Havraňata mezi námi

Celé léto jsme na hradě potkávali spoustu béžových tváří, které netrpělivě čekaly na to, až je Moudrý klobouk rozřadí do jedné ze čtyř kolejí. K naší pramalé radosti prázdniny a s nimi i léto skončily a nastalo velké rozřazování. A to doslova, protože během parných dnů se zde shromáždilo opravdu obrovské množství lososů.

I v Havraspáru máme nové přírůstky, které jsme vyhlíželi s velkým nadšením. V onen večer, kdy probíhala slavnost zařazování, zářila havraspárská kolejní místnost čistotou, pro nové tváře bylo přichystáno pohoštění v modrých barvách a nejen to. Hned ve dveřích jste si mohli všimnout nádherných transparentů, které vítaly malá havraňata.

*

*

Dnes už mají havránci za sebou uvítací večírek s napínavým a strašidelným putováním, kde museli ukázat svou odvahu a chytrost a kde na konci tohoto dobrodružství spatřili sochu Roweny, které přísahali věrnost a oddanost. A taktéž první zápis vytoužených předmětů. Mnozí z nich byli ochotní svěřit se Corvinovi se svými havraspárskými a hradními zážitky, za což jim patří náš velký dík. Tak tedy, pojďme se podívat na to, jak se s novou situací dokázala havraňata poprat.

*

***

Corvinus Declaratio: Jak jsi prožíval(a) zařazovací slavnost a jak jsi spokojen(a) s ortelem Moudrého klobouku?

Eliah Tailesová: Zařazovací slavnost pro mě překvapivě byla hororem. Zvláštní, že? Slavnost, kterou by si měl nováček užít. Bohužel mi však mudlovská technika dala pár překážek (nějaké stvoření se nám procházelo v počítači), a tak jsem musela koukat na slavnost z mobilu. Rychlost tohoto stroje byla opravdu oslňující. Docela se divím, že neletěl z okna.
S výsledkem jsem moc spokojená. V Havraspáru již mám pár známých, dostal se sem i můj bratr, takže si nepřipadám úplně cize. Navíc, Moudrý klobouk vše zná nejlépe, a tak když mě poslal do modré koleje, tak tam asi patřím.

Rebeka Wolfava: No já hlavně nevědela že budu jako třetí nebo čtvrtá na řadě. Měla jsem po pravdě řečeno v očích vážně slzy, ale fakt. Prožívala jsem to, jako kdybych tam byla doopravdy.

Kacenka de Peleriana: Ano moc jsem chtěla do Havraspáru. Celá jsem se klepala na lavici a když Moudrý klobouk vyvolal mé  jméno a já si šla sednout na židličku,byla jsem tak vynervovaná, že když Moudrý klobouk vyslovil Havraspár, málem jsem omdlela. Všichni mě přátelsky uvítali.

Jimmy Tailes: Zařazovací slavnost byla pro mne úžasná. Se sestřičkou jsme se oba dostali za velikého potlesku, do své vytoužené koleje, plné fajn lidí. Znáte to, člověk, nováček na škole je tolika novinkami většinou hodně rozrušený, a proto jsem po většinu slavnosti byl duchem nepřítomen.

Fides Fons: Tak trochu jsem čekal, že se dostanu mezi modré, protože jsem mezi ně chtěl a moc dobře si uvědomuji, že osobní názor je u Moudrého klobouku taktéž brán v potaz, i když jsem byl připraven i na jiné varianty. Nebránil bych se, kdyby mne klobouk šoupl někam jinam. Ale jsem šťastný, že jsem tam, kde jsem.

Amber Simpson: Zařazování se mi líbilo, hlavně první píseň Moudrého klobouku. Ne, teď vážně. S kolejí jsem spokojená. K havránkům jsem vždycky tíhla, takže jsem chtěla Havraspár nebo Zmijozel a vyšlo to.

Viviana Lairová: Mám-li být upřímná, dorazila jsem tam jen taktak, přičemž z toho Moudrý klobouk nebyl zrovna dvakrát nadšený. Krom jedovatých narážek typu: „Nemáme na to celou věčnost", které jsem, (prohlížejíc si nehty), s úspěšností ignorovala, mi unikla jedna důležitá věc. Konkrétně jeho konečný a nepochybně rozhodující verdikt. Upřímně řečeno, připadala jsem si tam trošku trapně. *skousne si ret* Mezi jásajícími studenty nebylo vůbec jednoduché identifikovat mi přidělenou kolej. Tak jsem tam jenom tak stála, na všechny strany se andělsky culila, znechuceného výrazu Moudrého klobouku si nevšímala... Ale když jsem v davu zahlédla zběsile poskakující Linn, křičící něco typu: „Zbožňuju tě, Lairová!", tak jsem se (sic trošku neohrabaně) rozběhla k Havrastolu a začala Línnu pořádně umačkávat. Ale co bylo moje mačkání proti jejímu! Div, že jsem rozřazování ve zdraví přežila.

Strato Lefevre: Rozřazování mi dělalo od přijetí asi největší starosti. Vysněnou havraspárskou kolej jsem měl v srdci ještě dřív, než jsem vůbec spatřil bradavický erb na dopise o přijetí - rodiče mě odjakživa pudrovali bronzovým práškem a navlékali do měkoučkých modrých plenek Orel s nápisem „Vše dokážu s tímto ptákem“. (Možná je znáte pod reklamním sloganem: „Plenky Orel sezobnou vše, co jim Vaše neposedné dítko připraví.“)
Po prvních dnech od příjezdu na Hrad jsem se sotva rozkoukal a už mi přátelé ve Velké síni na hlavu hodili nějaký starý, ošoupaný klobouk. Po několika hodinách úvah, zda bych měl přátele krýt „jen nerad“ nebo „by záleželo na situaci“ a podobně, jsem konečně ukončil rozhovor s Moudrým kloboukem a nadšeně očekával jeho verdikt. Načež mi přátelé prozradili, že se jedná o jejich „vysoce rafinovaný kanadský žert na úrovni“. Kouzelné.
Starší spolužáci se dále bavili strašením, že hrozí zařazení do jiné koleje čistě proto, aby byly počty studentů spravedlivé. Ke všemu jsem z mrazivého počasí ochořel a lůžko na kamenné podlaze ve Velké síni tomu jen přispělo. Sotva jsem do sebe vsoukal nějaké jídlo, nemohl jsem ani pořádně chodit a objevovaly se u mě čím dál tím jasnější příznaky žloutenky.
Konečně se dostalo na zařazování, a se postavil za ostatní téměř na konec řady. Jak jsem to poslouchal, snad každý druhý končil v Havraspáru, a zbytek se přerozděloval do Zmijozelu nebo Nebelvíru. To už šlo do tuhého. Přísahal jsem, že budu-li poslán do Mrzimoru, ke žlutočerné na jejich erbu slavnostně přidám červenou ze žíly svého pravého zápěstí. Konečně nevyvolali mé jméno francouzského původu, ale přesně jak jsem čekal, pouze jeho podivnou mutaci „Sraťo Le Vobr“. Dotančil jsem tedy ke klobouku a trochu se s ním pohádal, když začal urážet inteligenci mé matky a píli otce a pak když namítal, že mi žlutou vidí na očích. Vše ale dobře dopadlo a já za zuřivého máchání rukama doplachtil k ostatním modrým – domů.

Missa Monema Lottová: Zařazovací slavnost jsem prožívala ve stylu: ať už to konečně skončí, protože jsem byla až u konce seznamu. Ortel Moudrého klobouku považuji za výborný, chtěla jsem být mezi Vámi modrými.

Sarah Sophie Stone: Na zařazovací slavnost jsem se chystala už dlouho předem. Za pomoci jedné moc hodné modré slečny jsem dala dohromady pěkný slavnostní outfit, nechala si v kadeřnictví vytvořit slušivý účes a netrpělivě jsem čekala na slavnost. Jak se blížil večer, byla jsem čím dál více nervózní a bohužel mi mudlovský svět moc vstříc nevyšel. Nejdřív jsem si uvědomila, že jsem si při stěhování na mudlovskou kolej nechala doma ten kabílek, který přenese do počítače mudlovskou vymoženost - internet. Letěla jsem tedy kabel koupit, načež jsem zjistila, že mi internet stejně nejde (pravděpodobně mnou nešikovností). Odešla jsem tedy do internetové kavárny, kde také nešel internet. Milé a ochotné servírky si s tím naštěstí poradily a já byla během okamžiku přemístěna do světa kouzel. Právě včas. Klobouk zrovna zpíval píseň. S prvním zařazeným nováčkem se mi začaly klepat ruce a při vyřčení každého nového jména ve mně hrklo. Na řadu jsem přišla po hodné chvíli. Úplně jsem zapomněla na všechno kolem a jen čekala, kam budu zařazena. Když se ale ozvalo "Havraspár", spadla ze mě nervozita a já byla štěstím bez sebe. Havraspár je totiž má vysněná kolej a nejednou jsem si představovala, jak už mezi modrými jsem.

Theodora Lea Dewat: Zařazovací slavnost se mi líbila. Nebyla jsem tedy na celé slavnosti, protože jsem to nějak nestihla, ale byla jsem na ní. Ve velké síni mluvilo tolik lidí, že jakmile jsem něco řekla, dalších deset lidí řeklo něco jiného - prostě takový chaos. Do Havraspáru jsem chtěla jít, protože myslím, že je to kolej chytrých lidí. Ale jiná kolej by mi nevadila. Tudíž jsem spokojená.

Samantha Sarah Mooness: Já jsem na zařazovací slavnosti přítomna nebyla, ale kamarádka mi napsala, kam jsem se dostala a opravdu jsem byla šťastná. S ortelem jsem spokojena a snad se ukáže, že sem opravdu patřím a že se Moudrý klobouk nespletl.

Aiden Vael: Na zařazování jsem myslel celé prázdniny a vůbec jsem netušil, kam mě klobouk pošle. Preferoval jsem Havraspár, ale nebyl jsem si jistý, jestli se mi přání vyplní. Mé srdce plesalo radostí, když jsem své kufry potom viděl před havraspárskou kolejní místností.

*

***

Corvinus Declaratio: Měl(a) jsi možnost zúčastnit se nováčkovské oslavy? Jaké jsou tvé dojmy? Pokud jsi nemohl(a) na večírek přijít, jak se ti líbí v modré koleji?

Eliah Tailesová: Nováčkovské oslavy jsem bohužel nemohla být součástí, také díky tomu zvířectvu. Modrá je dobrá, takže se mi v Havraspáru nemůže jinak než líbit. Navíc máme krásnou kolejku a hlavně krb, což zimomřivec jako já ocení. Co víc si přát, než vejít na kolej a vidět něco, z čeho sálá teplo.

Rebeka Wolfava: Na oslavu jsem nešla, nebyla jsem u počítače, ale jsem moc ráda, že mě klobouk dal do Havru. Nováčkovskou přísahu jsem ale složila.

Kacenka de Peleriana: Měla jsem tu možnost a bylo to výborné. Moc se mi to líbilo, někdy to bylo i dost strašidelné. Ale naštěstí byla u mě moje patronka, která mi vždy dodala odvahu.

Jimmy Tailes: Jak říkám, povinnosti nováčka mne zaměstnaly natolik, že jsem se zdržel v sovinci a psal domů sovu, že s Eliah pokračujeme v rodinné tradici Havraspáru, načež jsem zameškal oslavu.

Fides Fons: Nováčkovské oslavy jsem se účastnil i neúčastnil. Zatímco iniciačního obřadu jsem se účastnil, ačkoliv ne zrovna úspěšně (historie prostě není můj šálek kávy, kupodivu se ji však rád učím). Obřad se mi velice líbil, ale to kadidlo na konci. Možná pro příště trochu snížit jeho výkon anebo jej vynechat, ačkoliv to by zase byla škoda. Merlinužel jsem se oslavy jako takové ale neúčastnil, protože mne již od rána bolela hlava a k večeru to bylo ještě horší. Přes den to trochu opadlo, ale jak se zase vrátila, snažil jsem se vydržet co nejdéle, a pak zaletět rovnou do postele.

Amber Simpson: Na slavnosti jsem bohužel nebyla, protože se přeci jen nedostanu na počítač vždycky, když chci. Ale se životem v koleji jsem spokojená. Organizace i lidičky mi zatím vyhovují, tak to tak snad bude i do budoucna.

Viviana Lairová: Nováčkovskou slavnost jsem si opravdu užila, konkrétně přemisťování na Rowenino posvátné místo. Krom neuvěřitelného počtu mnichů pro mě byli středem pozornosti také ostatní vyjukaní studentíci, kterým permanentně zhasínali lucerny, mačkajíc se s děsem v očích ke svým patronům. Zjevně kvůli těm malinkým nebohým osminohým tvorečkům. Že se nestydí! *odfrkne si*

Strato Lefevre: Po zařazení do Havraspáru jsem byl pocítil nesmírnou úlevu (na jinak pečlivě udržovaných kolejních záchodcích) a zároveň i odpovídající nadšení. Okouzlila mě nádherná a vkusná výzdoba havraspárské koleje a především milí a nadšení starší spolužáci a jejich tajemné, děsivé historky. Byl nám dokonce přiřazen patron, který se o nás měl starat a já si s tím svým ihned padl do ucha. Potom byla na plánu nováčkovská oslava. Docela jsem se těšil, ale popravdě, na oslavy jsem si nikdy nepotrpěl, většinu z nich jen tupě prostojím někde v rohu. To už se ale začaly dít věci a konečná podoba „oslavy“ mi naprosto vyrazila dech. Vydali jsme se společně na tajuplnou pouť plnou překážek, hádanek a senilních starců, až jsme konečně složili tajnou přísahu a stali se právoplatnými studenty své koleje. Nebudu popírat slzy v očích, když bylo po všem - ten závěrečný paprsek světla byl na můj vkus zbytečně silný. Následovala diskotéka v kolejní místnosti, kde jsem se poprvé v životě dotkl prsníků některých slečen. Měl jsem z toho smíšené pocity, snad protože se jednalo o mulatku. Tato oslava byla dosud mým nejlepším zážitkem v Havraspáru.

Missa Monema Lottová: Nováčkovské oslavy jsem se bohužel nezúčastnila, ale v Havraspáru a v Bradavicích se mi líbí. Všichni jsou milí a pomůžou za každých okolností.

Sarah Sophie Stone: Nováčkovské oslavy jsem se zúčastnila. Tedy té části, kdy jsme se s ostatními nováčky doprovázeni staršími havraspárskými vydali složit slib samotné Roweně. Čekala jsem, že to bude v modré koleji perfektní, ale oslava předčila mé očekávání a byla jsem strašně mile překvapena, co pro nás bylo připraveno. Když jsme se pak přenesli zpět do společenské místnosti naší koleje, musela jsem bohužel kvůli mudlíkům odejít. Vrátila jsem se později na pár minut právě ve chvíli, kdy ostatní trsali na skvělé mudlovské vypalovačky, a s radostí se k nim na těch pár chvil přidala. Okamžitě se na mě přenesla úžasná atmosféra a jen nerada jsem se vracela zpět k mudlům.

Theodora Lea Dewat: Ano, možnost jsem měla, ale nestihla jsem dorazit, bylo toho na mě moc. Je skvělé být teď na hradě jako "někdo" a je skvělé vědět, že někam patřím, protože dva měsíce žít s pleťovou barvou – fujk. Zato modrá barva! A v Havraspáru jsem šťastná, mám teď tolik přátel kolem sebe.

Samantha Sarah Mooness: Na nováčkovské párty jsem byla bohužel jen hodinku, protože mě mudlové vyhnaly spát. Ale i tak jsem byla nadšená. Moc se líbí v koleji a doufám, že tu prožiju super první školní rok.

Aiden Vael: Jsem tu sice nový a zatím jsem neměl moc času se s někým moc seznámit, ale to se jistě změní. Modrá kolej na mě vždy dělala dojem, ať už skvělým časopisem, oceněními nebo i jinými přednostmi. Jsem rád, že jsem tu a kdybych volil, nevolil bych jinak.

*

***

Corvinus Declaratio: Jak bojuješ se zápisem na předměty a semináře? Dostal(a) ses tam, kam jsi chtěl(a)? Nezasedl tě někdo?

Eliah Tailesová: Bojuju statečně a ať se do zdá neuvěřitelné, zatím nejsem poražená.   Překvapila mě různorodost předmětů a hlavně ten výběr! I úkoly vypadají zajímavě, jen si budu muset nějak nafouknout čas. Dokonce budu mít již o víkendu o jednu znalost více. Budu umět péct tiramisu!

Rebeka Wolfava: Zapsala jsem se na předmět Nauka o fobiích.

Kacenka de Peleriana: Zatím se to jde. Dostala jsem se do poloviny předmětů, kam jsem chtěla. Ještě mě nikdo nezasedl. Dávám si pozor.

Jimmy Tailes: Co se předmětů týče, boj to byl nejspíše pro všechny lítý. Já to zase tolik neprožíval. Filozofie byla pro mne jasná volba, a proto jsem i rád, že mi na ni kolej půjčila patřičný obnos.

A když už jsem v těch novinách, všechny vás moc zdravím a přeji příjemný začátek školního roku.

Fides Fons: Výuku nijak nehrotím, i když se bojím, že se nedostanu na předměty, na které bych rád. Což mne docela zklamalo, protože jsem mezi nimi nenašel dadu a ani formule. Snad příští rok. Co se týče boje o místa, rád své místo přenechám případnému zájemci, pokud již tam tedy nesedím a tak se mi ani nestalo, že by mě někdo zasedl, protože k tomu ani neměl důvod. I když bych klidně mohl popustit uzdu své fantazii a někoho z dotyčných obvinit z usazení se v mém klíně, což zrovna u mužské části populace, ke které se řadím, není zrovna vhodné, když se o místa nejvíce derou právě děvčata. Ale nejenom, že by to bylo nevhodné, ale džentlmen takovéto faux pas nevyvolává do světa, neb by nejenom na cti dané dívky špínu zanechal, ale taktéž na té své.

Amber Simpson: Víceméně jsem se zapsala na předměty, které mě zajímají a mají mi co říct, takže jsem spokojená. Na další nemám peníze a bohužel ani čas, třeba příští rok.

Viviana Lairová: Minimálně hodinu před kýženou učebnou, popíjejíc stimulující drink, s pořádně nainkoustovaným brkem, hypnotizujíc dveře připravena ke startu! Ano, přesně takovým způsobem u mě probíhá zapisování do výuky. Když se však brány do Ráje otevřely poprvé, začalo peklo. Studenti z druhého ročníku mě slušně řečeno vyšťouchli ze dveří, sápajíc se po doposud prázdných pergamenech. Řekla jsem si, že to jen tak nevzdám, a tak jsem se na výpravu života a smrti vydala znovu. Tentokrát se však se mnou nepárali. Nával množících se studentů neuvěřitelnou rychlostí mne s drsným dopadem povalil k zemi. Ano, povalil! Když se havránci před mýma očima začali pomalu rozplývat, učebna byla prázdná. Se zděšeným pohledem jsem se rozběhla ke zcela počmáranému a značně pokaňkovanému pergamenu. Zjištění, že na mě ve Flákání nezbylo místo, mě složilo podruhé.
Tak jsem se se sklopenou hlavou došourala k učebně Bonzologie, kde na mě kupodivu místo zbylo. Příště už takové drama zažít nehodlám! *dramaticky vydechne a dohovoří*

Strato Lefevre: Se zápisem jsem svedl vcelku obstojný boj. V prvním kole jsem se na radu svého patrona ucházel o místo na Psychologii a vskutku to bylo o chlup. Vlezl jsem do třídy a už si k poslednímu volnému stolu sedal nějaký zmijozelák. Vzal jsem ho za košili, plivl mu do hrnku s čajem, abych ho zmátl a jednu mu napálil. Chudák se skoro stihl sehnout, ale má ruka byla rychlejší – o chlup. Pak jsem si na chvíli sedl, nechal se ostříkat vodou, vybral si pár seminářů, ze kterých mi utekl jen Feng-Šuej, ale nahradil ho velice slibně vypadající seminář „Kterak Anton Pilgram kouzlil v Brně“ – hned v první hodině nám byl přislíben nahatý vyšpulený zadek. A vskutku, byl sice z kamene a patřil muži, ale má zvědavost byla ukojena. Jinak se mi zatím podařilo dostat tam, kam jsem chtěl, za což jsem opravdu vděčný.

Missa Monema Lottová: Zápis jsem taky nějak neprožívala. Zapsala jsem se pouze na jeden předmět, ne jen protože bych to nestíhala v souladu s mudlovským životem, ale taky mi nevyšly galeonky.

Sarah Sophie Stone: Zápis předmětů mi první den připadal příšerně rychlý, jak se všichni mačkali ve dveřích, aby si ukořistili nejlepší místo. S mou milou patronkou jsme vymyslely taktiku, který předmět si mám zapsat jako první, takže jsem se dostala na můj vytoužený předmět a další den jsem si zapsala další, o který jsem také moc stála. Ještě mám v plánu jeden, tak doufám, že mi to vyjde. A co se seminářů týče, chtěla jsem se jen tak porozhlédnout a případně si jeden či dva zapsat, ale v té rozmanitosti mě zaujalo více seminářů, takže jsem si vzala nejvyšší možný počet, tedy tři semináře. Musím říci, že jsem ani netušila, jak velký zájem bude o jeden seminář, který jsem si zapsala, takže si myslím, že jsem měla velké štěstí, že jsem ho zvolila při zápisu jako první. Jsem tedy prozatím nadšena a spokojena, protože se mi povedlo ukořistit zajímavé semináře a doposud i všechny předměty, které jsem si naplánovala.

Theodora Lea Dewat: Předměty jsem si vybrala dva. Ale bylo to těžké. Chtěla jsem dva předměty, protože jeden by byl málo. Ale když jsem koukala na seznam, bylo jich moc. Nakonec jsem zvolila Zvěromagii a Lektvary.

Samantha Sarah Mooness: Dostala jsem se tam, kam jsem chtěla, ale došli mi galeony. Ale snad ještě nějaké seženu, abych si zapsala ještě jeden předmět. Prozatím jsem s Testrálologií a Péčí o kouzelné tvory velice spokojená. Ještě by to chtělo Drakovědu. Zatím mě nikdo nezasedl, i když jsem se bála.

Aiden Vael: Srpce se mi nerozkutálely, a tak jsem se stihl zapsat hned první den. Zvolil jsem Magickou italštinu, protože italština a vlastně i celá Itálie je pro mě velmi magická země. Mou další volbou by byla nejspíš Čarografika nebo Literární seminář. Čarografika byla obsazena poměrně rychle a já jsem tudíž přemýšlel o půjčce z koleje na Literární seminář, pak jsem ale změnil názor a rozhodl se nechat si zatím jen jeden předmět. Jestli projdu i do druhého ročníku, jako že neplánuji nic jiného, tímto slibuji, že příští rok bude můj pergamen se zápisem jistě delší.

***

A mně nezbývá, milí havránci, než vám za celý Havraspár popřát, ať se u nás cítíte jako doma, ať při vás stojí Rowena a řídí vaše kročeje, ať se vám daří ve studiu a ať jste stále veselí a usměvaví.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář