Zpátky do minulosti s Adrianet le Ros

Mnozí z Vás tuto soutěž u madam Adrianet jistě vypracovali. Pojďme si nyní přečíst, jak to mělo být správně. Adrianet le Ros odpovídá na své vlastní otázky na tělo!

 

Tohle je možná trošku netradiční rozhovor, hlavně pro mě, protože otázky si slečna Adrianet svou soutěží Zpátky do minulosti zformulovala sama... Ale ani pro ni to tím pádem nebylo nijak složité - nemusela totiž nad odpověďmi dlouho dumat. Aby to ale nebylo zase tak snadné, pár doplňujících otázek jsme pochopitelně položili a zodpověděli... No však si to přečtěte sami!

***

1. Kdy jsem poprvé, přišla na naši školu?

Corvinus Declaratio: Ve Vašem infu svítí rok 2004. Je to tak?

Adrianet le Ros: Ano, poprvé jsem přišla na školu v roce 2004, ale nikoliv jako Adrianet le Ros. Byl to přelom června a července 2004. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Můžeme tedy navázat Vaší druhou otázkou...

*

2. Jak jsem se jmenovala?

Adrianet le Ros: Jmenovala jsem se Elin Angel a postihl mě tehdy stejný osud, jako mnoho dalších i dnes. Registrovala jsem se, párkrát se sem podívala, ale tím to skončilo a na školu jsem na čas chodit přestala. Poté mě moje sestra Nefrit Jantar Opálová požádala o pomoc ohledně jedné záležitosti, a tak jsem se opět vrátila, ovšem už pod jiným jménem - jako Adrianet.

*

Adrianet le Ros: Tuším, že moje stará přezdívka už byla smazaná za neaktivitu či něco podobného. *usměje se*
A záležitost to byla trošku pikantní, měla jsem za úkol mírně pobláznit tehdejšího kolejního ředitele zmijozelu, jelikož byl na studenty příliš velký pes. Dál bych to nerada rozebírala, kostlivci patří do skříně. *zasměje se*

*

3. Do jaké koleje mě poprvé přiřadil Moudrý klobouk?

Corvinus Declaratio: To by měl být Nebelvír, je tomu tak?

Adrianet le Ros: Ne ne, poprvé to byl Havraspár, kam Elin patřila. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To mě těší *zamrká* Byla jste tehdy s volbou moudrého klobouku spokojena? Nebo jste původně chtěla někam jinam?

*

Corvinus Declaratio: Napodruhé už jste tedy nastoupila pod svým současným jménem, ještě stále jako studentka. Teď tedy přichází ke slovu Nebelvír.

Adrianet le Ros: Správně, Nebelvír. *usměje se*

*

*

Corvinus Declaratio: Je opět na místě se zeptat, zda a jak moc se Vám tam líbilo. *usměje se* Asi už víc, když jste v Bradavicích zůstala...

Adrianet le Ros: Ano, v koleji byli tehdy trochu jiní lidé, se kterými jsem si výborně rozuměla. *usmívá se* Jen ředitel koleje nám vadil, později jsme také založili proti němu a tehdejšímu tajemníkovi školy tajný odboj... No... možná až tak tajný nebyl. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: Jak to probíhalo? Měli jste hodně spolubojovníků?

Adrianet le Ros: Stála jsem v čele antifanklubu a každý člen musel projít přes mě. Bylo nás poměrně hodně. *usměje se při té vzpomínce* Ale při výběru jsem byla pečlivá. Jednou jsem předala "velení" jedné z mých sester a odjela jsem na soustředění. Po dobu mé nepřítomnosti bohužel přijali člena, který celou organizaci prozradil a potopil.

*

Corvinus Declaratio: No teda... To jste asi nebyla nadšená. Jak to celé nakonec dopadlo?

Adrianet le Ros: Byl to docela tvrdý postih, mou sestru tenkrát tuším vyloučili, protože to vzala celé na sebe. Mě z toho dostal Wymberg Kring, můj bratr a tehdejší profesor. *usměje se* Nefrit také měla velký postih, ale já měla štěstí, že jsem měla kolem sebe lidi, kteří se o mě postarali, a tak jsem zůstala prakticky s čistým štítem. Ono totiž tehdejší ředitel Nebelvíru byl ředitel školy... um... Ale zadařilo se nám, odstoupil. A později ho následoval i pan tajemník. Takže antiklub slavil úspěch. *vítězoslavně se usměje* Dnes už je to celé úsměvné, byla jsem prakticky ještě dítě a byly to takové dětské války. *směje se*

*

4. Kdo byla má první sestra na škole?

Corvinus Declaratio: Tuhle Vaši otázku jsme již zodpověděly... Nefrit Jantar Opálová. Opusťmě teď na chvíli Vaše příbuzenstvo a věnujme se Vašim školním povinnostem...

*

5. Jaké předměty jsem navštěvovala?

Corvinus Declaratio: Mám tu krátký seznámek... Poprosím o doplnění, pokud nějaký předmět chybí nebo pokud si na nějaký další vzpomenete. A kdybyste nám mohla ke každému z nich uvést krátký komentář o tom, co se Vám líbilo či nelíbilo, jaké oblíbené nebo neoblíbené učitele jste poznala... byli bychom moc rádi. *zamrká a předloží Adrianet papírek s předměty*

Adrianet le Ros: Pokud mě má paměť nešálí, podařilo se vám vyštrachat všechny předměty. *usměje se*
Filosofii učil Wymberg a ta mě v jeho podání velmi bavila. Mívala jsem z ní, tuším, většinou Výborné. Na svých tehdejších 13 let, pokud správně počítám, jsem v některých ohledech byla velmi uvědomělá. V jiných jsem ale byla naprosté tele, takže se to vyvažovalo. *směje se*
Fortunace, ta mi hodně dala. Letitia je nádherný člověk a pomohla mi ve chvílích, kdy jsem neměla komu jinému se svěřit. Dalo by se říct, že její Fortunace a ona samotná mi zachránily život.
Literární seminář učila Ansí, stejně jako dnes. Bylo to zábavné, s odstupem času jí ale upřímně lituji, vytvářela jsem tam šílené povídky. Tím myslím opravdu šílené, nic nedávalo smysl. Byla jsem číslo. *směje se*
Měsíční magii jsem navštívila snad jen jednou či dvakrát, příliš mě neoslovila.
Základy létání, to byl pro mě porod. Pamatuji si jeden úkol, který byl v Malování. Dodnes nemám ráda úkoly s kreslením. *směje se*

*

6. Kterého předmětu jsem byla profesorkou?

Corvinus Declaratio: Ještě než se dostaneme k Vaší profesorské dráze, musím se zeptat... Vy jste se stala profesorkou dříve než po sedmém ročníku a OVCích, je to tak?

*

Corvinus Declaratio: Pokud vím, učila jste předmět s názvem Přírodní magie. O čem předmět vlastně byl?

Adrianet le Ros: Předmětů tehdy na škole příliš nebylo a už vůbec ne z této oblasti. Dnes je na toto téma předmětů hned několik, ale tenkrát jsem se snažila do toho zahrnout vše, co si pod pojmem přírodní magie lze představit. Bylo to o kamenech, znameních, o Wicce, což je náboženství, které tíhne k přírodní magii. Také o tom, jak je pozitivní myšlení schopné ovlivnit naše životy. Byl tam kousek od každého, nejvíce předmět tíhl k druidům a druidské magii. Vycházela jsem ze skutečnosti, a tak musím zklamat ty, kteří mi psali, že by si přáli předmět znovu otevřít. Současný stav neumožňuje, aby se u nás vyučoval předmět, který je podložen pravou magií. A je to velká škoda. Dodnes si pamatuji, že se závěrečnými pracemi mi chodila spousta ohlasů, jak předmět opravdu studentům pomohl. Byla jsem z toho až dojatá. *usměje se*
V září bych ale měla začít vyučovat předmět, který je na rozhraní a ještě,  díkybohům, je možno jej na škole učit. Budu tam vyučovat něco málo z toho, co jsem učila v Přírodní magii. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Paráda, tak to už se těším! *usměje se* Jak dlouho jste vlastně učila? Přestala jste s tím kvůli tlaku shora, nebo jste třeba přestala mít čas?

*

Corvinus Declaratio: *napůl pobaveně se na ni podívá* Hm... Vy jste samé dobrodružství...

Adrianet le Ros: *směje se* To máte pravdu.

*

7. Na škole mám dva syny, jak se jmenují?

Corvinus Declaratio: Prozraďte nám, o koho se jedná, a něco nám o nich povězte. *usměje se*

Adrianet le Ros:  Epans McBroom a Nicholas McElen. A teď jen doufám, že jsem nezkomolila jméno ani jednomu. *směje se* V dřívějších dobách to byl ještě Martin z Růže, ten ale zmizel neznámo kam. S Epim jsme toho hodně zažili. Nejvíc asi vzpomínám na jeden Pragocon, kde mi nebylo dvakrát do zpěvu. Choval se opravdu jako vzorný syn, chodil mi pro pití, cpal do mě jídlo a snažil se mě nejrůzněji rozveselit. To od něj bylo opravdu velmi milé, jak by řekli Slováci: zlaté. *usměje se* Tenkrát jsem měla tak trochu zlomené srdce a on, jako správný syn, mě chtěl pomstít. *směje se*
Nich je taky zlatíčko. *usměje se* Také jsme toho nezažili zrovna málo a je mi do dnešních dní velkou oporou.
Oba dva moji synové jsou úžasní a mám je stále moc ráda a ráda vzpomínám na dávné časy s nimi.

*

Corvinus Declaratio: Má smysl ptát se na jejich otce? *zamrká*

Adrianet le Ros: Správná otázka. *směje se* Otcem Epiho je bývalý student Kai Black. A u Nicha se raději neptejte... *chechtá se*

(Epans McBroom a Nicholas McElen)

*

8. V dřívější době jsem na škole zavedla hru, jak se jmenuje?

Corvinus Declaratio: Jen ve zkratce - o co šlo?

Adrianet le Ros: Správný plný název zní: Zkuste si brýle Harryho Pottera. Byly časy, kdy na hradě nebylo tolik her a komnat a v létě jsme se poměrně nudili. A tak jsem jednou vymyslela tuhle hru, kde jsem si na papír napsala čísla, k nim přiřadila role z HP, a podle čísla pak každému přiřadila roli.

Corvinus Declaratio: S tím souvisí i Vaše další otázka...

*

9. Pro tuto hru jsem navrhla na škole vybudovat zvláštní místo, které?

Adrianet le Ros: Nejdříve jsme hráli ve Velké síni, ale bylo to nepřehledné a občas nám do toho někdo skočil. Ohlasy byly velké a byly to nejslavnější časy této hry. Po nějaké době jsem dostala nápad, navrhla jsem Komnatu Nejvyšší Potřeby i s doplňky, co by se tam hodilo mít. Pan ředitel vše splnil dokonale do puntíku a ještě ji navíc tak šikovně ukryl. *usměje se*

*

10. Jsem členem dvou neoficiálních spolků/náboženství na škole, které to jsou a čím se vyznačují?

Corvinus Declaratio: Tímhle jste mě trošku vyděsila... Mám se bát?

Adrianet le Ros: Vůbec nemusíte. *směje se* Je to neškodné a jednoduché. První "spolek" vznikl kdysi, když jsme byly v síni s Penelope. Obě jsme byly ještě mladé a nevybouřené a v mudlovské bedně běžela reklama na fantu: Dej si fantu, buď Bambůča a také reklama na bublinkovou čokoládu. Chytly jsme se toho, začaly si z legrace říkat BuBlinky a uctívat Bambůču. *usměje se*
Druhý "spolek" vznikl o něco později, tentokrát se slečnou Oříškou. Měla jsem před zkouškami na mudlovskou střední a nadopovala jsem se šíleným množstvím kofeinu, od té doby se mi taky říká hyperaktivní veverka... No a Oříška byla v síni, taky nemohla spát,  a tak jsme si z náhlého pomatení mysli začaly vzájemně říkat Kofeine a uctívat Boha Kofeinu. *směje se*

*

11. Každý rok pořádám výjezdní seminář na speciální téma. Jak se jmenuje a k čemu slouží?

Corvinus Declaratio: Nechcete si udělat malou reklamu a pozvat nás tam? *mrkne*

Adrianet le Ros: No, to bych sice mohla, ale i tak je Vás každý rok jak maku a postupně jsme vytlačili Pragocon. *směje se*
Ale tak dobrá... Hon na škrkny, pravidelně pořádán poslední sobotu před Vánoci (protože v mudl škole většina lidí už nemá tolik povinností), nabízí neskutečné dobrodružství! Jak všichni víte, škrkny jsou parazit, žijící ve jmelí... A právě ve vánočním čase se množí a páchají nám posléze toliko neplech. *usměje se* Na tomto kouzelném předvánočním srazu zažijete spoustu zábavy, objevíte kouzlo vánočních trhů, předáte si dárečky a zahřejete se u... čaje. *spiklenecky zamrká*

*

12. Kdy mám narozeniny?

Corvinus Declaratio: 28.7., jak sama připomínáte - jen tři dny od Harryho Pottera. *usměje se*
Slavíte je? Asi ano, když se na to ptáte - jak tedy? Bujaré veselí dlouho do noci, nevázaná party nebo jen komorní večeře o pár lidech?

Adrianet le Ros: Slavím a jsem na to velmi háklivá. *směje se* Ale nikomu nepřipomínám, že je mám, ani netrhám hlavy, když někdo zapomene... Jen mě velmi těší každé přání. *usměje se*
Každý rok je jiný. Hodně výrazně jsem oslavila své 318tiny, to bylo bujaré veselí opravdu hluboko do noci. 319tiny pak byly skromnější, protože jsem měla vysoké teploty, ale i tak mě Ansí a Serge vytáhli lodí na Veveří a poté jsme slavili u nás doma. 320tiny jsem slavila na velmi výjimečné akci, protože jsme pracovali v jablonecké sokolovně na špercích na výstavu v Paříži pod taktovkou slavné mudl návrhářky Jany Berg. Udělali mi nádherné překvapení, opravdu mě dojali. A 321.? To se ještě uvidí *usměje se*

*

13. Mám nějakou speciální vlastnost, která se vyskytuje v Harry Potterovi? Jesti ano, jakou a jak se projevuje?

Corvinus Declaratio: Je všeobecně známo, že jste zvěromág... Odkud se tato Vaše schopnost vzala, resp. jak Vás napadla zrovna bílá kočka?

Adrianet le Ros: Schopnosti jsem se naučila ještě v dobách studentských. To jsem byla ještě bílé kotě. *usměje se* Byla jsem skoro až pověstná tím, že jsem děsně ráda objímala lidi a tak jsem chtěla být něco malého a přítulného. *usměje se* Dokonce jsem tak nějak byla domácím mazlíčkem několika studentům. *usměje se*

*

14. V  mudlovském světě mám docela zvláštní zaměstnání, s čím se snažím prorazit?

Corvinus Declaratio: Pochopila jsem, že jde o cosi kolem šperků, převážně z korálků. Můžete mi to trochu upřesnit?

Adrianet le Ros: Už přes pět let vyrábím šperky ze skleněných korálků, přibližně rok a půl s tím podnikám, a poslední rok se pohybuji ve světě módy. Zatím jsem měla štěstí na příležitosti, tak nějak mám pocit, že dvacátým rokem se u mě vše zlomilo a je konec hororu. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Máte pravdu, tyhle roky bývají zlomové. *usměje se* Pak Vám tedy přeji hodně štěstí i nadále, ať Vás neopouští. *usměje se*
A abychom to tak pěkně zakončily... Ještě jednou se vraťme k tomu Vašemu početnému příbuzenstvu...

*

15. Vyjmenujte správně alespoň deset lidí ze školy, se kterými jsem v příbuzenské přízni.

Corvinus Declaratio: Tuto otázku jste ve své soutěži ohodnotila poměrně nízkým počtem jednotek - je fakt, že je Vaše příbuzenství na hradě velmi dobře známo. *usměje se*
Mě ale spíš vrtá hlavou, jak můžete s tak početnou rodinou vycházet... Všechno v pořádku? Nemáte v tom občas zmatek? *usměje se*

Adrianet le Ros: *zasměje se* Pravdu díte, zmatek v tom mám a lituji toho, že jsem ke jménům nepřidala podmínku, aby mi napsali, jak k tomu přišli. Bývalo nás opravdu hodně, teď už na škole není tolik lidí, se kterými bych byla v přímé příbuzenské linii. Vztahů udržuji už jen pár a je to škoda, byli jsme slavný klan.

*

16. Tento bod je volitelný. Pokud o mně zjistíte ještě něco více, můžete to napsat právě sem.

Corvinus Declaratio: I pro Vás tu necháváme prostor - je něco, co byste našim čtenářům nebo vůbec obyvatelům hradu chtěla sdělit? *usměje se* S Vaší minulostí už jsme se seznámili, plány do budoucna také známe... Co takhle něco ze současnosti? *usměje se* Máte teď nějaké motto nebo poselství, které nutně potřebujete předat dál?

Adrianet le Ros: *zasměje se* No, něco by se možná našlo... Doporučila bych každému, aby zapomněl na předsudky, co nám nutí společnost. Ať má každý tak velký sen, jak jen může mít, ale ať si za ním hlavně jde. Lidé si tu a tam povzdechnou, co by si přáli, ale nikdo o to doopravdy nebojuje, tedy skoro nikdo. Takže sněte, bojujte, nepřestávejte doufat a věřte si naplno. Pozitivní myšlení dokáže zázraky.*usměje se*

Corvinus Declaratio: To zní dobře, ráda vyřídím. *usměje se* Každopádně Vám moc děkuji za Váš čas a za rozhovor! Mějte se hezky!

***

I Vy, milí čtenáři, si užívejte krásných jarních dnů, a v dalším vydání našeho Corvina se budu těšit na shledanou s Vámi!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář