Vinný Tou!
Parodický příběh na všem známého rudého gentlemana.
Kdysi dávno, v dobách, kdy se ve svých traktorech vinaři proháněli po polích a zloději vína se jim do cesty připletli častěji než špačci sami, žil byl Vinný Tou.
Vinný Tou velmi často vykrádal tři vinaře, kteří už z toho měli patřičné škody, ruměnec ve tváři a hlavu plnou znalostí z knihy,"Odstraňte svého zloděje vína", kterou uměli prakticky nazpaměť. Jednoho dne, slunce stálo již vysoko nad obzorem, radovali se společně, že už u nich neřádí Vinný Tou, ale stále žili ve strachu a navíc, kdosi jim včera opět ukradl tři láhve vína. Věděli, že Vinný Tou to nebyl – ten byl přece jenom zlodějem vyššího kalibru.
",Někdo nám tu krade víno," ozval se první z nich.
"Nemám ani tušení, kdo by to mohl být. Přece jen, Tou to být nemohl, ten by nadělal větší nepořádek," divil se druhý z vinařů.
"O tom není sporu," přitakal ten třetí muž. "Kdo to však byl, to je ve hvězdách."
Dohadovali se tak, když jim zorným polem prošel známý muž – Young Šuterhand. Prohlížel se ve velkém příručním zrcátku a vypadal spokojeně sám se sebou. Blonďatý skalp zářil novým kondicionérem.
"Hele! Young Šuterhand!" postřehl jej jeden vinař.
"Kde je Young Šuterhand, tam je i Vinný Tou!" dodal s opravdovou hrůzou v hlase další z mužů.
"Ale kde je Vinný Tou, tam je i Rybana!" zaradoval se ten třetí. A hned si začal zamilovaně pobrukovat píseň "Je jaká je" od Káji Gotta. Ostatní se k němu hned přidali a v duchu vymalovali Rybanin obrázek.
Vinaři se rozhodli sledovat Young Šuterhanda. Netrvalo dlouho a opradu narazili na to, co hledali. Vinný Tou! A že ho začali hned v návalu vzteku honit, Tou se nestačil pořádně zmátožit a už by ho byli chytili, jenže to nehrozilo.
Vinný Tou měl vždy tajnou zbraň.
"Rybanooo!" zvolal. Dívka vskočila vinařům do cesty, udělala pukrlátko a odhopsala pryč. Samozřejmě, že se vinaři hned pustili za ní jako pejsci. Vinný Tou neváhal a vydal se úprkem na cestu pryč. Tušil, jaké by jej čekalo nebezpečí, kdyby setrval. Rozloučil se proto se svým druhem, Youngem Šuterhandem a odjel pěšky. Pozdě došlo Youngovi, že by se Touovi hodil kůň. Tou dobou byl Tou dávno za horami. Přesto však Šuterhand nasedl na svého koně a jel ještě s dalším koněm stíhat Vinného Toa.
Mezitím Vinný Tou utíkal a utíkal v rytmu písně "Veď mě dál, cesto má", která mu burácela do uší z mp3 přehrávače. Běžel první hodinu, běžel druhou hodinu, píseň už uměl nazpaměť, když v tom… Stačila malá nepozornost a velký Vinný Tou zakopl o drobný kamínek.
"Au! Zranil jsem si koleno!" a omdlel bolestí z rozbitého kolena.
V tu dobu ho už dohnal Young Šuterhand. Když uviděl Toua ležet na zemi v mdlobách, pořádně ho propleskal, aby ho probral. Vinný se probudil a začal se strachovat o svou lásku Rybanu. I nasedl na koně a spolu se Šuterhandem se vydali zpět do svého kraje, aby Rybanu zachránili.
Když dojeli na místo, kde byla, nalezli ji sedět na židli jako na trůně. Kolem ní poskakovali vinaři. Jeden ji krmil hrozny, druhý ji ovíval a třetí leštil její boty. Jakmile vinaři uviděli naše dva hrdiny, pustili se s nimi do boje. Všichni matrixovali, uhýbali a výborně zasahovali. Nakonec boj skončil ve prospěch Vinného Toua a Young Šuterhanda. Odvedli si tedy Rybanu a žili šťastně až do smrti.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vinný Tou
Kdysi dávno, v dobách, kdy se ve svých traktorech vinaři proháněli po polích a zloději vína se jim do cesty připletli častěji než špačci sami, žil byl Vinný Tou.
Byl to statečný muž, tváře rudé od větru, nos zčervenalý vínem. Vinný Tou byl nejvinnějším, nejupitějším a nejproradnějším zlodějem vína. Často se pletl nebohým vinařům do cesty, když slídil v jejich sklípcích po tom nejkvalitnějším a nejlahodnějším hroznovém moku. Pěl si při svém hodování píseň, "Vínečko bílé" a nadělal tolik rambajzu, že to všechny majitele postavilo na nohy. Ovšem Tou byl zdatným stopařem a bojovníkem, vždyť jej vychoval sám velký Indi. Je pravdou, že byl "mírně" přiopilý, a když byl mírně přiopilý, projevilo se to i na jeho smyslech. Ale vždy dokázal včas uprchnout před vidlemi a puškami na špačky.
Vinný Tou velmi často vykrádal tři vinaře, kteří už z toho měli patřičné škody, ruměnec ve tváři a hlavu plnou znalostí z knihy,"Odstraňte svého zloděje vína", kterou uměli prakticky nazpaměť. Jednoho dne, slunce stálo již vysoko nad obzorem, radovali se společně, že už u nich neřádí Vinný Tou, ale stále žili ve strachu a navíc, kdosi jim včera opět ukradl tři láhve vína. Věděli, že Vinný Tou to nebyl – ten byl přece jenom zlodějem vyššího kalibru.
",Někdo nám tu krade víno," ozval se první z nich.
"Nemám ani tušení, kdo by to mohl být. Přece jen, Tou to být nemohl, ten by nadělal větší nepořádek," divil se druhý z vinařů.
"O tom není sporu," přitakal ten třetí muž. "Kdo to však byl, to je ve hvězdách."
Dohadovali se tak, když jim zorným polem prošel známý muž – Young Šuterhand. Prohlížel se ve velkém příručním zrcátku a vypadal spokojeně sám se sebou. Blonďatý skalp zářil novým kondicionérem.
"Hele! Young Šuterhand!" postřehl jej jeden vinař.
"Kde je Young Šuterhand, tam je i Vinný Tou!" dodal s opravdovou hrůzou v hlase další z mužů.
"Ale kde je Vinný Tou, tam je i Rybana!" zaradoval se ten třetí. A hned si začal zamilovaně pobrukovat píseň "Je jaká je" od Káji Gotta. Ostatní se k němu hned přidali a v duchu vymalovali Rybanin obrázek.
Vinaři se rozhodli sledovat Young Šuterhanda. Netrvalo dlouho a opradu narazili na to, co hledali. Vinný Tou! A že ho začali hned v návalu vzteku honit, Tou se nestačil pořádně zmátožit a už by ho byli chytili, jenže to nehrozilo.
Vinný Tou měl vždy tajnou zbraň.
"Rybanooo!" zvolal. Dívka vskočila vinařům do cesty, udělala pukrlátko a odhopsala pryč. Samozřejmě, že se vinaři hned pustili za ní jako pejsci. Vinný Tou neváhal a vydal se úprkem na cestu pryč. Tušil, jaké by jej čekalo nebezpečí, kdyby setrval. Rozloučil se proto se svým druhem, Youngem Šuterhandem a odjel pěšky. Pozdě došlo Youngovi, že by se Touovi hodil kůň. Tou dobou byl Tou dávno za horami. Přesto však Šuterhand nasedl na svého koně a jel ještě s dalším koněm stíhat Vinného Toa.
Mezitím Vinný Tou utíkal a utíkal v rytmu písně "Veď mě dál, cesto má", která mu burácela do uší z mp3 přehrávače. Běžel první hodinu, běžel druhou hodinu, píseň už uměl nazpaměť, když v tom… Stačila malá nepozornost a velký Vinný Tou zakopl o drobný kamínek.
"Au! Zranil jsem si koleno!" a omdlel bolestí z rozbitého kolena.
V tu dobu ho už dohnal Young Šuterhand. Když uviděl Toua ležet na zemi v mdlobách, pořádně ho propleskal, aby ho probral. Vinný se probudil a začal se strachovat o svou lásku Rybanu. I nasedl na koně a spolu se Šuterhandem se vydali zpět do svého kraje, aby Rybanu zachránili.
Když dojeli na místo, kde byla, nalezli ji sedět na židli jako na trůně. Kolem ní poskakovali vinaři. Jeden ji krmil hrozny, druhý ji ovíval a třetí leštil její boty. Jakmile vinaři uviděli naše dva hrdiny, pustili se s nimi do boje. Všichni matrixovali, uhýbali a výborně zasahovali. Nakonec boj skončil ve prospěch Vinného Toua a Young Šuterhanda. Odvedli si tedy Rybanu a žili šťastně až do smrti.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Anna BarberováVydáno: 4/2010
