Larrie Larstonová: „Na malou Larrie vzpomínám…“

Larrie Larstonová - dívka, o které jste již tolikrát slyšeli. Ovšem z modré studentky se rázem stala dospělá slečna profesorka a tak modrá kolej přišla o jednu ze svých největších ikon. Avšak této změně mnohé předcházelo. Mimo jiné i kouzelnická zkouška z dospělosti, tedy OVCE naší primusky, modré duše, ale především skvělé kamarádky. Pojďme se proto podívat na ještě modrou Larrie, jenž zůstane v našich srdcích modrá navždy.

Mohlo by se zdát, že Larrie Larstonovou každý z nás zná. A kdo nezná, vzápětí pozná. Je to velmi milá a usměvavá dívka, která nikdy nikomu neodmítne podat pomocnou ruku. Často si sahá na dno svých sil jen proto, aby „pár“ lidem udělala radost. Za to většinou chce jen potěšení a spokojenost ostatních. Havraspárské ctnosti střežené naším Sedmerem má v malíku, avšak podívejme se na ni detailněji.

*

Moudrost

Ač by se mohlo zdát, že moudrost je jen jistý pojem, jenž vnukla Havraspárským paní Rowlingová, Larrie je živým důkazem, že tuto vlastnost neměli jen knižní hrdinové. Vždy moudře rozvažovala, co je pro kolej nejlepší. Jak ji zasvětit do tajemství moudrých předků či jen při řešení a tvoření různých rébusů, přípravě večírků a psaní legend o Havraspáru. Na ni je Staroušek právoplatně hrdý a i proto je pod jeho ochranou.

*

Důvtip

Dovtípit se, kdy už voda přetéká přes okraj sklenice, je někdy velice těžké. Ovšem ani v tomto případu tato osoba nezklamala. Chce to mnoho důvtipu, poznat kdo je jakým člověkem, kam až sahají lidské síly či jen co zrovna kamarád potřebuje. I Corvus je na ní velmi hrdý.

*

Rozhodnost

Tu projevovala především, když se jednalo o kolej, o život na hradě či u mudlů. Bývá velice nesnadné rozhodnout se, co je pro celou kolej nejlepší. Avšak se zlatým odznakem a ve spolupráci s bývalým kolejním ředitelem, Johnem Werewolfem, nikdy nepochybila, nikdy se jejím rozhodnutím kolej nepostavila, ač se mohla zdát nemožná, ale kolej její rozhodnutí milovala a stále si do jejího kabinetu chodí pro rady. Občas se staví i Woron a radostně si lebedí na jejím rameni.

*

Cílevědomost

Larrie vždycky předem ví, čeho by měla musí dosáhnout. Určí si hranici toho, co chce a neodejde od práce dřív, než je naprosto spokojená seč by měla vypustit duši. Hraban jí v tom s nadšením podporuje, ale snaží se jí udržovat při životě.

*

*

Skromnost

Pochybovat nad veleúspěšnými pracemi a činy Larrie Larstonové může jen blázen, anebo také ona sama. Mohlo by se říci, že té slečně chybí sebevědomí, nicméně Ouzel tvrdí, že to je pravá skromnost, jenž zdobí dívku spanilou.

*

Pokora

Ona vždy věděla, co pro ni znamenají ostatní. Inspiraci. Oporu. Potěšení. Přátelství. Štěstí. Smích. Věděla, že sama by byla ničím, protože by ani neměla pro co žít. Proto si váží každého úsměvu, tedy člověka, kolem sebe. Čímž dělá radost nejen nám ostatním, ale především Hremmovi.

*

Krása

Tak o té snad netřeba mluvit. Naše krásná slečna primuska profesorka zůstává vždy středem pozornosti. I Vran jí častokrát velice závidí, ale i tak jí má ve velké oblibě.

*

**

Avšak to už jsem se trochu oddálila od toho, proč jsem se rozhodla tento článek napsat. Ráda bych ho zasvětila průběhu zkoušek OVCE, které Larrie skládala z numerologie. Zkušební komisi tvořila profesorka Elle Sutherland jako její zkoušející a přísedící ve složení profesorů Aki san Marino, Matthewa Whitecrowa a Seleny Enail Smithové.

Larrie obdržela výborné hodnocení ve všech ohledech. Všichni byli jejím výkonem unešení, jen ona sama opět spokojenost moc neprojevovala. Ač je šťastná, že má tuto zkoušku za sebou, vidí na ní něco, co ostatní ne, měla jasný cíl, který se jí nepodařil dosáhnout, ač ostatní ohromila.

Ale teď již k průběhu oné zkoušky. Po odemknutí Severní věže se začaly shromažďovat davy lidí, mezi nimi mnoho modrých spolužáků, jenž přišli podpořit svou milovanou primusku. Ovšem ukázalo se i několik jinak barevných studentů a profesorů. Poté, co se všichni usadili na svá místa, mohlo začít zkoušení. Profesorka Elle Sutherland rozdala kolegům kopie práce na téma: „Nejpravděpodobnější datum narození Luny Lovegood v souladu s numerologií,“ a ti se snažili co nejrychleji práci pročíst a poté se ani nepokoušeli skrýt ohromené pohledy.

Zkouška byla zahájena, bylo kladeno mnoho otázek a ty se dočkávaly neskutečných odpovědí od naší Larrie. Otázky střídaly odpovědi, ve vzduchu se míhala různá čísla a na tabuli se vyjímaly různé mřížky. Prostě pro nás pozorovatele jedna věc méně pochopitelná, než ta druhá. Avšak pro Larrie nic těžkého, jen ten čas byl neúprosný. Proto byla po několika vyčerpávajících minutách ukončena a profesoři se přesunuli do sborovny, kde se radili. Mezi tím všichni sešli z věže do Velké síně a s užaslými pohledy hleděli na Larrie. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a třikrát Vynikající pro slečnu v modrém také ne! Velké gratulace a ovace se snesly na její hlavu. Ale to už je jiný příběh…

***

A co by to bylo za článek, kdybych si trochu neproklepla už tak světoznámou hvězdu. Vyslala jsem k ní svou nejspolehlivější sovičku a pomalu se vydala ke Třem košťatům. Trochu nervózně jsem otevírala dveře, otázky typu "co když nepřijde", "co když odmítne". Ale vystřídal je úsměv, neboť již fialová slečna Larstonová seděla u stolu pro dva a zvesela se na mě smála. Po vzájemném přivítání jsme se pustily do rozhovoru a ani drinky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Chvílemi jsem sice zapomínala na vykání, přeci jenom, seděla přede mnou má bývalá spolužačka a kamarádka v jednom - jen byla malinko starší, no… ale rozhovor dopadl jak jinak, než skvěle. Však čtěte sami a uvidíte.

Corvinus Declaratio: Vezmeme to od začátku. *mrkne na slečnu* Rok 2007 se stal vaším rokem nástupu na tuto školu. Jak vzpomínáte na malou Larrie?  Jaká byla v porovnání s tou dnešní?

Larrie Larstonová: Jéje, to je dávno! *usměje se a nepřítomně se podívá do dáli* Na malou Larrie vzpomínám... ale dá se říct že ráda. Takhle zpětně člověk hrozně ocení to kouzlo, které hrad má pro někoho, kdo jej vidí prvně. Nadšeně vzpomínám na objevování skrytých místností, pronikání do tajů Havraspáru... V porovnání s tou dnešní byla Larrie v roce 2007 především prcek ve všech možných ohledech. Byla praštěná, příliš rozjívená, neposeděla, rychleji mluvila než přemýšlela a někdy naopak... Ale taky byla mnohem družnější, mnohem méně introvertní a mnohem důvěřivější. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Jak se díváš takhle zpětně na svůj hogwartský život, na to, co jsi za těch pár let dokázala? Přeci jenom vyhrát Sedmiboj, získat cenu zakladatelky Havraspáru, stát takovou dobu v jeho čele, zúčastnit se mezinárodního školního turnaje, složit zkoušky OVCE… no prostě to není zrovna málo. Na co jsi nejvíce hrdá?

Larrie Larstonová: Pf, Merline! *rozesměje se* Celý ten dosavadní Hog život se asi nedá shrnout jen tak do pár vět. Spíš pro něj ani nenalézám slova. Ta cesta prostě byla... jak to říkáte vy mladí... *ušklíbne se* ... epická? Legendární? Zkrátka nepředstavitelná. Jsem vděčná za každou chvíli, protože bez nich, ani těch stinných (a někdy zejména jich), bych nebyla dnes tam, kde jsem. Hog mi hrozně pomohl v rozvíjení osobnosti. Nedá se říct, na co jsem nejpyšnější. Nemůžu porovnávat kolektivní dílo a úspěchy v Havraspáru a individuální činnost v Sedmiboji. Pokud to ale vezmu abstraktněji, pak úplně nejhrdější jsem na svoji schopnost odejít, když se na Hogu nad mou hlavou schylovaly mraky. Strávila jsem 4 měsíce v mrazáku, urovnala si myšlenky a dá se říct, že to, co jsem osobnostně a myšlenkově vytěžila v době, kdy jsem byla u ledu, je mým největším úspěchem. Kdybych neměla tu možnost vyzkoušet si život bez Hogwarts, neměla bych takový prostor k ujasnění priorit, k takové té osobní meditaci. A bez toho by se jen stěží konaly jakékoliv další úspěchy, které přišly po mém rozmražení.

*

Corvinus Declaratio: A díky tomuhle všemu jste se dostala až k vaší zkoušce OVCE. Jak jste se na tuto zkoušku vlastně připravovala?

Larrie Larstonová: Jehe, no největší přípravou na OVCE bylo pochopitelně to tříleté studium Numerologie, které mu předcházelo. První ročník jsem absolvovala u madame Tarí, další dva už u své později ovčí supervizorky madame Elle. Byla to vlastně madame Elle, která mi svými výklady a soustavnými praktickými úkoly vštípila základy věštění z čísel pod kůži. Když se pak blížila samotná zkouška, už jsem jen procvičovala a opakovala si - o žádné nové učení nešlo. *usměje se* A asi nejnáročnější byla příprava psychická, kterou jsem ovšem projela na plné čáře. *uchechtne se*

*

Corvinus Declaratio: Vaše zkouška byla velice sledovaná, mnoho vašich spolužáků a dokonce i profesoři vás přišli podpořit. Jak hodnotíte takto zpětně průběh vaší zkoušky?

Larrie Larstonová: *zasměje se* No když mi to ještě takhle připomenete... *ušklíbne se* Průběh hodnotím otřesně. Byla jsem nervózní, vyklepaná, v dosti divokých mudlovských podmínkách, takže jsem se tolik nesoustředila, což byla jedině moje vina... Nebyla jsem schopná adekvátně si sesumírovat myšlenky a nakonec jsem ani nedokončila úkol, který jsem dostala v cogitu, protože jsem rozbor numerologické tabulky pojala příliš komplexně. Ostatně to není překvapením.. *povzdechne a zavrtí hlavou* Dostala jsem sice pochvalu, ale jakmile jsem se ve Velké síni dozvěděla verdikt, byť výborný, zalezla jsem do koutku a celý večer se dávala dohromady, protože jsem se dost topila ve vzteku na sebe samotnou. Já sama jsem se sebou zkrátka nebyla spokojená a bylo mi to hrozně líto, protože OVCE jsou velká událost. Nemám a asi nebudu na to mít dobré vzpomínky.

*

Corvinus Declaratio: Ale no tak slečno. To je zase ta vaše neúcta k sobě samé. *usmívá se na slečnu* Co se ve vaší hlavě odehrávalo mezi zkouškou a vaším odchodem z koleje? Nepřemýšlela jste i nad tím, že byste tam zůstala?

Larrie Larstonová: Jejeje, nu snad mi to Havraspár nebude mít za zlé, ale neuvažovala jsem o tom. Už dva roky jsem přetahovala svojí služební lhůtu - OVCovat jsem měla už v Zimě 2011. Cítila jsem nyní už delší dobu, že koleji jsem předala vše, co bylo v mých silách. A naopak kolem mě v posledních týdnech už začaly poletovat nové, dosud nepoznané múzy. Těšila jsem se na chvíli, kdy je zapřáhnu. Věděla jsem, že je čas jít dál, že odcházet se má v nejlepším. Odešla jsem tedy z Havraspáru hmotně, ale mojí rodinou, která mě vychovala a utvořila Larrie Larstonovou jako takovou, zůstane vždycky.

*

Corvinus Declaratio: Snad už jen poslední otázka, než vás propustím. Zůstaly fialové slečně puštíkovské a jiné manýry, nebo zmizely dočista? Máte třeba nějaký nový?

Larrie Larstonová: *nenápadně se rozhlédne po podniku a pak se spiklenecky skloní ke slečně redaktorce* Samozřejmě že zůstaly. *zamrká na ni vesele* Až bych řekla, že se s narůstajícím stářím ještě zhoršují! Zcela nová je pro mě opravdová posedlost ovomancií. A vrtochů je vícero, ale to na sebe přeci nemůžu napráskat. Nicméně puštidla? Ta člověka neopustí nikdy, ta zkrátka v srdci zůstanou, ať kypí mládím nebo se opírá o stařeckou hůl. *uculí se*

***

Poté už jsem slečnu Larstonovou propustila. Ona běžela kamsi k mudlům a já na veledůležitou seanci. Myslím ale, že tato nová fialová duše má před sebou slibnou budoucnost. Už nyní se stala novou knihovnicí našeho hradu a my jen můžeme čekat, s čím dalším nás překvapí.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář