Povídání s hlavní lesnicí

Čtěte a rozhodně neprohloupíte! Uvnitř článku se skrývá rozhovor s jedinečnou ženou. S tou nejdokonalejší a nejkrásnější na našem hradě. S tou, jež se ukrývá na hradních pozemcích, nejčastěji v lese, kde se stará o pár nevinných tvorečků. Sem tam vás vezme na (ne)bezpečnou výpravu, ze které už není úniku! Všichni už zajisté víte, že se jedná o…

Monny von Schatz!

*

Tuto slečnu zajisté každý zná, ale kdyby se tu náhodou našel někdo, kdo by přeci jen nevěděl, o kom je řeč, tak si o ní něco povíme.

Monny von Schatz přišla na hrad v roce 2006 a od té doby navštěvovala Havraspár, který se jí stal na několik let opravdovým domovem. Za tu dobu si stačila udělat skvělou pověst jako pokladnice a taktéž jako prefektka. Získala dokonce Odznak Roweny z Havraspáru a stala se tak jednou z deseti osob Havraspáru, která tento odznak vlastní.

Její soupeřivost neznala mezí a tak se nemůžeme divit, že soutěžila se svou spolužačkou Petulou Laskavou i v počtu získaných trestů. Ale to je zase jiná historka.

V Létě 2011 složila zkoušky OVCE ve všech ohledech na výbornou a v nynější době už obléká tmavě fialový hábit. Vykonává práci průvodkyně v Zakázaném lese a taktéž funkce správkyně Žluté tlapy a pomocné knihovnice.

A jak tato úchvatná dáma vidí sama sebe? Na to jsem se jí neváhala zeptat.

***

Corvinus Declaratio: Hezký den, slečno von Schatz, *usměje se na slečnu a pokračuje* ráda bych se Vás nejdříve poptala na vaši osobu, ač mnozí víme, jak zajímavá a úchvatná žena jste, objevilo se tu pár nových lidiček, kteří by Vás nějakým nedopatřením nemuseli znát. Takže mi tedy povězte, kdo je to Monny von Schatz?

Monny von Schatz: *zasměje se* No to by měla být spíš otázka na někoho jiného, aby mou osobu popsal. Jsou tu lidé, kteří mě znají lépe, než já sama sebe. Ale co bych pro vás neudělala, že? *zamyslí se* Jsem nekonvenční typ člověka, který běžně nenajdete. Ať už se jedná o výpravy do lesa, nebo o mé běžné vystupování, vždy se snažím působit ojediněle. Je to prokletí, vážně. *usměje se a pokrčí rameny* Nerada se přizpůsobuji, jsem zvědavá. Bohužel jsem často středem pozornosti a prý mám vůdčí osobnost… Serge o mě jednou řekl, že moje osobnost má svou vlastní zemskou přitažlivost. *zasměje se* Tak doufám, že mluvil o psychice. *uculí se*

*

Slečna von Schatz je známá především díky svým skvělým výpravám, ale jak výpravy vnímá ona sama? Pamatuje si nějaké, nebo prostě vypouští vše z hlavy? A jak je to vlastně s jejím osamocením na postu průvodců?

*

Corvinus Declaratio: *Usměje se* Však nebojte, na ostatní také nejspíš dojde, ale nikdy není na škodu, abychom se dozvěděli, jak se lidé vidí sami. *mrkne na slečnu a pokračuje* Jste hlavní lesnice a zajisté jste už zažila nejedno dobrodružství v lese. Je některé, které Vám utkvělo v paměti?

Monny von Schatz: Mně v paměti většinou uvíznou jen zajímavé střípky. Jako když jsme spadli do jezevčí nory a dostali se do chodeb hradního sklepení, kde jsme narazili na matku chrobáčího rodu, nebo když jsme zachraňovali olbřímí oliheň, tančili s vílami, když Satyr začal balit studentky nebo když Matthewa unesli bobři... Co si ale budu pamatovat a co mi opravdu uvízlo v hlavě jako celek je moje první výprava s modrými, když se hledal Rowenin Diadém. Protiva nám tehdy dal opravdu zabrat. Stejně jako pan Galton, který chtěl pořád někam strkat ruce, až z toho vyšel se svědivou vyrážkou. *usměje se té vzpomínce*

*

Corvinus Declaratio: Je tedy jasné, že s vámi se člověk v lese nenudí. *ušklíbne se* Mnozí si všimnou, že jste na pořádání výprav jediná. Můžete nám prozradit, proč? Je to snad vaší genialitou, že vše zvládáte sama, anebo se dosud nenašel vhodný průvodce, který by vyhovoval Vašim nárokům?

Monny von Schatz: Geniální? *zasměje se* Že vy něco chcete! V uplynulých několika dnech jsem s jedním adeptem dělala pohovor a vypadá to nadějně. Je schopný, chytrý a má o lese báječný přehled. Pokud půjde vše tak jak má, již brzy se vám představí. Ještě je před ním jedna praktická zkouška a tak uvidíme, jestli se z ní vůbec vrátí. Jestli ne, tak... no... ehm... další dotaz?

*

A když už jsme u těch dotazů, pár jsem jich slečně ještě položila.

*

Corvinus Declaratio: *zamyslí se* Už několik let setrváváte v lese, povězte mi, nejsou Vaše cíle ještě vyšší? Myslím, že genialitou jenom jiskříte, tudíž by mě velmi překvapilo, kdybyste nepomýšlela třeba na profesorský post. *poťouchle se usměje na slečnu*

Monny von Schatz: Upřímně si vůbec nemyslím, že být profesor je „něco víc“ *naznačí prsty uvozovky* Jen je to jiná vývojová větev. Každý děláme pro hrad to, co si myslíme, že umíme a já se našla tady. Je to práce, která je každý den něčím zvláštní, každý den jiná. Není to jen opravování úkolů a dochvilnost do učebny. Sice obdivuji ty, kteří to zvládají, ale pro mě to není. Alespoň ne v dohledné době. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy učit nechtěla, mám jisté plány, které třeba v budoucnu dotáhnu do konce. Takže mě možná časem uvidíte i v učebnách *usměje se na šéfredaktorku a ubrouskem jí otře mastnou tvář*

*

Corvinus Declaratio: *trochu si poposedne* Och! Tak jsem to ale nemyslela. *trochu zčervená a omluvně se usměje na slečnu lesnici* Zajisté často užíváte lesního klidu, že ano? *rozhlédne se po temném lese* Vím, že se měníte v černou veverku a chtěla jsem se zeptat, co máte radši, chodit po lese jako člověk anebo jako veverka? *chce ještě něco dodat, ale pak utichne a rozhodne se, že si to nechá na později*

Monny von Schatz: *rozzáří se jí oči* Ano. Zvěromagii jsem tu studovala ještě za kolegy Krise a není žádným tajemstvím, že moje zvířecí podoba je malá černá veverka. Když se potřebuji rychle někam dostat, tak je tato forma pohodlnější. Přeci jen ve své normální podobě tak daleko nedoskočím a šplhá se mi tak taky hůř. *zasměje se* Navíc je to nenápadnější. Při jedné z posledních výprav jsem tak v poklidu sledovala nebelvírská mrňata. Nicméně na klasické procházky mám raději svou podobu. K údržbě je tu někdy potřeba síla a hůlka. A to jako veverka moc nezvládám.

*

Corvinus Declaratio: *usměje se plna pochopení* Naprosto vás chápu, také to mám ve své vlčí podobě tak. *odmlčí se, udělá si pár poznámek a pak s pohledem na hvězdy položí další otázku* U mě je zvykem, že hvězdy u mě vyvolají vzpomínání na chvíle, kdy jsem byla opravdu šťastná. Jak to máte vy? Co ve vás vyvolá pohled na hvězdy. A co vaše vzpomínky, na co nejraději vzpomínáte, když na to přijde chvíle?

Monny von Schatz: Dívání se na hvězdy je jedna z mých mnoha vášní. Někdy nevím, jestli mám raději bouřky, nebo hvězdy. Ráda poznávám souhvězdí a hledám je mezi všemi těmi zářivými tečkami. Jako malá jsem si myslela, že jsou to duše zemřelých lidí, které září. *usměje se* Ráda vzpomínám na lidi, které mám ráda nebo na ty, kteří už se mnou nejsou. Občas se své myšlence z dětství ještě poddám a přemýšlím, která hvězda je ta pravá. Jindy zase vidím ve hvězdách tvary a vymýšlím si k nim různé příběhy. A nastanou i chvíle, kdy prostě jen koukám a nemyslím na nic. Po pravdě… takové chvíle mívám nejraději. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: *chvíli jen tak leží a nic neříká* Rozumím,… naprosto. A jak se připravujete na následující zimu? Zajisté je toho v lese hodně na práci.

Monny von Schatz: Kupodivu toho zase tolik není. Na jaře to mívám horší, protože budit všechnu tu zimující havěť je fakt práce. Samozřejmě, že vědí, kdy si mají jít lehnout, ale vstávat se jim nechce. To je pořád „dej mi ještě měsíc“ nebo „letos nevylezu“ *pokrčí rameny* Přes zimu akorát dokrmujeme, ale s tím mi naštěstí pomáhají moji skřítci, takže tam nemusím pořád lítat já. *uculí se*

*

Už bylo řečeno, že slečna pochází z havraspárské koleje, jak vzpomíná na tyto časy?

*

Corvinus Declaratio: Ach tak! *něco si zamumlá a pak se jí rozsvítí v očích* A teď se ještě vrátíme k těm vzpomínkám, jak vzpomínáte na doby, kdy jste ještě byla modrá. *odmlčí se, ale pak raději doplní, co řekla* Tedy vy jste modrá pořád, to je jasné, ale mám na mysli dobu, kdy jste se ještě producírovala po hradě v modrém hábitu. *usměje se a mrkne*

Monny von Schatz: Jak to říct jinak, než Dny dětské nevinnosti. *zasměje se* No dobře. Já nebyla nevinná asi nikdy. Víte, ať si při vašem odchodu každý říká, co chce, změní vás to. Přesto se mi po těch dobách trochu stýská. Zvláště proto, že už nemůžu zlobit pro školní trest. *zasměje se* Kde jsou ty časy, kdy jsme se s Petulou Laskavou předháněli v tom, kdo bude mít těch trestů víc. Nebo to sezení na lavičce a vymýšlení vnitrokolejek.*zasní se* Byla to krásná léta. Havraspár mi pomohl utvořit mojí osobnost takovou, jaká je teď. Všechny ty strasti i slasti té doby mi byli velmi přínosné. Sice to všechno mělo i svá zatmělá místa, ale kdo by na to špatné myslel? *usměje se*

*

Každá výprava, která se koná, je hlavně o RP. Pokud se má výprava povést, musí všichni na výpravě spolupracovat a hrát. Slečna byla tak laskává, že se s námi podělila i o svůj názor na tento „fakt“.

*

Corvinus Declaratio: Všichni víme, že náš hrad je jedno velké RP a les je jedno z jeho hlavních zákoutí. Často se ale řeší, co je dobré a co špatné RP. Co si myslíte o RP na našem hradě Vy?

Monny von Schatz: Na Hogu se RP moc neřeší. V síni se většinou všichni normálně baví o klasických, nezřídka mudlovských, věcech. Pravou RP vidíme málokdy. To se mi na Hogu líbí. Že nemusíte být stále ve střehu. Jiné je to ovšem na výpravách jako takových. Ty jsou RP od začátku do konce. Ne každý si ale umí nějak vkusně hrát. Hlavně musí ti, které na výpravu beru, pochopit, že hrají jen za sebe. Nikdy ne za ostatní bytosti. Mohou si vymýšlet, co udělají, kam půjdou, kam sáhnou... pokud se to v dané chvíli hodí, ale vždy by se to mělo držet nějakých realistických kořenů. Nezřídka se mi stává, že mi někdo na výpravě začne dělat absolutně nesmyslné věci. Jako třeba *zamyslí se* najednou z ničeho nic se před nimi objeví díra v zemi. Místo toho, aby místo řádně prozkoumali, tak už do díry lezou, nebo v lepším případě do ní strkají ruce, nohy, hlavy... Chápu, že máme na hradě mnoho zvědavců, ale pak se nemůžou divit, že je něco kousne nebo jinak pošramotí. Taky si nemyslím, že by se jim líbilo, kdyby jim někdo z ničeho nic strkal do pokoje hlavu, popřípadě neohrabanou končetinu. *zasměje se* Ale koneckonců to se dá zvládnout. Nejhorší je, když jde do lesa někdo, kdo RP nehraje vůbec. Vydala jsem se jednou na výpravu s pětičlennou skupinou, která za celou dobu neřekla skoro ani slovo. Tedy alespoň ne k věci. Má samomluva nabrala netušených schopností. *usměje se*

*

Poté, co se slečna s vypětím sil vyjádřila k RP jsem jí musela dopřát trochu oddychu, a tak jsem jí dala doplnit pár vět.

*

Mám ráda legraci.
Chci si už konečně koupit ten dům v GD...
Sním o trezoru jako má strýček Skrblík.
Nesnáším šovinisty, burany, pomluvy, mytí nádobí, luxování, žehlení, výšky, zimu, hrabání listí, loupání brambor, porážky Oliverem v soubojovém klubu, studenou kávu, malé příjmy, túry po zasněžených horách, kožichy z pravé kožešiny, červy, nudu... mno... raději dál...
Les je bezpečné místo s milosrdnými zvířátky, kde se nikomu nemůže nic stát.
Mudlové jsou úzkoprsí.
Hogwarts mi daly spoustu báječných přátel a ještě víc skvělých zážitků.

***

Když jsem odešla od slečny von Schatz, se kterou jsme strávily krásnou chvíli v lese u ohníčku, zamířila jsem si to do hradu. A co by to bylo za večer, abych nikoho nepotkala. Hned proti mně si to štrádoval červený prefekt Oliver McCollin a tak jsem ho hned "zneužila" a trochu se ho poptala na slečnu.

***

Corvinus Declaratio: Monny von Schatz… Jak bys jí popsal? A co si o ní myslíš? Proslýchá se o ní totiž ledacos. A jak bys zhodnotil její výpravy? Myslíš, že jsou třeba nebezpečné?

Oliver McCollin: Madam Monny? Prostě dokonalost, skvělost a neuvěřitelnost! *usměje se* Podle mne je to prostě jedna z nejskvělejších žen Hogwarts… možná i ta nejskvělejší! Její výpravy? Naprostá skvělost! Vždycky se na ně těším. Sice jsem moc nezažil výpravy s nikým jiným, teda vlastně jednu s madam Ginevrou, ale ty se prostě s výpravami madam Monny nemohou rovnat. A nebezpečné? Ani ne! Prostě… pokud člověk je poslušný, hodný a všechno, tak přeci nemůže být nemocný či zraněný. *zasměje se*A ještě bych zmínil její almaru. Opravdu velmi zajímavá! *směje se*

***

Oliverova slova mě zaujala a hlavně mi něco připomněla, a tak jsem po rozloučení s ním zamířila zpět za slečnou lesnicí a položila jí další otázku.

Corvinus Declaratio: Po hradě se povídá, že prý vlastníte jakousi almaru. Mohla byste nám to trochu více specifikovat? Co je to za zvláštní skříň? *odmlčí se* Nebo jsou to jen nějaké povídačky?

Monny von Schatz: Ale slečno! *rozesměje se* Vy sama moc dobře víte, kolik až děsivé pravdy na tom všem je. Je pravda, že vlastním tajemnou almaru, která má na sobě umně vyřezaný nápis „Bandořina almara“ a hlídá mi jí sup Jeremiáš. Vy a pan Oliver jste se sice pokusili dostat se dovnitř, ale naštěstí se vám to nepodařilo. Zvědavost zabila kočku, pamatujte. *zasměje se* Ale trochu vám jí přiblížit můžu. Tato skříň se v mé rodině dědí z generace na generaci. Je vyrobena z něčeho, co je velmi podobné třešňovému dřevu a je zdobena několika plíšky z rohů jednorožce a šupinami hadů z hlavy Medúzy. Alespoň se to tak říká. Vyprávějí se o ní tajemné historky, ale nikdo, kromě mého pra-pra-prastrýce se jí nepokusil otevřít. V kronikách naší rodiny se píše, že před touto příhodou měl tento můj předek vlasy barvy třešňového dřeva. Já ho ale znám z fotografií pouze jako bělovlasého starce. Ač mu bylo prý pouhých třiatřicet let. Ale kdo ví. Třeba se tam jednou podívám.

*

Jen malá poznámečka, samozřejmě, že vím, co je na tom pravdy, ale tak proč se nezeptat té nejpovolanější, že!

A jelikož se řídím tím, že vše se má důkladně propátrat, musela jsem se pozeptat i na jistou větu v čarostavu, jež pochází od profesora Midara Kilahima. A koho jiného, než jeho.

***

Corvinus Declaratio: Mohl byste nám trochu osvětlit komunikaci s Monny von Schatz na krbu? Podle Vašeho čarostavu je to očividně velice plodné… *směje se*

Midar Kilahim: Nejhorší to je, když něco potřebujete. To dokáže neodpovídat i hodiny. A dokonce se i odhlásí! No a pak ještě když zrovna nemám čas, tak je ukecaná více než Magrápa po své smrti. To je opravdu k nezastavení.
Když už se ale najde konstelace planet, kdy komunikace probíhá, nastává problém, protože Monny většinou nechápe, co po ní chcu. Prostě jako bych mluvil s netopýrem, to je to samé. Prostě Monny. *zazubí se*

***

Dnešní pátrání po všem možném i nemožném o slečně Monny von Schatz je u konce, ale zajisté budeme tuto dámu i nadále sledovat a informovat vás o zvratech v jejím životě.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář