Ceny pro ty nejzdatnější

Ano, řeč bude o unikátních kolejních cenách Havraspáru, jenž lze získat jen význačnou pílí, konkrétním úkonem či zkrátka bytím tím nejlepším v daném oboru. Ovšem ke každému z těchto předmětů se váže jeho vlastní příběh. A artefakty nyní začaly vyprávět...

Čas od času mě kroky mé pravidelné obchůzky zavedou do kolejního kumbálu, kde je potřeba přeleštit tu jeden z diadémů, tu odznaky Roweny, oprášit měšce, proletět havránky, načechrat brky či načesat škrabošky.

Kumbál je prostorný sál s vysokými arkádovými okny, jimiž do místnosti proniká spousta denního světla, ve kterých se záplava modré slávy jen leskne. Ráda si tam občas sednu a v tu chvíli prostě existuji, jsem. Nasávám do sebe tu atmosféru, vychutnávám ten klid. Když totiž člověk setrvá takto delší dobu, pokojné ticho začne protínat kradmý šepot. Je to šepot dávných hlasů vycházejících z jednotlivých magických artefaktů. Jsou to jednotlivé příběhy lidí, událostí a časů, ve kterých byly tyto předměty zrozeny. Jednotlivé teskné hlasy linoucí se z majestátních artefaktů, jenž mají obrovské schopnosti.

Čím déle je člověk poslouchá, tím jasněji rozeznává samostatná slova a posléze rozpoznává i mladé hlasy těch, kteří se dnes odívají ve fialové roucho. Zbývá pak už jen jediné. Vstát, chopit se předmětu, jehož příběh si chcete vyslechnout, a jednoduše se zaposlouchat. Zbytek už se postará sám o sebe.

***

Píše se prosinec 2007 a havraspárskou společenskou místností se rozléhají vzrušené výkřiky a rozčilené hlasy. Byla nalezena. Pradávná truhla s replikami Rowenina diadému. V každém z diadémů je zataven ulomený střep originálního diadému Roweny z Havraspáru, a každý z diadémů tak disponuje střípkem věčné moudrosti a briskního myšlení, které diadém Roweně poskytoval.

Zajímavostí je, že pokud by se byť jediný z diadémů, které byly znovu nalezeny, nedejmerline ztratil, zhroutí se celá magická síť, která je kolem diadémů rozprostřena díky jejich spojitosti s originálním diadémem Roweny. Dává to smysl - kdyby se z Rowenina diadému odlomil kousek střepu a zmizel v nenávratnu, nebude moc diadému kompletní a jeho magická síla nebude naplněna.

Vzácné, čarovnou silou propojené diadémy se tak dostaly zpět tam, odkud vzešly, totiž do havraspárských rukou. Stalo se tak 17.12. 2007. Dnes jsou každoročně udělovány jako díky největšímu havraspárskému bodoSnaživci roku.

*

V havraspárské zasedačce sedí v tureckém sedu dívka, hrbí se nad pergamenem a vyplazuje u toho soustředěně jazyk. "Ták," spokojeně se zakření na hotové dílo. Ten úsměv a jiskra v oku jsou nezaměnitelné. Malá Monny von Schatz. Nadšeně zatleská rukama, vyskočí na nohy a spěchá do kanceláří Příčné ulice.

"Sire, sire, sire!" přiletí jako velká voda do pracovny profesora Johna Werewolfa, hlavního správce módní tepny hradu. "Tady máte tu předlohu," poťouchle se usměje a než se profesor zmůže na reakci, Monny poděkuje a běží zpátky. Kde jen jsou ty časy...

"Napíšeš mi seznam? Úplně všechno, co jsi udělala?" nakloní Monny hlavu na stranu a laškovně se podívá na maličkou studentku naproti sobě. "Všechno?" vykulí prtě oči. "Všechno," přimhouří oči Monny. "A proč mi neřekneš, co chystáte? bibi mi to taky nechtěla říct!" plačtivě odpovídá mrně. "Však se to dozvíš, až přijde čas," zamrká na ni Monny a chlácholivě do ní drcne. "Tak dobře," odvětí prcek, namočí si ocucaný brk do inkoustu a začne odevzdaně psát.

Následující den se objeví obrovská tlačenice u vývěsní listiny Havraspáru. Vedle ní stojí s otevřenými ústy mrňavá studentka z předcházejícího večera a nevěřícně v rukou třímá modrý odznak Roweny z Havraspáru, na kterém je vyobrazena legendární Nessie. "První oceněnou se stává Larrie Larstonová," hlásá obrovský pergamen na nástěnce.

Na počest všech, kteří plní Rowenino dílo, angažují se svým umem a pílí ve prospěch kolejních věcí a oddávají se koleji celým svým hogwartským srdcem, byl 6.5. 2008 zaveden odznak Roweny z Havraspáru.

*

Je horké červencové léto 2008, čas srazů. Ve voňavé kouřové mlze se ztrácí zvuk poklidně bublající vodní dýmky. Když se mlha rozvíří, objeví se tvář spokojeného Johna Werewolfa a posléze dalších havraspársky oděných.

"A jak by sis to tedy představovala?" otáže se nyní již sir kolejní étericky vyhlížející dívky naproti sobě. "Zlatý, stříbrný a bronzový u nohou, tři nejštědřejší, udíleny každý měsíc," zamyšleně praví děvče se vzhledem múzy. Emma Lay Sparková, tehdejší strážkyně havraspárské pokladnice.

John se podívá na dívku po svém boku. Ta s úsměvem přemýšlivě kýve a zamrká na Emmu. Jde poznat, že Larrie od posledního vzpomínání trochu povyrostla, na hrudi už jí září zlatý odznak. Sir kolejní spokojeně mlaskne. "Skvělá práce," chválí křehkou Emmu dívka sedící vedle ní. Má podezřele bystrý pohled a na hrudi stříbrnou placku. Janel Weil!

"Tedy dohodnuto. Příští měsíc začneme," usmívá se sir Werewolf a opět mizí v kouřové mlze.

*

Za okny zuří sněhová bouře a svíce v kolejní místnosti pozvolna pohasínají. Prosinec 2008.

"Nevím, jestli je to dobrý nápad," svraští John obočí. "My ale nemůžeme za to, že byl Salazar pomstychtivý blb a potřeboval je zaklít!" reaguje rozhořčeně Larrie a láskyplně hladí peří na maškarní škrabošce. "To je taky fakt," usoudí John. "A co že se to stalo?" zvědavě se k nim nakloní Katherine Angel a blýskne přitom stříbrným P na své hrudi.

"Salazar měl v dávných dobách spory s více než jedním zakladatelem," začne vyprávět John. "Rowena získala dědictvím safírovou škrabošku, kterou ráda nosila, když spěchala pod pláštěm noci na jednu ze svých nočních toulek," pokračuje John a než se nadechne, skočí mu do řeči Larrie.

"Jednoho dne ale došlo mezi Salazarem a Rowenou ke střetu, když ji Zmijozel žádal, aby ho podpořila v odvrácení od Godrika. Rowena odmítla a Salazar se rozhodl se jí za její zradu vůči němu pomstít," horlivě vysvětluje studentka a hořce se kousne do rtu.

"Tak tak," přikyvuje John. "Snesl proto na Roweninu škrabošku strašlivou kletbu věstící, že jednoho dne přijde jeho dědic, jenž masku znesvětí a poskvrní ji svou černou magií," vysvětluje John.

"Salazar se rozčílil, strhl z Roweniny škrabošky safírové peří a prohlásil, že jednoho dne ji budou nosit ti, kteří si budou říkat stoupenci Pána zla. Maska Smrtijedů je jen oškubaná havraspárská," posteskne si Larrie.

"Návod na znovuzrození škrabošky byl však nedávno obnoven. Tohle," ukáže Larrie na artefakt ve svých rukou, "je ona," vítězoslavně ji pozvedne.

"Niam si dala záležet," prohlásí hrdě John. Pak se ale zamračí. "Nevíme, nakolik je riskantní pokusit se znovu nastolit její bývalou slávu, zbavit ji té smrtijedské nálepky."

"Salazar holt uměl," povzdechne si Larrie.

"My jsme ale havraspárští. Ta škraboška nám patří a ve spojení s naší magickou mocí nebude mít žádné problémy získat si svou původní slávu," usmívá se ohromená Katherine. "Jen je třeba ji navrátit ve velkém stylu."

Larrie s Johnem se na sebe podívají a spiklenecky zamrkají. Velký styl by neměl být problém. Co takhle gigantický sedmikolový soutěžní turnaj, v němž by škraboška byla hlavní odměnou pro prvních sedm havraspárských? A tak se zrodil KVOK.

*

Sedm zasedačkových modrých sedí v kroužku kolem trochu nejistě vyhlížející dívky se zlatým odznakem. Janel Weil povýšila - prosinec 2009.

"No a nebo mě napadla taková prkotina," rozesměje se Madidess. "Plyšový havránek lítající na minikošťátku, to je takové pěkné KVOKové" hihňá se na celé kolo.

"Počkej, to je ale skvělý," chytí ji za slovo Elanius. Bodejť by nebylo - je to krásná ironie havrana s křídly na koštěti. Třeba ostatní koleje pochopí, proč havraspárským ten famfrpál tak hrozně nejde. Další z řady unikátních předmětů Havraspáru, opět pro prvních sedm KVOKových lidí.

Po týdnu však do koleje přijde s vrásky na čele sir John. "Ten havran je příliš komplikovaný, Niam mi u toho chudák pojde," rozmrzele pohodí polštářem. Zasedačka se tedy sesedne, opět přemítá nad návrhy, upřesněními. O dva dny později je havran hotov a sklízí obrovské úspěchy.

Legendární okřídlený havran s koštětem.

*

Skřítci z oken sklízí valentýnskou výzdobu. 16. únor 2010.

Larrie šimrá Vrana na hlavě a nahlas přemýšlí. "Už bychom se konečně mohli dokopat k té Corvinově poctě," mrzutě prohlásí a ulomí si z nosu ještě rozmrzající mrazákolandský rampouch. Theresa horlivě kýve.

"Rowena vlastnila safírového fénixe, jenž každým rokem ztratil jedno jediné modré brko," přisadí si Larrie a s novou jiskrou v oku upřeně pozoruje sira Werewolfa. "Těch brků je ale nyní mnohem více. Jsou to brka magických kvalit nevyčerpatelného inkoustu, hodna pravého redaktora Corvina," pokračuje zaníceně.

John přemítá, pak pomalu přikývne. "Dobrá, čas již nejspíš uzrál. Máte ho mít," usměje se a vyjde směr Příčná ulice.

***

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář