Katelyn, Morgan a Nicolette: Dívky ve vedení
Začneme od ó skoro nejvyšší, tedy naší nové primusky Katelyn Auster.
Corvinus Declaratio: Ahoj Katelyn. Nejdřív Ti chci ještě jednou za sebe i za Corvina poblahopřát ke zlatému odznaku. *usměje se* A musím se hned zeptat… Tys prefektovala celkem 3 období… Bylo Ti už po tak dlouhé době jasné, že jsi horkým kandidátem na primusku? Co řikáš? *zamrká*
Katelyn Auster: Jé, ach děkuji! No, myslím, že se nedá úplně říct, že by mi to bylo jasné, protože upřímně, takovými věcmi si jen stěží může být člověk doopravdy jistý, tím spíše ne vedle osobností jako jsou Larrie a John. Na druhou stranu máš ale pravdu, po tak dlouhém období už člověk něco začne tušit, bát se a nervóznět, popřípadě se pomaličku připravovat. Ale nedá se třeba říct, že bych byla těsně před předáním nějakým způsobem připravená, smířená, spíše to bylo tak nějak naopak, zjišťovala jsem, že vlastně vůbec nic nevím a neumím a že to všechno nedopadne dobře, ale popravdě na to bych asi nemohla být připravená nikdy. *pokrčí rameny* Ale neznamená to, že bych třeba do poslední chvilky nevěděla vůbec nic, to právě naopak, jenom to spíše člověku dlouhou dobu vůbec nedochází, a pak to zničehonic přijde a on neví co dřív. To vás zkrátka hodí do moře a můžete jen doufat, že se neutopíte. A v tomto případě že s sebou nepotáhnete ke dnu dalších osmdesát modrých duší. *uculí se*
*
Corvinus Declaratio: Ještě se vrátím k Tvým prefektským začátkům… Tys nastoupila v zimě 2011, tedy současně Larrinčiným povýšením na primusku. Dnes není tajemstvím, že vy dvě si velmi dobře rozumíte a máte k sobě blízko – jak to ale bylo tenkrát na začátku Tvé odznakové éry?
Katelyn Auster: A jé, tak to už je skutečně dávno. *kousne se do rtu a soustředěně pátrá v paměti * Nějak mám pocit, že ono to vlastně před léty bylo dosti podobné jako teď. K Larrie jsem měla blízko od samého začátku a i když jsme se předtím tak dobře neznaly, byla pro mě takovou tou oporou, úctou a možná i motivací, protože věřte mi, pokud se chcete někdy vyšplhat nahoru nebo toho prostě jen dělat víc, postavte se vedle madam Larstonové – najednou budete táákhle malincí a rychle vás přejde pocit, že toho děláte dost. *zazubí se * A samozřejmě, že Larrie by vám tohle nikdy nepřiznala, ale ona je vážně úžasná, jsem ji moc vděčná za moje mladičká zasedačková léta a ve skutečnosti bych bez ní asi nebyla tam, kde teď jsem, a ani bych se tady neudržela, protože ačkoli už nestojí nade mnou v posvátné záři a úctě, stále je tou nejskvělejší oporou, jakou si jen můžu přát, i přes všechny ty fialové nesmysly. Protože ona rozhodně není jenom jen tak ledajakou pracovitou, schopnou a až polobožskou duší, ale hlavně je úplně perfektní kamarádka, která vám nějaké to trápení hned udělá snazší a pro kterou se na ten hog nakonec přece jen budete každý den vracet. *usměje se *
*
Corvinus Declaratio: Jo, Larrie o Tobě mluví neuvěřitelně krásně - ten váš vztah zřejmě stojí za to.
*
Pro čtenáře na tomto místě přinášíme jakýsi medailonek nové primusky od osoby k tomu snad nejpovolanější - od současné bradavické profesorky Larrie Larstonové.
Larrie Larstonová: Tak Katelyn, kde bych u ní jen začala? Ve své zkostnatělosti mám ještě pořád někdy tendence vidět ji jako tu malinkou prvňačku, která jako jediná ze 13 nováčků svého ročníku "přežila" a neskončila smazaná ze světa kouzel nebo zamčená za ledovou branou. Byla od začátku výjimečná a s postupem času její havraspárská hvězda začala velmi silně zářit. Nebudu lhát, že rok, dva před svým odchodem z postu primuse jsem už proklepávala svoje okolí a hledala někoho, komu bych mohla funkci s tím nejčistším svědomím předat. Když jsem začala Katelyn poznávat trochu více, přijala ji do zasedačky a viděla, jak pracuje v kolektivu a na samostatných projektech, bylo už úplně jasno. Katelyn má v sobě neuvěřitelnou "rowenovskou jiskru", jak já s oblibou říkám. Z ní zkrátka ta Rowenovost sálá. Je klidná a pečlivá, s vůdčími schopnosti, myslí hodně rozumově, ale kde je třeba citu, nešetří. To se projevuje hodně na její vazbě ke koleji. Byla by schopná se pro ně rozdat, často na úkor svých vlastních zájmů, spánku a nervů. A přesto je na ní vidět, že jednou z jejích největších zálib je právě Havraspár, priorita číslo jedna. Je to děvče zodpovědné, s obrovským smyslem pro svědomitost. Je neuvěřitelně učenlivá, každý den se posouvá o mílové kroky dál než v den předchozí, a pro okolí je fascinující tenhle vývoj pozorovat.
Umí být vážná, mít věci pod kontrolou, ale zkuste s ní někdy zajít do soubojáku nebo strčte hlavu do jejího krbu a setkáte se se suchým sarkasmem a hláškami, které vás ohnou vejpůl. Katelyn je prototyp správné primusky. Nebudu lhát, že jsem si po dobu svého primusovství vždycky myslela, že předávat funkci dál bude bolestivé, že se mi nebude chtít a půjde to ztěžka. Jak moc jsem se mýlila. Stačilo najít tu pravou, tu Nástupkyni s velkým N, která bude se ctí sobě vlastní pokračovat v odkazu Rowenině. Svlékat si odznak tak pro mě bylo nejen úlevné, ale navíc mi přineslo strašnou radost, že na hruď byl připíchnut osobě, která jej bude svědomitě leštit, hýčkat a pečovat o něj, tak jako o celou havraspárskou kolej. Jsem na Katelyn hrozně pyšná a věřím, že jakožto primuska se velmi tučně zapíše do historie Havraspáru. Po velkých jménech jako Sarah, bibi, Janel a dalších, si nedokážu představit na této pozici nikoho lepšího.
*
K tomu ani nemám co dodat... Raději budeme pokračovat.
*
Corvinus Declaratio: Jak vlastně vnímáš tuhle změnu ze stříbrné na zlatou? Odchod Larstonky, přesun většiny povinností na Tvoje triko… Budeš mít ještě vůbec čas např. na prasinkářský sedmiboj, přispívání do Corvina a tak?
Katelyn Auster: No, popravdě to nelze jen tak vystihnout. Ze začátku to bylo prostě jen chaotické. Byla jsem ohromně zmatená, neměli jsme kolejního a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Spát jsem tehdy prakticky nechodila, i když vlastně nebylo tolik co dělat, protože jsme nemohli prakticky nic rozjet, ale jakmile jsme se spojili dohromady a po nějakém tom dni dostali Midara, všechno se zase obrátilo. Neříkám, že to od té chvíle bylo jen růžové, popravdě to bylo snad ještě těžší a mnohem složitější než předtím, ale jsem ráda, že jsme to společně ustáli. Ty první dva, tři týdny pro mě byly obrovská, až nepopsatelná změna. Najednou totiž držíte všechno ve svých rukou a bojíte se vážně každého pohybu, i když se jedná o nějakou drobnost, detail. Ale po čase jsem se v tom nějak naučila pohybovat a postupně se dostávám i k tomu, že mě to baví. Je sice pravda, že jsme se asi před týdnem opět klasicky dostali do té propadové části roku, ale pomalu se nám daří to znovu probouzet, hledat nové cestičky a konečně si na sebe pořádně zvykat. A jsem ráda, že mi v tom havraspárští tolik pomáhali a pomáhají. Ačkoli jsou večery, kdy mám chuť obrátit zasedačku vzhůru nohama a jakákoli konverzace se mnou není zrovna v příjemném duchu, stejně jsem jim za všechno ohromně vděčná. *andělíčkovsky se usměje * Nedovedu si představit, že bych vůbec měla pracovat s někým jiným, protože modří jsou ti nejskvělejší společníci a kolegové vůbec, s kýmkoli jiným by to bylo mnohem, mnohem těžší.
Jinak myslím, že na věci, které jsem dělala i před zlatým odznakem, se najde část vždycky. Prasinkářský sedmiboj samozřejmě běží i dál a ani Corvina nenechávám jen tak, i když články už nepíšu. Raději se snažím nějak Lili a Morgan pomáhat uvnitř, protože to je práce pro mě daleko příjemnější. V článcích jsem si totiž nikdy nijak zvlášť nevěřila a myslím, že je tady mnoho lepších redaktorů, než jsem já. Avšak nějakou tou ilustrací či komiksem nejspíš nepohrdnu nikdy. *zakření se *
*
Corvinus Declaratio: O tom prasinkářském sedmiboji bys nám mohla prozradit víc… Dočkáme se dalšího ročníku? Něco nového?
Katelyn Auster: No, nad tímto jsem popravdě dlouho váhala, ale jak už dnes víš, přece jen jsme se do Prasinek vydali zase. Nebylo to proto, že bych na jeho pořádání neměla čas, ale spíš proto, že už se mi po všech těch letech zdál neatraktivní a bála jsem se, aby se mi do něj potom vůbec někdo zapojil. Ale nakonec jsem tedy Prasinkářský sedmiboj s pár úpravami a zcela novým dějem spustila a zdá se, pár zájemců se ještě stále najde. I když už to nejsou ty skupiny, co bývaly dříve, stejně mi mí prasinkáři dělají radost a tak nějak vůbec mám k této soutěži takový sentimentální vztah. Těžko říct, jestli se jej vůbec někdy doopravdy vzdám. * zasměje se *
*
Corvinus Declaratio: A co Míďa... ehm, tedy náš nově nastoupivší pan kolejní - Midar Kilahim? Jaké nás vlastně s vámi dvěma čekají změny? Máte už nějaké plány, co s Havraspárem? Máme se těšit na něco nového?
Katelyn Auster: Je mi jasné, že k takové otázce dojít muselo, ale obávám se, že vás v tomto zklamu. Už předem jsem věděla, že změn budu chtít zavést co nejméně a nejlépe vůbec žádné, protože už tak bude por Havraspár samo o sobě velkou změnou nové vedení. Dost jsem se bála, že se to celé nevyvede a že nás oba s Midarem hodně rychle vypískají, ale víte, to zas byly jenom takové katastrofické scénáře, Havraspár takový není. Dá se říct, že po nějakém tom měsíci už si na nás všichni zvykli. Minimálně já se začínám cítit zase pohodlně a ne tak nervózně, ale jak to celé vnímá po nějaké době Midar, to se budete muset zeptat jeho. Je samozřejmé, že zvlášť nám zasedačkovým Larrie s Johnem pořád ještě chybí a dlouho chybět budou, ale s tím už nic nenaděláme. Ale mým cílem nebylo udělat v Havraspáru vítr jen co se dostanu na tohle místo, právě naopak. Chtěla jsem, aby to byla změna co nejplynulejší a abych Havraspáru nechala co nejvíce z larstonovského a werewolfovského přístupu, který měli tolik rádi. Těžko říct, čeho všeho se ještě dočkáme, to popravdě ani já zatím nevím, ale doufám, že se toho moc měnit nebude, protože já mám ráda takový Havraspár, v jakém jsem tu vyrůstala, a ráda bych v něm byla i dál. *zasněně se usměje *
*
Corvinus Declaratio: Ještě se musím zeptat na Tvé dvě prefektky – Nicolette už v téhle funkci znáš, s tou jsi spolupracovala. Je teď těžší být její nadřízenou?
Katelyn Auster: Popravdě asi ne, protože se naše funkce až tolik nezměnila. Stále zastáváme podobné úkoly a pokud už jsou situace, kdy mám za úkol se postavit do čela, tak se to týká celé zasedačky a v takových chvílích stále vládne ta modrá přátelská atmosféra a důvěra, že mi to vlastně ani tak nepřijde. Nemyslím, že by to bylo o tom, že najednou budu všem hrozně rozkazovat a zakazovat. Spíše mám takový plnější sovinec a docela nepřehledný diář, ale doufám, že se tím nijak nezměnil vztah, který mezi sebou máme ať už s Nicol, tak i s kýmkoli jiným. *usměje se *
*
Corvinus Declaratio: S Morganou, která má odznak nově, se ale také víc, než dobře znáte, ne? Pletu se, nebo jsi bývala její patronka?
Katelyn Auster: Anoano, Morganí skutečně byla moje patrončátko a já si stojím za tím, že je jím i dodnes!*zasměje se při té vzpomínce*Je to pro mě taková nejdůvěrnější duše na hogu a neocenitelná kamarádka. Vlastně se vůbec nedá říct, že bych ji mezi ostatními vnímala jako nějak nižší nebo podřazenější, pro mě je to taková společnice po mém boku, se kterou vždycky své odznaky schováme do kapsy a vůbec nějaké postavení neřešíme. Jakkoli je jako prefektka schopná, šikovná a vlastně úplně perfektní, pro mě nejvíc znamená kamarádstvím, které mezi sebou máme. To je totiž mnohem lepší než nějaká práce v zasedačce a ačkoli si takových věcí cením také, přátelství a atmosféra u mě bude v Havraspáru stejně vždy na prvním místě, protože bez lidí jako je Morganí bych tady už dávno nebyla.*nasadí brýlky, otočí se do strany a devítkovsky se usměje *
*
Corvinus Declaratio: Ještě zabrousím mezi Tvé úspěchy – za léto 2011 jsi získala cenu Roweny z Havraspáru… Za co myslíš, že to hlavně bylo? Zasloužila sis to? Ceníš si něčeho ještě víc?
Katelyn Auster: Ale né, proč mi to jen děláš! Takové věci, to už si snad vůbec nepamatuju! *zase se pokusí zabrousit ve své paměti * Ačkoli jsem si snad na sto procent jistá, že jsem tehdy v létě byla z ceny vskutku překvapená a bylo to to poslední, co bych v daný rok čekala, nejspíš jsem si zasloužila. Tehdy bych vám ještě řekla, že ne, protože jsem tenkrát udělala a neudělala tohle a tohle, ale vzhledem k tomu, že to vážně bylo tak dávno, už si vůbec nepamatuju, co jsem v tom roce přesně dělala. Samozřejmě že na něj mám absolutně parádní a nejlepší vzpomínky a že to byl ten nejkrásnější rok na hogu vůbec, ale jestli jsem v něčem chybovala nebo ne a na základě toho si nezasloužila tu cenu, to už nevím. Dneska už si pamatuji jen to, že mi ji dali John s Larrie a že oni by mi ji nikdy nedali jen tak z rozmaru. Počítám, že se nad tím museli dlouho radit a rozmýšlet, a tak bych vlastně urazila jejich rozhodnutí, kdybych řekla, že tak udělali špatně. Takže nakonec jakkoli jsem si sama sebou nebyla a nejsem jistá, rozhodnutí, které ti dva společně udělali je pokaždé z 99% správné, a tak mi nezbývá nic jiného, než jim přikývnou a radovat se z úspěchu. *rozhodí rukama a pousměje se *
(Jasně, že zasloužila, to byl jen takový chytáček.)
*
Corvinus Declaratio: Měla bys na závěr nějaký vzkaz pro čtenáře Corvina nebo snad pro všechny tvé věrné havránky? *usměje se*
Katelyn Auster: Jenom asi, že mám všechny havraspárské skutečně ráda a kdybych teda někdy, kdykoli, tvrdila opak, tak mi to ani náhodou nevěřte. *usměje se a ještě rychle dodá* A taky ať netrápíte Starouška a opelichaná peříčka po něm řádně uklízíte, on za to, prosimvás, nemůže! *zahihňá se a kývne na slečnu redaktorku *
*
Corvinus declaratio: Díky a díky moc za rozhovor. *zamrká*
***
Taková je tedy naše nová primuska. A copak, ehm, kohopak tu máme dál?
Prefektka Nicolette Marique Leroy sice není na tomhle postu žádným nováčkem – stříbrný odznak zdobí její hruď již třetí období (od léta 2011), ale co bychom to byli za Corvina, kdybychom se nevyptali na pár informací i jí.
***
Corvinus Declaratio: Nicolett, Ty studuješ v pátém ročníku – měly by Tě tedy čekat NKÚ… Z čeho máš v plánu si je zapsat?
Nicolette Marique Leroy: Pátý ročník letos opakuji, jelikož jsem v minulém roce prošvihla přihlašování. Letos si budu termíny pečlivě hlídat, abych se posunula zase dál. *usměje se* Nad tím jsem vlastně ještě moc nepřemýšlela, ale na výběr mám docela dost předmětů, z kterých bych NKÚ mohla skládat, takže ještě uvidím. Přemýšlím o NKÚ z Prefektování a primusování, Studia mudlů a Drobnohledu, ale jak říkám, uvidím až ve chvíli, kdy si je budu muset zapsat. Třeba ještě nějaké přibudou. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Tak to přeju hodně štěstí! Pro Tebe není odznak prefekta žádnou novinkou, už jsi v téhle funkci zaběhnutá. Co se ale změnilo, je vedení koleje – do loňského období „vládli“ Havraspáru John a Larrie. Všichni jsou z nich nadšení - jak se s nimi spolupracovalo Tobě?
Nicolette Marique Leroy: Mně se s Johnem a Larrie spolupracovalo naprosto skvěle. Já si nemůžu stěžovat, spolupráce s nimi byla radost. Vděčím jim za mnohé, díky nim jsem dneska tam, kde jsem. Bylo to skvělé vedení. Nevím, co víc bych řekla, ale děkuju jim za vše, co pro mě udělali. Chci, aby věděli, že jsou úžasní (to už doufám ví) a udělali toho neuvěřitelně moc. A jsem ráda, že jsem s nimi mohla spolupracovat. Nezapomenu na ty chvíle strávené po jejich boku. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Tady je možná na místě přečíst si sovu, kterou mi o Tobě poslala madame Larrie... *usměje se a podává jí svitek pergamenu*
Nicolette Marique Leroy: *převezme si pergamen* Doufám, že zase nebudu fňukat. *usměje se, když pergamen rozbalí, uculí se nad Larrinčinou slohovkou a pustí se do čtení...*
Larrie Larstonová: Nicolka. Tak, jako Katelyn nazývám prototypem správné primusky, Nicolka je učebnicový příklad precizní prefektky. Chová neuvěřitelnou lásku ke každé havraspárské bytosti, je starostlivá, bezelstná a až hříšně kamarádská. Když se s ní bavíte, přijdete si často jako největší zloun stojící vedle někoho tak hrozně čistého, milého a pokorného. Nicol prostě nejde nemít rád. Vždy si pro vás najde úsměv, kterým zvedne náladu, vždy dokáže zastavit čas a jen tak klábosit, ať je situace sebevypjatější. O cokoliv byla kdy požádána, toho se chopila bez váhání. A i když má o sobě hrozně nízké mínění a nevěří si, za práci, kterou nakonec vždy odváděla, by se nemusel stydět ani mistr v daném oboru. S Nicol je obrovská radost spolupracovat - je vstřícná, stejně jako Katelyn učenlivá, komunikuje, nebojí se se zeptat, když si není jistá, a to jsou všechno prefektské kvality, kterých by si primus měl ohromně cenit. S takovým prefektem jde práce hrozně dobře od ruky, je udělána na jedničku hned napoprvé a nemusí se předělávat kvůli zbrklosti nebo neporozumění. Doufám, že Nicol ve své pozici bude chtít setrvat i nadále, protože prefektku, jakou je ona, by si přála každá kolej.
Nicolette Marique Leroy: *při čtení pergamenu začne popotahovat* Ach jo, madame Larstoní, myslela jsem, že to na chvíli bude za mnou, že nebudu bulet jako želva. *zazubí se*
Ach ano, krásně se to poslouchá, taková chvála, ale já si pořád myslím, že mě hrozně přeceňuje. Mám svoje chyby, je jich hrozně moc a já se bojím, že když má někdo o mně takové vysoké mínění, že ho snadno zklamu. Ale ono je fakt, že když mi někdo tolik věří, tak se snažím ho nezklamat a odvádět dobrou práci. Takže doufám, že nevyvedu nic, aby se za mě museli Larrie a John stydět a stejně tak Katelyn a náš nový kolejní. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Věřím, že je určitě nezklameš. A nyní už k té změně – novou primuskou je Tvá bývalá kolegyně Katelyn, kolejním Midar – co Ty na to? Jak proběhla tahle změna? Nebo to zatím není moc znát?
Nicolette Marique Leroy: *krátce se zamyslí* Nové vedení je teprve chvíli, myslím, že zatím všechno šlape dobře. Já oběma věřím, oba se na svoje funkce hodí a povedou si dobře a ještě líp. *usměje se* Ona ta změna tam je, všichni víme, že už na primusce není Larrie a na kolejním John, ale pro ně nastal čas, kdy se potřebovali posunout dál a my jim v tom nemohli bránit, protože to by bylo sobecké. Vděčíme jim za mnohé, ale s novou krví zase přijde něco nového. Já se snažím neohlížet za tím starým, aby mě to nezačalo nějak hlodat, nebo tak něco.
Katelyn si vede moc dobře, s novou funkcí na ní připadla i nová zodpovědnost a víc práce. Zvládá to skvěle. Já bych se na jejím místě asi sesypala. Až se školní rok rozjede, tak si doufám začne i víc věřit a s novým zlatým plechem se sžije.
Nový kolejní p. Midar se myslím začlenil do koleje skvěle. V kolejce ho vídávám často a troufám si říct, že se mu u nás líbí a je se svou funkcí spokojen. Myslím, že z něj sálá odhodlání a nadšení.
Jsem s novým vedením víc než spokojená. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: To rozhodně! Plánujete s novým vedením i nějaké větší změny? *usměje se* Ráda bych věděla, co nás čeká a nemine.
Nicolette Marique Leroy: Větší změny? Já bych řekla, že žádné velké změny v plánu nejsou. *pokrčí rameny* Všechno by mělo zůstat tak nějak při starém. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Hm… A co Tvoje nová kolegyně Morgana? Určitě se už znáte z dřívějška, ale jaká je jako prefektka, jak se s ní spolupracuje?
Nicolette Marique Leroy: Ano, s Morganí se známe už z dřívějška. Lepší parťačku jsem si snad přát nemohla. Jsem moc ráda, že druhou prefektkou je Morgan. Na post prefektky se naprosto hodí, protože je skvělá ve všech směrech. Spolupracuje se mi s ní opravdu dobře. V minulém roce mi pomáhala v mnoha věcech s prací, která by pro někoho mohla být otravná, ale ona mi s ní mile ráda pomohla. Neštítí se žádné práce, udělá všechno, oč jí požádáte. Je jí jedno, jak ta práce bude piplavá, otravná, nudná atd. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: To máš asi vážně štěstí. Nojo, teď jsi vlastně ta „služebně starší“ – změnilo se tím něco? Pomáháš Morgan se rozkoukat v zasedačce a tak? Co povinnosti – je toho teď víc? Nebo je všechno při starém?
Nicolette Marique Leroy: Ano, to mám. *zazubí se* Je fakt, že si připadám neuvěřitelně staře, zašle, opotřebovaně. *zasměje se* Já žádnou změnu nezaznamenala. Morgan jsem nijak nezaučovala, jelikož je šikovná a ve všem se zorientovala, řekla bych, sama. *usměje se* Jinak co se týče mých povinností, ty zůstaly také neměnné. Mám stejnou skladbu práce, jakou jsem měla v loňském roce.
*
Corvinus Declaratio: ... A to je? Můžeš mi to nějak stručně načrtnout, abych měla představu, z čeho všeho se tak prefektské povinnosti skládají?
A mimochodem - zašle a opotřebovaně rozhodně nevypadáš. *usměje se*
Nicolette Marique Leroy: Jé, tak to děkuju. *oddychne si a usměje se* Mám na starosti dvě vnitrokolejní soutěže - TuMoR a Týden živlů. *usměje se* Jinak mezi prefektské povinnosti bych asi zařadila odpovídání do SR a případné kopání, kterého je v poslední době nedostatek. *zasměje se* A samozřejmě nějaké to reagování v zasedačce. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Zajímavé... To vážně nikdo nezlobí? Nojo, modří rozhodně ne, to je mi jasné! *mrkne na ni*
Nicolette Marique Leroy: Bohužel jsem už asi přes rok neměla možnost si kopnout. Aby mi ta noha nezakrněla. *zasměje se* Dělám si legraci, je dobře, že ve VS je klid a kopat se nemusí. *usměje se* Modré jsem řádit neviděla, taky bych jim radila, aby nevyváděli. *ďábelsky se zasměje*
*
Corvinus Declaratio: *trochu se lekne, tak radši změní téma* A co Tvé mimovýukové aktivity? Prý jsi skvělá ve famfrpálu – konkrétně jako brankář i střelec. Těšíš se až začne sezóna a Ty si zase zahraješ? Budeš se zdokonalovat i na ostatních postech?
Nicolette Marique Leroy: Skvělá nevím, jestli jsem, ale snažím se. *usměje se* Jinak bych se ráda zdokonalila v ostatních postech. Několik sezón trénuju odrážeče, tak nevím, jestli stihnu i chytače. No, uvidíme, jak se to vyvine. Určitě se o to alespoň pokusím. Na tréninky s modrými se těším a na zápasy docela taky, jen je otázka, jestli budu moci hrát. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Super! Párkrát ses ocitla v Módní patrole našeho Corvina… To je samo o sobě super, ještě lepší je, že jsi získala vždy vysoké hodnocení. Jak moc sleduješ bradavické trendy a dbáš na módní zevnějšek?
Nicolette Marique Leroy: Chm, trendy sleduju tak na půl, vždy se ráda podívám na kolekci a třeba si nějaký ten kousek koupím, když mám za co. *zasměje se* Ale co opravdu zbožňuju, tak jsou šaty. V šatníku jich několik mám a svou skromnou sbírku plánuju rozšířit, tak snad budu mít zase brzy možnost si nějaké pořídit. *usměje se* Jinak co se týče kombinací, tak většinou smíchám to, co jde a nějak to neřeším. *zasměje se*
*
Corvinus Declaratio: Na závěr – máš nějaký vzkaz pro čtenáře Corvina či jen pro havraspárské?
Nicolette Marique Leroy: Především chci poděkovat tobě, za trpělivost a za rozhovor. *usměje se* Jinak asi to, že se pokusím Havraspáru nedělat ostudu a že je mám ráda. *usměje se* A čtenářům, čtěte nás i nadále! *zazubí se*
*
Corvinus Declaratio: Jé! Taky děkuji za rozhovor, ať se daří jako dosud. *usměje se*
Nicolette Marique Leroy: Děkuju, ty taky. *usměje se*
***
Obě tyto úžasné slečny už v záři svých nablýskaných odznaků nějaký čas strávily.
Zbrusu novým objevem je ale Morgana Pepper, která získala uprázdněný stříbrný odznak po Katelyn. Je mi jasné, že ji všichni dobře znáte z kolejky či Velké síně, nebo třeba jako ostrou kritičku z Módní patroly. V roli prefektky je však teprve chvíli, tak si přečtěte, jak se v ní cítí.
***
Corvinus Declaratio: Začnu tak trošku odjinud: studuješ tu v Bradavicích již třetím rokem, který bývá v jistých ohledech „zlomový“ – můžeš do Soubojáku, otevřelo se Ti i sklepení… Jak ses s tím poprala?
Morgana Pepper: Jojo, už je to třetí rok... Pořád mi to zní trochu neskutečně, opravdu rychle to uteklo. Já ani nevím, asi máš pravdu, zdá se zlomový. A pak ti jednou dojde, že jsi třeťačka, až když uvidíš tu bachratou trojku v infu o své postavičce a je to jako: „Páni! Vážně?!" Nějací třeťáci na to možná nedočkavě čekali a při první příležitosti se vrhli do objevování věcí jim doposud skrytých, ale já jsem v tomto ohledu taková tichá myš. *uculí se* Nepotřebuji se ihned hrnout do nových věcí, asi čekám na chvíli, kdy mě daná věc začne doopravdy zajímat, ne na okamžik, kdy se mi k ní otevřou dveře. *usměje se* Souboják už jsem ale měla tu čest si vyzkoušet asi při dvou soubojích a i když ovládám jen pár základních kouzel, zdá se to být opravdu zábava. Do sklepení jsem si zatím netroufla, myslím, že třináct je moc brzy na umírání.
*
Corvinus Declaratio: Pro Tebe tenhle zlom ale přišel i v podobě prefektského odznaku – jak moc jsi to čekala/tušila/těšila se na to?
Morgana Pepper: Ano, to máš pravdu. Tuhle skutečnost vnímám jako zlom, i když spíš tak nějak... psychicky. Pro mě ta změna spočívala spíš v tom, zvyknout si na to, že mě vůbec někdo nazývá prefektem. Jinak jsem prostě pořád ten stejný člověk, jen trochu více vystrašený z toho, že je další věc, kterou by mohl zkazit a poctěný tím, že mu někdo věří, že se to nestane. *usměje se* Samozřejmě jsem to tušit musela, bylo by docela zvláštní, kdyby se mě zeptali jen tak... Ale do poslední chvíle jsem tomu tak docela nevěřila. Pořád jsem čekala, že najdou někoho lepšího, vhodnějšího pro funkci prefekta. Asi jsem se netěšila... Ono to takhle zní ode mě hrozně suše, ale není to tak, že by mi to bylo jedno. Jen to pro člověka není až taková změna, jak by se mohlo zdát. Rozhodně jsem ale ve výsledku měla radost. A asi hlavně z toho, že ve mě vedení věří a z reakcí lidí kolem. Jinak jsem čekala jen o trochu více pocitu zodpovědnosti a to, že se stanu součástí SR.
*
Corvinus Declaratio: A nakolik se tahle očekávání splnila?
Morgana Pepper: No, vlastně myslím, že jsem se ani moc nemýlila. *usměje se* Není to zodpovědnost ve svém plném slova smyslu, opravdu je to spíš o tom mém pocitu, jsem v tomto ohledu docela "zmatkářka" a začnu si v hlavě rozvíjet teorie o tom, co všechno bych mohla zkazit a tak dále... Možná tak docela... docela hodně podkopávám sama sebe - což rozhodně není správné, ale myslím, že je to lepší, ne kdybych i o sobě myslela, kdovíjak jsem úžasná a nic to pro mě není a že zvládnu cokoliv.
*
Corvinus Declaratio: Nastoupila jsi vlastně paralelně s odchodem Larrie a Johna, kolejní i primuska se vyměnili, takže asi nemůžeš srovnávat styl „starého“ s novým vedením… Ale co říkáš na to nové vedení? Jak se s nimi pracuje?
Morgana Pepper: Ano, Larrie a John mě vlastně jmenovali do funkce ten večer, kdy jsme se s nimi loučili. Tím spíš bylo moje dojetí a všechno okolo umocněno. Nemůžu srovnávat, ale s novým vedením se mi pracuje skvěle. Katelyn i Nicolette jsou mi pravdu hodně blízké a mám je moc ráda a s panem Midarem si rozumím. Díkybohu si na lidi, se kterými spolupracuji, nemůžu stěžovat. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Ty jsi s Katelyn dobrá kamarádka, viď? Takže asi nemáš problém trávit s ní víc času. Můžeš nám prozradit nějaký váš společný pikantní zážitek?
Morgana Pepper: To opravdu jsem. *zahihňá se* Nemám, nemám, trávím s ní vlastně většinu času, kdy jsem na netu a ona je vážně bezva. Kdyby mi někdo dal přečíst cifru hodin, které jsem s ní už prokecala, asi bych padla. *zasměje se* Hmm, pikantní zážitek... *zamyslí se* Já ani nevím. Žádný pikantní asi nemáme, ale pro mě je často zážitek obyčejný rozhovor s ní. Jen to, jak si s někým sednete tak neuvěřitelně dobře, až z toho vaše tělo produkuje hrozně moc endorfinů. Kdybych měla vyprávět o úžasnosti této osoby, byly bychom tu fakt dlouho. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Se stříbrným odznakem získáváš přístup do zasedačky – všichni říkají, jaké to je skvělé a co všechno tam člověk nezjistí. Je to tak?
Morgana Pepper: No, abych to úplně upřesnila, jsem v zasedačce už pár měsíců. *usměje se* Jen jsem se dění v ní neúčastnila aktivně, protože jsem přišla v průběhu školního roku, kdy už byla všechna práce rozdělená (jaká smůla *zatváří se přímo andělsky*). Ale tento rok jsem plně zapojena do dění. Zasedačka je rozhodně ještě více, než zajímavá. Je to pohled do titěrné mechaniky Havraspáru, podílíte se třeba na věcech od samého začátku. Od prvotního nesmělého nápadu až po velkolepý výsledek. A i když to je občas pořádná fuška, je to taky smích, je to kolektiv, spolupráce... Jsou to lidi, se kterými můžete opravdu počítat a spolehnout se na ně. Je to čest, patřit k nim. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Jaká je vlastně spolupráce s ostatními kolejemi? Co další prefekti?
Morgana Pepper: Spolupráce s ostatními kolejemi? Abych byla upřímná, vyjma SR moc mezikolejní spolupráci nevnímám, což je docela škoda. S dalšími prefekty taktéž nejsem moc v kontaktu, opět pokud se nebavíme o SR, kde je to samozřejmostí a povinností. A v zmiňované radě si nemohu na nic ztěžovat, zatím tam nejsem nijak moc akční, ale problém taky s ničím nemám.
*
Corvinus Declaratio: No a teď trošku z jiného soudku – máš nějaké oblíbené předměty nebo profesory? Nebo třeba už vyhlídku, z jakého předmětu bys chtěla dělat NKÚ?
Morgana Pepper: Už třetím rokem chodím na Literrání seminář - poezii. *široce se usměje* Kdyby někdo i po tomto zjištění váhal, ano, opravdu mě moc baví. Nejsem žádná velká básnířka, ale mám to moc ráda a je to výborná forma sebevyjádření. Minulý rok jsem také měla Zvěromagii, ta mě též velmi nadchla, bohužel se ale letos neotvírala. Nicméně, počkám si na ní a třeba budu mít štěstí příští rok. Také mě baví Literární seminář. Občas mám problém se dostat do správné psací nálady, když to potřebuji, ale jinak píšu moc ráda. A letos mě doopravdy dostaly Nitročáry, dalo se očekávat, že to bude fatastické... Ale ono vám to stejně vyrazí dech, i když to čekáte, protože je to pak něco, co se beztak očekávat nedá a fň... Ale jsem za to jen ráda, samozřejmě! Eh, na NKÚ se snažím nemyslet, i tak mám dost špatných snů. *otřese se*
*
Corvinus Declaratio: Ještě se musím zeptat na nějaké Tvé koníčky… Co Ty a famfrpál? Nebo třeba lektvary? Nad čím trávíš svůj volný čas? *usměje se*
Morgana Pepper: Moc ráda ve famfrpálu bráním! Občas i odrážím. *usměje se* Ani v jednom nejsem velký přeborník, ale baví mě to a náhodou se mi jednou povedlo nachytat tuším padesát terčíků. Myslím, že to bude na doživotí můj největší famfrpálový úspěch, ač tomu sama nerozumím... *na chvíli se tváří trochu ztraceně, ale rychle se vzpamatuje* S lektvary ještě nemám žádné zkušenosti, je to ostuda, ale jsem ve třeťáku a ještě jsem nikdy žádný neumíchala. *zahihňá se* Chtěla jsem na předmět Lektvary začít chodit tento rok, abych to napravila, ale bohužel mi to nevyšlo. Jinak mám takové především mudlovsky založené aktivity, kreslím, básním, čtu, snad i trochu tančím (nechcete vědět/vidět víc, věřte mi), občas zpívám (když se mi někdo znelíbí)... A ráda spím.
*
Corvinus Declaratio: Na závěr – měla bys nějaký ten vzkaz pro čtenáře Corvina? Nebo třeba pro Havraspár?
Morgana Pepper: Pro čtenáře Corvina snad jen, že doufám, že si ho patřičně vychutnávají. Corvinus je něco, na co už většina havraspárské koleje - včetně mě - nedá dopustit a já bych byla ráda, kdyby z něj měl tak dobrý pocit každý, kdo si ho právě čte. Pro Havraspár bych toho měla strašně moc, snad postačí, když mu zopakuji po stotisícéosmistépáté, že ho prostě miluju. *zazubí se*
*
Corvinus Declaratio: Díky moc. A já Ti popřeju i za Corvina (a jistě i za celý hrad) hodně štěstí v nové funkci, ať se daří. *usměje se*
Morgana Pepper: Já moc děkuji, je radost, když je rozhovor zajímavý. *usměje se* Ještě jednou díky, snad se mi ve funkci povede dobře.
*
A co na to Larstonka? Jak se bývalá primuska dívá na jednu z prefektek, kterou jmenovala do funkce?
Larrie Larstonová: Morgana, benjamínek, kterého na chodbě potkáte občas s ještě stále udivenýma očima, které poulí na stříbrný plíšek, jenž jí byl věnován. Když jsme s Johnem uvažovali nad novým vedením, Morgana byla naprosto jasnou volbou na člověka, který by byl schopný přebrat odznak po takovém esu jako Katelyn. Pominu-li její absenci sebevědomí, kterou se vyznačuje skoro každý zdatný havraspárský jedinec, Morganína je takovým mixem všeho dobrého, co se v posledních letech objevovalo v prefektech Havraspáru. Nedokážu ji k nikomu přirovnat, protože je jedinečná, ale pokud si mohu trochu ústnatě hrát na vědmu, věřím, že má potenciál dosáhnout až na úroveň Janel Weil, což bylo jedno z největších prefektských es v Havraspáru vůbec. Je ohromně schopná, bystrá, tvůrčí a hodně o věcech přemýšlí. Dokážu si představit, že pro primuse bude neochvějnou oporou, bude pomáhat, kde se dá, ale přispěje také svými nápady a vhodí do kotle, vyvářejícího nějakou modrou novinku, nové, zajímavé podněty. Morgana je klidná, působí jako člověk, který umí být nad věcí, ale když je potřeba (nebo kdykoliv jí rupne v palici, že, má milá *směje se*), dovádí s ostatními, projevuje své havraspárské úchylnosti a ostatním je za všech okolností skvělou kamarádkou.
***
Tak to by bylo... Závěr si s dovolením vypůjčím také od madame Larrie - obávám se, že lépe bych to neřekla.
Larrie Larstonová: Když se na tyto tři havraspárské svaté dívám takhle pohromadě, je to takové dojemné. Dovolila bych si říct, že jejich skladba je ta vůbec nejlepší za posledních několik let. Všechny jsou to holky na svých místech, všechny plní, alespoň co mohu posoudit povahově, svou odznakovou úlohu. Prefektky jsou baby tak milé, kamarádské a šikovné, že budou zajisté vzorem pro každého modrého mrňouse a pro primusku vždy vítanou oporou. A primuska? Tu snad mohu nazvat vycházející modlou Havraspáru, k níž kolej vzhlíží, váží si jí a přesto jí strká červy do ponožek a s radostí ji popichuje. Jak učí na svých hodinách P a P kolegové Orionisovi, zkrátka "primus inter pares". *usměje se* Takže jim posílám pořádný plivanec a přeju jen to nejlepší, ať se jim spolu dobře pracuje a kolej jim vzkvétá pod rukama.
*
Přesně tak. Za sebe i Corvina přeji hodně štěstí a ať se daří, "péčka" naše!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Helenia KukkováVydáno: 2/2012
