Katelyn: potulná kreslířka

Dívka s výtvarnou múzou v těle ohromující a bavící svými kresbami a malůvkami hradní zdi již takřka tři hogwartské roky. Její divotvornost v bohatých vodách kreslení nezná konce a my se nyní trochu proletíme jejím uměleckým fantaskním světem. Katelyn Auster.

Jako éterickou múzu ji vídáte na rozličných místech hradu, pohrouženou do barevných hlubin svého vysněného světa. Je tichá, nenápadná. Jste tak zvyklí na jeji přítomnost, že ji vnímáte jako nezbytnou součást každého hradního výjevu a znepokojeně byste se rozhlíželi, kdyby vám její důvěrně známá postava skrčená s hromadou náčiní za velkým skicákem v některém z hradních scenérií chyběla. Víte, že tam bude. Víte, že si s vámi s úsměvem vymění pozdrav, prohodí pár slov, a pak se vrátí do zajetí múz, které kolem ní poletují.

Ne, přátelé, tohle není Katelyn Auster, brilantní prefektka, Novačka roku Léto 2010, držitelka diadému, odznaku i Ceny Roweny z Havraspáru, oblíbená havranka, organizátorka a jedna z hradních autorit, budoucnost Havraspáru. Tohle je Katelyn - potulná kreslířka, Katelyn - nejtalentovanější havraspárská výtvarná umělkyně, Katelyn - ilustrátorská legenda Havraspáru, kterou jen stěží kdo kdy nahradí. Tohle je dívka bavící se a bezmezně milující činnost, pro kterou jí Rowena věnovala obludné množství talentu a ještě obludnější množství sebekritičnosti, která Katelyn žene vpřed za zlepšením.

Její kresby začaly na veřejné oči hogwartského hradu pronikat zhruba před rokem, v první polovině roku 2010. Nešlo jen o klasické kresby, nýbrž i o první corvinovské ilustrace kouzelnických plísní do článků Isabelly Anne Swan.

Již z prvotních děl bylo jasné, že tahle dívčina, která sotva uzavřela první ročník svého studia, nečmárá jen tak do větru. Kresbu po kresbě byl i těm nejlaičtějším očím vidět Katelynin hříšně rychlý postup a nadlidsky hbité zlepšování.

(vlevo: rok 2006; vpravo: rok 2010)

Prvně se začalo špitat, že Katelyn prostě "vidí", což je vlastnost jen malé hrstky těch nejnadanějších umělců. Pak si ale zdi počaly šuškat něco jiného. Tahle Katelyn kráčí ve šlépějích největších havraspárských kresbolegend. Zařadila se do hvězdné společnosti bibi střeštěnky, tolik proslulé svými barevnými, mile vyhlížejícími kresbami. K Phillipě O Connel, jejíž kresebný styl proslul nejen jejími příspěvky v obrazárně, ale zejména pak vítězstvím v Sedmiboji v roce 2008. A konečně, Katelyn se postavila po bok Erice Rose Wilson, věhlasné modré kreslířce, z jejíhož štětce pochází tolik milovaný Havroskop.

A čas běžel dál. Katelyniny kresby začaly pronikat do archivu. Podzim se nesl ve znamení jejího zcela legendárního ztvárnění kolejního vedení do soutěže "Namaluj si své vedení". Katelyn si budovala silnou pověst a začala mezi ostatními studenty zářit jako ta, jejíž díla je radost sledovat, protože mají šmrnc, jsou umně nakreslená a mají líbivý styl.

I tak se stalo, že v lednu 2011 přijala v Corvinu Declaratio místo hlavní ilustrátorky a od té doby se hradní osazenstvo může jejími kresbami těšit na minimálně čtrnáctidenní bázi. Katelyniny komiksy, tolik milované havraspárskou kolejí, tolik opěvované profesorstvem i dlouhými řadami zástupců z kolejí jiných, jsou vždy trefné, trochu rýpavé a s nadsázkou komentují aktuální hradní dění. Redakční zdi se potichu chichotají a nazývají proto Katelyn Corvinovou dvorní fejetonovou kreslířkou.

U mudlů Katelyn již devět let navštěvuje výtvarný kroužek v základní umělecké škole, v němž se mimo jiné připravovala i na letošní, velice náročné přijímací zkoušky na střední uměleckou školu. V té době se nechávala slyšet, že to "jde prostě zkusit, aby věděla, jak na tom s kreslením je". Měsíce dopředu tvrdě dřela a čím více se blížilo šibeniční datum přijímaček, tím usilovněji Katelyn pracovala na svých portfoliových kresbách a kreslením žila 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tato píle spojená s jejím talentem se ukázaly jako dechberoucí kombinace, a Katelyn se úsilí vyplatilo - umístila se suverénně na prvním místě ze všech uchazečů a přesvědčila tak své okolí, že její kresby nejsou jen rozmarným čmáráním, ale činností mladého talentovaného člověka, který má šanci to ve svém oboru dotáhnout daleko. Katelyn se však rozhodla nakonec na uměleckou školu nejít, neboť zájmů má mnoho a usoudila, že v tak mladém věku by nebylo moudré věnovat se jen jedinému z nich, když má toho na výběr tolik. Kreslení se však i nadále velice intenzivně věnuje a kdo ví, co jí přichystá budoucnost.

My jsme byli zvědavi, jaký názor na svou výtvarnou budoucnost má Katelyn nyní - pár měsíců poté, co se prozatím rozhodla pro tu všestranněji zaměřenou cestu. Zajímalo nás, jestli se jí její rozhodnutí rozleželo v hlavě, nebo na situaci nahlíží stále podobně.

*

Corvinus Declaratio: Považuješ kreslení spíše jako koníček, nebo by sis ho dovedla představit i jako profesi? Kam vlastně směřuješ své umělecké kroky – kde se v kresbě vidíš za pár let? Máš vytyčenou nějakou „metu“?

Katelyn Auster: No, tohle je poněkud složitější otázka, i když jsem ráda, že teď už v ní mám o něco více jasno nežpřed půl rokem, kdy jsem si ji pokládala každý den. V současnosti bych se spíš přiklonila k tomu koníčku. Právě z toho důvodu jsem taky neodešla na uměleckou školu. Je totiž ještě hodně jiných různých věcí, které mě baví snad stejně jako samotné kreslení, a tak jsem spokojená s tím, jak to je teď. Sice už nekreslím tak často jako před talentovkami, ale pořád kreslím ráda a pořád mám tu snahu a chuť se zlepšovat, i když sama. Nevidím se na nijakém vrcholu a nikdyjsem se tam ani neviděla, ale rozhodně bych chtěla být lepší. Nevím, jestli se bych vůbec někdy měla vytyčenou metu jako "namalovat světoznámý obraz" nebo "mít vlastní výstavu". Spíš bych jednou chtěla být opravdu spokojená s tím, co nakreslím. Nevidět tam žádnou chybu.

*

Na obdobnou otázku jsme se zeptali i Katelyniných přátel.

*

Corvinus Declaratio: Kde vidíš Katelyninu kariéru umělkyně za sedm let?

Nicolette Marique Leroy: No, těžko říct. Myslím, že kreslení pro ni bude vždycky jako koníček, bude studovat, ale asi ne umění. Bude nejspíš kreslit jen pro radost a třeba by mohla uspořádat nějakou soukromou výstavu a bude nám dávat online lekce kreslení. *zubí se* No, kdyby přece jen se rozhodla studovat umění, tak by byla třeba učitelkou kreslení. *usměje se*

Morgana Pepper: Tak, Katelynina budoucnost by mohla být hvězdná! Mohla by být... Ale nejsem si úplně jistá, Katelyn je virtuóz s pastelkou v ruce, ale vidím to u ní spíš jako talent, kterým baví sama sebe a fascinuje okolí. Troufám si myslet, že něco vím, o jejích snech do budoucna, a tak bych kreslení viděla spíš jako odreagování nebo snad i příležitostnou obživu, a kdo ví, možná bude mít zaměstnání, jaké si přeje, a přitom bude stíhat být uznávanou umělkyní! *usmívá se* Ale co momentálně vím, přeji Katelyn, aby za těch sedm let, byla ještě na své vysněné škole a pilně studovala a samozřejmě, aby přitom stíhala i něco málo - nebo raději více! - kreslit a uchvacovat nás i nadále.

John Werewolf: To záleží jen a jen na ní. Co vím informace, tak se nechce věnovat kreslení na plný úvazek. To chápu, koníček je koníček. Já jí přeju, aby si dobře v životě vybrala a aby jí kreslení šlo lépe a lépe. A věřím, že ona bude jedna z těch, jejíž kresby budou v památnících jejích dětí obdivovány v celé třídě. Ale to je, řekněme, budoucnost vzdálená dále než sedm let. *ušklíbne se*

*

Jak je vidno, prozatím panuje tedy obecný názor, že Katelyn nás bude svým úžasným uměním skromně ohromovat v komornějším měřítku. Jak ji však známe, právě o to větší bude její snaha, a tak se máme opravdu na co těšit!

Mimo své nadání a značné kolejní úspěchy, které Katelyn za své úsilí a píli, jež vkládá s největší možnou láskou a loajalitou do havraspárské koleje, plně zasluhuje, je tato milá dívka i skvělým člověkem. Pyšní se špetkou všech sedmi havraspársky uctívaných vlastností. Je skromná a pokorná, nejede na sebe, nýbrž pro kolej, je to věrná a podporující kamarádka, jež je ráda nápomocná druhým. Je to cílevědomá studentka, která ví, za čím kráčí, a když si něco umane, zkrátka to dokáže. I to jí velmi pomáhá v kreslení, kde se člověku v náročnějších chvílích pěkně napínají nervy a je lákavé prostě jednou provždy takového díla nechat. Katelyn nenechává. Je důvtipná a moudrá, což jen prokazuje její opravdové havraspárství a dopomáhá jí k řádnému vedení koleje, a je velmi rozhodná; poradí sí takřka s jakýmkoliv problémem, který je před ni postaven, a vypořádá se s ním s grácií Roweně hodnou. A konečně, pro svůj pěkný obličejík, milou povahu, usměvavost a bezelstnost disponuje i vlastností Vranovou - vnější i vnitřní krásou, které si Rowena tolik vážila.

Jaká však je, nám s mnohem větší přesností poví její věrní modří přátelé, kteří si Katelyn zamilovali a nedají na ni dopustit. A protože je Katelyn duše umělecká a kreslířská, neodolala jsem a poprosila všechny, aby ji charakterizovali takzvaně "v její řeči".

Mým přáním bylo, aby se jednotliví modří zamysleli nad tím, jaký z obrazů, které znají, Katelyn nejlépe charakterizuje, a vysvětlit proč.

***

 

Nicolette Marique Leroy: Ono, najít nějaký obraz, který vystihuje Katelyn, jde docela těžko. Přemýšlela jsem hrozně dlouho nad tím, jaký by Katelyn mohl vystihovat. Všichni víme, že Katelyn je dokonalá. Je chytrá, spolehlivá, hodná, přátelská, pracovitá, skromná, nadaná, kreativní s mnoha dalšími vlastnostmi. Jen jí chybí sebevědomí, což by mohla být taková ta špatnější vlastnost, protože sebedůvěru by si zasloužila. Řekla bych, že Katelyn je skvělá právě taková, jaká je teď, a přesně takovou ji mám i ráda. I s tím jejím prťavým sebevědomím a občasnou paranoiou. *usměje se* Měla jsem víc návrhů na obraz, ale hledala jsem takový, který by ji vystihoval nejvíc a ne jen jednu věc, kterou má ráda, nebo která poukazuje jen na jednu její vlastnost. Nakonec jsem vybrala abstraktní obrázek, který mi přišel takový nejlepší. Nevím proč, ale zapůsobil na mě nejvíc, jak jsem přemýšlela nad tím, co by mohlo Katelyn vystihovat.

Obraz na mě působí takovým hřejivým dojmem. Řekla bych, že z něj vyzařuje taková pozitivní energie, která vyzařuje i z Katelyn. Obraz mi přijde nenásilný, takový „tichý, klidný“. Nevím, jak to přesně popsat, ale působí to na mě klidným dojmem, což Katelyn je - klidná, tichá. A to, jak je obraz barevný, tak by značilo Katelyninu kreativitu, protože všichni víme, jak nádherně kreslí, takže barvy značí fantazii, kreativitu. Jsou tam křídla, takže by se dalo říct, že by to dokonce mohlo značit i havrana, sice jsou to pochybná křídla pro havrana, ale dělejme, jakože nic. *andělsky se usměje* Nedokážu lépe popsat, proč podle mě tento obraz vystihuje Katelyn, ale přijde mi takový nejsprávnější z té řady, co jsem měla na výběr. Navíc si nelze nevšimnout, že tam nechybí žádná kolejní barva, je tam dokonce vidět i fialová a lososová. Prostě „antibarvistický havran“. *zasměje se*

*

Morgana Pepper: Páni! Upřímně, už jsem začínala propadat zoufalství, že nic takového nenajdu. Procházela jsem různé stránky, nabízely se mi desítky obrazů... A žádný nebyl to, co jsem chtěla vidět. Žádný neukazoval to, co jsem v nich hledala.

Čirou náhodou jsem přece jen na něco narazila. Náhodou je to česká kresba, ne nic známého, bylo to namalované k nějaké menší akci, myslím. Jmenuje se "Princezna Večernice". Názvem a tématikou to vlastně celkem mimo je, ale nejde ani tak o název, prostě... se nejvíce blížil mé představě, asi. Z toho, co jsem viděla, mě nejvíce oslovil. *usmívá se, že přece jen něco vyhrabala* Princezniny vlasy mi připomínají ty Katelyniny - ještě donedávna v červeném odstínu. A vůbec, jsou tam jednotlivé prvky - sovička, kočky, modrá, originalita, ty kouzelné barvy... Nevím, ale... tohle je pro mě alespoň kousek z Katelyn. *zahlíží na obrázek a nejistě, ale spokojeně se usmívá*

*

Lilien Emity Meissed: Dlouho jsem přemýšlela, k jakému významnému obrazu bych Katelyn přirovnala. Ale pak mě napadlo, proč by to musel být zrovna nějaký významný a uznávaný obraz? A tak jsem si řekla, že zalovím ve své hlavě a napadlo mě modré poupě, které nádherně vystihuje zrovna tento obraz.

Není to bohatě orámovaný obraz, ani nijak moc veselý nebo tak, ale je to obraz, který mi říká, že Katelyn je naše modré poupě, které se rozvíjí do krásy a především vyrůstá do modré růže. Z malé "sazeničky", jménem Katelyn, se za pár hogwartských let stalo modré poupě a já si jsem téměř jistá, že už brzy můžeme očekávat, jak se z Katelyn stane opravdu modrá, havraspárská růže, bez pýchy a zlých předsudků. Katelyn, je báječná osoba sama o sobě a já už se nemůžu dočkat toho, čeho u ní ještě budeme svědky…*usměje se*

*

Justin Angel Sane: Zasněná dívka, jejíž největší snahou je chránit své havrany na sídle. Pro ně by udělala cokoliv. Přestože vypadá smutně, uvnitř skrývá štěstí, že je tam, kde je... Lehce zasněná, protože přišel západ slunce. Připravuje si své náčiní, svůj zrak stočí k obzoru, který tvoří úchvatné pozadí jejímu nejmilovanějšímu pózujícímu havranovi. A ten nevýslovný pohled začne přenášet na pergamen.

*

John Werewolf: Toto bylo těžké. Nakonec jsem vybral věc zdánlivě jednoduchou, pro Kejtlýnu nejspíš ale pekelně složitou. Bílý papír. Věc, která pro nás všechny je vlastně naprosto běžně k dostání. Akorát Katelyn všecky bílý papíry počmára svými obrázky, takže bych se nedivil, kdyby jí někdy došly. Proto jí daruji tento Papír poslední záchrany, takovou PéPéZetku. *usměje se*

*

Larrie Larstonová: Kat, ty víš proč. :-* Protože nás poutá dohromady, protože je prostě tvoje a jednou bude a protože ti sluší jako nikomu jinému. Vidím tě v ní čím dál tím víc. Patří ti a já při pohledu na ni vždycky budu vzpomínat na Ten den. *usměje se*

***

Zde snad není třeba cokoliv dodávat. Zadívejte se ale na onu směsici obrazů - jsou si něčím výrazně podobné, nezdá se vám?

Povídání ve výstřední umělecké řeči však ještě nemělo brát konce. Vyloudila jsem ze sebe ještě bizarnější a záludnější otázku, za kterou mě dotázaní měli vpravdě rádi, avšak oni sami ví, jakou radost to udělá té, o níž přemýšleli a vymysleli perfektní odpovědi!

*

Corvinus Declaratio: Je podle tebe Katelyn spíše obyčejnou tužkou, štětcem, pastelem, uhlem nebo tuší? Proč?

Nicolette Marique Leroy: Nad touhle otázkou jsem také přemýšlela docela dlouho, nakonec jsem došla k názoru, že mi Katelyn přijde jako štětec. Než se dostanu k tomu, proč zrovna štětec, tak vyloučím zbylé nástroje. Tužka, uhel, tuš jsou jednobarevné, což mi na Katelyn nesedí. Pastel je sice barevný, ale má určitou barvu. Štětec mi na Katelyn sedí nejvíc proto, že je to takové to „nanášedlo“ barev. Je to nástroj na nanášení barev a Katelyn kolem šíří ty barvy, jinak řečeno tu pozitivní energii, radost. Proto bych řekla, že Katelyn je ten „nanášeč“ barev. *usměje se*

Morgana Pepper: To je velmi zajímavá otázka! Pokusím se tak trochu... přemýšlet nahlas. *usměje se* Uhel je asi moc výrazný. Beru ho sice trochu jako tužku - jedna barva, mnoho stínů - ale uhel je moc divoký, silný... Katelyn umí zářit, ale ne tímhle, řekla bych drsným, způsobem. S pastely pracuji ráda a dokáži v nich vidět pestrost Katelyniny osobnosti, ale občas se "rozpatlávají" až moc a zanechají nechtěné stopy i tam, kde bychom si je vážně nepřáli vidět. Řekněme tedy, že manipulace s nimi vyžaduje jakousi ostražitost, takže ani ten pastel pro mne není. Jako další vytáhnu na světlo asi štětec. Mmm, se štětcem se dají dokázat velké věci, všechna známa díla a podobně by nevznikla bez štětce. Přesto, že nám nabízí práci se škálou barev, nemusí být tak násilně výrazný, jako uhel ani se zbytečně nerozmazává... není to to pravé. Katelyn mi asi nejvíce připomíná kreslící náčiní, které již bylo zmíněno.

Tužka. Je celkem skromná a obyčejná, na první pohled. Ale páni... Když ji vede ta správná ruka, je tužka zbraní spolehlivou a účinnou, dokáže být úžasná. Samozřejmě, není to bez námahy; občas je třeba trochu přitlačit a jindy to chce sebekontrolu, když musí tuha jen lehounce tančit po papíře, ale i v tom je přece kouzlo! Když si něco zasloužíme téměř bez námahy, ztrácí to na ceně. Myslím, že tužka je dle mého názoru to nejvěrnější přirovnání.

John Werewolf: No, záludná otázka. Pro mě je ale Katelyn spíše jako paleta. A proč? Paleta je rozmanitá, a já myslím, že rozmanitosti má Katelyn nadmíru. *usměje se*

***

O Katelyn jakožto kreslířské múze se ale asi úplně nejvíc dozvíme přímo od ní samé. Jednoho klidného dopoledne jsem se tedy odvážila proklouznout mezi hejnem jejích múz, když zrovna seděla na okně havraspárské kolejky a črtala scenérii havraspárských pod sebou. Jako vždy jsem jen vydechla úžasem, potlačila nutkání zajéjovat a jala se napjatě vyzvídání.

***

Corvinus Declaratio: Ke kreslení ses určitě dostala jako každé malé dítě. Dokázala bys ale identifikovat období, kdy se klasické dětské čmárání proměnilo v zálibu, které jsi věnovala více času?

Katelyn Auster: No, dalo by se říct, že kreslení je vlastně takovou mojí zálibou odjakživa. Hned od první třídy jsem začala chodit do výtvarky na Základní umělecké škole, takže by se dalo říct, že se tomu věnuju o něco víc už od takových šesti let. Kreslila jsem si doma, ve škole, v té výtvarce a měla jsem to hodně ráda. Ale taková úplně největší zamilovanost propukla asi ve chvíli, kdy jsem nastoupila na Hog. Možná to je tím, že jsem ve stejnou chvíli objevila i deviantart. Tam už to nebylo jenom čmárání 24 hodin denně, ale tak nějak jsem propadla té myšlence, že bych se chtěla i zlepšit.

A tak ty obyčejné kreslené postavičky vystřídaly trochu vážnější studijní kresby a portréty a zamilovala jsem se tak nějak do těch zátiší, která jsem vždycky měla ve výtvarce ráda ze všeho nejméně. Nakonec přišla ta fáze, kdy jsem o letních prázdninách viděla nepatrný pokrok za nějaký ten půl rok, což mě nakoplo definitivně, a od září už přišla taková kreslící mánie se vším všudy.

*

"ZLEPŠOVÁNÍ JE HLAVNĚ O TRÉNINKU"

*

Corvinus Declaratio: Ha vidíš, výtvarný kroužek! Ten jsme si taky chtěli proklepnout. Tedy řekněme od chvíle, kdy jsi mimo jiné i jeho prostřednictvím začala usilovat o své zlepšení, což je řekněme rok a půl. Jak moc ti výtvarka pomohla k rozkvětu tvého talentu? Vedle Hogwarts je to jistě jeden z hlavních pohonů, které tě ženou vpřed.

Katelyn Auster: No, nejspíš mi pomohla hodně. Ono to zlepšování je hlavně o tréninku, to říká každý pořád dokola a já už jsem se o tom přesvědčila taky, ale výtvarka měla své kouzlo hlavně v mojí učitelce, která všemu nepochybně taky pomohla. Výtvarka se stala pro mě takovým místem, kde můžu trávit sedm dní v týdnu, a právě tím, že to byla ona učitelka, kdo mě přemluvil zkusit si talentové zkoušky, se pro mě stala asi největší podporou a motivací v tom se nějak zlepšit. Nejspíš to nebylo úplně tak, že by opravovala každý můj tah a učila mě, jak správně kreslit. Spíš mě nutila pokračovat dál a dál, už jen tím, že ve mě věřila a pomáhala mi. A tak jsem měla stále větší a větší chuť to místo navštěvovat, z jednoho dne v týdnu se stalo pět a kreslení se najednou ocitlo skoro na prvním místě.

*

Corvinus Declaratio: Narážíš na talentové zkoušky. Podívejme se na ně nyní zpětně. Přijímací zkoušky na střední uměleckou školu, ve kterých jsi zvítězila na plné čáře. Jak se s lehkým odstupem času díváš na tuto zkušenost?

Katelyn Auster: No, je to docela ironie, že jakmile jsem v osudný den do oné umělecké školy vstoupila, okamžik, před kterým jsem se půl roku klepala, se ve skutečnosti změnil ve skvělý zážitek. Pořád jsem se nějak třásla, že dopadnu strašně a udělám si ohromnou ostudu a na tu školu se ani nedostanu, ale ve skutečnosti jsem si to i užívala. Všichni jsme tam byli na stejné lodi, stejně vyklepaní, a tak jsme se po pár minutách v naší skupině sblížili, dělali si legraci z toho, že jsme pro sebe konkurencí, při úkolech si povídali a bylo to vážně fajn. A atmosféra tam byla taky perfektní, taková... umelecká. *uculí se* Zkrátka jsem strávila den v úžasné společnosti a dělala tam jen to, co mě ohromně baví.

O ohledně zkušeností to bylo snad ještě lepší. Tam už šlo spíš o tu celkovou přípravu - dvacet prací. Posledních pár dní už jsem vážně trávila ve výtvarce každou volnou minutu, pod vánočním stromečkem jsem črtala baňky a o Silvestru pro jistotu ani nemluvím. Ale všechna tahle práce opravdu k něčemu byla a popravdě mi to teď docela chybí. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak to je super, obzvlášť když v tobě ty pozitivní pocity přetrvaly! Přiblížíš nám prosím ještě, čím vším sis v rámci talentových zkoušek musela projít? Podle čeho jsi určovala, co bude náplní tvých 20 přípravných prací? A v čem tě testovali přímo v přijímacím dni?

Katelyn Auster: No, daných dvacet prací vlastně nijak určených nebylo, takže v tom jsem teoreticky měla volnost. Ale je to vlastně další věc, za kterou jsem ohromně vděčná mé učitelce. Totiž ve výtvarce už talentovou zkoušku dělalo hodně lidí a ona sama tím prošla taky, takže už má zkušenosti s tím, co takoví porotci upřednostňují a co by tam nemělo chybět. Takže jsem tam potom měla zhruba od každého něco. Od nekonečného šudlání tužkou až po půlhodinové skicy portrétů uhlem. Jediné, co jsem opravdu nezvládla, byla abstrakce. Tu jsem totiž nemohla dát dohromady celý půl rok, a tak mi zůstala na vánoční prázdniny, kdy jsem z posledních sil vytvořila něco tak příšerného, že se za to dodnes stydím. *rozesměje se* Ale i tak si myslím, že jsem díky své učitelce neměla špatný výběr. Protože když jsme si potom na konci dne brali vlastní složky, zůstaly tam nějaké tak zvláštně ležet. V nich jsme potom našli takové, které obsahovaly třeba jen dvacet obrázků disneyho postaviček nebo mangy.

*

*

PRVNÍ ČÁST

No a samotná talentová zkouška se skládala ze čtyř částí. První jsme museli kreslit portrét uhlem. Byli jsme v takové místnosti, kde nás polovina zjistila, že s sebou opravdu netáhla desku na stojan, rozestavěli jsme se do půl kruhu a před nás si sedla slečna. Ani nevíte, jak se nám všem ulevilo, když nám zdejší profesorka sdělila, že kreslíme jenom portrét, a navíc ta slečna byla docela pěkná. Čas jsme na to měli tuším okolo jedné hodiny a formát byl nějak A2. Stihnou se to dalo v pořádku, s druhým úkolem to bylo horší.

*

DRUHÁ ČÁST

Tam před nás postavili zátiší - zelenou láhev, krabici a větev. Docela nás to vyděsilo, jelikož jsme za prvé zvyklí kreslit všemožné ovoce, kytičky, džbány, ale nějakou větev nebo krabici, to fakt ne, a za druhé protože nám na to dali čas zhruba hodinu a půl. Zrovna já jsem byla zvyklá malovat zátiší temperou několik týdnů, ale nakonec jsem to zvládla, i když stále nemám ponětí jak.

*

TŘETÍ ČÁST

Jako třetí úkol nás čekalo takové nemilé překvapení - dílo s humorem a nadsázkou na téma "mé vysněné místo". Ztvárnit jsme to měli barvami nebo pastely. Času jsme na to měli o něco víc, ale nedá se říct, že bychom stíhali. Každopádně musím přiznat, že ačkoli jsme všichni v té místnosti byli docela zoufalí, byly to nejvtipnější dvě hodiny celého dne, protože jsme v tom tak nějak byli spolu. O zábavu se totiž staral jeden kluk, který od nás seděl trochu stranou a s neuvěřitelně soustředěným výrazem kreslil jednorožce s kouzelníkem, kterému z hůlky vyskakovaly duhové kytičky.

*

ČTVRTÁ ČÁST

No a čtvrtý úkol už byl jen takový odpočinkový. Jelikož jsme se všichni hlásili na obor Kresba a ilustrace, měli jsme za úkol nakreslit dvě ilustrace tuší ke krátkému textu. Byla to nějaká pohádka plná postav a měli jsme na to docela dost času, takže už jsme si jen víceméně povídali a užívali si fakt, že už to máme skoro za sebou. Tedy až na toho kluka s jednorožcem, který tam až do konce seděl v koutku, cosi čmáral a až na konci se přiznal, že si zapomněl tuš.

Asi hodinu po posledním úkolu vyhlásili jména (respektive čísla), která postupují dále a čeká je na druhý den sepsání krátkého slohového útvaru a testu. Psaním jsme si měli obhájit právě onu práci s nadsázkou a humorem a test ve skutečnosti nebyl nijak složitý. Po něm jsme se rozloučili a za dva měsíce jsme se dozvěděli výsledky.

*

Corvinus Declaratio: Fuj, ty to sice popisuješ tak nadšeně, ale takhle nezasvěcenému to zní nechutně náročně! Opravdu klobouk dolů! Máš výtvarné nadání v rodině? Vystopovala bys nějaké zázračné geny, které ti byly předány, nebo naopak v rodině vybočuješ?

Katelyn Auster: No, osobně si hlavně nemyslím, že bych nějaké zázračné geny měla. *vyplázne jazyk* Ale pokud se ptáš, jestli v naší rodině někdo náhodou není malíř nebo alespoň grafik nebo prostě něco, tak ne. Ani náhodou. Největší ironie na tom všem totiž je, že jsem taková malá chyba v matrixu. Všichni okolo jsou totiž sportovci nebo doktoři nebo něco úplně jiného. Je možné, že mám někde nějakou zapomenutou tetičku z desátéh kolena, která ráda kreslí, ale že by byl pro umění nakloněný někdo z mých bližších příbuzných, to vůbec.

*

*

Corvinus Declaratio: Co tě vlastně na kreslení tak baví?

Katelyn Auster: To je docela těžké vysvětlit, jelikož ráda kreslím už opravdu dlouho. Nemám ponětí, co mě na to mohlo bavit třeba ještě ve školce, kdy jsem jen čmárala po papíře, jak se mi zachtělo, ale teď už toho snad vím víc.

Kreslení je pro mě vlastně takový způsob odpočinku, uklidnění, ale taky vyjádření pocitů? Přesně nevím, ale když je mi smutno, tak kreslím, když mám dobrou náladu, tak taky kreslím, kdy jsem naštvaná, tak kreslím taky. Jednou třeba jen sklesle sedí s tužkou u papíru a bezmyšlenkovitě stínuju, podruhé se odvážím jít do barev a zkouším nové věci a jindy se úplně vykašlu na to, jak by to mělo vypadat, popadnu štětec a jednoduše se na tom vyřádím. Zní to docela bláznivě, ale nejspíš je to to, co mě na tom baví.

Ale potom je tu ještě jedna věc, která mě na tom kreslení spíš fascinuje. To je fakt, že člověk může ztvárnit úplně cokoli. S tužkou a papírem má takovou volnost, že prostě může vytvořit naprosto cokoli, co chce. Když má ve své fantazii nějakou představu, přenese ji na papír. Pokud má dobrou paměť, může nakreslit člověka, který mu chybí, může nakreslit místo, které má rád, může na papír promítnout své sny. Nejspíš se to jen těžko vysvětluje, ale s pouhým papírem a tužkou může člověk ukázat světu vlastně úplně cokoli.

*

*

Corvinus Declaratio: Kreslíš některé výjevy raději než jiné? Jde to vůbec takhle specifikovat? Mám na mysli, jestli si více užíváš například nezávazné rychlé ilustrace ke Corvinovi, pracné komiksy či spíše odbornější, náročnější výjevy? Ve všem je určitě kouzlo, ale dalo by se určit, k čemu tě to obecně táhne víc?

Katelyn Auster: Tohle je nejspíš podle nálady a prostředí. Ráda tvořím něco většího, co mě někam posune. Většinou takové studijní kresby, které zaberou hodiny nebo velké portréty a zátiší barvami. Možná takové věci kreslím raději, protože je tvořím většinou ve výtvarce, kde je to prostředí a atmosféra poněkud lepší, mám tam po boku nějaké kamarády a je to celkově víc fajn. Ale asi nejraději kreslím postavy a obličeje. Dokážu si jen tak pro sebe skicovat i hodiny, ať už ve škole, v autobuse, ve výtvarce nebo v tichém koutku doma u pracovního stolu. Líbí se mi, že právě postavy se dají brát odborněji, stejně tak jako se z nich dají udělat komiksové postavičky do Corvina během pár minut. Baví mě je kreslit i jako hogové postavičky i všelijaké fan arty nebo třeba portrétovat své spolužáky. Stejně tak jsou asi oblastí celého kreslení, kde bych se chtěla zlepšit úplně nejvíc.

*

Corvinus Declaratio: Máš nějaké dny, kdy se ti z nějakého důvodu kreslí lépe? Dny, kdy je přítomnost múz silnější? Nebo to vůbec nerozlišuješ?

Katelyn Auster: Určitě mám, ale nejspíš nikdy neidentifikuju onen důvod. Je to stejné jako s psaním. Jsou dny, kdy bych kreslila hodiny a stále by mě to bavilo a jsou zase jiné dny, kdy bych se na tužku ani nedokázala podívat. Možná je to náladou, možná tím, jak jsem unavená nebo prostě jen postavením planet a výskytem skvrn na slunci, kdo ví. Je to taková nepochopitelná věc, ta múza.

*

*

Corvinus Declaratio: Máš na Hogwarts nějaké vzory, nebo přinejmenším výtvarné kolegy, jejichž práci obdivuješ? V čem je oceňuješ?

Katelyn Auster: No, myslím, že tady si všichni vzpomeneme na slečnu Niam, naše výtvarného mága. Přemýšlím, jestli je tady vůbec někdo, koho by svým talentem neoslovila a kdo by ji alespoň trošičku neobdivoval. Já osobně se taky hrdě hlásím k jejím fanouškům už docela dlouho a ještě dlouho budu. Její kresbičky jsou kouzelné úplně všechny a nikdy jsem pořádně nepochopila, jak to proboha dělá. O to více ji potom obdivuju za její práce na počítači, protože já sama tak tak udržím pero od tabletu vůbec v ruce, natož s ním provádět taková kouzla. Niam je v tomto ohledu opravdu boží. *zasměje se*

A kolegy? Myslím, že takových smrtelníků už nás bude více. Neznám jich sice tolik, ale pár talentovaných už jsem určitě potkala. Z naší koleje je to bez debat samotná slečna redaktorka Larrie, ta kreslí perfektně. Potom moje první patronče Evelina, se kterou jsem se tak nějak na základě kreslení seznámila a myslím, že je taky důvod k obdivu, potom naše malá kreslířka Brianag a nakonec moje druhé patrončátko Morgána, která nemá talent o nic menší, i když to nejspíš nikdy nepřizná. Nejspíš je jich mnohem více, jelikož jsme taková umělecká kolej, ale zrovna na ně bych si vzpomněla právě teď. *zamrká*

*

Corvinus Declaratio: Ach ano, slečna Niam a její divotvorné kousky! Je známo, že pravidelně navštěvuješ Niaminy online hodiny na livestreamu. Pomáhají ti v tvojí tvorbě? Je pro tebe Niam inspirací?

Katelyn Auster: Určitě pomáhají, i když poslední dobou už ne tolik jako ty na začátku. Teď už tam chodím jenom nahlédnout a chvíli zaóchat. Dříve to totiž byly hodiny i s výkladem, což bylo super, a nepopírám že právě díky nim jsem taky začala pořádně kreslit. I když je fakt, že jsme se u nich víc bavili než učili, bylo to vážně fajn. No a inspirací je pro mě určitě, jak jinak. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A jak je to s obdivovanými umělci mimo hradní zdi? Obdivuješ nějakého profesionálního umělce, příp. i někoho neprofesionálního, například z deviantartu? Čím ti učarovali?

Katelyn Auster: Ajé, těch je. *zasní se* Kdybych první začala těmi profesionály, které obdivuju, tak by to byl samozřejmě da Vinci. Ne, že bych to říkala jen tak z principu, ale u něj se mi ohromně líbí všechny ty skicy. Nejspíš bych ani tolik neodivovala ty velkolepé obrazy jako obyčejné náčrtky, které jsou prostě kouzelné. No a ten zbytek už všechen spadá mezi samé impresionisty, můj nejspíš nejoblíbenější směr, co se koukání týče. Takoví top tři jsou Claude Monet, Edgar Degas a Gustave Caillebotte.

Ovšem těch neprofesionálních bude daleko víc. Kdybych přidala ještě jednoho impresionistu, který je ještě tak trochu v těch sférách profesionality, byl by to Leonid Afremov. Jeho barevné obrázky jednoduše miluju, jsou kouzelné. No a dále by to byla Charlene Wienhold pod jménem "AuroraInk", která zase nádherně kreslí vodovými barvami a akvarely, ale stejně tak to umí perfektně s tužkou i tuší. Další je už trochu jiná autorka pod jménem "burdge-bug", u které hrozně obdivuju její postavy a fan arty Harryho Pottera, a poslední, abych vám to tady dlouho neprotahovala, je Alice X. Zhang s přezdívkou "alicexz", která zase umí opravdová kouzla v digitální tvorbě.

*

(Katelynina stěna oblíbených umělců)

*

Corvinus Declaratio: Která z tvých prací je ti nejmilejší a proč? Existuje taková?

Katelyn Auster: Nejspíš bude těžké vybrat jen jednu, hlavně když mám ten pocit, že to těm ostatním bude líto. *zahihňá se* Váhala jsem mezi těmi, které jsem dělala hrozně dlouho a věnovala jim hrozně moc času, protože si to vlastně zaslouží nejvíc. Ale největší ironií je, že mě jako první napadl sup. Sup, kterého vlastně do morku kostí nenávidím. Kreslila jsem ho hrozně dlouho a přišla při tom o půlku nervů. Je prostě velký a nekonečný a vždycky tam na mě zle čekal a posmíval se mi, pořád dokola jsem překreslovala každou jeho číst, aby byla přesná, až jsem nakonec získala averzi i vůči samotnému slovu sup. No a nakonec, když se ohlédnu zpátku, je mi nejspíš stejně tak nejmilejší jako že mám stále ještě chuť jej roztrhat. možná proto, že je to pro mě takové největší dílko, které jsem nakreslila.

***

Zde se na okamžik zastavíme, jednak abychom se mohli pokochat tím proklatým supem, druhak abychom se poptali i modrásků, které Katelynino dílo jim je nejmilejší.

Nicolette Marique Leroy: *přemýšlí* Nejmilejší dílo? Neřekla bych, že je mi nejmilejší jedno konkrétní dílo. Já obdivuji všechna díla, která Katelyn nakreslila. No, ale pokud mám říct jedno dílo, tak si ze všech děl, které jsem od Katelyn viděla, nejvíc pamatuji oko. Je to prostě hrozně krásný, neříkám, že ostatní kresby ne, samozřejmě všechny její obrázky miluju, ale mluvím o tom, na který obrázek si vzpomenu jako na první. Nejmilejší asi opravdu nemám, jen obrázek, který se mi vybaví jako první, což je právě to oko. *usměje se*

*

Morgana Pepper: Katelyniny obrázky miluji do jednoho, to není fér! *zle se dívá na slečnu redaktorku* Ale myslím, že tak nějak utkvěl v paměti Ozzy, ten úžasný pes. *zasněně se dívá na dokonalou kresbu*

*

John Werewolf: Hehe, já mám strašně rád její komiksy. Těžko se vybírá jeden konkrétní, ale přeci jen prstem ukážu. Jde o komiks, který byl uveřejněn pod názvem Šest smrtelných hříchů Johna Werewolfa. Ten je můj oblíbený. A pak samozřejmě kresba toho štěněte na křesle. Nevíte? No, přece toho, jak tahá ten klobouk! *zasměje se*

***

Corvinus Declaratio: Co bys radila začínajícím kreslířům, kteří se chtějí vypracovat? Nějaké tipy?

Katelyn Auster: No, právě jsi to sama řekla a ani mě nenapadá nic jiného. Prostě se do toho nějak dostat. Kreslit, pořád. Hlavně zkoušet kreslit i to, co nejde. Nenechat se odradit tím, že se to nedaří, a pokračovat dál, protože jednou se to určitě dařit bude. Nejlepší je potom kreslit podle předloh, protože ty naučí nejvíc. Tím, že člověk jednou zkouší nakreslit obličej podle obličeje, si to svým způsobem zapamatuje a příště už mu to půjde zase o něco líp. A když to takhle budete trénovat opravdu často, tak to za chvíli půjde úplně samo. Vlastně naučit se kreslit opravdu není o ničem jiném než o kreslení.

*

Tak to vidíte. Katelyn zkrátka ví, o čem mluví. A ač pro ni kreslení zůstává, alespoň prozatím, jenom koníčkem, volnočasovou aktivitou, svými díly v Corvinu, v archivu, v soutěžích a úkolech, na kolejních večírcích či prostě prostřednictvím dárků třeba k narozeninám bude i nadále těšit svoje nejbližší.

My ti, milá Katelýno, přejeme další dlouhá léta zábavného cviku, úžasného zlepšování, mnoho nadšených pozorovatelů, kolegů a podpůrců a hlavně - tu tvou vysněnou spokojenost.

Svým uměním nám to tu děláš radostnější, pro mnohé z nás jsi inspirací, vzorem a hnacím motorem.Věř tedy, že až se jednou naskytne ono mystické dílo, se kterým budeš spokojena do posledního puntíku, kde neuvidíš žádnou vlezlou chybu a které nadšeně prohlásíš jako "skvělé", my tam budeme s tebou.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář