Isabella: literární múza
Isabellka po hradních pozemcích pobíhá, poskakuje a válí sudy už od roku 2009. Myslím, že na hradě není snad nikdo, kdo by ji aspoň trochu neznal, protože nás pravidelně obšťastňuje svojí přítomností v hradních kecacích prostorách i na všemožných srazech. Přesto neuškodí si ji trochu představit.
Začneme tím, co nám o sobě říká ona sama. Tady je mozaika všeho, co uvádí jako svoje zájmy a oblíbené věci:
Lze myslím snadno poznat, že je Iska jako pravá havraspárská renesančním člověkem. To znamená, že strká svůj lamí čumáček kdekam a vyzná se pak v mnoha nejrůznějších oborech.
Nejvíce proslulá je ale díky svému literárnímu nadání. Patří mezi studenty, jejichž úkoly a soutěže se nejčastěji objevují ve školním archivu nejzdařilejších prací. Mnoho jejích dílek můžeme obdivovat také v čítárně Sub Salix. Proto jsem se rozhodla malinko ji ohledně jejího psaní vyzpovídat.
***
Leelee z Arkony: *pohodlně se uvelebí v hromádce polštářů v rohu havraspárské dívčí ložnice, přistrčí před Isku talířek sušenek a modrou limonádu, nachystá si bonzbloček a nasliní brk* Ahoj Isí! *usměje se* O tobě je známo, že se těšíš pověsti havraspárského psavce a sklízíš za své výtvory obdiv ze všech stran. Šlo ti psaní takhle dobře vždycky? Nebo to přišlo až později, třeba díky studiu Literárního semináře?
Isabella Anne Swan: *poškrábe se uchem* Budeš mi věřit, že ta pověst je mylná?
*
Leelee: Ne, nebudu. Pro dnešek skromnost stranou, buď labuť a odpověz na otázku! *povzbudivě se na ni zakření*
Isabella: Mhm. *vydá nepopsatelný zvuk* No, ponechme tedy bokem, že si vůbec nemyslím, že by mi psaní šlo. Nicméně už od malička mě bavilo, a když něco děláš léta téměř dennodenně, tak se v tom prostě zlepšíš, ať chceš, nebo ne. S literárním seminářem to nemá nic moc společného, aspoň myslím - jistě, byl pro mě přínosný, protože jsem získala jakous takous zpětnou vazbu a taky si vyzkoušela psaní trochu jiných věcí, než jsem byla zvyklá, ale popravdě řečeno, právě kvůli tomu jsem většinu úkolů protrpěla jak zvíře. *zahihňá se* Už proto, že má múza je značně vrtkavá a naprosto pravidelně si vyráží v termínové neděle na výlet, že.
*
Leelee: Ach, moje múza je úplně stejná! Měly bychom je seznámit, jistě by si rozuměly! *nahlédne do svých poznámek* Takže... studuješ LS nebo LSP? Jak dlouho? Jak úspěšně?
Isabella: Vystudovala jsem dva a půl ročníku LS a letos první ročník LSP. Ovšem nějakým podivným způsobem je pro mě ta půlka ročníku osudná. *uchichtne se* Protože i na druhý pokus jsem skončila zase přesně stejným úkolem.
*
Leelee: Zajímavé, čím to může být? Možná by tvá múza potřebovala nějak proplesknout, prošťouchnout nebo tak něco. *zahihňá se* Píšeš si do šuplíku, nebo svá díla dobrovolně posíláš do SS (nebo snad i jinam)?
Isabella: Ne, dobrovolně je vůbec nepouštím na veřejnost a dvakrát ráda je nikomu neukazuju ani soukromě. Hluboce mě to totiž deptá. *zakření se a napije se*
*
Leelee: *se shovívavým úsměvem kroutí hlavou nad Isčinou typicky havraspárskou absencí sebevědomí a přehnanou sebekritikou* To je ale věčná škoda! *čmárá si do bonzbločku* Ještě jedna zvědavá otázka: jsi svým literárním talentem známá i u mudlů? Píšeš nejleeleepší slohovky? Vyhrála jsi někdy nějakou soutěž?
Isabella: Slohovky, to je moje. *přikývne* Jsem jimi dokonce tak proslulá, že když jsem ji posledně odflákla na dvojku, profesorka ke mě držela dlouhý proslov o tom, jak jsem zklamala a jestli jsem v pořádku. *potměšile se zahihňá* Do několika soutěží jsem se chystala, ale v rámci zákona schválnosti jsem pochopitelně v termínu nebyla schopná nic vymyslet, no. Jediná soutěž, kterou jsem kdy vyhrála, byla kdysi v páté třídě nějaká výtvarná - dokonce mi potřásl křídlem tehdejší primátor, heč! *chlubí se* Co nesnáším, je, když se můj výtvor předčítá před třídou nahlas. *obrátí oči v sloup* V takových chvílích bych se nejradši neviděla a profesorku umlátila pánvičkou. Kdysi mě nutila, abych je četla sama, ale vzbouřila jsem se. Takže teď, pokud ovšem zrovna trpce nezklamu a nedostanu dvojku, je čte radši sama, což je jejím hlasem uspávače hadů sice značně kazí, ovšem já se aspoň můžu v lavici scvrknout, zavřít oči a umřít.
*
Leelee: *pilně zapisuje odpověď s vyplazeným jazykem a představuje si akt umlácení učitelky pánvičkou* Hihi, tak to mě těší, že i mudlové pochopili, že jsi múza. Myslíš, že je na tvém stylu psaní něco výjimečného nebo rozpoznatelného? Našla jsi už vůbec svůj styl?
Isabella: *vykulí oči* U Merlinova vousu, kdepak. Jedině snad, že nejsem zaboha schopná psát vážně. *zakření se* Takže má dílka se obvykle dají poznat podle toho, že jsou jednak většinou o naprostých kravinách, a jednak jsou psané stylem "udělej-si-z-toho-srandu-ať-je-to-cokoliv".
*
Leelee: A jaký je tvůj oblíbený slohový útvar nebo žánr? *zvědavě zamrká*
Isabella: Vlastně nejradši píšu eseje a úvahy. *odpoví a zívne* A ze všeho nejvíc zbožňuju hogové úkoly.
*
Leelee: Je naopak něco, co nemáš ráda nebo co ti opravdu nejde?
Isabella: Charakteristiky a popisy. *ušklíbne se* To nesnáším. Přesně u toho jsem tenkrát "zklamala" tu profesorku. Protože s charakteristikou já se fakt nekamarádím. Nějak nevím co tam psát a co ne, takže to buď zvořu, nebo to vypadá jako výčet vlastností nebo něco podobného.
*
Leelee: Určitě to není tak zlé a určitě se v tom ještě zlepšíš, neboj! *chlácholí ji* A jak jsi na tom s jinými formami umění? Zpíváš, kreslíš, tančíš, žongluješ s melouny? Nebo snad máš nějaké další záliby či úchylky? *se zájmem naslouchá odpovědi a chroustá sušenku*
Isabella: Já mám zálib a úchylek spoustu. *zasměje se* Pár let jsem zpívala ve sboru, roky plácám z keramiky a vášnivě ráda maluju, od tanečních jsem posedlá i tancem. Oproti tomu žonglování mi teda moc nejde, ani s melouny, ani s ničím jiným. *zazubí se* Se svým postřehem a schopností chytit letící předmět nejsem pomalu schopná ani si házet jednou věcí z ruky do ruky.
*
Leelee: Hezké. *usměje se* Teď si zkusíme předvést něco málo z tvých fantasmózních schopností v praxi. Mohla bys zkusit hned teď zrýmovat čtyřverší o Hogwarts?
Isabella: *zadumá se a začne si žužlat brk* Chmmm. *zafuní a začne recitovat*
„Tyčí se tam nad jezerem
Přenádherný v svitu šerém
Plný magie a čar
Hogwarts budiž čest a zdar.“
*nespokojeně se zašklebí* No to je katastrofa.
*
Leelee: Není! *nadšeně si vychutnává Isčin přednes* Jéé, zarecituješ mi ještě něco ze své tvorby? Můžu nahlédnout do tvého soukromého archivu? *dychtivě vykulí oči*
Isabella: No... *dlouho se hrabe v hromádkách pergamenů, až jich nakonec několik vybere a váhavě a neochotně je podává Leelee*
*
Leelee: *bez otálení chňapne po popsaných svitcích, než si to jejich autorka rozmyslí, a ponoří se do čtení prvního z nich*
„Voda
Modravá hlubino všech ztracených snů
Oko do duše matky Země
Řeč tvá šumí od počátku dnů
Syčí a šeptá do ticha temně
Kamení safírů tekutě víříš
Atlaskému obru cinkáš u nohou
Pro věky od věků kupředu míříš
Echo těch, co mluvit nemohou
Nebezpečná lásko milujících
Až na konec světa máš lodi nést
Vlny své tříštit, bouřit ve vichřicích
Letmo jen pohladit když začne kvést
Na dně malou sasanku“
*blaženě se usmívá a bere si druhý pergamen*
„Studený třpyt v temné noci
Jiskry z jádra démantů
Bledé luně ku pomoci
Slzy z očí gigantů
Perly záře stříbrobledé
V černé hloubi vodních mas
Rozsypané v modrošedé
Látce šité z vílích řas“
*vydechne, odloží dva přečtené pergameny a rozvine třetí, nejdelší svitek*
„Balada o letním slunovratu
Večer se snesl nad krajem
a dívka zamířila do stínů lesa
Večer, kdy přicházejí na zem
tajemné síly, když slunce klesá
Večer letního slunovratu, a tichý stín
uvítal ji, když vkročila pod koruny
a mezi mechem, stromy a kapradím
zazněly němé kouzelné struny
Bosé nohy z trav rosu setřásají
a vlasy učesal jí suchý keř
když v hloubi lesní stromy nebe zakrývají
setmělo se- tma skrývá lež.
Lež o předělech cizích světů
a o tom, že je jenom náš
lež o skutečném světě květů
o tom, že víly nepotkáš.
Za letního slunovratu světy se sejdou
a zvláštní síly prochází kraj
ne jenom dobré však z toho vzejdou
vzít měl bys flétnu- a hraj.
Dívka dál kráčí do lesní hloubi
tam odkud divý vítr vál
havraní vlasy bledou tvář roubí
nezůstal nikdo, kdo o ni by se bál.
A divný vítr se kolem ní točí
u jejích nohou s listím si pohrává,
podivný žár jí sálá z očí
dívka svou duši prohrává.
Temnotu nocí má v srdci svém
a mysl- strmý sráz,
spadá až tam kde končí zem
a kde dál je už jen mráz.
Podivná noc podivné síly
dívka už neví - je noc, či den?
tak končí ten, koho zmocní se víly,
teď dál už sní svůj věčný sen.
Nohy ji nesou, přes mech a kamení
ona však je už ztracená
půjde dál a dál, až co se rozední
až nad ránem obloha zčervená
Víly ji potom pustí snad
však ona světlo už nespatří víc
není už nikdo, kdo by ji chtěl znát
zažehl světlo pohřebních svic
Svíčkou jí stane se měsíční zář
a pohřebním maršem jen ptačí zpěv,
rosa co rouška jí skryje tvář
a zastíní věčně její zjev.“
*je celá rozplynutá a rozpuštěná ze vší té krásy, kterou právě přelouskala* Jéé... *chvíli se nezmůže na slovo, ale brzy se vzpamatuje* No, myslím, že tvoji literární múzu a všechny její podpůrné systémy už jsme vyždímaly dostatečně, zkusíme přejít k jinému tématu. *nejistě se pousměje* Jak jsi spokojená na hradě? Pořád tě to tu baví, i po tolika letech?
Isabella: No, taky myslím. *zašklebí se* Na hradě... Asi jako každý, mám období, kdy bych se vším nejradši praštila a nechala se na pořádně dlouhou dobu zmrazit, když už ne rovnou smazat. Ale jinak hrad miluju, snad každým rokem víc. Je pro mě tak trošku srdcovka, i když to se týká hlavně Havraspáru. De facto hradu vděčím za rozvoj svých pochybných literárních "dovedností", protože až tady jsem se konečně naučila třeba psát mezery. *zahihňá se* A taky množství zpracovaných soutěží a úkolů za ta léta udělalo své. A s hradem jsem získala tak strašně moc skvělých lidí a přátel, že už si snad ani nedovedu představit odejít. Až na ty záchvaty zoufalství, samozřejmě.
*
Leelee: Rozumím. *zamyšleně okusuje konec brku* Navíc teď máš vlastně za sebou extra hektický pátý ročník, že... Podařilo se ti úspěšně složit všechna NKÚ?
Isabella: *spokojeně se zaculí* Samozřejmě že ano. Skládala jsem pět NKÚ, tedy nejvyšší možný počet, což mě - jen tak mimo soutěž - pěkně prudí, vždycky jsem si chtěla pořídit pěknou šestnáctku. *ušklíbne se* Každopádně jsem získala rozkošných pět Vynikajících.
*
Leelee: Grataluji! Ne, že bych čekala jinou odpověď. *s úsměvem na ni mrkne* Takže si plánuješ dodělat maximální počet NKÚ a pak hned odovcovat?
Isabella: *přikývne* Aspoň teda doufám, že se mi povede vyškrábat odněkud dostatek vhodných předmětů. A ano, pak mám hned v plánu OVCE a co nejdřív se chci pokusit o světlefialový hábit.
*
Leelee: Opravdu? *překvapeně zvedne obočí* A už víš, co bys ráda učila?
Isabella: No, mám pár věcí v raném stádiu vývoje. *zašklebí se* Jediné, co se mi už podařilo domyslet, je kouzelnická norština.
*
Leelee: *vyprskne smíchy*
Isabella: A nesměj se, proč ne? Když už můžeme mít japonštinu, italštinu, španělštinu, němčinu, francouzštinu a kdo ví co ještě, proč ne norštinu? *uculí se*
*
Leelee: No jistě, potřebujeme spoustu učebnic jazyků, abychom měli čím zabíjet vosy. *snaží se udržet vážnou tvář* Tak, a teď si dáme jednoduchý rychlý minidotazník na závěr. Jak bys popsala sama sebe ve třech slovech?
Isabella: Divná... ožužlaná... obludka? *zahihňá se*
*
Leelee: Teď popiš ve třech slovech Havraspár!
Isabella: Safírově megagalaktická rodinka! *vyhrkne bez váhání*
*
Leelee: *spokojeně se culí nad odpovědí, kterou zběsile zapisuje* A ještě mi řekni svoje tři obleebená slova.
Isabella: Megalaktický, ík, muf a awesome. Můžu mít čtyři nejobleebenější slova?
*
Leelee: Můžeš. *zasměje se* Moc děkuju za rozhovor!
Isabella: Není za co. Já děkuju za limču a sušenky. *zamrká* A... ehm, našla jsem ještě jeden můj výplod, takže jestli chceš-
*
Leelee: *nenechá ji dokončit větu* Jasně že chci! Ukaž, ukaž! *nedočkavě poskakuje na místě*
Isabella: Hihi. *předá Leelce dva svitky pergamenu hustě popsané drobným písmem a sleduje její reakce při čtení* Je to scénář seriálu.
*
Leelee: *rozvine první svitek a přečte jej téměř bez dýchání, jen občas se zachichotá*
*okamžitě pokračuje ve čtení druhým svitkem, teď už se směje nahlas*
Boží! Tak ještě jednou děkuju za rozhovor a za úchvatné umělecké zážitky! *pobaveně se na Isku šklebí*
Isabella: Vůbec není zač. *skromně se modrá*
***
Během rozhovoru a při čtení Isčiných nejlepších dílek mi došlo, jak často Swanová nás ostatní takhle baví a těší svými výtvory. Napadlo mě, že by si zasloužila, abychom se projednou pokusili vyměnit si s ní role a udělat radost jí. Proto jsem požádala několik dalších lidí, aby pro ni napsali a zaveršovali něco hezkého. A tady to je, Isabellko, z per havránků jenom pro Tebe!
*
Madidess Leevian: Musím říct, že Isa patří mezi skupinu mých oblíbenců na Hogu a tuším, že na ni nezapomenu ani v případě, že jedna z nás opustí Hog, jelikož ji znám už tak dlouho, že si ani nepamatuju, odkdy. *nevinně se zazubí* 
Myslím, že má hodně velký talent na psaní, básnění a na zpívání (slyšela jsem od ní její verzi hogwartské hymny, uí!) a zjevně také na předělávání mudlovských písní. *ďábelský úsměv* Podle mě je to suprový člověk na pokec, hodně často ji vidím v síni a nebo v kolejní místnosti a myslím, že svou přítomností hodně oživuje dění na Hogu. Má u mě plusový bod také za to, že si zatím ještě nijak nestěžovala na mé kachničky! Rovněž se mnou sdílí jakési nadšení a touhu učit se cizí jazyky...
Když jsem se s ní potkala, byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Celou tu dobu, kdy jsme spolu srazovaly, mě velmi bavila a je to nesmírně příjemný člověk, se kterým se rozhodně nenudíte! Takže doufám, že se spolu, ehm, srazíme ještě několikrát, jelikož sledovat kombinaci "Isa a slizík" nebo "Isa a bublinky" je super! Jo, a má fajn úsměv. *andělsky se zakření* I když mě za to, že tohle říkám, asi přerazí, jelikož si to nemyslí... Ve skutečnosti na mě působí opravdu velmi příjemně a jsem ráda, že jsem ji mohla naživo poznat.
Iska je naše literární můza,
je to pravá labuť, žádná lůza!
Baví lidi, zpívá hezky
úsměvem si získá všecky.
Smíchu je vždy hodně, ve společnosti její,
havraspárští se s ní rádi smějí.
Lilien Emity Meissed: Uííík, Swanová? Tu znám! *směje se* Isa je kapitola sama o sobě. Je těžké říci, co si o ní myslím, protože to se nedá jen tak popsat. Isa je děsně energická 
osoba. Až se někdy divím, kam na to chodí. *směje se* Je to osoba, se kterou jsem toho zažila celkem dost. Sraz v Brně, kde mě překvapila tím, že není blonďatá, no jako vážně! Nastuduju si fotku z obrazárny a tak hezky na nádru hledám světlovlasou Swanovou. A ouha, ona tam čeká bruneta! *směje se* Nezapomenu na to, jak nás vodila po žárovkách, hodinách a jiných „zvláštnostech“ města Brna. Nezapomenu, jak mi na našich soukromých setkáních v Brně dělala průvodkyni a informovala mě o historii památek a já jen chabě přikyvovala. Nezapomenu na obdivování plyšáků, a jak nás tam napomenula prodavačka, že jako focení opravdu nee. Nezapomenu na fontánu ve Vaňkovce ani na její kuřecí plátek s bramborem a omáčkou z nivy. *oblízne se* A další věc, na kterou nezapomenu, je sraz v Praze, kino, víkend u mě, letňák… A prostě když na to tak koukám, s Isou už jsme toho zažily opravdu mnoho. A jedno máme společné, jsme velké milovnice sýru! Isu musí každý poznat, a když bude umět naslouchat, bude to super, Isa je totiž strašně ukecaná *směje se*
Je to ladná labuť či mo(u)drý havran?
Ať tak či tak, není to nevěra!
Ladná labuť za jasných rán,
mo(u)drý havran za pozdního večera.
Je to talent mezi námi,
Královna mezi múzami.
Obdivujte její hbitý brk,
jen jí tiše sleduj, už ani mrk!
Do jejího výtvoru začti se,
v jejím srdci vyznej se.
Je to ryze modrá duše,
tvou kamarádkou býti může!
Justin Angel Sane:
Modrá duše skryta
skryta za labuť bílou
co spleteš s prokletou vílou,
jak na jezeře lehce trsá
loni body? dneska prsa!
Isa, to je naše bývalá pokladnice s opravdu hroznou střelou... Hlavně co se sněhových koulí týče, nestrefí vás ani z půl metru. Pokud není opravdu mimo, vždy ji najdete v kolejce, jak stojí v čele těch nejšílenějších témat... A to nejen v kolejce, ale i naživo. *směje se*
Nicolette Marique Leroy: Co říct o Labuťové? *zakření se* Je to skvělá osůbka jak na hogu, tak i u mudlů. Chytrá, přátelská, vtipná... Občas rýpavá, ale kdyby neměla i tuhle
vlastnost k těm mnoha dalším, tak by to nebyla ona. *zubí se* Isabella nádherně píše, básní a pokud někomu tvrdí, že to není pravda, tak lže! *zasměje se* Opravdu píše naprosto skvěle a básničky má také dokonalé. Myslím si, že jakmile byste jí řekli, aby napsala na naprosto hloupé téma povídku, básničku... prostě aby napsala na nějaké téma příběh, tak by to zvládla. Má na psaní opravdu talent. *usměje se*
Co by se týkalo třeba zážitků s Isou, tak by mezi ně patřily hlavně mudlovské srazy, nebo podporování na konci termínu, kdy šlo opravdu do tuhého. Většinou se to obešlo bez hysterie. *zazubí se*
Isabella občas podivínka je,
po Brně bosa si to ráda štráduje.
Maléry přitahuje jako magnet,
vrážet do věcí, co jsou kolem,
na to je potřeba opravdový talent.
Naše labuť je prostě skvělá,
z trapasů u mudlů nic si nedělá.
Nezkazí prostě žádnou legraci,
je pro každou ulítlou akci.
Katelyn Auster: Iska je jednoduše skvělá ženská. Znám ji už od doby, kdy jsem ještě nosila nováčkovskou lososovou barvu a ráda ji mám dodnes.
Je to především skvělá kamarádka, se kterou se můžete bavit úplně o čemkoli. Dokáže povzbudit i utěšit a zároveň je jedna z lidí, se kterými se nikdy nenudíte.
Bohužel v ní ale nenajdete ani kousíček sebevědomí, ostatně jako u mnoho dalších havraspárských. Ať se snažíte jak chcete, nejspíš ji nikdy nepřesvědčíte o tom, že by si měla sama sebe vážit. *zašklebí se* A přitom by rozhodně měla proč! Kdybych já měla takové psací schopnosti jako ona, upřímně bych si vůbec nestěžovala. Stejně tak je Isa další z nositelů mnoha havraspárských vlastností. Cílevědomost, krása (vnitřní i vnější), důvtip i rozhodnost rozhodně Isce nechybí!
Ale stejně úplně nejvíc zbožňuju její sloh. Její texty nikdy nepostrádají takovou tu, ehm, swanovskou jiskru! Jsou vtipné a perfektně napsané. No a o básničkách vůbec nemluvím, ty jí závidím odjakživa. *usměje se*
No, zkrátka a dobře, Isa je vážně skvělá slečna, jak mezi zdmi tohoto hradu tak u mudlů. Jsem opravdu ráda, že jsem ji poznala, protože je opravdu výjimečná, talentem i charakterem. *úsměv*
Se svým safírovým brkem
tvoří stále nová díla,
stále stejná, stejně krásná,
naše múza, Isabella.
John Werewolf: Člověk s neskutečnou fantazií a schopností vyjádřit své myšlenky v příbězích a povídkách. Tak bych asi charakterizoval jedinou modrou Labuť mezi havrany. Jakmile se do něčeho zakousne, tak dovede pozvednout tu danou část do obrovských výšin. Studnice mnoha dobrých nápadů, rozhodně kreativní. Často ji vídám v kolejce, v síni - je tedy komunikativní. A aby to nebylo pouze o těch kladech - měl bych i malou výtku. Pro práci, kterou dělá většinou musí mít prvotní nadšení. Nadšení však často opadá a potom stojí hodně úsilí dosáhnout v čemkoliv takových kvalitních výkonů jako na počátku snahy. A teď nějaké ty veršíky? To snad raději ne, na to tu máme jiné poetické duše *usměje se*
***
(ze štětce slovutné Niam i Tir-na-nog)
Teď už o Isabellce víme snad všechno, co je potřeba. Pokud vás více zajímají čísla, pak vězte, že Isa za 5 let studia nasbírala úctyhodných 8163 bodů, vystudovala 17 předmětů, absolvovala 20 seminářů, obdržela 5 Vynikajících NKÚ a získala 1429 mozečků za kvízy, což ji řadí na 3. pozici v žebříčku mozečkářů. Ještě důležitější ale je, že za tu dobu na hradě našla desítky přátel, se kterými strávila nepočítaně příjemných chvil. :) Za ty děkujeme i my Tobě, Isko, a těšíme se na spoustu dalších společných dní, které teprve přijdou! :-*
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Leelee z ArkonyVydáno:
Iska...!:D Ty básničky..hehe!:D Lilien | 01. 09. 2011