James: Mistr slova

Hola hej! Havránci nehavránci, všichni oči sem, abyste nepromarnili jedinečnou příležitost se dočíst o našem Jameovi Watfarovi. Hnidopich, mistr slova, šprýmař a hlavně náš pohodář!

Kdopak ho nezná? Možná nějaký losos. A třeba taky nelosos. Nu, jestliže se řadíte mezi lososy nelososy, kteří drahého Jamea neznají, pak je tento článek nečlánek ušitý jako oblek od Twilfitta přímo pro vás! A pokud ho znáte? Na tom nesejde, protože i pro tento druh lososů nelososů mám několik novinek!

Věděli jste, že je James tak trochu jiný? Ne že by byl mentálně pozadu, ba naopak, on je mentálně napřed. Tedy, shazovat při hádkách umí stejně dobře jako někomu vrazit hůlku do nosu. Eeee, pardon, chtěla jsem říct, že takhle určitě nešikovný není. Je briskní v hádkách. Náš milý James má prostě svou úchylku. Patří mezi nepatrné mutanty. Ne, že teď v Síni pokaždé uskočíte, jakmile vkročí. Tak tedy zaprvé, je Mistrem slova. Totálně mě zaskočil, jen co jsme se setkali na místě určeném. Možná si myslíte, že žvaním povídám, nesmysly a nevím, kdo je doopravdy Mistrem slova. Jenže on jím je. Položíte mu otázku, která vyvolává argumentaci? On vás usadí! A jak! Nepochopitelně úchvatné. A že já jsem neskutečně ukecaná? Tak to James je větší kalibr.

Přikročíme k další nenormálnosti. Ať už chcete či ne, bývá James nazýván Pohotovým hnidopichem. Ach ano, zajímá vás, oč kráčí? A chcete to vědět hned teď? V tom případě tůdle nůdle, on vám to poví, ale ne hned teď! Kdepak!

A naposledy k jeho úchylkám. James byl nařknut z Bardovství smrdutých ponožek. Jenže, co Merlin nechtěl, prý je to neslýchaná lež! Tentokrát pustím chlup a prozradím vám, že tentokrát není dlouhoprsťákem nikdo jiný než Madidess Leevian! Zdála se vám vaše kamarádka poctivá a pravdomluvná? Zdá se vám má výpověď křivá? Možná je na čase, aby naše milá zlatá Mad řekla pravdu!

A nyní, moji drazí, je na čase, abychom nahlédli Jameovi do jeho (ne)svaté duše. Upozorňuji, že pokud někdo nerad samochválu, sebemilování a neúnosné sebevědomí, pak následující rozhovor těmito vlastnostmi čpí a z bezpečnostních důvodů je řazen do kategorie něco jako radioaktivních článků. Však to znáte. Kdo odpovídá normám na přežití a neriskuje, nechť sklopí zrak níže.

Cítila jsem v kostech, že nás čeká předlouhý večer. Preventivně jsem si vycpala kalhoty pod svým pozadím polštářem, neb jsem zapomněla, jak se nazývá formule pro polštářové kouzlo. Madam Elle mě asi v blízké době zabije (právě ona mě tomu kouzlu učila), a pokud by to měla v plánu a vaše rozmilá ouška se to dozvěděla, pak mne informujte. Jedna z profesorek má uschovaný pergamen s mou poslední vůlí o posledním dnu mého života.

Pomineme-li tuto odbočku, usedla jsem snad zlehka na tvrdou lavici u madam Rosmerty. James Watfar na mne čekal, tvářil se, jako bych nechystala rozhovor, a ještě zvládl odchytit Rosmertu. Bez dobrého pití není dobrý rozhovor, není to snad nad slunce jasné? Vytáhla jsem z tašky svůj bloček, zpoza ucha Whitobrk a dala se do zpovědi. Upřímně, trnula jsem strachy, ovšem James mě okamžitě zpracoval a my jsme mohli konečně začít.

***

Corvinus Declaratio: Mou první otázkou nemůže být nic jiného než žádost, aby ses nám krátce představil. Jak jsi dlouho na hradě, co máš rád a čemu se naopak vyhýbáš? Jen prosím tě tak, abys nevyplašil nováčky!

James Watfar: Jistě. *usměje se* Na hradě jsem od posledního roku ředitelování bývalého ředitele naší koleje. Kolik je to školních let nemám tušení, nikdy jsem se v nich pořádně nevyznal a protože se bojím NKÚ, často propadám, takže podle vysvědčení bych se taky nedopočítal.

Pokud jde o to, co mám v oblibě a co ne... Určitě se o mě ví, že nadevše miluju hádky. Většinou je to nevyčerpatelný zdroj zábavy. Taky mám rád všechno okolo Havraspáru, své konto, velice rýpavý smysl pro humor... Všechno vypsat nejde. Toho, co rád nemám, je ještě víc, ale mezi hlavní patří lidi a jejich hloupost. Ovšem o to víc mám rád jiné lidi a jejich moudrost. Ale o tomhle moc mluvit neumím. *pousměje se*

*

Corvinus Declaratio: Opravdu se zdá, že děláš čest jedné ze svých úchylek! Správný Mistr slova miluje hádky, ano, tak to má být! A když už jsem nakousla úchylky, nemohl bys nám nějakou tvou úchylku představit? Zdali se hodí či zda má nějaké nevýhody?

James Watfar: Ehm. Za svou největší úchylku pokládám to, že se mi zatím nepovedlo v prostředí našeho hradu definitivně zbláznit. Vím, že to není normální a že bych měl přemýšlet o léčbě, ale pořád pevně věřím, že se to časem zlomí samo. Pak se mi taky někdy zdá, že lidi kolem pokládají za nenormální některé mé názory. Třeba takové úchylnosti jako obliba čisté kouzelnické krve, zdravý rozum, vlastní názor... To musí být taky slušná úchylka, jak to tak vypadá.

*

Corvinus Declaratio: Myslím, že nejsi sám. Mě také lidi považují za blázna, že toužím pořád po zdravém rozumu. Pokud je to k tvé úchylce vše, mohu se tě jen tak mimochodem zeptat, zda považuješ chození do Velké síně za out? Někteří blábolení v Síni považují za senilní záležitost!

James Watfar: Rozhodně ne. Velkou síň považuju pořád za jakési srdce hradu. Kam jinam chodit, když né tam. Ale je pravda, že sám ji příliš nevyužívám, Havraspár má štěstí na ukecanou kolejní místnost, to pak člověk tráví většinu času tam. Ale na Velké síni určitě nic špatného není. I když, v ní je někdy lepší jen tiše pozorovat, to se člověk dozví věcí... *uchechtne se*

*

Corvinus Declaratio: Tak tedy, určitě by nejen mě zajímalo, zda ses s úchylkou narodil, nebo jestli ji můžeme získat?

James Watfar: Určitě narodil. Problém je, že podobné, jako jsou ty moje, hned nevyniknou. Je třeba čas. Rozhodně je ale člověk nemůže získat. K takovým je potřeba velká dávka talentu, aby to pak stálo za to. Bez talentu je to vždy jen slabá napodobenina správné úchylky. Ale to se mi těžko popisuje, já nikdy nezažil, jaké to je, nemít talent. Být tak dobrý je někdy prokletí.

*

Corvinus Declaratio: Teda Jame, ta samochvála! *zatváří se na chvíli pohoršeně, ale říká si, že by neměla Jamea plašit* Když máš toliko zkušeností s talentem, mohl bys nám osvětlit, co obnáší být "pohotovým hnidopichem"? Zní to až odpudivě. Je to možné?

James Watfar: To se nechci chválit, to je prostě fakt. *směje se* Mohl bych. Předně, zní to možná maličko nehezky, ale ve skutečnosti to je pocta, pyšnit se takovým titulem. Obnáší to spoustu věcí, ale zároveň taky vlastně vůbec nic. Je to velice namáhavá činnost, člověk musí být neustále tam, kde se něco děje - závislost na hradním dění je pak příšerná, doslova umírám hrůzou, že propásnu možnost do něčeho rýpnout, když nejsem na hradě. Pak, když už je správné místo i čas, musí být správná reakce. To je ještě těžší, musí urazit, shodit, pomluvit a zesměšnit zároveň. Skloubit všechny tyto vlastnosti dohromady tak rychle, aby to někdo neudělal dřív, je velice těžké. Ale abych vysvětlil, proč to vlastně neobnáší nic. Když má člověk talent, jde to tak nějak samo. *pousměje se*

*

Corvinus Declaratio: Chtěl bys s někým svou úchylku zkřížit nebo nakombinovat? A pokud ano, pak bych ráda věděla, s kým?

James Watfar: Chceš říct, že není sama o sobě dost originální?! Nechtěl, dokonalost je velice křehká věc, může se velice jednoduše pokazit. Musel by se najít dost dobrý člověk s dostatečně kvalitní úchylkou, abych něco takového připustil. To při mém oblíbeném despektu ke všemu, co se kolem hýbe, není jednoduché. Navíc, potom co jsem našel jednu osobu na sdílení vlastností naprosto ideální, už ani nehledám. Vím, že bych lepší nenašel. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ooo, nerada bych urazila tvé báječné schopnosti! To tedy rozhodně ne. Ale pokud bys nechtěl kombinovat, dá se alespoň docházet do nějaké školy či podobného institutu, kde bys svůj talent rozvíjel?

James Watfar: Nedá. Nic takového neexistuje, pokud vím. Teoreticky jde od někoho něco odkoukat a přiučit se, ale jak jsem říkal, když je člověk nejlepší, nemá ho kdo učit. Takže nemůžu říct, nakolik je taková metoda účinná, nikdo zatím nemá na to, abych měl příležitost dozvědět se v tomto směru něco nového.

*

Corvinus Declaratio: No, možná by se přece jen měl takový institut založit. Pro tebe to sice neplatí, ale kdo neumí, učí. A co takový klub pro úchylkáře? Sdružujete se? Při takových příležitostech by se dalo něco okoukat, jak v soubojovém klubu.

James Watfar: Já myslím, že neměl, moje dovednost je pořád ještě poměrně originální - jestli si někdo myslí, že umí rýpat taky, tak ne, neumí, myslí špatně - a rád bych to tak ponechal. Být jeden z mnoha a obyčejný, to je div né moje noční můra. No, klub, jak říkám, jsem v mnoha ohledech jediný svého druhu. Proto žádné sdružování. Ono by to ani prakticky nešlo, zrovna s touto úchylkou. Oni by spolu totiž takoví lidi špatně vyšli. Někdy nevycházím ani sám se sebou, ne tak ještě s jinýma podobnýma.

*

Corvinus Declaratio: Abychom se podívali do nitra tvé nepochybně skvělé osobnosti, mohl bys nám popsat nejpeprněji nejpeprnější peprnou situaci, kdy jsi svou úchylku neudržel na uzdě? Třeba že jsi začal vařit pokrmy ze smrdutých ponožek - když jsi jejich bardem...?

James Watfar: Nemohl. *ušklíbne se* Všechno, co se týká ponožek, není úchylka, ale výmysl. To takhle jednou na večer nemohla Madidess unést, že jsem byl úspěšnější ve vzájemné hádce a v tom, z koho z nás se dřív zblázní tehdejší primuska Janel. A tak, ze vzteku, vznikla taková příšerná pomluva. Dost chabá, mimochodem. *zaškaredí se* Takže to vlastně úchylka je, ale ne moje. Ale i kdyby, ovládám své úchylky natolik bravurně, že je na uzdě udržím vždycky. Tedy někdy, ehm.

*

Corvinus Declaratio: Já to tušila, já věděla, že nejsi zdaleka tak svatý. Asi se ještě přeptám nebohé Mad, jak to bylo. Nicméně, míříme do cílové rovinky, takže na závěr: Pálí tě snad něco na tvém jazyku, na co by ses chtěl zeptat mé velectěné osoby?

James Watfar: Zeptej, ale bude lhát. No, pár věcí by bylo. Kolik galeonů platí Corvinus za poskytnuté rozhovory, jak moc velká část článku o mě bude věnována superlativům, jak moc jsem v odpovídání na otázky lepší než ostatní, kterých se časopis běžně na něco ptá a... no, to by možná stačilo. Jo, ale ještě, co tě vedlo k tomu, psát zrovna o mě? Teda kromě toho samozřejmého, jako že sis chtěla vybrat to nejlepší a tak.

*

Corvinus Declaratio: Však já si Mad proklepnu! Tak zaprvé, o odměně jsem nebyla informována nebo má skromná část duše tuto informaci přeskočila. Co kdybys to pro nás dva zjistil a zajistil nám skvělou odměnu svým šarmem? Potom, tvé místo v Corvinovi záleží na naší drahé Larrie. Ale což, třeba se slituje a dá ti o řádek navíc než ostatním. To by stačilo, ne?

A jakýže jsi odpovídatel? Nehorázně ukecaný, užvaněný, děsná drbna a kde co dalšího! A jestli jsi lepší? To si musím hodně rozmyslet.

Inu, drahý Jame, zaujaly mě ty ponožky. A když je to tak komplikované, zdá se, že jsem si doopravdy nemohla vybrat lépe. Bude ze mě detektiv! A popravdě, mluvit s chlapem je vždycky prima!

James Watfar: Proklepni. Mohu zapůjčit kladívko? Tak na tu odměnu radši zapomene, jsem rád, že jsem se mohl svěřit, to stačí. Víc místa by v článku neškodilo, ale řádek je přece jen trochu málo. Jsou tam moc krátké řádky. Za lichotku o žvanění děkuji, jsem poctěn. *usměje se* A myslím, že mluvit se mnou je ještě lepší. *nevinně se pousměje* No, děkuju za hezké otázky, za tak dobrou autorku článku a přeju hodně štěstí v detektivní činnosti. *usmívá se*

***

Potěšení je i na mé straně, Jame. Doufám, že tě tvé úchylky budou doprovázet nadále v dobrém a že se zase někdy setkáme nejen při rozebírání tvé skvělé osoby.

Moji drazí, snad můj křížový výslech nebohého Jamea splnil vaše očekávání. Myslím, že pravda o smrdutých ponožkách by měla být vypátrána a řádně osvětlena. Corvin usby mohl výsledky pátrání zveřejnit… ne, Larrie? Tak tedy prý ne, co se dá dělat.

James je bezpochyby veleváženou osobní havraspárského obyvatelstva našich Hogwarts. Nás ale zajímalo, jakého názoru jsou jeho modří kolegové a samozřejmě - jeho nejvyšší nadřízený, sir John Werewolf.

***

Justin Angel Sane: Naftar? Áá, můj drahý, to není kapitola, ale celá kniha sama o sobě. Když potřebuju vtip nebo ponížení (na sebe), jdu ihned za ním! Jeho nejoblíbenější prací je válení se v křesílku v kolejce, házení slov po každé osobě, kterou potká a vůbec! Ale jinak je hrozně rozkošnej. *směje se* A Jamesi, po Alpách se nekoulí!"

Nicolette Marique Leroy: Náš James. *zazubí se* Snad každý si ho spojí s dlooouhou debatou pod články. Má skvělé názory, se kterými často souhlasím. Umí svůj názor podat prostě Watfarovsky. *zašklebí se* Samozřejmě je to člověk, který se evidentně rád vyhýbá práci, protože asi na to má lidi, kteří to za něj udělají. *směje se* Na jeho povahu si musí člověk zvyknout, stejně tak na jeho připomínky, řeči apod., (:D) což mně trochu trvalo, ale je to prostě Jam a bez něj by to nebyl Havraspár. *usměje se*

John Werewolf: James, hmm. Pro mnohé hádavý člověk, co musí mít poslední slovo. Pro mě často člověk, který se nebojí říct i nepříjemnou pravdu. Myslím, že je dobře, že zrovna takového člověka máme v Havraspáru. Myslím, že by každá kolej potřebovala jednoho Jamese Watfara. Jen kdyby někdy neměl tak horkou hlavu. *zasměje se*

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář