John: arcimág programů a čarovný architekt

Vrčící a vyjící, rozesmátý, přemýšlivý, bystrý, šikovný, múzický, Rowenin, diplomatický, autoritativní, inteligentní, kulturně založený, nápomocný, prokrastinační, vedoucí a při měsíčku nebezpečný. Takový je náš Havraspárem zbožňovaný nejvyšší hlavoun John Werewolf.

Jak stručně popsat Johna Werewolfa, abychom dali prostor hlavním z dnešních témat, která se ho týkají, totiž práci s grafickým brkem a architektuře hradu Hogwarts?

John patří nejen mezi výsadní havraspárské inventáře, ale i mezi inventář hradní, neboť v jeho zdech se vyskytuje od prehistorického roku 2004. Bla bla, tohle všichni víme. Corvinus ví ale víc, kiš. Tušili jste například, že sir Werewolf se registroval prvně pod jiným jménem, ovšem protože nebyl spokojen s výběrem Moudrého klobouku, nechal svého studentíka smazat a teprve poté si vyrobil malého Werewolfa, který je na hradě dodnes? Heč, my dokonce víme, který z těch výběrů klobouku se Johnovi nelíbil. Ale nepovíme!

Následoval odchov v milované havraspárské koleji a bujará studentská léta. Ve spolčení s nebelvírským kolegou Peterem Sviterem, kterého dnes můžeme vídat, jak pobíhá rozmražen již přes půl roku ve svých červených plavkách po hradních chodbách, testoval John Werewolf hranice Školního řádu. Nemálo bodů, dodatků, slovíček a pravidel bylo do Řádu přidáno právě díky poctivé práci těchto dvou studentů. Merlin jim žehnej, že dnes máme i díky nim na hradě bezpečno.

Jak ale čas plynul, malý Werewolf rostl a stala se mu ta neblahá věc, která se přihodí většině odrostlých - John přestal zlobit, zkrátka znudněl, a tak mu byl na hruď vecpán prefektský odznak. Nosil jej s hrdostí havraspárce vlastní po dobu čtvrt roku, dokud jej nepředal Judith Eleanor Pixie. Ano, té Judith, jedné z legendárních havraspárských ředitelek.

Po předání prefektské placky už Johnovy kroky pomalu směřovaly za Drakem Malfairem na Příčnou ulici. V Havraspáru za sebou nechával notný kus práce, připomeňme si tolik opěvovaný kolejní web, jenž měl několik verzí, a prvotní design prehistorického Corvina Declaratio. A další havraspárské akce měly následovat. Ročenka z Léta 2006, kterou můžeme nalézt na současném havraspárském webu v sekci knihovny, pochází po vizuální stránce právě z Johnova štětce.

V roce 2008 pak následovala současná podoba kolejního webu a od července 2008, kdy se John chopil role kolejního své rodné koleje, již kolejní časopis i web vzkvétají a zejména Corvinus si prošel mnoha různými podobami. John jej neustále inovuje a jak se jeho designérské schopnosti vyvíjí, vyvíjí se i samotný Corvinus. S trochou nadsázky se tak dá říct, že Corvinus Declaratio je metaforou na hogwartský život Johna Werewolfa.

V Havraspáru se John ani nemusel zabydlovat, prostě se jen vrátil domů a byl uvítán velkolepým večírkem na svou uvítanou. Však také první, co v koleji udělal, byla prosba na všechny havraspárské, aby mu ve zdech havraspárské věže zásadně tykali, neb tam jsme si všichni rovni. Na dotaz, proč tak učinil, odvěcuje: "Osobně si myslím, že to prohlubuje vztah s kolejí." S tím nemůžeme nesouhlasit, havraspárští mají k Johnovi blízký vztah a roli kolejního John aplikuje přirozenou autoritou, kterou mezi modrými má.

Mimo Havraspár se však John dosti aktivně věnuje rozvoji samotných Hogwarts. Některé zlé jazyky ovšem nesouhlasí a tvrdí, že, cituji: "John Werewolf dělá pro Hogwarts hovno". Ani přitom netuší, že nejsou tak daleko od pravdy. Ano, byl to totiž právě vlčí šprýmař, který jednoho dne naučil sovy vyprazdňovat v útrobách sovince a ne kdesi v éteru na cestě, aby to nebylo vidět. Ne vždy byly sovince přeplněné sovími výkaly, ne vždy byly potřeba smetáčky na jejich zametání. Dokud nedostal Werewolf jednu ze svých rozverných.

Mimo soví bobky tu máme ale i pár dalších věcí, žel mnohem méně důležitých než výše zmíněné skvostné soví dílo. Například kompletní vzhled Soubojového klubu, ten luxusně modrožlutý koberec pochází právě z Johnovy hlavy. Architektonická podoba knihovnových regálů (regálů, nikoliv polic), veškerá vizuálnost magíků, Malá herna U Čmouda, novodobý vzhled sovinců, studentské pokoje, kolejní kumbály či obrázkové galerie a mnohé další, drobnější, o to však důležitější věci, to vše stvořilo prudce kreativní architektonicky založené já Johna Werewolfa.

Co víc, mnoho lidí netuší, že velký kus práce na Godrikově Dolu odvedl právě John, který stvořil Godrikovou mapu včetně všech domků a serepetiček, jako je například ono vkusně zdobené orámované okolí.

Mezi ty grafičtěji zaměřené Johnovy počiny patří například halloweenská výzdoba hradu či kolejní závěsy ve společenských místnostech. V poslední době se též proslýchá, že sir Werewolf tráví se slečnou Sirael nemálo času tvorbou nákresů na poněkud reprezentativnější verzi bodovacích hodin, které jsou vystaveny na odiv hradu. Co je na tom pravdy a jestli kdy budou takové hodiny uvedeny do provozu, zatím ještě nejsme schopni říct.

V poslední době se John Werewolf baví graficky s různorodými věcmi. Jeho příprava novodobého famfrpálu, který bude inovován nejen graficky, ale především ideologicky a programově, je již hradu dobře známá. Zmiňme však ještě například tvorbu Příčných nepravidelníků, jejichž velice čistou, vkusnou grafickou stránku má na svědomí opět John. Od dob působení architektské mágyně Sirael de Gevaudan na Příčné ulici s ní John taktéž spolupracuje na nápadech pro všemožný grafický rozvoj Příčné ulice, který následně slečna Sirael realizuje. Namátkou zmiňme například rozkošné pojetí přísadového obchodu Slug & Jiggers či dárkovou agenturu FOFREM, kde mají "otevřeno furt".

Ve volném čase a když múzy dají se John v poslední době zapojuje i do některých z graficky zaměřených hradních soutěží. V poslední době tak například vyčaroval velice pěkné ztvárnění koláže na téma "Můj Hog" nebo ilustraci pro knihu ze Sub Salix, jejíž vypracování se dokonce objevilo ve školním archivu.

Spousta portrétů fialového obyvatelstva hradu také prošla úpravami sira Werewolfa, který jim vtiskl osobitý nádech a dosadil je do kontextu dané postavy. Například taková modelka Příčné ulice, Fiona Charming, která se netají svou metamorfomagií, měla tu čest získat úpravu svého portrétu právě od Johna Werewolfa. Nelitovala. Změna barvy vlasů, vnitřních prostor zrcadla i metamorfomágská ukázka změněné barvy kůže, to vše zaobalené do tajuplné aury dvou světů, z toho všeho klobouk dolů.

John Werewolf však neustále zarytě opakuje, že do role nějakého grafického mága se rozhodně nepasuje a že na hradě je řada mnohem lepších grafiků, než je či bude on sám. Jeho práce je ovšem zkrátka velice dobře viditelná a hradní osazenstvo ji má rádo, tedy obrovské uznání, poděkování a úctu si za svou práci a péči John určitě zaslouží.

Více si ale povíme už přímo s Johnem osobně. Pojďte se s námi projít jeho kreativním životem a zabrouzdat do vod, které jste možná ještě nepoznali.

***

Corvinus Declaratio: Jak ses vlastně vůbec dostal ke grafice a designu? Kdy ten zájem propukl a co ho iniciovalo?

John: No, to už bude let. Asi to bude období mudlovské střední, kde po nás náš profesor chtěl i tvořivé věci, a dodnes pamatuji na kreativní vyžití například při grafickém zpracování recenze na první film Pána prstenů nebo na modrou školní variaci I ♥NY na podložku pod myš.
To byly asi začátky a v té době se vlastně začal projevovat i větší zájem o můj další velký koníček a nyní už i práci, tvorbu webů.

*

Corvinus Declaratio: Čím ses vůbec poprvé začal graficky angažovat na Hogwarts?

John: Graficky, těžko říct. Asi to byl kolejní web Havraspáru, když jsem byl ještě student, stejně tak kolejní časopis. Živě si pamatuju tu hrůzu, kterou jsem vytvořil pro první kolo mezikolejní soutěže o nejlepší kolejní časopis. Druhá verze již byla lepší, a myslím, že i to přispělo ke konečnému 1. místu, které jsme sdíleli společně s Mrzimorem. Já ale musím nyní objektivně uznat, že graficky na tom byl Mrzimorský Trimeles mnohem výš než Corvinus. Dílo Adam A. Devlina bylo (a stále je) něco neskutečného, sami to můžete vidět v archivu Trimela.

***

Ha, ha, ha! Jako havraspárská jsem dychtivě začala z Johna loudit, jestli by mi neukázal aspoň růžeček toho nejpůvodnějšího z webů, které kdy Havraspár měl. A hle, John mi ukázal ne jeden růžeček, ale hned dva! Nyní máme tedy možnost zahledět se sice do trochu provizorních archivů, ale aspoň nějakých archivů těch nejprvnějších počátků modré koleje.

Růžeček první

Růžeček druhý

***

Corvinus Declaratio: Tvoje pestrá cesta přes pomocníka správce Příčné ulice, Drakea Malfaira, až k samotnému správci, přinesla mnohé ovoce. Mimo jiné jsi taky obdržel od věhlasného profesora Elénéra klíče k těm nejtajnějším chodbám, které drží hrad Hogwarts pohromadě. Vzpomeneš si na ten den, kdy jsi tyto klíče obdržel? Na pocity?

John: No, byla to dlouhá cesta, a já bych rád poděkoval zpětně za projevenou důvěru. Za ta léta jsem se snažil splatit to vrchovatě a věřím, že i díky mně je hrad takový, jaký ho známe dnes.
Jaký to byl pocit? Bylo to neskutečné. Pan ředitel si mě pozval na kafe naživo a předal mi pomyslný klíček od Příčné ulice. Byla to pro mě nesmírná pocta, protože jsem s programováním byl proti dnešku v plenkách. Byl jsem čerstvým správcem Příčné a pro ty, kteří nevědí - Příčná nebyla ten kolos, který známe dnes. Bylo tu pár kousků, zdaleka ne taková rozmanitost obchodů. Mým prvním cílem bylo vybudovat místo, kam budou chodit studenti rádi, kde bude možnost utratit finance, které se na jejich účtech začaly hromadit. První věc, kterou si vybavuju, že jsem zaváděl, byla rekonstrukce obchodu Ollivanderů, kdy si hůlka začala vybírat svého kouzelníka.
No, a pak tu byla celoletní odstávka Příčné, kdy byly všechny obchody zavřené a po spuštění se objevila nástěnka s novinkami či Navigační mapa.

*

Corvinus Declaratio: Od prvních programátorských krůčků jsi přešel na výzvu obrovských rozměrů. Turnaj Bronzového jezdce, velké šachové klání, jehož pořadatelem jsi byl právě ty. Pokud se nemýlím, byla to první větší celohradní akce, jejíž organizace ses ujal, je to tak? Co ti vnuklo nápad turnaj uspořádat a jaké pro tebe bylo jeho pořádání?

John: Turnaj, jej, to je už doba. Co mi vnuklo ten nápad, si popravdě moc nepamatuju. Nejspíš to bylo takové to toulání po hradě stylem "Co bych tak mohl udělat" a narazil jsem na Dobytou věž v Prasinkách. A určitě to mělo něco společného s několika ohlasy na hradě, kdy byly šachy velmi populární a hrály se ve velkém.
Tak jsem si zkusil organizaci a po nějaké době jsem se rozhodl, že web Turnaje využiju i jako svou maturitní práci.
V budoucnu jsem chtěl Turnaj ještě několikrát dělat, ale nikdy se mi nepovedlo najít dostatek času a elánu. Přesto stále myslím, že takový Turnaj by škole slušel více než nekonečné množství tombol, se kterými se nyní jakoby roztrhl pytel a všichni se na nich snaží obohatit. Tehdy to bylo něco, co člověk dělal spíš pro radost. A mám pocit, že takovéto věci se z naší školy začínají vytrácet. To je škoda.

*

Corvinus Declaratio: Později jsi tedy Turnaj Bronzového jezdce využil jako svou maturitní práci na Informatiku. Jaké na ni byly ohlasy?

John: No, řekněme, že jsem rozhodně splnil očekávání. Z ročníku jsem byl nejdál, a určitě to není moc sebevědomé vyjádření, když řeknu, že se na mé zkoušení profesor Informatiky vysloveně těšil.

*

*

Corvinus Declaratio: Pojďme ještě o fousek dál. Jak vzpomínáš na tvorbu havraspárské ročenky Léta 2006, u jejíhož zrodu jsi stál po boku Judith Eleanor Pixie jako hlavní grafik? Jaká to byla doba, jak ji vnímáš zpětně?

John: No, z toho mám takové smíšené pocity. V té době se teprve hodně tvořila pravidla okolo kolejních soutěží a o tom, kdo může a nemůže přispět a pomoci.

Byl jsem už fialový, ale koleji jsem pomáhal se správou všech grafických věcí. Judith byla kolejní Havraspáru a já jsem se jí nezištně nabídl, že jim budu k dispozici, pokud potřebují. Judith nadšeně pomoc přijala a podle mě tak vzniklo jedno z nejúžasnějších děl, které dovedla kdy kolej vyprodukovat. Samozřejmě je to můj subektivní pocit, ovlivněný účastí.
No, ale osud tomu nechtěl a i přesto, že se kolejní ročenka líbila nejvíce a získala nejvíce bodů, tak nakonec kvůli nátlakům ostatních kolejí bylo Havraspáru strženo snad deset bodů z hodnocení. Důvodem pro to bylo, že Havraspár využil pomocí zvenčí a byl potrestán i přesto, že pravidla se nezmiňovala o tom, že koleji nemůže být poskytnuta pomoc. To tedy Havraspár posunulo až na čtvrté, poslední místo.

Tehdy mne ale Havraspár velmi potěšil. Trochu jsem se obával, že na mě modrá kolej zanevře, že mi budou vyčítat, že kvůli mně prohráli. Opak byl pravdou. Havr se dokázal odprostit od výhry a naopak se kochal nádhernou společnou prací, kterou jsme do ročenky všichni vložili. A myslím, že Havr byl vždy takový - že dokázal ocenit úsilí všech, kteří přidají ruku k dílu a nezáleželo úplně na tom, jak dopadne v nějaké soutěži.

*

Corvinus Declaratio: Jsme-li u ročenky Léta '06, nedá mi to se nezeptat - co bys nám řekl o Nessie? Byl jsi u jejího zrození. Dnes je pro drtivou většinu havraspárských jméno Nessie pouhým pojmem, který nám více přiblíží přečtení samotné ročenky. Nás by ale zajímalo, jak se Nessie zrodila? Cokoliv, co nám o ní můžeš říct?

John: No, musím říct, že mě těší, že mi bylo umožněno setkat se s toutu imaginární studentkou Havraspáru, setkat se s Nessie. Dlouho jsme přemýšleli, čí školní deník, že to budeme psát. Nechtěli jsme dávat reálného studenta a teď zpětně jsem za to rád. Vytvořili jsme legendu. Nessie dodnes střeží web Havraspáru, pomrkává svým okem na všechny příchozí. Její podobizna je na odznaku Roweny, na vzácném kolejním ocenění.
A že neznáze Nessie? Stačí se podívat do zmíněné ročenky a dozvíte se o ní mnohé.

*

Corvinus Declaratio: Před půl rokem jsi v Corvinově speciálu hradních periodik ukázal, jak by ses vypořádal s designy jiných kolejních časopisů. Když se podíváš zpětně už trochu s odstupem, který z návrhů ti přijde nezdařilejší? Navrhl bys dnes designy stejně?

John: Těžko říct. Tehdy jsem se snažil vystihnout koleje z toho pohledu, jak je vidím já. Pokud bych měl k ruce více informací přímo z koleje, věřím, že by se daly vzhledy časopisů posunout o notný kus dál. Vždyť musím říct, že Corvinus prostě není dílo jednotlivce - nápady sbíráme již léta a to, jak nyní vypadá, je hodně dílo společné a poskládané z toho, jak jsme zjistili, že by měl Corvinus vypadat.
Rád bych zmínil, že vím, že existuje mnoho nadaných grafiků na škole. Mnohem lepších, než jsem já, a určitě se nepasuji na nějakého grafického guru, nebo tak něco, nedejbože. Pouze prezentuji svůj pohled.
Nejvíc si asi vybavuji postoj žlutých studentů, kteří se trochu čertili, že to sluníčko tam je až až a že takoví vůbec nejsou. Ale já dodnes potkávám v Síni mrzimorské, kteří se ohání tím, že mají sluníčkový den.
Který se mi líbí nejvíc? S odstupem času asi ten Zmijozelský vzhled. Je asi nejčistší, nejjednodušší.

*

Corvinus Declaratio: Vytváříš bezpočet různorodých grafických výplodů. Tabla, portréty, koláže. Kam chodíš na nápady?

John: No, zatím chodí ke mně. A já je neodháním. Jinak, snažím se inspirovat ve všem možném, v tom, co se mi líbí a tak. Snažím se najít nějaké dobré zdroje, někdy jsou to hodiny, kdy něco hledám a nic.
Ale musím říct, že pokud se kousnu, tak většinou dovedu stvořit i něco, s čím jsem spokojený. A musím říct, že bych nemohl dělat profesionálního grafika, živit se tím. Mám obavy, že by mě to jak přestalo bavit, tak by mi docházely nápady.

*

Corvinus Declaratio: Vidíš, mluvíš o tom, co se ti líbí. Máš nějaké vzory nebo přinejmenším grafiky, jejichž práci obdivuješ?

John: Velkým vzorem mi dlouho byla a asi navždy bude  zakladatelka naší školy - Sefrenie. Její vzhled Hogwarts je nadčasový.
Jinak, samozřejmě, každý máme nějaké vzory. Brouzdám si často po internetu a musím zmínit jedno jméno - jde o Antona Wiklunda, švédského designéra her a dalších věcí. Jeho práce je něco,  na co já nikdy nedosáhnu, něco, čemu se nevyrovnám. On tvoří. Já přetvořuji. To je asi nejlepší vyjádření, kterým to mohu popsat.

(webová grafika: Anton Wiklund)

*

Corvinus Declaratio: V čem podle tvého názoru tkví tvá největší grafomágová slabina? Snažíš se pracovat na jejím posílení?

John: No, už jsem to vlastně zmínil. Já nejsem schopen vytvořit nový kus grafiky, minimálně ne takové te krásné, středověky působící jako třeba nakreslit kamenný strop či dřevěnou podlahu. Nikdy jsem ani nebyl zručný v kreslení rukou, takže když jsem uvažoval o nějaké grafické škole, tak jsem to ihned zamítal.
Já přetvořuji. Hledám zdroje, retušuji je, předělávám. Skládám. Beru si prvky, které se mi líbí a spojuji je. Hodně o tom bude i Čarografika, protože je mnoho lidí, kteří neumí kreslit, ale má cit pro grafiku. Tak uvidíme, jak to lidi vezmou.

*

Corvinus Declaratio: Zase mi bereš slova z úst! Již je tedy známo, že nově otevíraný předmět, Čarografiku, máš na svědomí právě ty. Co tě vedlo k jeho otevření a co si od něj slibuješ?

John: No, snažím se reagovat na poptávku. Doneslo se ke mně několik názorů, že takový předmět tu chybí. Chvíli jsem přemýšlel, jestli by spíš nějaký grafický předmět neměla učit třeba Niam, která je obecně v kresbě opravdu šikovná (no, její livestream lekce jsou již skoro legendarni), ale pak jsem si řekl, že ne. Že to zkusím pojmout trochu jinak.

Do soutěží mi chodí mnoho prací, častokrát tvořené v grafických programech. Lidi často používají nevhodné kombinace fontů či barev, často vidím, že si neví rady s nějakým ořezáním obrázku či odstraněním pozadí.
A proto by Čarografika mohla být takovou osvětou. Rád bych se podělil se svými zkušenostmi, protože jsem také nějak začínal a rád bych ukázal možné směry, kudy se zlepšit.
Určitě se nechci v hodinách nějak povyšovat nad ostatní a popravdě nedokážu říct, jestli se těším víc na lidi, kteří začínají teprve nebo kteří už něco umí a jejichž výtvory se objevují a jsou chválené. Oboje pro mne bude zkušenost a já doufám, že Čarografika bude předmět, na který studenti budou chodit rádi a bude je bavit i skladba úkolů.

*

Corvinus Declaratio: Jaké jsou podle tebe nejčastější chyby začínajících grafiků?

John: To je různé. Už jsem i něco zmínil. Mnoho z nich mívá problémy s odstraňováním částí obrázků, například bílého pozadí. Jiní zase mají problém s písmy, často můžeme vidět jimi vytvořené pergameny bez písmen české abecedy, což je přece škoda. Jiní si zase musí uvědomit, že méně je často více.
Jak říkám, každý to má jinak. A já se chci pokusit se podělit s mou zkušeností a třeba i naopak - budu já studenty poučen a vyučen.

Mnozí se bojí své výtvory ukazovat. Jako profesor ale můžu zaručit, že se výtvory poslané do úkolů dostanou pouze ke mně a ještě jim k tomu dám zpětnou vazbu, ve které se budu snažit poradit. Předmět bych rád založil právě na komunikaci se studentem, s jednotlivcem. Sovinec sovy přijímá neustále a i v komentářích k úkolům se budu snažit pomoci. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A na závěr trochu záludněji. Na jaké své grafické dílo jsi doposud nejvíce hrdý?

John: Z těch velkých asi nejnovější Corvinus. Ten se myslím docela povedl. *usměje se* Pokud bych měl vybrat z Hog, tak to bude vzhled soubojáku, vzhled magíků a teď nově - famfrpál.
A ještě třeba něco, co jsem posílal do soutěží. Tam se mi myslím povedlo docela dobře vystihnout soutěž Můj Hog.

***

Tolik tedy drbací ležák s mistrem Werewolfem, jehož existenci a grafický i estetický talent jsme probrali křížem krážem, co to jen limity článku dovolily.

Nyní se ještě podívejme na to, jaký názor mají na Johna někteří z řad jeho svěřenců, havraspárských studentů.

*

Corvinus Declaratio: Jaké bude podle tebe vrcholné dílo architektonického umění Johna Werewolfa?

James Watfar: Vrcholných děl bylo už několik, takže jsem si jistý, že ještě nějaké přibude, ale netroufám si ani pomyslet. *usměje se zeširoka* Byl to jistě Godrikův důl, což považuju hlavně za vrchol odhodlání rozvíjet školu. Zanedlouho má následovat famfrpál, což bude jistě vrcholem Johna Werewolfa pro spoustu lidí, včetně těch, kteří se nepřetrhnou pro chválu každého pixelu, který udělá. Podle mě je prozatím Johnovým vrcholem všechno kolejní. Corvinus a kolejní web, tyhle věci si totiž uměly zařídit těch vrcholů hned několik. Myslím, že jsou víc než dlouhodobě vrcholem v porovnání s ostatními kolejemi, jsou taky vrcholem obětavosti pro kolej, snahy pro ni pracovat a vztahu ke koleji vůbec. A samozřejmě taky vrcholem architektonickým. Takže, podle mě bude vrcholné dílo něco pro kolej. Třeba nebude největší a nejnáročnější, ale z mnoha důvodů bude vrcholné. *pousměje se*

Larrie Larstonová: Auč, to je těžké. Já považuju za vrcholné dílo každé grafické kýchnutí, které John na Hogu vyvede. Některé vrcholy jsou však větší, některé menší. Pro mě jsou hotovými Alpami poslední čtyři designy Corvina Declaratio - klasický CD, prázdninový z léta 2010, Sedmibojařský zpravodaj a novodobá podoba Corvina. John vkládá něco ze sebe do vší grafiky, kterou vytváří. Některá je ale podle mě osobitější proto, že k ní má John subjektivně niterní vztah. K Havraspáru a ke Corvinu Declaratio je to tak obzvlášť. Obrovským vrcholem bylo, když nám v létě loňského roku začali nabízet i studenti jiných kolejí a několik profesorů, že by pro Corvina rádi psali. To rozhodně zapříčinila významnou měrou, a já stále tvrdím že většinovou, právě tvář, skrze kterou je Corvinus vnímán.

Nebyla bych tedy překvapená, kdyby se John jednou sebral, naprosto předělal tvář Corvina, se kterým dovednostně i profesně vyrostl, který s ním sdílí Hogwarts již od samotných počátků a který v podstatě je Johnem. Prostě by se rozhodl, že dneska večer sedne a začne pracovat na svém životním díle a jak znám Johna, se svou cílevědomostí, nadšením a vervou by to dokázal.Vznikl by tak Corvinus, z něhož by Rowena omdlela (teďka zatím upadla na zem, jak se jí podlomila kolena a zamotala hlava), a který by se stal jakýmsi bohem mezi periodiky veškerého čarodějného světa. Jo, to by bylo super! Udělat nějaké klání čarodějných periodik ze všech kouzelnických škol Harryho Pottera. A my bychom to vyhráli a John by v Corvinu dosáhl ještě božštější dokonalosti a uhuu! *zubí se* Ale dobře, v poslední době od Johna slýchám, že prozatím je s obecnou vizáží Corvina spokojen a pokud se bude něco přidělávat, bude to do stylu této podoby. Takže nezbývá než vrhnout se na kolejní web, že, sire můj? *uculí se*

*

Corvinus Declaratio: Které z děl pocházejících z Johnova grafického pera sis oblíbil nejvíce a proč?

James Watfar: Nejvíc jsem si oblíbil taková malá velká díla. Všechna drobná vylepšení některých částí hradu. Například nový vzhled sovinců, kolejních místnosti, knihovny, soubojového klubu… Mám je rád proto, že změnily k lepšímu místnost či chodbu, kterou jsem předtím vídával úplně jinak. Vdechly všem takovým místům docela jinou, novou atmosféru. Takový Godrikův důl je sice nádherný a velkolepý, ale je to úplně nová věc, nic se na něm k lepšímu změnit nemuselo. Má taky svoje kouzlo, ale dokonalému chybí právě ta úžasná cesta, kterou se může pochlubit jen k dokonalosti přivedené. Díky ní si pak kousky hradu, poznamenané záchvatem pracovitosti pana kolejního, oblíbím.

Larrie Larstonová: Asi očekávané by ode mne bylo, abych opět jmenovala Corvina, ale ne, není tomu tak. Johnovu tvorbu dnes již vnímám jako celek a stejně tak na mne i působí. Co jsem si tedy u Johna oblíbila nejvíce, je ta domáckost, která čiší z jeho návrhů. Ano, zbožňuju tu myšku u adminu soutěží. Ano, zbožňuju havrany v Corvinovi. Ano, zbožňuju kolejní závěsy, soví bobky a vím, že se zamiluju do těch rozkošných braneček v chystaném famfrpálu. Myslím, že ať už je dané Johnovo dílo určené komukoliv, jakékoliv cílové skupině, ta cílová skupina vycítí, že se to John pro ně snaží udělat takové "jejich", takové vřelé, zdomácnělé. Proto se tak dobře cítím v Corvinu, proto mám dnes neskutečně otravně dokonalou 3D představu dračího vstupu do zasedačky i vzhledu společenské místnosti. Podílela se na tom grafika, kterou John vytvořil pro skupiny lidí, kterých jsem členkou. John svou grafikou prohloubil můj vztah k mnoha věcem na hradě, které jsem dříve brala buďto neutrálně (knihovna), nebo rovnou neměla nijak zvlášť v lásce (sovinec, ale neříkejte to puštíkovi, brečel by, chuďátko). Jsem přesvědčená o tom, že ten nový roztomiloučký vzhled famfrpálu, který jsme měli tu možnost zahlédnout v prvních nákresech, mě donutí si famfrpál zamilovat jako mnoho jiných věcí na hradě. Protože to bude takové "moje", takové lidské. To je asi ten klíč. Na Johnově tvorbě nejvíc zbožňuju tu lidskost.

***

A je to tu. Šlus. Dřív, než jsem se stihla vyřádit, sakra. Ale ne, tohle není poslední článek o tom, jak úžasným, nápaditým a empatickým tvůrcem grafiky a webů John je. Před námi jsou totiž ještě dlouhá léta, během kterých budou malá zákoutí hradu zvelebována těmi krásnými z Johnových nápadů a budou těšit obyvatelstvo, jenž jednoho dne ráno projde kolem onoho místa a udiveně se zastaví, aby se pokochalo. Hogwarts tak budou pro studenty čím dál tím hezčí domovinou.

A my havraspárští, Johne, bychom ti chtěli říct, jak moc jsme na tebe pyšní. Jak jsme hrdí na to, že někdo s takovým talentem a s takovou kamarádskostí patří právě mezi nás. Není grafické čárky na hradě, není kódovacího cancouru, pro který by naše hrdost jedině nevzrostla. Protože ty jsi náš, jsi havraspárský, navždy budeš a my za tebou budeme stát, aby nám neutekl žádný z tvých dalších kouzelných počinů, kterými nás obveseluješ. Díky za vše a hodně štěstí!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář