Havraspárské vánoční dobrodružství
Jako vždy jsme se ve večerních hodinách sešli v kolejní místnosti, kde naše výprava začínala. Hned jsme se dozvěděli nehezkou událost, jež se přihodila. Naše vedení jako každý rok psalo dlouhý dopis víle Fleutýnce, který měl odnést havran Ouzel. Ovšem naneštěstí se tento dopis ztratil - Ouzel na cestě potkal velikou vichřici, nedopatřením dopis upustil a k napsání nového již nezbyl čas. A tak jsme museli my, havrapárští studenti, dopis najít a co nejrychleji doručit, jelikož bez dárků to žádné Vánoce nejsou. Všichni jsme se okamžitě vrhli do akce, i když jen s jednou jedinou nápovědou: Dopis je někde v oblacích. Museli jsme tedy do oblak.
Vydali jsme se na famfrpálové hřiště, kde už na nás čekal David s naším dopravním prostředkem, kterým nám měl pomoct vznést se vzhůru. Počítali jsme s nějakými košťaty nebo nanejvýše létajícím kobercem, ale popravdě nás potkalo docela jiné překvapení.
Čekal tam na nás s kouzelnou fazolí, po které jsme museli vyšplhat. Šlo nám to docela dobře a postupovali jsme rychle, když najednou nás v polovině zarazila další překážka. Do cesty se nám posadilo kachní hejno a jen tak se jim odletět nechtělo. David rychle zjistil, že kachny by po nás chtěly, abychom uhádli písničky, které se hrály na Vánočním plese, jelikož si samy pamatují jen pár řádků.
*
První odpověď věděla Katelyn, byl to Frank Sinatra se známou písní Let it snow.
Poté Madidess rychle poznala melodii Yellow Submarine od Beatles.
Třetí odpověď vykřikla Any: "Pavol Habera – Reklama na Ticho"
Čtvrtou odpověď zase věděla Brianag, Karla Gotta s jeho Lady Karneval dávno znala.
A poslední pátou odpověď zase vykřikla Madidess. Bon Jovi se známou It´s my life.
**
**
Vydali jsme se dále po mracích, když tu Madidess narazila do překrásné smaragdové brány. Ale než jsme se mohli dostat dál, čekala na nás další várka otázek. To víte, na havraspárských cestách obvykle něco jen stěží půjde hladce.
První odpověď vrhla Brianag - 25 208 bodů.
Druhou odpověď věděla, no kdo jiný než Linn - Viviana Lairová!
Třetí odpověď rychle vyhrkla Isabella, byla to Arien Rellyová.
Čtvrtou zase Brianag s Modrým paloučkem.
Pátou odpověď mrskla ihned opět Brianag - John Werewolf.
A šestou i sedmou odpověď opět věděla Brianag, Léto 2005 a Ivka Gold, samozřejmě.
A v rukou Brian se objevil stříbrný klíček, dostala nelehký a zapeklitý úkol: otevřít bránu.
**
Po velikém procpávání se branou Lilien uviděla na klobouku, který měl obr na hlavě, dopis. Dopis, který Ouzel nechtěně upustil se teď tyčí na hlavě obra! Úkol byl jasný, musíme jej dostat dolů.
Po dlouhém pokřikování po obrovi se stalo neštěstí, ale díky bohu jsme se z něj šikovně vyvlékli. David nás zatáhl do malé jeskyně, kde jsme si mohli promyslet plán, jak dopis nakonec dostat.
Bohužel jsme se dozvěděli, že kouzla na obry nepůsobí a museli uvažovat logicky, moudře a dokonce se tam přimotala i fyzika.
Ale nakonec jsme to tedy vyřešili. Půjčili jsme si od Madidess jednu kachnu, kterou jsme poté nafoukli, aby mohla letět. Poté se Brianag chytila provazu a letěla pro dopis. Jelikož bylo těžké kachnu dobře navigovat, trvalo to poněkud déle, ale nakonec dopis z klobouku sundala a slétla dolů za ostatními. Museli jsme rychle opustit tento revír, a tak jsme nasadili tempo a utíkali za bránu. Naštěstí jsme nezapomněli ani zamknou.
A pak se naskytl další problém - jak rychle doručit dopis Fleutýně, když vůbec nic nevíme? Už jsme mysleli, že jsme v koncích, když tu Lilien pravila moudře: ,,Neříká se, že Fleutýnku můžeme najít ve svých srdcích? Co udělat kolem Bri kruh, chytíme se za ruce, zavřeme oči a budeme myslet na Fleutýnku a kouzlo Vánoc?“
Všichni jsme tedy podle Lilien udělali kruh kolem Brianag a věřili na kouzlo Vánoc, opravdu jsme věřili, mysleli na vílu Fleutýnu a stalo se, co se stalo. Zkrátka opravdové kouzlo Vánoc!
No a nakonec si nás v kolejce k sobě zavolala Larrie, která pro nás měla připravený nádherný příběh o Roweně z Havraspáru. A abyste o něj nebyli ochuzení, převyprávím vám jej tady:
Těžké časy čekaly na malé čaroděje v době té, jež je Havraspáru nejdražší. Vydobýt si své místo v magické společnosti této éry bylo úkolem nesnadným. Talent samotný nestačil. Rod Havraspárských si dobře tuto situaci uvědomoval a z toho důvodu se rozhodl zasílat své ratolesti každým rokem v čas adventní do rodinného poutního místa – kláštera Abhy – kde by dosáhly vyššího poznání.
Rowena tyto chvíle neměla příliš v oblibě. Spousta zakuklených mnichů, hrobové ticho, nekonečné sněžné pláně a mrtvolně bílé zdi, kam oko pohlédlo. Tolik toužila být ve společnosti byť jediného havrana, které musela nechávat ve svém domově. Marně. Mniši byli neoblomní a Rowena se cítila osamocená.
Ke konci adventní doby, před návratem do svého rodného zámku, byla Rowena přesycená klidem, který jí iritujícně vecpávala banda zakuklených postav. Byly to tyto chvíle, při kterých měla pocit, že ji volají vábivé hlasy a po zdech kláštera se zjevují tajuplné tváře. S chladnou hlavou a nohama na zemi nad těmi výjevy mávala mladá čarodějka rukou. „To blázním jen,“ odsekla a nevěnovala dění přílišnou pozornost.
Zde, v jedné z postranních chodeb, byla Rowena zavedena ke dveřím, kde nebylo žádné kliky ni zámku, žádné škvíry či otvoru. „Zde posečkáš, než zvíš, jak dveře otevřít smíš,“ pravila jí neoblomně postava, nechala překvapenou Rowenu v chodbě a vystavěla u východu čarovnou bariéru, přes kterou nebylo cesty ven.
První týden se Rowena snažila užívat čar, kouzel a magické moci, jíž byla naučena za dlouhá léta svých studií. Bezvýsledně. Dveře se ani nehnuly. A tak sedmého dne od magických sil upustila. Teprve tehdy se něco stalo – přes dveře se natáhl jemný perleťově modrý povlak. Byla to průsvitná matérie, na kterou se nedalo sáhnout.
V druhém týdnu tedy Rowena zkoušela své umění zaklínačství. Bez hůlky, syrovou magií zaříkávala dveře a snažila se s nimi komunikovat – vyzvědět, co žádají. Bez odezvy. A tak od zaříkávání upustila. A přes práh dveří se překryl další potah perletě, která jemně světélkovala v temnotě chodby.
I třetí týden Rowena pracovala se svou pamětí. Zuřivě prohledávala zákoutí svojí mysli, vytahovala načtená data, údaje, příběhy čarodějů všech minulostí a původů. Hledala vodítka, která by jí pomohla v otevření temperamentních dveří nebo rozluštění modravé perletě, avšak nic z toho, co se odvážila vyzkoušet, se dveřmi ani nehnulo. Na pokraji svých sil Rowena od této snahy upustila. A dveře se rozzářily silným modrým jasem.
Čtvrtý týden už byla mladá čarodějka zoufalá. Vzdala se veškeré své aktivity, usadila se před dveře a v tíživém tichu na ně upřeně zírala. Netrvalo to ani den a začaly k ní opět doléhat horečné hlasy a ve spleticích modrých nití na dveřích se objevovaly neznámé tváře. A Rowena je, dle svého nejlepšího mínění, opět přehlížela.
Naléhavost hlasů a tělesné i myšlenkové vyčerpání však Rowenu po pár dnech udolaly. A v sedmý den čtvrtého týdne začala hlasům naslouchat. Byly to příběhy. Příběhy jejích předků, moudrosti její generace, tváře těch, jenž jí byli rodokmenem. A Rowena je poprvé po tolika letech nejen slyšela, ale také poslouchala.
Úderem posledních minut osmadvacátého dne se dveře otevřely. A Rowena pochopila. Občas není největší síla v magické síle, v čárech, zaříkávadlech a činech. Občas je prostě tím nejsilnějším článkem naslouchání. A že v adventním čase je vskutku co poslouchat! A z toho pramení i závěrečné havraspárské poslání k Vánocům…
***
Takže nakonec naše výprava dopadla skvěle a my se po vyslechnutí krásného příběhu docela unavení už jen schoulili do modrých křesel a za tichého praskání v krbu jsme se pomalu vydávali do říše snů...
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Brianag Mac CoileáinVydáno: 1/2012
