Labyrintové legendy I. - Na počátku...

Nový ročník Labyrintu Roweniných schodů je v plném proudu a letos si více přiblížíme legendu o Sedmeru. Minulý rok jsme si dokazovali havraspárské ctnosti, letos tomu není jinak. Tyto příběhy splývají v jeden a jejich cílem je nejen odhalit historii našich sedmi havranů, ale také objasnit důležitost všech našich ctností. Tak jako nemůže být havran bez druhého havrana, nemůže být ctnost bez druhé ctnosti.

James, Morgana a Já (Justin) jsme strávili hodiny přemlouváním havranů, aby nám převyprávěli svůj příběh. Každý z nich nás odkázal na Knihu poselství, kde je legenda převyprávěna. Pokud si příběh přečtete, zjistíte, že na své cestě podstoupili množství konfliktů. Není divu, že o nich víme tak málo, přeci se jimi nebudou chlubit. Sedmero však nakonec usoudilo, že když nám poví o celé své cestě, o všech překážkách, které jim byly do cesty postaveny, vezmeme si toto ponaučení k srdci a v každé nesnázi si na tento příběh vzpomeneme.

Prvním vypravěčem je Staroušek, první z havranů, patron Moudrosti, který jako jediný zažil Rowenu, byl totiž jejím věrným pobočníkem. Staroušek tvrdí, že pouhá slova jsou na tento příběh krátká. Připravili jsme pro vás tedy myslánku, kde celý příběh skutečně zažijete. Zde přítomný Staroušek půjde s každým z vás.

*Staroušek se ti usadí do dlaní a společně se ponoříte do myslánky*

***

Stojíš v místnosti s vysokým krbem a ještě vyššími okny. Plameny, zšedlé vzpomínkou, sálají teplo, které jen tušíš. Chceš si vše prohlédnout, ale tvou pozornost okamžitě upoutá jakási žena. Schována za závojem černých vlasů, sklání se nad stolem zabrána do hromady pergamenů.

„Tohle je…“ ozve se ti z dlaní, až se skoro vylekáš, „…samotná Rowena.“

Neubráníš se zachvění, stát tak blízko u ní, vidět ji na vlastní oči byť jen díky vzpomínkám. V tom se kouzelnice otočí a ty vidíš, jak moc se mírnily všechny legendy o její kráse. Pak na tebe promluví. „Co ty na to?“

Polekaně ucukneš, za což si vysloužíš od havrana v dlaních škodolibé kráknutí a další Starouškův monolog.

„Neboj, to jen špatně stojíme. Tady, na pohovce. To jsem, ač se to zdá neuvěřitelné, já sám. Osobně. Požíval jsem té cti, stát po boku vznešené Roweny. Jakožto rádce a smím-li se poddat trošce domýšlivosti, také dobrý přítel. Jak vidíš, pamatuji si ten večer velmi přesně. Rowena vypila láhev vína… neměla to ve zvyku! Pokoušela se vzpamatovat z předešlého dne, Godrik a Salazar jí pomáhali se střechou západní věže a zapomněli komín… tedy, chci říct, tato vzpomínka je z dob, kdy se náš hrad budoval, kdy rostl kousek po kousku. Kde jsem skončil? Ach ano, večer. Večer se uchýlila do soukromí svých komnat. Tou dobou již stálo slavné schodiště, její velkolepé dílo. Učilo se hýbat a měnit dle vlastních nálad. Spolu s ním však budovala tajně schodiště druhé, tobě dobře známé. Stezku, po které míříš za svým vysněným pokladem. Avšak, tato měla zůstat skryta těm, kterým v žilách nekoluje havraspárská krev. Jak zajistit, že se tak stane? Těžký úkol, že ano?“

Staroušek se na tebe podívá, a když zjistí, že přikyvuješ, pokračuje.

„Rowena byla moudrá. Jistě moudřejší než já, přesto její otázka, která tě tak překvapila, patřila mně. Věděla totiž, a to si pamatuj, že moudrost občas znamená i uznat, že stejnou ctností vládnou také jiní. Že nikdo neví všechno. Proto se na mne obrátila, pro radu… byla vážně skvělá…“

Po třech minutách ticha nenápadně zakašleš, Staroušek sebou trhne a křídlem si otře vlhké oči.

„Pardon. Tedy, obrátila se pro radu. Myslím, že už budu mluvit, psst!“

Začneš se soustředit na scénu před sebou, která zrovna nabízí počátek rozhovoru.

„Já na to, že to nebude fungovat,“ zakrákal havran na pohovce. Těžko uvěřit, že byl Staroušek někdy opravdu mladý, v plné síle i havraní kráse.

„Proč máš ten pocit?“ otázala se čarodějka.

„Není to pocit, vím to. Jednoduše, je v tom spousta chyb a vůbec je to celé…“

„Ehm!“ Rowena ho přerušila, zdálo by se, že rozmrzele nebo naštvaně, ale ona se vlídně usmála, usedla vedle něj a nechala havrana, aby se jí vnutil pod ruku pro pohlazení.

„V tom případě to fungovat bude…“ přehodnotil své tvrzení, když se mu hlazení začalo zamlouvat.

„Fascinuje mě, jak snadno se dají věci opravit,“ rozesmála se, než znovu svraštila čelo v opravdovém zoufání.

„Jeden nápad mám, opravdu,“ rozjasnil jí havran tvář.

***

*Najednou se všechno ponořilo do tmy. Zmizela Rowena, zmizel mladý Staroušek, zmizela komnata.*

Dáme si menší pauzu, abych objasnil, co čekalo naše soutěžící v tento moment. Zkušení havraspárští ví, že v průběhu stoupání získá úkol ten, co splní soutěžní požadavky. Zde tomu nebylo jinak. Ano, hádáte dobře, ti vyvolení tento příběh již viděli. Příběh se jim zastavil v tomto okamžiku, aby jim byl zadán úkol – Vymyslet vlastní originální způsob, jak zabezpečit schodiště před nežádoucími vlivy (čti nemodrými studenty). Zajímají vás jejich nápady? S těmito legendami je zveřejněn i článek s odpověďmi! A nyní zpět do příběhu!

*se Starouškem na rameni se ponoříš zpět do myslánky*

***

V krbu pořád tiše praská, nezměnilo se vůbec nic. Mladý havran, na kterého shlíží Staroušek z tvého ramene přímo dojatě, se zrovna vysmekl hladící ruce a začal pochodovat po pohovce v hlubokém zamyšlení. Rowena ho pronásleduje zvědavým pohledem.

„Říkal jsi, že máš nápad.“

„Já toho napovídám…“

Čarodějka složí hlavu do dlaní v zoufalém gestu. Pak na chvíli zmizí, aby se zanedlouho vrátila s šálkem čaje a usedla vedle hloubajícího havrana. Stejně jako tobě na odpočívadle, i jí se dlouhá chvíle za pár okamžiků přestala líbit. Pomalu upíjela z hrníčku, foukala do bělavých obláčků, které z něj stoupají a tiše klepala prsty do opěradla pohovky. Klep, klep, klep, klep…

„Klepadlo!“ zakrákal havran nečekaně a vylekal Rowenu tak moc, že se čajem málem polila. Věnoval jí za to omluvný pohled. Pak pokračoval.

„Začarujeme klepadlo. Bude klást otázky, nanejvýš moudré a důvtipné. Tak moudré, že jen čaroděj ryzího havraspárského charakteru dokáže odpovědět,“ Staroušek skončil větu, pyšně se nafouknul a hrdě rozčepýřil.

Rowena hleděla do prázdna a zdálo se, že si všechno rovná v hlavě.

„Ne,“ špitla a havran splasknul.

„Proč ne? Jak to že ne?“

Tentokrát začala po místnosti kroužit čarodějka, havran se po ní zvědavě otáčel a pozorně jí naslouchal.

„Minulý týden začaroval Godrik komnaty své koleje. Namísto dveří vsadil do zdi velký obraz a pověřil malbu kladením otázek.“

„To je asi poprvé co nás předběhl,“ zamumlal mladý havran.

„Já mu to poradila…“

„To je asi poprvé co jsi předběhla sama sebe,“ zamumlal znovu.

„Ale jeho obraz pokládá otázku vždy stejnou. Pokaždé se bude ptát na smluvené slovo,“ vysvětlila mu a zazářila vítězoslavným úsměvem.

„Tedy, to je pěkně hloupý nápad. Já měl na mysli mnohem chytřejší otázky a…“

Upřela na něj přísný pohled.

„Aha, on byl tvůj… geniální myšlenka! Sám bych na to nepřišel,“ opravil se a couvnul do kouta pohovky.

Rowena mohla pokračovat, až když ji přešlo nutkání rozesmát se.

„Komnaty Havraspáru budou střeženy mnohem lépe. Přesně jak říkáš, rozezná důvtip, nenechá se okouzlit prázdnými slovy. Sesbírá jen ta moudrá a vyskládá z nich klíč k otevření dveří.“

„Ale já chtěl zabezpečit schodiště.“

„Ano. Pro něj využijeme také služeb klepadla. Řekni mi, kdo je podle tebe moudřejší, než ten který dokáže moudře odpovědět na otázku?“

Havran se rozzářil a tajemně pronesl:

„Ten, který otázku pokládá.“

***

*Jako když zhasne světlo, rozplynul se ti celý rozhovor před očima. Ve stálé tmě zaslechneš krákavý hlas Starouška (nemodří prominou, Staroušek je zvyklý promlouvat pouze k havraspárským, proto je jeho řeč mířena přímo jim)*

***

„Přesně tak to bylo. Klepadlo, které tak dobře znáš a jehož otázkám dennodenně čelíš, dostalo ještě jeden úkol. Přijdeš li k němu s odpovědí, rádo tě vpustí do útrob havraspárských sálů. Zastihneš-li jej však s otázkou, prokáže úctu tvé moudrosti a za jeho dveřmi nalezneš zcela jinou cestu, cestu k tomuto schodišti. Je mnohem těžší správně se zeptat, než dobře odpovědět. Každý, kdo klepadlu položí otázku, na kterou tento magický artefakt nedokáže nalézt odpověď, smí nastoupit cestu sedmi ctností. Jistě se mě chceš zeptat, proč ti nebyla dána možnost také se s klepadlem poměřit. Spolu s ostatními havrany jsme se rozhodli ulehčit vám, nadaným poutníkům rozhodnutým schodiště pokořit, alespoň začátek cesty. Neměj z toho až takovou radost, o to těžší bude její průběh. Nějak jsme vás všechny museli na schodiště nalákat,“ Staroušek se škodolibě zachichotá. „Otázku jsem mu tedy položil sám, aby studenty vpustilo dovnitř bez otálení. I po tolika staletích to nebylo vůbec lehké. Taky nám to tehdy dalo nesmírnou práci, začarovat vše správně a podle našich představ. Rowena tři dny nespala a na svůj… ehm, na náš výtvor byla tak hrdá, že celý postup zapsala a později se rozhodla svitky zakopat. On to vlastně svým způsobem skutečně poklad je. Váže se k tomu velice hezká vzpomínka, hledali jsme vhodné místo, někde poblíž poutního místa havraspárských obřadů a já jí schoval hůlku. Musím říct, že to byl zážitek na celý život, vidět Rowenu s rýčem…“

Díky Staroušku, myslím, že to pro objasnění stačí!

***

Dozvěděli jsme se zase o něco více z historie, zajímá vás, jak legenda pokračuje? Čtěte druhou část nazvanou „Ztracen v myšlenkách“!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář