Justin: Mistr šachu

Podle zadání přísné šéfredaktorky se má článek točit okolo Justinovy schopnosti ovládnout kouzelnickou šachovnici. S tím se ovšem nemohu smířit, jelikož je Justin osobností zvící vzhledu chobotnice. Tedy, co se chapadel nastrkaných do mnoha oborů, v nichž lze vynikat, týká. Jistě se nebude nikdo zlobit, když budou šachy jen jedním tématem z mnoha. Ale maličko víc se jim věnovat budeme.

Justin Angel Sane, za jménem, které věstí rodiče s nadáním pro ironii, se skrývá jedna z nejvýraznějších osobností současného Havraspáru. Jistě je záhodno zmínit, čím se tolik zvýrazňuje. Za dobu svého působení v nejlepší koleji bradavického hradu, stihl obsadit několik velice zodpovědných postů. Jako jeden z mála odvážných dobrovolně odolává zdraví nebezpečnému prostředí havraspárské zasedačky. Účastní se více než zdatně neméně rizikového kolejního života. A nakonec, když jsou zdánlivě všechny možnosti vyčerpány, přidá ke všemu nějakou nečekanou. V časech nynějších se ve všech rozích kolejních kruhů proslavil svou neporazitelností – ve všem, co se připletlo k šachové patrii. Řeklo by se drobnost, v porovnání s jinými úspěchy. Avšak není tomu tak. Právě taková odlišnost je velice důležitá, mluvíme-li o úspěchu v koleji plné úspěšných lidí. Je třeba vystoupit z řady, jakožto Mistr šachu, splňuje Justin tuto úlohu přímo na výbornou.

***

Ponechme však prozatím samotnou partii stranou, prvně rozestavíme figurky ostatních úspěchů. Možná nejzajímavějším je Justinova kariéra kavraspárského prefekta. Předně, na rozdíl od jiných, kteří se na vysoký kolejní post drápou mnohdy několik let, tento někdejší nováček na nic nečekal. Jen velmi krátce po spásných slovech Moudrého klobouku, počkal si cílevědomý Justin v temném zákoutí hradu na dosavadní prefektku Katherine. Uzmul stříbřitý odznak a čistíc své svědomí od porušení zásady o dívkách uhozených květinami, vydal se vstříc nové funkci. Teorií je více, tato bude ovšem nejpravděpodobnější.

Ale nebylo to jen pozoruhodné mládí, co dávalo jeho funkci patřičný lesk. Byl jedním z mála a na dlouhá léta vůbec posledním, kdo pronikl do jinak čistě dívkami obsazených funkcí. Což ocenil zvláště pan kolejní, neboť si začal znovu uvědomovat… pojďme dál. V každém případě si Justin zaslouží uznání už jen za to, že po své funkční období uhlídal svůj zdravý rozum.

*

I přes úspěch na postu prefektském, toužil Justin neustále stoupat výš a výš. Chopil se tedy koštěte. Záhy však zjistil, že jako uklízeč kolejní místnosti žádného uznání nedosáhne. Ze vzteku se pokusil své koště rozsednout a ejhle, k údivu všech se vzneslo do vzduchu. Opět v pravou chvíli, kolej postrádala famfrpálového kapitána. Odevzdat tuto funkci vznášejícímu se Justinovi se jevilo nanejvýš vhodné – nemusel již z koštěte slézat. Vedl havraspárský tým do mnoha vítězných zápasů. Pravda, ne vždy šlo o vítězství v pravém slova smyslu, ale slovíčkaření ke sportu nepatří. V každém případě byl Justin jedním z těch, kteří proměnili i famfrpálový tým v neodmyslitelnou součást koleje.

*

Aby funkcí nebylo málo, rozhodl se Justin poohlédnout po další, do třetice. Jde o funkci nejaktuálnější, stal se správcem obrazárny. Nebyla to však láska k umění, co jej přivedlo do těchto končin hradu. Oprašovat rámy je činnost velice lukrativní, proto se jí zhostil s pravým pracovním nadšením, v němž pokračuje dodnes. Při rozbalování obálky s výplatou.

*

A nyní k zlatému hřebu Justina. Byly to šachy, kouzelnická zábava nebystřejších hlav, co proslavilo talentovaného studenta po celé koleji. Pravda, cesta ke slávě byla trnitá. Již zkraje své cesty k úspěchu Justin zjistil, že pro titul mistra musí šachové patrie vyhrávat. S umně maskovanou hrůzou v očích se tedy chopil první figurky, tažené proti modrému soupeři. Ke svému nadšení v partii zvítězil. Projevil se jako hráč nanejvýš morálně vyspělý: aby na soupeře nepadla lítost z prohry, porazil jej ihned ještě jednou. Ovšem narozdíl od první hry až v desátém tahu.

Zde tedy vězí počátky úspěchu, byť jde jen o začátky v kruhu kolejním. Co bylo dříve, nám Mistr jistě velice rád později osvětlí. Výhrou nad jinou havraspárskou inteligentní myslí pojal Justin podezření, že patrně není úplně normální kouzelník. Ano, otázka, jaké že to oddělení psychiatrické léčebny pro čarodějnou veřejnost bude mít ono podezření za následek, také padla. Padla však udeřena silou poznání. Byl to on, talent, co bránilo modré duši v zařazení mezi normální čaroděje. Spanilá jízda po druhé mocnině osmi šachových polí vypukla naplno.

Nespokojen s nudnými výhrami nad ojedinělými soupeři, využil Justin příležitosti vypálit celé koleji rybník v jedné z největších kolejních soutěží. Prasinkářský sedmiboj se jednou z mnoha disciplín zastavil v herně U dobyté věže. Záměrně píši jednou z mnoha. Přesto že byl v celé soutěži dostatečný prostor pro úspěch, rozdíly soutěžících nebyly nikdy příliš výrazné. Než přišel Justin. Pro věčnou slávu zvolil disciplínu z nejtěžších, šachový turnaj. Nezvítězil v něm, přesnější je tvrzení, že bez ohledu na veškerou snahu soupeřů seskládal do úhledného balíčku maximální množství bodů, aby se mu v kapse lépe odnášely. Někde mezi skládáním se obtěžoval věnovat pozornost tomu, jak soupeři bezradně hryžou cimbuří vlastní vyřazené věže. On sám se nemusel zakousnout ani jedinkrát.

Vyvstává-li pro někoho ještě pořád otázka, nač tolik nadšení kvůli jedné výhře v turnaji, vězte, že v koleji plné talentu není ponechání soupeřů v čemkoli takto daleko za sebou ničím jednoduchým či snad běžným. Jde o úspěch vpravdě velkolepý. Justin jej navíc rok poté zopakoval, se stejně dech beroucím výsledkem a s příslibem nezanechat tohoto tradičního úspěchu pro všechny příští školní roky. Smělá budoucnost plná sebevědomí je podepřena výborným argumentem – Justin dosud prohrál v koleji pouze proti panu kolejnímu, ne však vlastní vinou. Pan kolejní vyhrává vždy a ve všem, má k tomuto účelu velmi ostré zuby.

*

Jistě nám již dávno vyvstala řada otázek. Jak na svou výjimečnost pohlíží sám Justin? Jaké byly vůbec první její náznaky? Jak, čím, s kým, a do jakého stavu oslavuje svá vítězství? Jak jej hra poznamenala v očích ostatních – rafinovaná otázka na ostatní modré. A co všechno prozradí navíc, nespoután tématem šachů? Vrhněme se na závěr do víru rozhovorů!

***

JW: Začneme jemně. V článku toho není moc o tvé povaze a podobně. Jak bys lidem popsal sám sebe? Samochválou nijak nešetři, sám nejlíp víš jak se uvést v dobrém světle.

JAS: *neúspěšně začne hledat své odpovědi do rozhovoru Týdne živlů* Noo, jsem hroznej, sprostej, kritickej, cynickej, úchylnej, bez respektu… Havraspársky řečeno upřímný a normální - no a ještě klidný!

*

JW: Myslím že kdo tě zná, nemůže než dát zapravdu. Jakou si myslíš, že máš vůbec nejlepší vlastnost a co tě v takovém omylu pořád drží?

JAS: Tak to bude asi ta upřímnost. Říkám, co si myslím, ale na respekt samozřejmě nezapomínám. No a my jsme všichni takoví upřímní a zatím jsme nejlepší, no ne? *směje se* A záložní vlastnost… že se mám rád… to se mi líbí, tak to bude asi dobrá vlastnost!

*

JW: Pravda. *opětuje smích úsměvem* Jedna vlastnost lepší než druhá. Takže začátek bychom měli, přejděme tedy k šachům. Proč zrovna ony? Není jednoduší Člověče nezlob se nebo pexeso? Jak jsi přišel právě na tuhle hru?

JAS: A nezahrajeme si přitom? Ať trochu zabijeme čas? No samozřejmě, že pexeso nebo člověče je jednodušší, proto hraju šachy, žejo. Občas jako malý jsem si zahrál se sestrou a nějak se mi dostaly do krve. Vážně si nemysli, že je hraju každý den, to jen tak když se někdo najde. No a on se ten někdo hledá dost špatně, jelikož šachy téměř nikdo neumí. Vymysli složitou hru a nikdo se ji nebude chtít naučit, staneš se Mistrem, to je moje rada!

*

JW: Ehm, zahrát si… myslím že jsem s tebou prohrál už čtyřikrát. *směje se* Ale rada zní skvěle. Jaká je tvoje nejoblíbenější figurka, čím si tě získala a co všechno k ní cítíš?

JAS: Náhodou když hraju s tebou, tak mívám i strach. *mrkne* Nemám oblíbenou jednu figurku, ale kombinaci. Dáma s jezdcem nebo dáma se střelcem, s tím si můžete hrát jak chcete (i když často sám nevím, co s nimi). A pokud bych měl tedy jmenovat figurku, bude to jezdec. Figurka, o níž překvapivě dost lidí ani neví, jak se pohybuje. A pokud ví, pak zapomínají, co jezdec dokáže. Podle mě dokáže nenápadně nadělat největší paseku. Bohužel i já ho často přehlížím a pak na to doplácím - např. jednou z mých proher. A co k ní cítím? To je jen mezi mnou a figurkou. Je to intimní. Dnes o půlnoci můžeme spolu někam do temný místnosti a tam ti to pošeptám!

*

JW: Teda, jsem poctěn. *pobaveně se chichotá* Odpověď je víc než zajímavá a nějakou temnou komůrku určitě najdem, jsem zvědavý. Ale teď dál, jak snášíš svůj výjimečný talent, výhružné sovy soupeřů, pomstychtivé nadávky poražených a těžké břemeno slávy, kterou sebou nese titul mistra šachu?

JAS: No, věř mi, že to je opravdu těžké. Už párkrát jsem tu tíhu skoro neunesl a předávkoval se. Pořád tě někdo sleduje, ukazuje si na tebe, projdeš kolem a slyšíš jen "...ten úchyl co se v noci mazlí s figurkama místo s ženskou...", vážně to není příjemný. Teď jsi narazil na moje citlivý téma, víš. *nenápadně zažene slzu a usměje se na figurku pěšáčka, kterou si přinesl s sebou* No, další problém je, že pak se mnou ani nikdo nechce hrát, protože se bojí, žejo. A ze všeho nejhorší je souboj, kdy každý očekává, že vyhraju, o to nervóznější jsem.. hrozné, hrozné, hrozné!

*

JW: Páni, promiň, já nerad. *taky rychle schová slzu lítosti z celého toho vyznání* Radši se zeptám na něco veselejšího, jo? Ještě je tady ta otázka oslav. Tak se přiznej, papír snese všechno. Jak oslavuješ vyhrané partie?

JAS: No, přiznám se, že někdy vítězství očekávám, ale často taky ne, potom si neodpustím proslulý Gottovský krátký proslov při předávání cen Slavíka. Myslím ho ale vážně! Většinou hrávám v Prasinkářském sedmiboji, takže poté jsem vždycky slavil se zbytkem koleje (kromě těch, které jsem porazil, žejo), ti jsou na mě pořád naštvaní a tak vůbec! Máslový ležák, pak ještě jeden, pak třeba máslový ležák, no a když mě to nebaví, tak poprosím Johna o něco silnějšího, přeci jen jsem modrý, a proto dostanu, co chci. A do jakého stavu? To si radši počkej na další souboje, protože to si pak taky nepamatuju. *rozesměje se*

*

JW: Zajímavé, myslím že otázku stavu jsi zodpověděl víc než jasně. *přidá se ke smíchu* Poslední šachová, kontrolní otázka, jestli sis všechno své umění nevymyslel. Kolik figurek obsahuje šachová partie?

JAS: 32, pokud mi počítací mozek ještě funguje. *nepřestává se smát* Ale přiznám se, že to číslo v hlavě zafixovaný nemám, přeci jen ke hře není tak důležitý.

*

JW: Správně sis tipnul. A máš pravdu, stejně se to pak mění, kdo by to počítal. Pověz nám taky něco o svých ostatních funkcích. Například prefektování. Čím sis získal náklonnost pana kolejního a jak se ti povedlo, aby na něj Imperio fungovalo tak dlouho?

JAS: Já malý student a Imperio? Ale jdi! Na to musíš taky chytře víš? Seznámíš se s elitou a pak to jde samo. Chce to i zápal do práce, ochotu, úsměv, snídaně do postele kolejnímu a primusce (není nad to mít výmluvu, proč jít do dívčí ložnice). S tím jsem také nabízel slečnám s odznakem, že bych jim umyl záda a tak... No, místo, aby to riskovaly, tak jedna z nich mi raději ten odznak dala!

*

JW: *urychleně si dělá poznámky* Aha, díky… teda chci říct, hezká odpověď. Byl jsi tedy prefekt, famfrpálový kapitán, správce obrazárny... takže, myslíš, že se Larrie, Evelina a John nějak připravují? Až je začneš sesazovat z funkcí které ti zbývají, bude pozdě.

JAS: Tak, John, to je ten jediný, co mě porazil v šachách. Myslím si tedy, že až odkráčí do důchodu, jeho post logicky zaujmu já, žejo, jako číslo 2. Larrie, ta půjde do důchodu s ním a já udělám takovou štědrou věc, že své místo přenechám někomu jinému (pod podmínkou, že se stanu primusem, že). No, na Evelinu musím něco ještě vymyslet. Ona je tak ňuňu, že je těžký ji zkřivit galeonový bazén.
A i když si toto přečtou, nijak se připravit nemohou, maximálně na ten důchod. *sluníčkově se usměje*

*

JW: No výborně, doufám, že víš, na koho si vzpomenout, až budeš to místo přenechávat. *nadšeně se usmívá* Ale ještě o tom popřemýšlej, dva ze tří nestačí. No, povinná kolejní otázka, kterou se zavděčíš. Možná maličko vážnější, ale určitě krásná - popsal bys svou zatím nejlepší vteřinu v Havraspáru?

JAS: Vážnější? A tahle předchozí otázka vážná nebyla? Hodně lidí by řeklo moment, kdy moudrý klobouk kolej vyhlásil, ale tady to bude něco jinýho. Nejspíš to asi bude moment, když mi slečna primuska řekla názor na mě, poté jsem si asi nejvíc uvědomil, že Havraspár je pro mě druhá rodina a když víš, že na tobě záleží lidem, na kterých záleží tobě, je to krásný. No a něco podobného bylo nedávné uznání zasedačky celým Havrem… takový zážitky se nezapomínají.

*

JW: Byla, smrtelně vážná, ale tahle je taková vzpomínková, dojemnější, přesně jako ta odpověď. Jo, uznání nás dostalo všechny, nedivím se že zmiňuješ zrovna to. *chápavě se usměje* Myslím, že jsme otázky nevyčerpali ani zdaleka, ale Corvinus není nafukovací. Proto poslední věc. Chtěl bys ještě cokoli říct svým budoucím soupeřům, čtenářům nebo zástupu obdivovatelů, který se s vydáním článku přiřítí?

JAS: Soupeřům jen to, že se těším a souboje ať očekávají do dvou měsíců od objednání, musím se psychicky připravit. Ke čtenářům asi jen to, že doufám, že mě nebudou vnímat jen jako blázna s figurkami, ale také jako člověka, kterého zajímají i třeba prsa havraspárských žen, žejo? No a obdivovatelům povím až pak něco soukromě.. ale spodní prádlo si prosím vás nechte.

*

JW: Výborně. Já bych jenom doplnil, že nejen Havraspárských žen, podle všeho. *neúspěšně skrývá smích* Pevně doufám že si obdivovatelé vezmou tvou prosbu k srdci. Děkuju za rozhovor, byl úžasný a vážně mě mrzí, že musel být tak krátký.

JAS: Ano, samozřejmě! Já taky děkuju a když se tak koukám na hodinky, už je po desáté večer, tma, tak můžem hledat nějaké to místo na to mé tajemství!

***

To tedy byl (a nejspíš pořád je) Justin, jeden ze základních střípků mozaiky současného Havraspáru. Celý článek patří jemu, konec bude patřit několika dalším střípkům. Kvůli přiměřené délce článku bylo osloveno jen několik málo modrých. Ostatní o svou povinnost odpovědět v komentářích taky, nepřijdou! Slibovaná otázka: K jaké šachové figurce bys přirovnal/a Justina a stručně proč zrovna k ní?

*

John Werewolf

To je těžké, nikdy jsem nikoho nepřirovnával k šachové figurce. U Justina se nedá asi vybrat jedna - někdy je přímočarý jako střelec, jindy zase dokáže překvapit - tak jak to v šachách často dělá kůň. Jindy mě překvapí svou univerzálností, to by byl zase spíš dáma. Rozhodně ale můžu říct, že to není pěšák. *usměje se*

*

Larrie Larstonová

V prvé řadě smekám před dokonalou otázkou, v druhé řadě pláču, protože u šachů znám akorát tak pohyb figurek a pocit epic failu, když vás někdo rozdrtí během směšně nízkého počtu kol. *směje se* Snad tedy Justina nijak neurazím. *uculí se*

Já vidím v Justinovi víc než jednu figurku. Kdybych to brala s vysokou nadsázkou, řeknu, že je král, protože on je takový náš havraspárský playboy, kterého se pořád snaží polapit a obklíčit slečny. *ušklíbne se* Ne, tak dobře. *směje se* Promiň, Justi.

Tak ale vážně. Já vidím Justina asi nejvíc jako černého střelce. Justin je pro mě takový černý kůň Havraspáru (já vím, tady v něm zase je špetka toho jezdce *kření se*). V Havraspáru působí po boku mě a Johna od chvíle, kdy jsme společně nastoupili v Zimě 2009 do vedení koleje, a zažil s námi možné i nemožné. Nikdy nezklamal, vždycky na něj byl spoleh a když jsme ho k něčemu přivolali na pomoc, zvrtlo se to v dobré. Z toho důvodu mluvím o černém střelci, protože Justin se vždy bude sveřepě pohybovat v bílých polích. Takže na něj mi asi sedí nejlépe. *usměje se* Myslím ale, že jakožto ve správném Mistru šachu v něm dřímá trocha každé šachové figurky. Konec konců - kdyby neměl špetku povahy každé z nich, nebyl by takový borec! *usměje se*

*

Lilien Emity Meissed

Justina bych přirovnala ke střelci. Stojí po boku krále a královny, na které nedá dopustit. Je to výtečný bojovník, který dokáže mnohé, tak jako střelec i on dokáže zarputile bojovat za něco, čemu věří. Je to věrný a šikovný bojovník, který ví, čeho chce dosáhnout. A tak jako na mě působí vesele, bojovně a hbitě střelec, tak na mě působí i Justin, ke kterému bych ještě navíc dodala vlastnost královny, a to laskavost a myslím, že i vlastnost pěšce, a to zranitelnost...

*

Evelina van Eyck

To je těžké, velice těžké. Justina bych dokázala přirovnat asi k gazilionu různých věcí, ale k šachovým figurkám? To přeci po mně nemůžeš chtít! Ale dobrá, dobrá. Zkusím to teoreticky. Justin by určitě patřil k 
černým figurkám, protože jeho mysl je stejně temná a zvrácená jako černá temnota. Pěšáky bych viděla jako běžné havraspárské, ten zbytek: král, královna, střelec, věž a jezdec by byli něco jako lidi ze zasedačky. Teď použiji vylučovací metodu. Král být nemůže, protože to je něco jako John, žejoviď. Ani královnou být nemůže, protože tou je všemocná a božská Larrie. Mohl by být (pa)kůň, ehm, teda jezdec, věž nebo střelec. Justin není přece žádné zvíře, takže to (pa)kůň (jezdec, nadávejte tomu jak chcete) být nemůže. Prý. Možná by mohl být střelec. A nebo taky věž. Teď bych použila nejoblíbenější rozhodovací metodu: Ententýky. Vyšla mi věž. Tak jo, proč ne. Přirovnala bych ho tedy k věži. Nejen proto, že věž budí klidným, nud... pohodářským dojmem, ale taky proto, že dělá přímé tahy. Takový je snad i Justin, Jde na věc "přímo", bez vytáček a oklik. Vždycky říká "přímo", co si myslí. Prostě věž, žejoviďte!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář