozebraná (Rowenědík!), takže se mi tam pracovalo opravdu skvěle. *zazombí se* Ale ach ano, pracuje se mi tam výborně. Je vzrušující být v zákulisí, žejoviď.
Isabella Anne Swan: Zasedačkovou práci mám ráda, protože mi přináší pocit, že můžu dělat pro kolej ještě něco víc, že je to, co dělám, aspoň trošku, malilinko vidět.
James Watfar: Já v modré zasedačce nepracuji, mám v ní dokonalou pozici, můžu do všeho kecat, ale za nic nemám zodpovědnost. *směje se* Takže, pracovní prostředí v zasedačce nemůže být lepší. Ale trochu vážněji, myslím, že k práci dokáže zasedačka docela dobře inspirovat a popostrčit, takže v tomto ohledu se snad ani nedá mluvit o práci, je to spíš zábava a k té je prostředí ideální.
John Werewolf: No, já myslím, že to vyplývá z mých předchozích odpovědí. Jedním slovem tedy - skvěle. *usměje se*
Justin Angel Sane: Koukám, že na to už jsem odpověděl v minulé otázce. *směje se* Každý říká svůj názor a nikdo ho za něj neukousne, i kdyby byl jakkoliv hloupý.
Katelyn Auster: Skvěle od samého začátku. Jasně, moje odpovědi začínají znít jako reklama na ráj, ale vážně, zasedačkovou práci mám mnohem raději než to ostatní na hogu, což má nepochybně svůj vlastní důvod. *zasměje se a mrkne*
Larrie Larstonová: Skvěle. Mému senilnímu já se už nedostává tolik sil jako zamlada, ale zasedačka, jak jsem již zmiňovala, je životabudičem. Nebýt jich, nedokážu sebe ani svou múzu na stará kolena tak vyhecovat, hrábnout si na dno a ještě si to všechno tak sprostě pohodově užívat. Jsou dokonalí a činnost s nimi se pak ani prací nazývat nedá. Naučili mě všichni tolik, že jim to nikdy nemůžu říct. *směje se*
Leelee z Arkony: Hm, popravdě jsem toho zatím v zasedačce udělala tak málo, že se to nedá považovat za práci... *směje se* Tuhle otázku asi zodpovím někdy později.
Lilien Emity Meissed: Práce v modré zasedačce je prostě jedinečná! V tak skvělém kolektivu to prostě ani jinak nejde. Miluju tu práci tam. Všechno je to o tom, aby někdo dál základový kámen a ten zbytek z toho postaví pomyslný hrad.
Linn Rose Lairová: Na to jsem vlastně odpověděla v předchozích dvou otázkách, ale když to shrnu - skvěle.
Nicolette Marique Leroy: Jak jsem načala výše, tak se mi v modré zasedačce pracuje dobře. Jelikož se v jejích útrobách cítím spokojeně, uvolněně a jedním slovem dobře. Pokud máte kolem sebe skvělé lidi a neděláte tu práci jen sami pro sebe, tak je to samozřejmě ještě víc motivující, takže jde všechno skvěle od ruky. *zazubí se*
*
Corvinus Declaratio: Je nějaká sekce, která ti přirostla k srdci?
Brianag Mac Coileáin: Každá sekce je v něčem výjimečná, všechna pro mě něco znamená. Není žádná, kterou bych neměla ráda.
Evelina van Eyck: To opravdu netuším, každá sekce má své půvabné kouzlo, nó. Co sekce, to perla. Musíte mít rádi všechny sekce nastejno. Prozatím nemám žádnou vyloženě oblíbenou sekci, protože do všech částí píšou ti samé lidi. *směje se* A ve všech sekcích se spamuje nebo píšou dlouhé romány.
Isabella Anne Swan: Jestli mi nějaká sekce přirostla k srdci? Proboha, co je to za otázky? *směje se* Tak přirozeně nejvíc, a myslím, že to je tak názor všech, všichni svorně ujíždíme na Vlaštovkách. To je prostě sekce - smrťák. Už její prvopočátek byl takový dost legendární. *zazubí se* Tenkrát vypukla diskuze na téma "Fleutýnka versus Fleuntýnka" a aby se s tím nezamořila celá zasedačka, zrodila se Vlaštovka.
James Watfar: Skoro všechny. Spíš se najde pár sekcí, které mi k srdci nepřirostly, jsou to všechny, ve kterých se to hemží daty. Je tam moc čísel, ve kterých se nedá vyznat, a když už z nich nějaké datum vyčtu, je většinou nepříjemně vzdálené a čekání mě nebaví. Jinak k srdci vždycky přiroste sekce, v níž se něco děje. Diskuze k některým nápadům je radost číst, neřkuli psát.
John Werewolf: A tak určitě - například kolejní web a Corvinus Declaratio, to jsou takové me dvě srdcovky, citové záležitosti. Občas nakouknu do Vlaštovek, ale popravdě to tam prostě často nestíhám *zasměje se*
Justin Angel Sane: Tyjo, třeba přítomnost, to je vždycky čas nicnedělání. *směje se*
Katelyn Auster: Nejraději bych vyhrkla, že Sekce italské vlaštovky, protože to by jeden nevěřil, čeho všeho se v ní dočtete. *zahihňá se* Ale taky mám ráda sekci Prasinkářského sedmiboje, protože je to první a zatím jediná mnou založená sekce, Vývěsku, protože vývěsky jsou zkrátka super nebo Správu zasedačky, to je ta nejvíc vzrušující a zajímavá část. *úsměv*
Larrie Larstonová: Zasedačka mi přirostla k srdci. *pousměje se* A zasedačka se skládá ze všech sekcí - těch důležitých, jakými jsou třeba vnitrokolejkové sekce, i těch méně důležitých, jako jsou soupisy lektvarů a jiných nezbytností. Zasedačka se nedá tak úplně kouskovat, pokud bych však přeci jen měla nějakou ze sekcí vybrat, zvolím srdcový vztah k sekci Corvina Declaratio a ke všem sekcím, ve kterých můžu dělat své milované rozpisy, kam můžu cpát data, seznamy, čísílka a všechny takové ťuťu věci, při kterých plesá mé perfekcionistické úchylno.
Leelee z Arkony: Hmm... baví mě vždycky ty části, do kterých se píšou návrhy a nápady a pak se v diskuzi vylepšují a odhlasovávají, to je takové zábavné a kreativní. Kromě toho mám ráda každou sekci, ve které se zrovna něco děje. A samozřejmě spam sekci. *směje se*
Linn Rose Lairová: Sekce italské vlaštovky!!! *nadšeně zavýskne a spustí spamovací poplach*
Lilien Emity Meissed: Jej, těch je! Mám ráda všechny, ve kterých se něco děje. Ale tak musím vyzdvihnout sekci Corvinus Declaratio a Sekce italské vlaštovky, kde se prostě spamuje a spamuje a k tomu další trocha toho spamu. *směje se* A pak taky moje Narozeninová služba, Famfrpál a Knihovna, že!
Nicolette Marique Leroy: No, nevím, jestli je jen jedna, kterou mám ráda. Ono, těžko říct… *zamyslí se* Já mám ráda zasedačku celou jako takovou. Ale pokud mám říct sekce, které mám ráda, tak asi „Seance a Vlaštovku“. Jinak jak jsem řekla, nevadí mi žádná sekce, pokud v ní není naspamováno na několik dní dopředu a já to musím dočítat. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: Jak vnímáš zasedačkové seance?
Brianag Mac Coileáin: Zasedačková seance je úplně normální věc. Vždy se sejdeme a rozdělíme si práce, uděláme rozpis na rok, probereme nějaké akce. Baví mě to tam moc. Bez seance bychom v tom měli nepořádek. Vnímám je jako normální věc.
Evelina van Eyck: Mno, jelikož jsem tam teprve několik měsíců, které jsem proflákala, tak jsem se ještě k žádné seanci nikdy nedostala. Nemůžu to posoudit, ale je mi naprosto jasné, že jako na každé pravé modré seanci se to v půli (někdy i na začátku) pěkně zvrtne a začnou se probírat... *odkašle si * eew, samé důležité věci!
Isabella Anne Swan: Pokud jde o seance, ty jsou taky boží. Ani jiné být nemůžou, vzhledem k tomu, že je řeč o Havru, což? Obecně vzato modří kolektivně trpí tzv. kroužkovacím syndromem, což se patrně projevuje i v seancích...
James Watfar: Zasedačkové seance jsou geniální. Dvouhodinová porada, která po šesti hodinách skončí hromadou čehosi, v čem se vyzná jenom primuska. Nebo se tváří, jako že se v tom vyzná. A pak podle toho půl roku funguje kolej, jestli tohle není zázrak, tak už nevím. Havraspár v sobě má i kousek ztřeštěnosti a bláznovství, seance umí, co se zasedačky týká, prokázat tyto vlastnosti nejlíp.
John Werewolf: Už jsem vlastně seanci zmiňoval v některé z odpovědí výše, tak jen stručně. Myslím, že je to velmi užitečná věc, protože se tam za večer probere takové kvantum věcí, které by jinak v samotné Zasedačce trvaly mnohem déle. A musím zmínit i atmosféru seancí - ta bývá nezapomenutelná, hlavně když se vymyslí soutěž, jejíž pravidla chápe pouze autor a je potřeba zapojit kreativitu a například nakreslit obrázek, který vše vysvětluje. Ale zabralo to! *zasměje se při té vzpomínce*
Justin Angel Sane: Seance, která trvá 3 hodiny, vám uteče jako půlhodinka. Opět, řeší se důležité věci, ale beru to spíše jako posezení s přáteli než to nutné sezení.
Katelyn Auster: To je to nejvíc nejlepší na celé zasedačce! Opravdu, miluju seance, jsou perfektní! *poskakuje nadšením* Je při nich ta pravá havraspárská atmosféra, zvlášť při začátku nového roku.
Larrie Larstonová: To je těžké. Máme tady více fází. V "předpředfázi" se dokopávám ke svolání seance, do čehož se mi nechce, protože to pro mě znamená vyhlídku nejméně pětihodinového trčení u jejího následného louskání, výpisu a rozpracování. V "předfázi" se mísí stres s obrovským natěšením, protože seance miluju, jelikož na nich je kreativita hustá jako modelína a zasedka z ní staví hotové věže. Zároveň ale vždycky na poslední chvíli chystám program a představení jednotlivých bodů, takže jsem taková uhoněná a prostě streslá. *ušklíbne se* V "přifázi", jak jsem už naznačila, jsem v sedmém nebi. To je nirvána, to se nedá popsat. Tam se zajíkám nadšením, protože to je prostě tvoření ve své nejsyrovější podobě. "Pofáze" je nejdelší, nejúmornější a největší zkouškou pro moje sebeovládání, protože u ní se sama se sebou často hádám a vztekám a tak. A "popofáze" je ještě krizovější, a to i přesto, že už mám hotovo. V té fázi mi totiž všechno vadí. Vadí mi, že lidi remcají na délku výpisů, ale když nic neříkají, je to taky špatně. A jako fakt nejnejnejšpatnější je nedejmerlin mě napomínat, že jsem něco zase (!) zapomněla, protože já vždycky něco zapomenu a nakopala bych se za to. *hudruje* Jsem nesnesitelná a blbě snáším i samu sebe, je to katastrofální stav. *kření se* Nicméně "popopofáze" (už finální) je boží, protože zasedačkoví mě vždycky uklidní a jsou tak sedmeří, že dále jednají stylem, který mi dokáže, že celá ta zkouška stála za to a mám z toho skvělý pocit.
Leelee z Arkony: Zatím jsem žádnou nezažila.
Lilien Emity Meissed: Hehe, to je vždycky akce na pár hodin. Sice tam řešíme tolik věcí, důležitých pro kolej, ale při tom se úžasně bavíme! Nejlepší je následně číst, co všechno jsme tam pořešili, a následně, co všechno jsme vyfasovali za práci, aniž bychom si jí stačili všimnout, že Jame? *smích*
Linn Rose Lairová: Zbožňuju zasedačkové seance, protože strašně ráda něco řeším a vyjadřuju se. Nabíjí mě to energií, navíc, když se něco po dlouhém řešení vyřeší, je to skvělý pocit.
Nicolette Marique Leroy: Seance miluju a už se těším, až bude další. Na to, že nesnáším chaos, který tam většinou panuje, tak seance zbožňuju.
*
Corvinus Declaratio: Je něco, co se ti vybaví, když se řekne spojení „Modrá zasedačka“?
Brianag Mac Coileáin: Báječní človíčkové, spousta zábavy a vymýšlení, spolupráce, atmosféra.
Evelina van Eyck: Nejzábavnější část hradu, kam jsem se kdy v životě dostala. Vybaví se mi Linnin nekonečný spam, Larriiny megagalaktičnost, Jamesovu rýpavost, Nicolettinu bezúchylnost, Johnovu fialovost v té záplavě modré, věčné gratulování Larrie k něčemu, Briančin spam, zadeknakopávající Lilien k famfrpálu, Katelýňovatosti, Justinoúchylství a Isabelloviny. Nekonečné diskuze o vesmírných věcech, probírání všeho a ničeho. A víte, že vážně existuje výborný koktejl zvaný "Modrá zasedačka"? Je megagalakticky delikátní, doporučuji.
Isabella Anne Swan: Ano, vybaví se mi nechutné červené blikání, slohovky, vlaštovky a tak. *směje se*
James Watfar: Je toho spousta, stejně jako se toho spousta v zasedačce děje. Ale s tímhle mám trochu problém, hodně věcí se mi začne vybavovat už u slova „modrá.“ Vybaví se všechno to, co jsem řekl. Ale hlavně je to zvědavost. Kolik bude rozsvícených červených světýlek a co všechno se pod nimi skrývá.
John Werewolf: Pravé jádro koleje.
Justin Angel Sane: Bordel. *směje se*
Katelyn Auster: No, asi se mi prostě jen vybaví ta naše zasedačka. Spoustu blikajících sekcí a návrhů, brblající James, do skonání nadšeně pracující Larrína, nějaké ty spamy a nejspíš i jedna z modrých seancí. *usměje se*
Larrie Larstonová: Moji. *pousměje se*
Leelee z Arkony: Ani ne, spíš se mi začnou vybavovat jednotliví lidi ze zasedačky. A od včerejška mi leze na mozek Johnovo zasedačkové tablo. *usmívá se*
Lilien Emity Meissed: Skvělý kolektiv a dalo by se i říct, že víkend u mě. *směje se*
Linn Rose Lairová: Havrani!
Nicolette Marique Leroy: Práce, práce, práce. *zasměje se* Ale ne, jen žertuju. Samozřejmě i to k tomu patří, je to místo, kde vymýšlíte soutěže, večírky, různé projekty, které vám udržují tu skvělou atmosféru v koleji. V zasedačce se cítím úžasně. Znamená pro mě moc a je prostě dokonalá. *usměje se* Ono se mi to těžko popisuje, protože svoje myšlenky a pocity neumím dostatečně vyjádřit. Je to místo, kde se schází menší množství havranů, kteří plánují projekty pro kolej, místo, kde si já osobně odreaguju, místo, kam vždycky ráda chodím, místo, kde někteří jedinci rádi spamují. Takové „hnízdečko“, kam se ráda vracím. Mám modrou zasedačku moc ráda, stejně tak havrany v ní. *usmívá se*
*
Corvinus Declaratio: Napadne tě 7 slov, kterými bys naší zasedačku charakterizoval/a?
Brianag Mac Coileáin: Báječná, užitečná, pracovitá, kolektivní, nápaditá, kreativní, šetrná.
Evelina van Eyck: Echm... máš na mysli sedm jiných slov než spam, spam, spam, spam, spam, spam a taky spam? Napadají mne jinak samá nepublikovatelná slova, díky kterým by si ostatní mohli vytvořit dojem, že jsme vážně divní a šílení. Což jsme, jenže to má být tajné. Takže pššt, nic nepovím.
Isabella Anne Swan: Ne, myslím, že charakterizovat sedmi slovy nejde - rozhodně já to neumím a nebudu se deptat tím, že se o to budu pokoušet. Sedm slov je na jednu stranu příliš málo a na druhou příliš moc...
James Watfar: Kouzelná, šílená, modrá, nepochopitelná, neodmyslitelná, nepopsatelná… a havraspárská.
John Werewolf : Modrá, kreativní,magická, střelená, dlouhotextová, inspirující.
Justin Angel Sane: James, vedení, moudrost, rodiče, zodpovědnost, relaxace a... hm, ten bordel.*směje se*
Katelyn Auster: Nadpisy, seance, rozpisy, návrhy, draci, vlaštovka a blikání.
Larrie Larstonová: Jsou-moji-milovaní-talentovaní-kreativní-zasedačkoví-havraspárští.
Leelee z Arkony: Ospalá! Ale to je určitě tím létem. Jinak pro mě až donedávna byla vždycky Mysteriózní. Teď, když do ní můžu, mi připadá útulná a přátelská. Když jsem si četla historii, trochu mě překvapilo, jak je organizovaná a jak je osazenstvo pracovité. Vážně je tam všechno promyšlené a funguje to jako dobře namazaný stroj. A nemůžu vynechat slovo Modrá - ta místnost je prostě esencí havraspárskosti.
Lilien Emity Meissed: Práce, spam, blázni, zábava, Larstoncáry, rýpání, kafe.
Linn Rose Lairová: Havran, modrá, SPAM, Havraspár, kolektiv, spolupráce, ementál (protože je všude *ušklíbne se*)
Nicolette Marique Leroy: Modrá, přátelská, útulná, moudrá, nápaditá, různorodá, dokonalá… *usměje se*
***
Myslím, že podle nich je jasně vidět, že modrá zasedačka šlape nad rámec toho, co je její povinností. Pracujeme tam a přitom se skvěle bavíme.
Když se na všechny ty odpovědi podívá nestranný člověk, řekne si, že existují dvě možnosti. Buď byly odpovědi zfalšované, anebo jsou pravé. Já si pevně stojím, že ač by se to nezdálo, každý člen zasedačky odpovídal sám za sebe a podle svého nejlepšího svědomí. A proč to tu říkám? Nejspíš z toho důvodu, že někomu by se mohlo zdát, že je to až moc dokonalé na to, aby to mohla být pravda – ale ona to pravda je. Ovšem je jen na tobě, jestli uvěříš.
***
A nyní mě prosím omluv, jdu snít svou modrou pohádku a ty prosím nezapomeň zhasnout světla, než se vyplížíš z modré zasedačky kolem draků.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno:
Úžasnééé, Lili :)) Linn | 01. 09. 2011