Příběh: Souboj školních duchů

Toto je první ze série příběhů, které bych ráda vydávala v každém čísle. Někdy se bude odehrávat v Bradavicích, ale s vymyšlenými jmény.

Na každoročním školním souboji duchů snad nikdy nechyběl ani jeden duch a že duchů bylo opravdu hodně. Jenže každý rok mohl, samozřejmě, vyhrát jen jeden. Ale co se nestalo a jeden den, když nastal souboj duchů, byl jeden z kolejních duchů nemocný a nemohl se souboje zúčastnit. Ostatní se rozhodli, že budou hlasovat o tom, jestli se má souboj vůbec konat bez havraspárského kolejního ducha.

„Takže, kdo je proto, aby se souboj konal?“ zeptal se duch všech kolejí, tím pádem i nejdůležitější duch ze všech přítomných. Ruku zvedly asi tři čtvrtiny duchů, a proto se souboj následující den konal.

„Začínáme první disciplínou, ve které se utkají kolejní duchové. Touto disciplínou je, jako každoročně, přesvědčit co nejvíce studentů své koleje, aby šli do Velké síně a nevysvětlit jim proč. A musejí jít dobrovolně.“ Nejvyšší duch těmito slovy zahájil první disciplínu.

Všichni duchové se rozběhli do kolejních místností svých kolejí, aby přesvědili co nejvíce lidí. Do Velké síně pomalu začínali nic netušíce přicházet mrzimorští, nebelvírští a zmijozelští, ale začali se tam objevovat i havraspárští, což bylo divné, protože havraspárský duch přeci nesoutěžil. Ale co, havraspárské tam nechali, protože neměli důvod ani právo je vyhánět.

Když skončil čas, který byl vyhrazen na tuto soutěž a to bylo 15 minut, tak se spočítali všichni, kteří byli ve Velké síni a zjistilo se, že nejvíce je havraspárských. Nejdříve to nechtěli porotci uznat jako výhru Havraspáru, ale bylo to tak, havraspárští prostě vyhráli toto kolo.  Další kola vyhráli taktéž havraspárští, ač Havraspárský duch nebyl přítomen a to začalo být porotě soutěže divné a tak se pustili do vyšetřování a jako první šli za havraspárským duchem na ošetřovnu.

„Cože? My vyhráli všechny kola? Vždyť jsem tam ani nebyl," divil se havraspárský duch, když mu porota soutěže vysvětlila, co se stalo.

„No, to by nás právě taky zajímalo, jak jsi to dokázal," vyptávala se porotkyně mademoisel Clairová.

„Já opravdu nevím," odporoval havraspárský duch. „Jděte se zeptat havraspárských studentů," pokračoval havraspárský duch Menio v odhánění nezvaných hostů v podobě poroty.

*

„Menio," vyřkla mademoisel Clairová, protože to byla momentální odpověď na bezpečnostní otázku do koleje.

„Dobrý večer," pozdravila porota duchů havraspárské, „chtěli jsme se zeptat, kdo z vás tady něco ví o tom, že vaše kolej vyhrává souboj duchů, aniž by měla přítomného ducha." Mademoisel Cairová šla rovnou cestou přímo k věci.

„No, já bych o tom možná něco věděla," ozvala se záhadně jedna havraspárka a ostatní propukli v záchvat smíchu, protože o tom všichni samozřejmě věděli. Havraspárka jménem Ary, která se ozvala, je totiž do téhle akce vedla.

„No, tak povídej, co o tom víš," povzbuzovala mademoisel Clairová Ary v dalším vyprávění o této záhadě.

„No, já třeba vím, že za to můžou havraspárští studenti se mnou v čele a také vím, že to dělají z vlastní vůle a ještě vím, že duch Menio o ničem neví," vyprávěla Ary.

„No, tak to by nám stačilo. Teď víme, že duch to nezavinil a můžeme to uznat jako výhru," prohlásila mademoisel Clairová a vracela se dolů do Velké síně.

„Slavnostně vyhlašuji vítěze letošního souboje kolejních duchů a jejich kolejí, kterým se stává... Havraspár!" Mademoisel Clairová vyhlásila vítěze a ozvalo se jásání, pískání, skandování a hlavně potlesk. A pak už všichni jen oslavovali vítězství Havraspáru i bez jejich ducha.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář