Hog z pohledu sedmáka
Riannon Evansova je tady na škole již sedmým hog rokem. Zjistila jsem, že se jí tady líbí. Obecně má přízvisko kočkodlak. Nosí kočičí masku a chová se jako kočka. V duši je však Zmijozelka. Riannon je v ročníku, ve kterém se dělají OVCE. Pokud vím, tak si Rinnon OVCE letos nepřihlásila.
Corvinus Declaratio: Jak se Ti líbí na Hogu?
Riannon Evansova: Jsem tu od roku 2004 a porad jsem tu, tak co myslíš? *vyplázne jazyk*
*
Corvinus Declaratio: Vypozorovala jsi za těch 7 školních hog let nějakou zásadní změnu?
Riannon Evansova: Vlastně dvě:
a) Tím, jak je tu víc lidí a mění se, se změnila atmosféra. Dřív to bylo takové komornější, teď už je to fakt velká škola. *usměje se*
b) Přibyla spousta věcí, Godrikův důl, Sklepení, Laboratoř a hromada dalších. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Byla jsi někdy na nějaké pozici v koleji?
Riannon Evansova: Ne, jen jsem na čas zastupovala kolejního pokladníka, když ho mudl povinosti zavály do mrazáku.
*
Corvinus Declaratio: Kolik školních trestů jsi dostala a za co?
Riannon Evansova: Kupodivu žádný. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: Proč jsi letos neskládala zkoušku OVCE, chystáš se na ni příští rok?
Riannon Evansova: Nechystám, chystám se být věčný student. *vyplázne jazyk*
*
Corvinus Declaratio: Jsi kočkodlak, mohla bys nám o sobě prozradit víc?
Riannon Evansova: Veškeré veřejné info je na mém infu. *vyplázne jazyk*
tzn.: Mňau, dovolte, abych se představila: Jsem kočkodlak. *usměje se* Zřejmě už jste o této skutečnosti něco na hradě zaslechli, ale předpokládám, že neznáte podrobnosti. No jo no, jsme trochu literárně zanedbaná rasa. *smutně vzdychne* Třeba to napravíme. *nadějně zavrtí hadím ocasem*
Jak vidíte, *ukazuje* mam, až na par výjimek, kočičí tělo, těmi výjimkami jsou lidské oči, hadí ocas a jedové zuby (ty jsou většinu času schované v tlamičce, pac jsou skládací, vytahuji je jen v případě akutního ohrožení života). *otevře tlamičku, aby si je obecenstvo mohlo náležitě prohlédnout* Hadi ocas je velice užitečný, páč tolik neklouže jako normální kočičí. *zavěsí se na lustr* Vidíte? *pustí se a přistane na stole*
My kočkodlaci nejsme jako vlkodlaci, nepromenujeme se do kočičí podoby, tedy víceméně kočičí podoby, vlivem lunárního ani jiného cyklu, nevznikáme kousnutím jiného kočkodlaka, nebo něco na ten způsob, ani v této podobě neztrácíme lidskou inteligenci, emoční cítěni a vůbec vše, co dělá člověka člověkem. Už se tak narodíme, podle všeho se jedná o dědičnou genetickou mutaci. *usměje se* Bohužel se tímto tématem dosud nikdo seriózně nezabýval. *zamračí se*
Nejpřirozeněji se cítíme právě v kočičí podobě (ehm, pro jednoduchost s dovolením zůstanu u poněkud nepřesného terminu: "kočičí podoba"), lidskou na sebe bereme jen, když není jiná možnost, třeba mezi mudly nebo, když je potřeba něco zařídit na ministerstvu kouzel, na Příčné a podobně. Na ostatní kouzelnickou společnost působíme většinou jako trochu divné kočičky. *usměje se* Ve škole se s žádnými problémy nesetkávám, kromě samozřejmého každoročního údivu nováčků. Ale rychle si zvyknou. *směje se* Občas se ve Velké síni i strhne "hádka" o to, kdo mě zrovna v tu chvíli bude drbat. *směje se*
To by byly v kostce základní informace.
*
Corvinus Declaratio: Jaký máš názor na jednotlivé koleje na hradě?
Riannon Evansova: Názor na koleje? Mam názor na lidi. Ale na koleje? To není k jídlu… *směje se* Ne, teď vážně, jsou úplně jiné, než jak je popsala Rowlingová. S jejím pojetím zásadně nesouhlasím.
*
Corvinus Declaratio: Co si myslíš o zdejších profesorech?
Riannon Evansova: Jak o kterých, že? *směje se* Ale madam draci (p. WildDragon) je naprosto bozi, například. *andílek*
*
Corvinus Declaratio: Jaké je Tvé oblíbené místo?
Riannon Evansova: Oblíbené místo je, prosím pěkně, zmijozelský lustr.
***
Riannon je velmi vzácná studentka. Rozhovor s ní přinesl mnoho nových poznatků mně, a tak doufám, že je přinese i Vám všem, co jste tento článek dočetli až sem. Děkuji za Vaši přízeň a těším se u dalších článků...
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno:
Sophi | 05. 08. 2012
Linn | 31. 07. 2012