Materiální modrá chlouba

Ač historické zdroje uvádí datum Roweniny smrti, v Havraspáru Rowena nikdy nezemřela. Její život tepe každu součástí kolejního dějství a promítá se do životů, které vedou současní havraspárští. Metaforou na Rowenin život se stávají i kolejní dary Havraspáru.

Rowenino vcelku spokojené dětství v aristokratském hradu rodiny Havraspárských se pozitivně promítlo do rozvoje jejích zálib, kterým mohla věnovat mnoho času. K jediným střetům docházelo občas v konfrontaci s poněkud úzkoprsými rodiči, kteří zcela nechápali Roweninu vzletnost, přemýšlivost a bezmeznou kreativitu a nejraději by byli svou dceru co nejdříve zasvětili věcem "vážného charakteru", jako byly státní záležitosti a politické strasti kouzelnického světa. S postupem času se však naučili zájmy své dcery, jež věčně pobývala v zajetí múz, respektovat.

Pochopili její lásku k havranům, a ač byl erbovním tvorem jejich rodiny orel, dvorním ptákem se stal právě havran pro své lesklé, uhlovité opeření, pro svou inteligenci, bystrost a rozvahu. I bylo to k Roweniným sedmým narozeninám, kdy jí matka kouzlem vytvořila čarovné havraní bačkůrky, které zahřejí na těle i v modrém srdci a havraspárskému dítku zaručí neutuchající lásku k milovanému rodinnému příteli.

*

O sedm let později byla Rowena vyslána na studia ke vzdálenému příteli své rodiny a rodné sídlo Havraspáru tak měla na dlouhou dobu opustit. I vyřezal jí otec na rozloučenou další havraspárský artefakt - tentokrát kolečkového havrana pro připomenutí, že i v tom nejmoudřejším a nejvzdělanějším člověku musí dřímat hravost a dítě, pokud má dosáhnout velkých věcí.

Kolečkový havran se stal Roweniným věrným průvodcem po celý její život, doprovázel ji na všech cestách a stál u zrodu těch nejbrilantnějších z jejích nápadů. Byl zdrojem neutuchající inspirace a byl to on, kdo udržoval uhlíky Rowenina dětství žhavé po celý její život. Díky tomu měla Rowenina tvorba vždy jakousi jiskru, jakýsi lesk, který dodal jejím dílům auru působivosti, auru magie, která uchvátila každého, kdo je spatřil. Neb v každém z nás ona nezaměnitelná hravost a vzpomínky z dětství dřímají a Rowena je svou tvorbou probouzela, navracela lidi do jednoho z jejich nejkreativnějšího životních období.

*

Po ukončení sedmiletého studia u Mistra čárů se Rowena rozhodla vydat na cesty a studovat do hloubky druhy magie, jenž ji obzvláště zaujaly, a mentalitu jejich domorodých čarodějů, aby dokonale pochopila magickou podstatu daného čarodějného odvětví. Její Mistr, tak hrdý na svou žačku, která jej během studií daleko předčila ve svých schopnostech, věnoval dívce magický plášť nevídaných kvalit.

Šlo o oděv ušitý z nitek pocházejících z toho nejjemnějšího havraního peří. Plášť, jenž byl vytkán drtí safíru, ušlechtilého drahokamu, který již po několik staletí putoval v rodině havraspárských z generace na generaci. Plášť, do nějž investovali své magické síly nejen čarodějové různých magií a koutů světa, ale také elfové.

Šlo o plášť do říše Fantazie, kam se lze dostat jen velice omezeným množstvím cest. A tak se Fantazie stala jedním z míst, které Rowena během svých cest nejednou navštívila, kde se napila blahodárné vody ze studánky lesních múz a kde se ještě posílila její kreativita a nápaditost. I po ukončení svého cestování a pozdějším usazení na bradavickém hradě si Rowena plášť často oblékala, aby navštívila místo jí drahé a pobyla v oáze syrové imaginace a tvořivosti.

*

Sedm dlouhých let Rowena cestovala, pobývala s národy klasických i těch výstřednějších čarodějů, prohlubovala své znalosti, schopnosti a magické nadání. Stala se tak zcestovalou a vzdělanou, že cítila potřebu své vědomosti předat dále. Díky vypilování své gramotnosti v umění magické architektury a tvorby předmětů s čarovnými vlastnostmi tak nakreslila vzor klobouku, který by ladil k jejímu fantazijnímu plášti a soustředil by vědomosti a vlastnosti, které se jí podařilo za ta léta nasbírat. Jeden takový klobouk vytvořila a vzor, dle nějž byla pokrývka hlavy ušita, pečlivě skryla pro potřeby svých budoucích následovníků.

I vznikl tak klobouk dodávající šarm a půvab hodný havraspárského potomstva, ale taktéž soustřeďující vlastnosti důvtipu, rozvahy a předpoklady k zisku pradávné moudrosti.

*

Později, když už byl založen bradavický hrad a Rowenina sláva i kolej vzkvétaly, pracovala naše zakladatelka na rozšíření prastaré rodinné magie, na práci se safíry. Zkoumala jejich čarodějnou podstatu, pracovala s nimi bez hůlky, jen čirou magií proudící ze své mysli. Scházela se se starými rodinnými přáteli a příbuznými, kde na své pýše pracovali společně. A tak bylo založeno společenství safírových mágů, jediných čarodějů, kterým se podařilo docílit vykřesání té nejsyrovější, zemské magie z jádra safírových drahokamů.

Na počest dosažení tohoto pomyslného čarodějného vrcholu ušila Rowena kabátec hodný příslušníků svého safírového řádu, příslušníků Havraspáru. Dala tak za vznik artefaktu, jenž udržel předávání schopností safírové magie v havraspárské rodině po několik generací až do dnešní doby.

*

A konečně, když se již schylovalo ke koncům Roweniných dnů, přestala madame z Havraspáru vynalézat nové magické cesty a oddala se vyšším sférám hluboké představivosti, imaginace a zasněnosti. Neveselé životní události, které jí zkřížily cestu, toto fantaskní prodlívání jen umocnily, a tak se Rowena rozhodla stvořit artefakt z nejmocnějších, který by její strasti vyléčil.

Dlouhé dny a noci pracovala na receptuře pro lapač snů, jenž by byl stvořen ze střípků tužeb svého majitele, jenž by mu poskytl portál do světa snového naplnění a vrátil jej zpět do reality spokojenějšího a úplnějšího. Začarovala lapač tak, aby jeho recepturu byl schopen odhalit pouze člověk smýšlející s ryzí havraspárskou grácií. Každý takový člověk pak v lapači nalezl něco jiného a lapač snů se stal ztělesněním havraspárského tajemna.

*

*

A tak Havraspár k Vánocům roku 2006 obdržel překrásné havraní bačkůrky, právě takové, jako měla Rowena. O rok později, k Fleutýnce 2007, byli modří obdařeni kolečkovým havranem, který je doprovází na životní cestě. V roce 2008 získali havraspárští za svou studijní píli k Vánocům safírový plášť, který o rok později, o Fleutýnce 2009, doplnili safírovým kloboukem. Vánoce 2010 pak přinesly nádherný kabátec safírových mágů a modrá kolej byla opět prosycena vznešeným uměním safírové magie. A konečně, po celý školní rok Léto 2011 procházeli modří svým portálem snů, nalezli prastarou Roweninu recepturu a na jeho konci úspěšně složili lapač snů, který se nyní skví v jejich pokojích.

Zde tedy prozatím pouť končí. Rowena za svá léta ještě vytvořila a získala mnoho dalších předmětů, avšak co bychom to byli za moudrou kolej, kdybychom prozradili veškeré mystérie života Roweny z Havraspáru. Až přijde ten pravý čas, rouška tajemství se poodhalí sama.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář