Adretea: lady mučitelka

Podivuhodné stvoření s ještě podivuhodnějším účesem. Ta se sadistickým a krutým humorem, který věčně mučí všechny havraspárské. Modré upovídané zjevení věčně zevlící v železné panně. Ta s tím vážně divným háremem. Ach ano, a ta, která vlastní nebezpečnou sbírku mučících nástrojů. Seznamte se - havraspárská Adretea Lyria.

Zhruba kolem čtvrté ráno obvykle panuje v havraspárské kolejní místnosti mysteriózní ticho. A jako každé ráno, někdy touto dobou se do toho ticha ozve hrozivý skřípot, který vydává železná panna opřená o zeď v tom nejtemnějším koutku kolejky, když se otevírá. Pokud budete touto dobou vzhůru, jako první si všimnete hlavy s divokými a prošedivělými vlasy, které vykouknou z panny. Ozve se strašlivé zívnutí jak řev nějakého zrůdného monstra. Je v pořádku, pokud se leknete - je to jen naše milá Adretea Lyria, která se zrovna probouzí do nového dne.

***

Adréta nás tu straší už od roku 2006 - patří mezi ty nejstarší havraspárské archeologické vykopávky. Zažila již mnohé - vždyť navštívila i samotný Azkaban, o kterém tvrdí, že je to blbá dovolenková destinace a my jí to budeme věřit. Adretea je unikátní archeologický kousek, který stojí za bližší prozkoumání. Uvidíme, co všechno nám na svých vlastních mučidlech prozradí.

***

» Představ se nám, pověz o sobě něco!

Ne, nic ti neřeknu! Představovat mě máš ty, nebudu dělat práci za tebe!

*

No dobrá, dobrá!

Ale mohlas mi tu práci tolik usnadnit, ženská!

Adretea se sice dříve nezúčastnila žádných větších vnitrokolejních soutěží ani nevyhrála žádnou cenu. Bylo jí mnohem pohodlnější lemřit a bavit (= děsit) ostatní havrany v kolejní místnosti. V tomto ohledu byla Adréta až hříšně aktivní. Taky to byla Adret, kdo v Létě 2011 objevil nejvíce klíčů do Sklepení a ano, byla to ona, kdo dal dohromady tým havraspárských, kteří úspěšně otevřeli dveře do mysteriózního Sklepení. Byla to ona, kdo stál u zrodu písmenkového puštíka, nyní maskota Havraspáru. Mimo toho spolu s Evelinou van Eyck vyhrály v tradiční kolejní soutěži Týden živlů. Když pečlivě prohrabete Knihovnu, objevíte v něm až tři knihy, jehož autorkou je samotná Adret - určitě se po nich podívejte, stojí za to si je přečíst. Když ještě existoval Spolek Kulturních názorů, byla jeho aktivní členkou.

Adretea sama o sobě tvrdí, že je „nepříjemná, cynická, hádává, kousavá, sadistická, krutá, odporná, sobecká, krvežiznivá, jedovatá a v neposlední řadě také pološílená“. Opak je pravdou - Adréta ve skutečnosti je neuvěřitelně milá a hodná havranka, až je to skoro pohoršující. Kde je ona, tam je živo - důkazem toho je havraspárská kolejka. Kolem ní se točí všechny ty neskutečné, pochybné a pohoršující půlnoční debaty, které trvají až do brzkých ranních hodin. A ještě na ni napráskám to, že to byla ona, kdo přitáhl do kolejky nyní již známé havraspárské prsníky. K smrti ráda napichuje všechno možné na svůj rožeň, který snad nikdy neodkládá. Tělem i duší je tou pravou havrankou, jelikož klidně navštíví pánské toalety jen proto, že jsou modré. Je zjevně velice pyšná na pysky svého psa, protože ty pysky naleznete velmi často v jejích soutěžních příspěvcích. Ze záhadných důvodů je posedlá malinami. Rowena ví proč.

Doufám, že jsi spokojená, Adreteo!

*

*

» Pochlubíš se svými nejoblíbenějšími mučícími nástroji?! Dělej! - švih! -

Tak samozřejmě jako první musím představit svůj slavný rožeň. Je velký jako já a i přes mou pečlivou péči je mírně zrezlý v místech s dekorativními rytinami, kde ulpěla krev či grilovací omáčka. Ne že by se ke krvi někdy přiblížil! Používám ho zásadně jako míchátko na nápoje a zděšené prváky jsem s ním nikdy neobtěžovala. A jestli nějací tvrdí opak, tak si prachsprostě vymýšlejí a ty hluboké přesně ohraničené rány si způsobili sami! Brky... nebo košťaty nebo tak! Ehm... ehm... Jako další bych ze své sbírky vypíchla železnou pannu, pro kterou se před nedávnem našlo místo u nás v kolejce. Je neuvěřitelně pohodlná, protože je zřejmě konstruovaná na vzrostlého muže, takže jedna malá holka se tam vejde i s průměrně tlustým výtiskem Corvina! Bohužel vzhledem k tomuto detailu se nikdy nehodila k prošpikování... tedy... k tomu, abych ji ukazovala prvákům. Znáte to... aby se děti nevyděsily... No a nesmím zapomenout na svou malinkou palečnici, kterou jsem celou svou sbírku odstartovala. Našla jsem ji v kobce v Azkabanu a odnesla ji domů, protože Azkaban je temné místo a tahle palečnička vypadala v tom porovnání strašně roztomile. Rozdrcené kousky nehtů, které na ní ulpěly, byly jako maličká očíčka! Občas ji s sebou nosím na důležité testy pro štěstí, kde se často stane, že zpocenou rukou rozetřu trochu krve a hnusu z palečnice na pergamen... ale vyčistit ji nemůžu! To by potom přece štěstí nenosila!

***

Její legendární rožeň:

***

» Tak tys byla v Azkabanu... Máš nějaké post-traumatické zážitky z pobytu v něm? Mluv, nebo tě polechtám rožní!

To tedy mám! První je vzpomínka na Isu v plnovousu. To je tak děsivý a nervy drásající obraz, který už ze záhybů svého mozku nedostanu, ani kdybych ho drhla kartáčem. Ještě teď se v noci budím celá zbrocená potem a před očima vidím tu strašlivou divokou vousatou tvář! A ještě mi v mé šílenstvím pokřivené mysli uvízla jedna vzpomínka... dieta v Azkabanu nezahrnuje maliny. No vážně ne! Za celou tu dobu nebyl k jídlu ani jeden malinový košíček, čokoládový dortík s malinami nebo alespoň horké maliny se zmrzlinou. Buď je Azkaban opravdu tak příšerné místo, nebo třeba mají jen hloupého výživáře. Kdo ví!

*

» Jaký je tvůj vztah k dinosaurům, našlas v nich smysl existence, nebo proč je vlastně tolik zbožňuješ?! Povídej! - prásk! - Jací jsou tví oblíbení dinosauři? - prásk! - Vyměním ti polštář za nepohodlného plyšového dinosaura, tak si odpověď pořádně rozmysli!

Tuhle otázku nechápu... Jak se někdo může ptát na tak jasnou věc? Vidělas někdy dinosauří bříško? Dinosauří bříška jsou přesně tři a půlkrát roztomilejší než puštíci! Jsou tak děsně roztomilý, že se jedná o jediného tvora na zemi, kterého jsem nikdy nejedla! Tedy vlastně... lidi taky ne, to by byl zločin, že jo? Toho já bych se nikdy ne to... nedopustila, fakt ne! A mí oblíbení dinosauři? Ti teplokrevní, samozřejmě, co je to za otázku! A ještě ti fialoví. Fialová je fajn.

*

» Fialová je fajn? No když myslíš. Proč vlastně preferuješ železnou pannu před nadýchanou postelí? Pověz mi to, nebo skončíš pohřbená pod hromadou nadýchané peřiny! - dloub, dloub -

Moje postel není nadýchaná, každý, kdo si nedává oči před spaním do sklenice s lákem ví, že moje postel je propálenou, omaštěnou, ohryzanou a dokonce i ožužlanou (!) k nepoznaní změněnou smutnou hromádkou peří a dřeva, která se svoje závěsy snaží udržet ve visícím stavu spíš jen ze smyslu pro povinnost. Jinak by se dávno zhroutila a rozpadla v prach, čímž by došlo k odhalení mojí magické skrýše na mučící nástroje!! Á jestli se to stane, začnu je cpát pod postele všech okolo, takže bych doporučovala našlapovat v okolí postele jemně a s ohledem. Navíc panna má spoustu bezva výhod! V zimě se rozpaluje od žáru z krbu a hřeje, v zimě pohlcuje chlad kamenných zdí a je v ní příjemné klima. Navíc všechny ty bodce jsou náramně skvělé věšáčky na papíry s poznámkami, pergameny s úkoly a fotky příštích obět... tedy fotky kamarádů, samozřejmě.

***

» Já bych znala pár nevýhod železné panny. Ale je tu něco, co mě zajímá ještě víc! - prásk! - Tvůj účes! Pověz mi něco o jeho úžasnosti, nebo přijdeš o celé háro!

Můj účes je neoddělitelnou součástí mé vizáže. Už jsem experimentovala i s jinými styly a střihy, ale vždy se mi to vymstilo způsoby tak temnými a děsivými, že to zde ani nemůžu vyjevit. V tomhle případě si prostě účes vybral nositele a nelíbí se mu, když mu nositel zahýbá s jinými. Když jsem hodná, česám ho, pěstím a zastřihávám, odmění se mi nějakou tou nápovědou při testu či nezávaznou konverzací pro zkrácení času pří čekání na oběd. Samozřejmě nemusím připomínat, že v něm vypadám naprosto neuvěřitelně báječně/děsivě/sexy (zvolte dle potřeby, nehodící se škrtněte). Již jsem zaznamenala na hradě pár pokusu o napodobování mého vzhledu, ale nikdy to nemělo dlouhého trvání, pro některé lidi je tenhle účes prostě příliš úžasnácký.

***

» S tímhle nemůžu souhlasit! - švih, plesk - Ale jdeme dál. Jaké jiné zájmy máš kromě sbírání mučících nástrojů a napichování pochybných věcí na rožeň?! Prozraď mi to, tak mluv!

Jsem aktivní členkou spolku fanoušků Vogonské poezie, miluju mrtvé ovce a mám rozsáhlou sbírku ledových pohledů a otrávených grimas. *vytáhne jeden ze svých nejlepších ledových pohledů a obdaří s nám Evelínu*

***

» Eeew! - zavře pevně oči a odvrátí hlavu stranou - Tohle bylo zákeřné, Lýrio! Za tohle tě ztrestám! - prásk! - Donutím tě sníst rovnou dvě čokokostky na jedno posezení! Ale než se do toho pustíme, řekni mi, líbí se ti víc současný Havraspár, nebo ten za tvých starých dinosauřích dob?!

Havraspár jako kolej je stále stejný jako na začátku. Motto je stejné, kolejka je stejná, jen má postel je o něco rozvrzanější a ožužlanější. Někteří lidé odcházejí, noví přicházejí, někteří se vracejí (ehm... ehm ehm...), aféry se řeší a zapomínají. Pár lidí z dřívějších dob mi tu chybí, ale jinak se v modrém hábitu cítím stejně jako před lety.

***

» Chceš ještě něco říct na svou obhajobu či nějaká poslední slova, než tě umučím?!

Ó fretná chrochtobuznosti!

Tvé mikturace jsou mi

Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele!

*odkašle si po podařené recitaci a ukloní se*

***

A já můžu už jen dodat toto:

Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy

A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty

nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem,

tak bacha na to!

 

Přeberte si to jak chcete. Adréta ví.

***

Pro zajímavost: Věřili byste, jak může tak krutá a sadistická osoba namalovat něco tak sladkého a roztomilého?

***

Říkáte si, co bude dělat někdo jako je Adretea za takových deset let? Poptala jsem se několika havraspárských a strčila jim do pařátků křišťálovou kouli. U této příležitosti jsem z nich vydolovala i jejich názor na Adrétku.

*

Linn Rose Lairová: „Adretea Lyria po deseti letech? Řekla bych, že bude ještě stále v rozšiřovacím studiu, protože ji baví mučit nováčky. Mít se bude samozřejmě dobře. Být navždy modrý je přece sen každého. Adrétu mám taky ráda, je vtipná a pomáhá mi starat se o Ementálka.“

 

Lilien Emity Meissed: „*popadne jednu kouli, kdo ví odkud a neohrabaně si ji postaví před sebe* Povídáš, že mám věštit? No teda, to jsem ještě nebrala! Ale jak myslíš, zkusím do té ztrápené koule pohlédnout, třeba mi ta kulatá sklenička bez otvoru něco ukáže! *všemožnými způsoby kouká do koule, natáčí jí všemi směry, dělá stojky…* Ehm, je to asi rozbitý! *položí kouli na sůl, nechá ruce na ní a zamyslí se, když v tom se jí zamlží pohled…*

Dívka se šedými vlasy sedí v obklopení nějakého harampádí. Ne! To není harampádí, je to velká sbírka různých mučicích nástrojů! Adretea sedí na jakémsi trůnu a vystupuje jako královna. Předstupuje před ní stráž s jakýmsi mužem v poutech. Adretea si vězně porozhlédne, ušklíbne se a prohodí: "Já tě varovala! Do panny s ním!"... *Poté se obraz změnil* Adretea sedí u velkého stolu s několika dalšími lidmi a náramně se baví. Vypadá to, že má mnoho přátel a má se skvěle! Vedle ní leží miniaturní oštěp, který se nejspíše dobře přenáší a uplatní se i na přátelských oslavách…

*Obraz se rozplynul* No tedy… já osobně vidím Adret jako velkou dámu a znalkyni mučících pomůcce, přeci jen už nyní je jednou z největších sběratelů! A jako, já se jí bojím!!! *směje se*

O Adret bych řekla, že je člověk s velkým smyslem pro humor. Když si vzpomenu, jak přitáhla rožeň do Velké síně a chtěla si opékat buřty na plameni, který šlehal z poháru tří kouzelníků, tak se musím smát! Ale bohužel jí ho zabavili! Ale musím říci, že když se s těmi svými zbraněmi někdy prohání po kolejce, radši lezu na závěs! *směje se*“

 

Katelyn Auster: „No Adréta se bude mít nepochybně krásně! Po deseti letech jí totiž začnou otravovat mudlové kvůli její sbírce mučících nástrojů, a tak jí dojde, že na nich vlastně ani nic moc pěkného není. Proto je až na svou pannu všechny prodá a vydělá si tolik peněz, že si za ně pořídí hrůzostrašný domeček v Godrikově dole a bude jen od rána do večera spokojeně poslouchat jekot na půdě a usrkávat ten nejdražší a nejkvalitnější máslový ležák.

Jelikož Adrétu znám právě z naší věčně žijící kolejní místnosti, přijde mi právě jako její neoddělitelná součást. Spolu s dalšími tvoří její nezaměnitelnou atmosféru, zejména svým osobitým humorem. Je totiž opravdu veselá a zábavná a nejspíš s ní nikdy není nuda. Taky je přátelská, i když to tak s jejími mučícími nástroji zrovna nevypadá. Vlastně nakonec i věřím, že je někde hluboko uvnitř i mirumilovná, hodná a snad i trochu stydlivá, když se stále zavírá do mučící panny. *zasměje se*“

 

Galton De Nitris: „*vytahuje svou omatlanou křišťálovou kouli* Vidím sbírku kostí, takových malých co se dají vydloubat z ramene. Prokrista, ona si z nich dělá prstýnky! Je tam hromada prstenů a jsou na nich připevněny kůstky, miniaturní gilotýnky a na jedna s docela roztomilou železnou pannou by se dala použít i na trýznění much. Uprostřed toho všeho trůní Adretea s překvapivě milým úsměvem, skoro by člověk řekl, že s tím nemůže mít nic společného.“

 

Evelina van Eyck: „Adréta? Hm, hm, hm! Vidím ji v bílém plášti, v takovém, kteří nosí jen lékouzelníci. Ta bude za deset let dělat... leda tak v márnici... ano, vidím to na tu márnici! Páni, možná bude za deset let zombifikovat mrtvoly nebo něco podobně nechutného. Vypadá to, že ji potká velmi zářivá budoucnost. Kromě toho si totiž otevře vlastní galerii, ve které bude vystavovat celou svou monstrózní sbírku mučících nástrojů, oh wow. Všichni jí budou pokládat za šílenkyni, ale nikdo nebude mít dost odvahy, aby jí to řekl do očí... protože bude neustále s sebou tahat tu svoji rožeň, žejoviďte. Za deset let se Adréta jen tak neztratí. Na to je moc výrazná osobnost.

Musí uznat, že tuhle ženskou mám moc ráda i přesto, že si mě nejspíš plete se svou vlastní mladší sestrou, jelikož na mě neustále šišlá, eeew. S Adrétou se nedá nudit - je to prakticky nemožné. Je dost šílená na to, aby mě zatáhla na pánské záchodky. I když se s ní neznáte, po několika větách prohozených s ní budete mít dojem, že se z ní znáte už celá léta, což je naprosto megagalaktické. Ona je neuvěřitelně ukecaná a k mému překvapení i hrozně bezbranná a bojácná! Stačí jí zamávat před očima srolovanými novinami a už se složí do mrožího obranného postoje - to je jedním z důvodů, proč jí mám tak ráda, je že se dá takhle snadno zpacifikovat. Dalším z mnoha důvodů je to, že je neuvěřitelně úchylná. Vážně! Tahle ženská, dokáže vymýšlet neskutečné historky, žéano? :P :D

P. S.: Ve skutečnosti má mnohem úžasnější vlasy.“

 

Nicolette Marique Leroy: „Za deset let si Adréta otevře své vlastní muzeum, kde bude předvádět svou sbírku mučících nástrojů. Mezi nejvíce vyhledávané předměty bude patřit její velká sbírka železných panen, z toho jedna, která pro ni má největší cenu. Ta, do které se jako studentka Hogwarts zavírala v modré kolejce. V jejím muzeu by bylo k zhlédnutí mnoho dalších zajímavých exemplářů. Můžeme mluvit o štěstí, že některé z nich nevytáhla v modré kolejce a nezkoušela je na havranech. Její sbírka, se kterou se proslavila po celém světě, jak mudlovském tak i mezi kouzelníky, jí vynesla obrovské množství peněz až do konce života, takže byla už během chvíle, co nástroje předváděla, za vodou.

Adréta, havraspárská duše, která obývá kolejku spolu se svou sbírkou mučících nástrojů a nejznámější železnou pannou. No, na první pohled byste řekli, že ten, kdo vlastní sbírku něčeho takového, tak asi nebude moc věrohodný. Spíše byste si mysleli, že se jedná o nějakého mučitele, který má v plánu mučit celý hrad. (Promiň Adréto. *směje se*) No, ale opak je pravdou. Řekla bych, že Adréta i přes svou sbírku by nikomu neublížila. Ehm, určitě ne úmyslně. *zasměje se* Adréta je milá, kamarádská, vtipná… Osoba, která svou úchylkou zapadá neodmyslitelně do Havraspáru.“

 

Justin Angel Sane: „*Pohladí kouli a v ní se objeví žena s dlouhými propletenými vlasy, za které ji tahá napůl šílený jednozubý děda. Ano, Adretea pracuje u svatého Munga jako ošetřovatelka a doktorka. Její láska k pomoci druhým se ukázala v plném světle. Již nyní studuje bylinky, různé léčitelské metody a dokonce i její účes vypadá tak, jako by byl přírodně vyrobený.

Co se týče jejího osobního života, žije spokojeně se svým manželem a dvěma dětmi. Děti jsou trochu rozmazlované díky Adrétině potřebě se o všechny pořádně starat. Doufejme, že u toho nezůstane!

A hele, máme nového pacienta! Adretea se zahledí ke vchodu do pokoje, kam vchází postarší dědeček, lehce neoholený, nejen na obličeji, ale i ramenou a na nohou....a v tento moment se obraz v kouli raději zamlžil*

A jinak Adréta dneska? Už i tu jsem měl tu možnost potkat. Co jinýho říct, než že je pravá havraspárská. Skvěle se s ní povídá, i když ji neznáte... stejně máte pocit jako že už to je pár let, co ji vídáte. No ale prostě... nebýt Adréty, tak neznáme žádný prsník a modrý dinosaury!“

***

Adretea se stala neodmyslitelnou součástí Havraspáru - na tom jsme se všichni shodli. Je těžké nemít rád někoho, kdo vás denně rozesmívá svými nesmrtelnými (zabijáckými!) hláškami. Zjevně proto se všichni rádi a dobrovolně necháváme od ní mučit. Jestli vás zajímá nějaký drb, určitě se obraťte na Adret - její verze příběhů jsou vždycky mnohem kořeněnejší a delikátnější. Naservírovat vám tak ujeté historky v jejím podání je něco, co musíme určitě ještě zažít, než se necháte umučit na Adrétiných mučidlech.

Havraspársky potřeštěnou Adreteu se hodí mít za kamarádku - je to záruka na to, že se nikdy, nikdy nebudete nudit a to, že s ní zažijete nějakou šílenost, je samozřejmostí. Je těžké si představit Havraspár bez ní - vždyť je to ona, kdo mu dává pravidelné umělé dýchání, je to ona, kdo štědře přispívá k modré image Havru svým charakterem, kdo masíruje srdce kolejní atmosféry. Adretea je Někdo s velkým N a Havraspár je pyšný na to, že ji může zařadit do svého Havraspárského inventáře.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář