Nikolete: „S Havraspárem se cítím spřízněná.
Obdobný článek, jako tento už jste viděli v minulém čísle, nyní jsem ale zpracovala jemu podobný. Tentokrát jsem si ovšem popovídala s Nikolete White, studentkou 1. ročníku rozšiřujícího studia.
***
:Corvinus Declaratio: Když Tě zařadili do Havraspáru, byla jsi ráda?
Nikolete White: Tehdy, před mnoha lety letoucími, jsem si z celého srdce přála být v Havraspáru. V den zařazení jsem málem proskočila naším začarovaným stropem Velké síně, když Moudrý klobouk vyřkl to nádherné zvolání Havraspár! Do naší modré koleje jsem chtěla patřit a byla jsem náležitě (snad) hrdá na své zařazení.
Svou skoro vymodlenou kolej bych vyměnit nechtěla. Stala se mou rodinou, která mě opravdu trochu vychovala a ukázala mi, že společnou silou se dá něco dokázat. Pro tuto vlastnost Havraspár obdivuji a ztotožňuji se s ním.
*
„MĚLA JSEM SE SNAŽIT A SNAŽIT."
*
Corvinus Declaratio: Byla jsi v Havraspáru po celých 7 let normálního studia spokojená?
Nikolete White: Sedm let je celkem dlouhá doba, tož. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem vždycky spokojená nebyla. Zprvu jsem vdechovala kouzelnou atmosféru u našeho kolejního krbu plnými doušky, pořád jsem byla fascinovaná a překvapená, jací lidé mohou být – totiž jak úžasní a přátelští.
Po určité době se nám trochu změnilo vedení a Havraspár prodělal řadu změn. Nabyla jsem trochu pocit rychlého přetížení studentsva a já nevěděla, jak se zapojit. Protože jsem se nezapojila, vypadla jsem z kolejního dění a raději jsem se uchýlila do interní společnosti naší Velké síně. Přiznávám, že je to moje chyba, měla jsem se snažit a snažit. Smažit prosím pěkně ne. V této chvíli jsem byla asi mírně nespokojená a rozladěná – sama sebou.
Každopádně, když se do čela Havraspáru dostala naše již mdm Larrie Larstonová, byla jsem pravděpodobně na lepší vlně vnímat naše mo(u)dré dění. Ale ani tam jsem nezabrala jako ryba na návnadu a můj osud byl zakončen smazáním.
Po mém návratu do hradních výšin jsem se těšila na havraspárskou aktivitu a s potěšením mohu konstatovat, že já, osoba neviditelná, jsem se zapojila alespoň nějakou menší měrou do vnitrokolejních aktivit. Shrnuto – konečně jsem spokojená.
*
Corvinus Declaratio: Chtěla jsi vždy být jen v Havraspáru nebo jsi třeba záviděla jiným kolejím, například když loni Nebelvír vyhrál školní pohár?
Nikolete White: S Havraspárem se cítím spřízněná a bavit se o dezertaci mě mírně zaskočilo. Musím říct, že jsi mi položila trochu divnou otázku po takové době chátrání mé osoby v hradních prostorách.
Jednou jedinkrát jsem se nemohla vyrovnat s výhrou tuším famfrpálového poháru – tenkrát asi pro Nebelvír. Vzápětí mě ale moje vztekání naštvalo a cítila jsem se mizerně vůči svým přátelům v Nebelvíru. Ovšem, nechtěla jsem změnit kolej, to ne.
Když se teprve se svým studiem začínala, udivoval mě Zmijozel a jeho příchuť vojenskosti. Upřímně, mně připadá Zmijozel pořád takový naosnovaný. Byla jsem v pokušení vyzkoušet zmijozelskou disciplínu, ale na druhou stranu – vzdát se pohodlíčka v naší útulné společenské místnosti? Vyměnit přátelskost za mrazivý řád? Rychle jsem své nehavranské smýšlení zahrabala a naladila krákací vlnu. V konečném rozhodnutí mohu stanovit jediný rezultát – patřím vším do Havraspáru.
*
Corvinus Declaratio: Kdo byl tvým patronem (pokud se pamatuješ) a byla jsi s ním spokojená?
Nikolete White: U Merlina, jasně že vím! Den dva po mém zařazení do mého chudého sovince zaletěla sova s dopisem. Chudinka, načekala se, než jsem se slanila ze svého pokoje do chladu sovince.
Moje patronka byla ó veliká Lavender dela Spacey. Lavíška byla naše dlouholetá mo(u)drá studentka a později se dala na fialovou dráhu. Podle posledních zvěstí je obyvatelkou Prasinek, ovšem nutno dodat, že jsem ji od návratu neviděla. Doufám, že zase ožije.
Nicméně, s Lavíškou jsem spokojená byla, neb přetrpěla moje věčné a divné dotazy na všechno. Snažila jsem se řešit nemožné a byla jsem líná si přečíst hog - nápovědu. Inu, lehké to se mnou neměla, ale můžu si jedině namlouvat, že se alespoň někdy zasmála. Škoda jen, že už naše sovy nenosí naše vzkazy. Kontakt prostě utichl do ztracena.
*
Corvinus Declaratio: Popiš mi, prosím, Tvůj stávající pohled na Havraspár.
Nikolete White: Současný Havraspár je kolej nenormální. Jinak snad popsat nejde. Za ta léta, která jsi naznačila na začátku, se změnil od základu. Většinou k lepšímu. A proto nemůžeme býti normální.
Kolej klade důraz na bodovou činnost. Takový druhý Fides by se asi nenašel – byl přirozený bodohrotič. Myslím, že celkové bodohrotičství je asi druhý život každého aktivního havrana.
V průběhu éry nám odešly téměř všechny famfrpálové hvězdy do věčných lovišť nebo převlékly hábit. Tedy, samozřejmě, David Lopez se nedá opomenout, ten nám ještě zůstal. Sehnat náhradu za supertalenty se samozřejmě koná těžce. Naše kapitánka mě udivuje, že ještě neztratila víru a já doufám rok co rok, že nováčci prokážou houževnatost a poté i nějaké to nadání. Jednou by mohl být pohár náš…
Dále k nám přibývají více a více aktivní nováčci. Jakožto mnohaletá patronka jsem vždycky dostala neaktivního špunta ex-lososa a byla jsem zklamaná. Letošní patronče Lorein Marvel mi dělá obrovskou radost za všechny roky a pokud mohu něco zmínit, tak bude brzy mnohem aktivnější než já!
V závěrečné tečce je nutno podotknout, že se holt do čela dere nová a čerstvá krev. Na nás staré vykopávky havrany zbylo to přední křesílko u krbu a odpočinek. Sem tam krákneme, že ještě žijeme. Po těch více než sedmi letech s úsměvem sleduji, co po sobě ta malá historie zanechala.
***
Tak takhle jsem si popovídala s Nikolete White a musím konstatovat, že je moc příjemná a není (jen dobře pro mě a Corvina Declaratia) ani za mák stručná.
Ještě jednou Nikolete děkuji a přeji jí, aby byl její pobyt v Havraspáru stále stejně radostný!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Sophi Ariadne ShirováVydáno: 2/2012
