Havraspárské legendy III. - Modrá vypracování

Havraní mysl, to je jeden velký labyrint. Je těžké vžít se do jejich situace před tolika lety. Ale podle mě je k takovým hádkám vedl stereotyp. Tímto hádavým obdobím se prostě snažili ozvláštnit si život, dokázat, že jsou přemýšlivější, než ten druhý, to je přeci způsob, jak obohatit svůj život. Když to řeknu po lopatě, ty dva posedla soutěživost, ať Staroušek, či Corvus, oba chtěli dokázat tomu druhému, že má pravdu. Povětšinou neměl navrch nikdo, jelikož oba byli tak vyrovnaní ve svých dohadech, názorech a argumentech, že to byla smeč proti smeči. Málokdy jeden druhého uzemnil nějakým tím argumentem. Společný výsledek sem tam našli i bez pomocí ostatních, ovšem předcházely tomu dlouhé slovní přestřelky.

Spory se táhly několik dnů, dokud nenašli jiný spor, a ten předchozí nezůstal někde viset. Z malých hádek, staly se větší a tím byl větší i jejich chtíč nějak usadit toho druhého. A co si budeme povídat, baví-li se moudrý havran s důvtipným, né vždy se prostě najde společné řešení, to jen v případě, že jsou oba stejného názoru, avšak poté nikdy nedojde na hádku, že ano. Hádky byly, jelikož oba si mysleli, že to jejich řešení, je správné. Myslím, že můžeme být rádi, že se sešlo sedm havranů, sedm opravdových ctností. Jelikož jak jsme se přesvědčili, některé ctnosti bez ostatních by mohlo mít za následek, že se naše Sedmero rozpadne již v zárodku. Ač je moudrost a důvtip výbornými havraspárskými vlastnostmi, je důležité, aby mezi sebou našli rovnováhu. A tu našli díky rozhodnosti. Ale jaké by to bylo, kdyby se nenaučili skromnosti a pokoře. Jelikož i když by měli rozhodnost, bez skromnosti a pokory by se nikdy nenaučili chápat toho druhého a nikdy by nevěděli, jaké to je, respektovat názor toho druhého. Bez cílevědomosti by nedokázali dokončovat svoje geniální myšlenky, všechno by skončilo na pomačkaném pergamenu, a co si budeme povídat, my bychom byli o mnohé ochuzení! Jenže i pokud by byly tyto vlastnosti spolu, opět by jim do života přišel ten stereotyp, a hádky by se jim mohly opět vetřít do zobáků, naštěstí tu máme krásu. Krásou vnitřní ovlivňujeme mnohá rozhodnutí a tou venkovní, no myslím, že se stačí podívat na Vrana, jenž si u každého předmětu, který odráží jeho obraz, upravuje peří a vidíme, kolik úsměvu nám to přivodí.

Je těžké odhadnout, jak výměny názorů končívaly, ale podle mého tak, že se ti dva otočili k sobě zády, dupli si nožkou na znamení, že oni mají pravdu a každý se rozletěl jiným směrem. A do doby, než se k sobě zase dostali, byl klid. A ač se to nezdá, podle mě i ty hádky měly něco dobrého. Jelikož i hádky umí lidi sbližovat, a já bych řekla, že utužily i vztah Starouška a Corva. Ač se to po skončení hádek zdát nemuselo, s odstupem času je to právě naopak!

***