Hradní kuchyně pod lupou

Místo, které se stará o naše žaludky, chutě a mlsné jazýčky. Místo, o kterém někteří ani nevědí, ovšem bez něj by nebylo ve Velké Síni prostřených stolů.

Mnoho z nás jistě pamatuje na to kouzelné zjištění, kdy po vstupu do Hradu zjistilo, že existují nějaké tajné místnosti, které je třeba objevit. Po hradu běhá spousta nových tváří, nadšeně hledajících tyto tajemné kouty. A jaké je pak nadšení, když se před vámi objeví několik obrazů, které přímo vybízí k jídlu.

Dá se říct, že kuchyně je tu s námi od prvních dnů, představující smysl života pro všechny nenažrance hladové.

Ovšem nejde jen o hledání a hádání kombinací, jde hlavně o to, co čeká uvnitř. To nejúžasnější, nejbáječnější, nejmilejší, nejchytřejší, nejobletovávanější. Jídlo! Kde bychom bez jídla byli? Především se po jídle roste - jak nám všem chytře sdělili naše maminky, babičky, lidé z reklamy na Ramu, strejdové na ulici nabízející lízátka... Bez jídla, tedy kuchyně, by po chodbách pobíhali jen maličcí záprdci, vysocí několik centimetrů.

Za druhé dává jídlo sílu. Vzpomeňme si na Pepka Námořníka se špenátem, nebo medvídka Pú a jeho med. Jak by byla Ó-Velká-Rowena schopná postavit bradavické schodiště, kdyby pořádně nebaštila? Byla by slaboučká trasořitka, neschopná zvednout hůlku. Za vším hledejte řízek!

A za třetí to hlavní, proč bychom se měli denně modlit k Bohu jídla a k naší kuchyni. Jídlo uspokojuje naše chutě a touhy. Každého dostane do kolen něco jiného, ale každého něco. Ať už tekutá čokoláda, nebo roštovaný tlustočerv.

*

Když jsme si řekli, proč je jídlo, tudíž i kuchyně, tak důležité, můžeme se podívat konkrétně na tu naší kuchyni.

Procházíš chodbou, mineš Ufňukanou Uršulu, a když máš štěstí, spadneš do tunelu, kde nehrozí kromě pár zlomených končetin, naprosto nic. Ministerstvo kouzel by mělo zvážit, jak bezpečné takové vstupy do kuchyní jsou. Všude se na nás vyhrnou maličcí domácí skřítkové, kteří ti s poklonou nabízejí na podnosu své výtvory. A dostáváme se ke stravě našich studentů.

Řekněme si rovnou, že skřítci jsou pěkní sobci! Možná za to může nějaký zákaz shora, každopádně nechápu, že jsme živeni pouze vším zeleným s listy. Ano, sem tam se nějaký skřítek smiluje, a za psí oči nám dá čokoládu, ale povětšinou je nabízen pouze suchý brambor, nějaká ta mňamózní brokolice a podobné chuťovky. Ovšem! Zajděme si do Velké Síně, a hned uvidíme spoustu opravdového jídla. Naposledy vzpomínám na opečené sovy, nebo kačenky na rožni. Jak je tedy možné, že ti, kteří nejsou líní a zajdou na návštěvu ke skřítkům dostávají jen zelené něco, a opravdové jídlo čeká ve Velké Síni? Nemělo by to být naopak? Za zranění a vystavení se nebezpečí dostat pořádný kus řízku, a ne ředkvičku?

*

Když jsem šla kolem obrazů s bonbóny a jim podobným, potkala jsem několik studentů a s bonzbločkem v ruce jsem udělala průzkum, co si myslí o jídle v naší škole.

***

Sarah Sophie Stone: S jídlem v naší školní kuchyni jsem velice spokojena. Většinou navštěvuji kuchyň ráno nebo pozdě večer, takže mi ovoce a zelenina naprosto vyhovují. Potěší mě také, když mi skřítci nabídnou horkou čokoládu, ta přijde vždycky vhod. Co se týče jídla ve Velké síni, někdy je nabídka lepší, někdy horší. Nedávno byly například chřestové hody. Chřest mám moc ráda, takže jsem byla mile potěšena, ale nejednou jsem už z Velké síně odešla zklamána, ne-li přímo znechucena, například ten den, kdy se podávaly sovy.

*

Ashaii Naomi Naiad: Ve VS si obvykle nemám nač stěžovat. I když pokud by se častěji podával třeba pečený bůček či husička, myslím, že bych nenadávala, cha! V kuchyni je to obvykle o něco horší, většinou samé ovoce a zelenina. Možná ale skřítkové zkrátka myslí na naše zdraví, protože co si budeme povídat, člověk má vždycky největší hlad pozdě v noci.

*

Piper Jarwealth: Jsem spokojená s obojím, i když chili paprička by se v kuchyni mohla objevovat častěji. *usměje se* Dva roky a stále nic, to už je trochu dlouhá doba.

*

Vicky Charmant: Já jsem v celku nenáročná, v kuchyni bych možná ocenila pestřejší nabídku ovoce. Naštěstí si teď, v době Sedmiboje můžeme spravit chuť nějakou tou dobrotou z tribuny. Po jeho skončení se budu soustředit zase na tu kuchyň a držet dietu, protože těch kalorií jenom v jedné sedmipralince…. *usměje se*

*

Bilkis Blight: S jídlem tady jsem poměrně spokojená. Občas si zaběhnu do kuchyně pro nějaké ovoce nebo zeleninu, jinak jím ve Velké síni. Skřítci vaří dobře. Ne tak dobře jako moje mamka nebo naši domácí skřítci, ale pokud se zrovna nerozhodnou servírovat starý chleba s máslem nebo nějakou podobně podezřelou lahůdku, tak je vezmu na milost. *rozesměje se*

*

Claude Klein: S jídlem ve Velké síni jsem spokojený jak kdy. Na kvalitu si stěžovat nemohu, ta je vždy excelentní. Možná by to chtělo více překvapení, neuškodilo by překvapit obyvatele školy nějakou novinkou. Podle mě je Velká síň zbytečně prázdná, chtělo by to nějakým způsobem "oživit".

*

Lisey Silver Diamondlash: S jídlem jsem tak nějak na vážkách. V kuchyni to ještě docela jde. Chápu, že kuchyně má sloužit spíš jako taková pojistka, když zrovna máte na něco chuť, tudíž se tam dají najít různě maličkosti a protože skřítkové dbají na naši štíhlou linii, jejich hlavní nabídkou je ovoce a zelenina.
Velmi nespokojena jsem ale s jídlem ve VS. Není to tak dlouho, co tam pár dní nebylo k jídlu nic jiného než tři dny starý chleba. To je nějaká pestrá strava? A to pak po nás chtějí, abychom v hodinách přemýšleli? Vždyť tu energii nemáme kde brát. Prostě je to podle mě ostuda, aby se na takové veleznámé škole pro vybrané jedince podával k jídlu okoralý chleba a voda.

*

 

Riannon Evansová: Moc ho nevnímám, lovím si vlastní. *ušklíbne se*

***

Tak to vidíte, většina se mnou souhlasí a dali by si občas něco trochu jiného, než ovoce a zeleninu. Za tu dobrodružnou cestu, kterou musíme podnikat pro jednu mrkev, pche! Měla by tam čekat pořádná lahůdka. Ale kdoví, třeba nás jednou skřítci překvapí.

Díky moc všem studentům, kteří se vyjádřili a nezapomeňte - jídlu zdar!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář