Osobnost Hogwarts 2012 v plné kráse!
Slavnostní vyhlášení této ankety proběhlo 21.6.2012 v 19:00 hodin. A ti, jež ten den neměli čas, si mohli druhý den vše zjistit na hradní bráně, kde se objevila tato zpráva:
*
Jak už mnozí z vás vědí, Osobností Hogwarts 2012 se stala slečna Larrie Larstonová. Dlouholetá primuska Havraspáru, novopečená profesorka Nitročar a knihovnice. Slečna ve své práci nezná slovo průměrné, a už vůbec ne odbité, vše má vždy precizně promyšlené, své studenty zahlcuje příjemnými a zajímavými hodinami, úkoly a hodnocením. V knihovně chystá velkou revoluci a už nám krok po krůčku ukazuje, že to myslí vážně. Ale i přes toto pracovní nasazení si výhru zasloužila především svým vřelým vystupováním a přátelskostí. Však zajisté nemusím nikomu vysvětlovat, jaká slečna Larrie je.
Se slečnou jsem se sešla U Tří košťat a prožila s ní velmi příjemný večer. Vám nyní dovolím nakouknout pod pokličku našeho povídání, tak toho zvesela využijte a ponořte se do skvostné mysli naší Osobnosti Hogwarts 2012, Larrie Larstonové.
***
Corvinus Declaratio: Hned na začátku se v rychlosti ohlédneme do minulosti. Již párkrát jste se objevila v nominaci na OH v minulých ročnících, a to ještě jako studentka. Proč myslíte, že tomu tak bylo? A jaký to byl pro Vás tehdy pocit?
Larrie Larstonová: Nu, nemám pro to jeden abstraktní důvod, tak spíš to asi vezmu rok po roce. V roce 2008 to bylo nejspíš proto, že jsem začala být hodně aktivní v koleji. Nebyla jsem tehdy vybraná pohárem Sedmiboje a rozhodla jsem se založit první Sedmibojařský zpravodaj, takže jsem s lidmi docela komunikovala. A v koleji jsem hodně pořádala večírky a cpala se do zasedačky, tak to by asi mohly být důvody. A vlastně tenhle rok považuji za jeden z největších úspěchů v OH vůbec, protože jsem tehdy ještě neměla odznak a byla tam jako řadový student. Ono cokoliv dál - s odznakem nebo ve fialové - už je usnadněno těmihle faktory. *pousměje se* V roce 09 jsem tam tuším ani nebyla, protože jsem spala, i s odznakem, takže… *zakření se* V roce 2010 jsem se čerstvě vrátila od ledu a měla jsem hodně elánu, navíc jsem jakožto prefektka měla fůry času na žvatlání v kolejce a taky jsem byla v Sedmiboji. Loni jsem zas měla primuse a byla v TWT. Vždycky tam byly nějaké události, které mě více či méně uměle zviditelnily, a když je člověk na očích, vždycky je snazší dostat hlasy.
Nicméně pocit to byl vždycky hrozně hezký. OH beru jako něco, co člověk sám moc ovlivnit nemůže, co je hrozně neuchopitelné a musíte si to zasloužit jinak, než že "jedete na výhru", jako to je v mnohých jiných oceněních. Takže kdykoliv bylo moje jméno zmíněno, byla to pro mě obrovská čest a potěšení, samozřejmě. Úplně první rok mi teda málem vypadly bulvy, protože jsem svoje jméno pomalu neznala ani sama, natož aby ho znal někdo jiný. *směje se*
*
Corvinus Declaratio: *přikývne a usměje se* Rozumím. Když se vyhlásila anketa o osobnost Hogwarts tento rok, na co jste pomyslela? Začala jste hned spekulovat nad tím, komu dáte své hlasy anebo jste rovnou přemýšlela, kdo má letos největší šance na výhru či úplně o něčem jiném?
Larrie Larstonová: Chmchm, bylo toho asi více, na co jsem pomyslela, jen jedna věc asi ne. *zajiskří jí v očích* Úplně prvním impulzem bylo, že bych chtěla, aby to letos vyhrál sir Werewolf, protože bych mu to moc přála. A samozřejmě, mám hrozně ráda přemýšlení nad nominacemi OH, takže jsem hnedle začala uvažovat, kdo bude v mých nominacích. Já beru OH jako lidský odraz jakési abstraktní hradní duše, takže sice jednak vybírám podle instrukcí u nominací, a vybírám lidi, kterých si vážím, ale také mám tuhle "přidanou hodnotu". Nakonec se mi vyrýsovaly čtyři osobnosti, kterým jsem svůj hlas dala s velkou radostí. *usměje se* A jinak samozřejmě. Já jsem byla od začátku skálopevně přesvědčená, že svůj titul obhájí Mintaka, která je pro mě i dnes velkou hradní Osobností a jistě dlouhá léta bude.
*
Corvinus Declaratio: *usměje se a udělá si poznámky* A teď popravdě… *v očích se jí mihne jiskra* Uvědomila jste si své šance na výhru, či umístění? Nebo jste v něco takového alespoň doufala?
Larrie Larstonová: Myslíte jako před prvním kolem? Ale tak určitě, to bych lhala, kdybych nečekala vůbec žádnou šanci. Loni jsem po druhém kole byla druhá a letos jsem si byla vědoma té výhody čerstvě zfialovělé, která má zatím dostatek benjamínkovské páry. Zároveň jsem si však uvědomovala, že už jsem mimo kolej a moje největší podpora pramenila vždycky z Havraspáru. A samozřejmě neříkám, že bych ji teď neměla, naopak, modří jsou úžasní, jak mě pořád berou za svou, ale už jsem přeci jen mimo a mají mezi sebou jiná jména, která si zaslouží hlasy. A ty se nedají rozkouskovat do nekonečna. Takže jsem nějaká očekávání měla, ale byla tam spousta váhání. Stejně tak po vyhlášení prvního kola. Brala jsem druhé kolo střízlivě, protože v něm lidé hlasují už trochu podle jiných priorit než v kole prvním. A jak říkám, čekala jsem, že vyhraje Minti, takže pro mě bylo důvodem velikých oslav to kolo první a dál jsem spíš nějaká očekávání utlumovala. *pousměje se* A doufání ohledně Osobnosti Hogwarts mi přijde jako úplně špatný přístup. OH se vážně nedá nikterak ukočírovat, tohle je něco, kam "doufání" vůbec nepatří, může jedině ublížit. Buďto budete zaskočená a mít velikou radost, nebo jde prostě život dál. A už jen to, že doufáte... Mám ten dojem, že čím více člověk něco takového chce, tím menší má šanci, že to dostane. *pousměje se* Ale to je na dlouhé úvahy.
*
Corvinus Declaratio: *kývne* S tím doufáním máte zajisté pravdu, ono to platí o doufání všeobecně. *povzdychne s* Při vyhlašování jste zrovna přiseděla u OVCí a museli si Vás nechat zavolat. S jakými pocity jste do té Velké síně šla?
Larrie Larstonová: No... tak takový ten prvotní instinkt ještě ze studentských let byl "Merline, co jsi zase provedla, Larrie.". *rozesměje se* Pak mi došlo, že teď už bych snad nebyla předvolávaná do Síně, že jsem něco provedla. Svědomí mám ale pochopitelně čisté! *uculí se* Nu a jinak… Já jsem byla v ten moment hrozně zmatená, protože ten večer byl už v té chvíli hektický, měla jsem myšlenky všude možně, a do toho tohle, takže jsem byla celá rozevlátá. *ušklíbne se* Takže jsem spíš myslela, že prostě chybím na vyhlášení svého umístění, rozhodně ne na vyhlášení výhry, nad kterou fakt nebyl prostor ani myslet, navíc by mi to přišlo drzé. Když jsem vešla a Ansí zahulákala na celou síň svá slova o vítězi, tak mě málem kleplo. *kření se* A pak už to samozřejmě bylo hrozně prkenné, protože já se v takových situacích neumím chovat a nevím co říkat, takže jsem byla modře rudá až na zadku a moje mudlovské já se klepalo nad klávesnicí. Takže asi takové byly pocity, ehm.
*
Corvinus Declaratio: *usměje se* Každopádně Vám patří velká gratulace, za celou naši redakci. Vážně jste si to zasloužila. Jak dlouho vám trvalo uvěřit, že to není třeba jen sen? Vstřebávala jste tu informaci po částech anebo jste s ní byla hned smířená a jen jste se radovala?
Larrie Larstonová: Vstřebávám to ještě teď. *směje se* Já jsem hlavně v ten moment byla v předvečeru velké zkoušky v mudlovské škole, takže jsem ani nemohla dát velký prostor nějakému vstřebávání. Snažila jsem se hlavně se rychle uklidnit, oklepat se ze šoku a řekla jsem si, že vykulená si můžu dovolit být až druhý den odpoledne po té mudlovině. No, vykulená jsem asi zůstala i přes své poručení, protože ta zkouška byla katastrofa, ale to sem nepatří. *ušklíbne se* Nicméně teď, když mi chodí gratulace a když je to i na úvodce a když mi jedna dobrá duše připíchla do kamrlíku ten hogwartský řád, tak se vzdávám pokusů to pochopit a začínám to brát jako holý fakt. Oslava zatím nebyla, ale sir má brzy svátek, tak asi oslavy spojíme a uděláme si nějaké larrwolfí mecheche. *zazubí se* A já to třeba jednou poberu. Ale v tuhle chvíli jsem z toho vyděšená a hlavně si připadám hrozně maličká před předchozími osobnostmi. Takže úplně to přijmu a zvnitřním až ve chvíli, kdy budu mít sama pocit, že jsem udělala dost, abych si to zasloužila.
*
Corvinus Declaratio: Ach, typická Larstonovská skromnost. *směje se* Ještě mi dovolte zabloudit do trochu jiného soudku. Nyní ukončujete svůj první profesorský a knihovnický rok. Jak byste zhodnotila tu změnu, kdy jste odešla z koleje? Jak se Vám pracovalo se studenty? Je něco, co jste v tomto roce získala či ztratila?
Larrie Larstonová: Jej, to je 
hezký dotaz. Nu ztratila jsem rodinu, pochopitelně. Ten každodenní pobyt v kolejních zdech… Je to jedna z věcí, které zpětně dokážete ocenit tak, jak jste to nikdy nedovedli uvnitř. Píchám se hůlkou do čela za každý den, kdy jsem kolejnímu pobytu nemohla věnovat maximum, protože každá vteřina tam byla drahá. Strašně mi chybí mít kolem sebe hromadu modrých pižďuchů, kteří mě obveselili svými pakárnami a zahnali mudlí chmury, ať mi bylo jakkoli. Fakt to užívejte, dokud můžete. Dnes mám jiné zaháněče. Je to takové "dospěláčtější". Dnes si jdu pro zvednutí nálady přečíst nějaký pěkný úkol nebo si udělám tvořivou chvilku a vypiplám nějakou soutěž. Ale je to takové strašně poustevnické. Člověk je příšerně sám. A určitě, po letech vedení koleje, kdy máte zodpovědnost za spoustu mrňousků, je člověk rád, že je také chvíli zodpovědný jen sám za sebe. Ale to ho baví asi tak týden. Nu a pak je třeba zaplňovat díry. Z knihovny bych ráda udělala něco, co mi udělá nad havraspárskou dírou záplatu. Vyplnit to nejde, ale nějak to chladivě obložit a zalepit, to by šlo. Takže se těším na léto, protože se chystám, že z knihovny tedy konečně vyženu pavouky a pořádně tam vyvětrám! A výuka a soutěže mi zase nahrazují dlouhé dny havraspárské tvořivosti. V tomto směru se asi změnilo jen to, že svoje nápady nesdílím už jen s modrými, ale cpu to i jinak barevným. A určitě, profesořina má spoustu pozitiv, všude jsou plusy a mínusy. Ale tak nějak jsem si od zfialovění potvrdila, že jsem příšerně rodinně založený člověk a že mi prostě ty moje "havraspárské děti" chybí víc, než by mohla jakákoliv hmotná činnost tady na hradě. Ale život jde dál, musíme se soustředit na to pěkné, a i toho je ve fialové až až. Nelituji toho, že jsem do ní šla, je tu obrovské pole seberealizace a to nikdy není na škodu. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: *vhrnou se jí slzy do očí, a tak rychle zamžourá, aby to skryla* Chápu, ty prapodivné debaty a ještě prapodivnější modré duše jen tak něco nenahradí. *usměje se a zadívá se na slečnu, která pošilhává po hromádce netrpělivých úkolů, které jí do hostince přilétají z kabinetu* Vidím, že je asi čas, abych Vás propustila, slečno. *usměje se* Proto bych Vám na závěr moc poděkovala, že jste si našla čas na tento rozhovor, popřála mnoho štěstí v realizaci vašich plánů a hlavně, zase někdy musíte čapnout sira a zavítat mezi nás. *mrkne*
Larrie Larstonová: *dopije sklenku a usměje se na slečnu redaktorku* Já moc děkuji za moc milé popovídání! Jste příjemnou společnicí. *zazubí se a zvedne se k odchodu*
***
Takže už víte, jak se naše novopečená osobnost cítila, cítí a ještě chvíli cítit bude, protože je to prostě naše Larstonová, a ta už jiná nebude. Víme tedy, že se stala tím, kým se stala, ale nedalo mi to, a optala jsem se ještě pár lidí na to, proč si myslí, že se tak stalo.
***
Corvinus Declaratio: Proč si myslíte, že slečna Larrie Larstonová vyhrála letošní anketu o Osobnost Hogwarts?
John Werewolf: No, nejspíš to bude proto, že Larrie je opravdu velká osobnosti. To jsme mohli vidět už v době, kdy vedla Havraspár z pozice primuse a umisťovala se výše než většina profesorů na škole, kteří mají navíc každodenní kontakt s celou školou pomocí svých předmětů. Larrie je ke všem kamarádská, snaží se pomoct, kde jen může a kolikrát i tehdy, kdy to pro ni může skončit špatně a nebo jí to může ublížit. Přesto neodolá a nabídne svou pomocnou ruku. Letos její dominanci navíc podpořilo skvěle zvládnutý předmět Nitročar. Nemluvím do vzduchu, schválně se zkuste zeptat kteréhokoliv jejího studenta, potvrdí vám, že něco takového na Hog ještě nebylo. Larrie má navíc obrovský dar - i v době, kdy kritizuje něčí práci, tak si ten, jež je kritizovaný, přesto myslí, že je chválený. Skvěle to bylo vidět na Sedmiboji, kde její komentáře byly veřejností hodnoceny nejvíce kladně. A když se všechno tohleto dá dohromady, tak tu máte skvělý prototyp Osobnosti Hogwarts. Myslím, že v této soutěži Larrie rozhodně ještě neřekla poslední slovo. *usměje se*
*
Monny von Schatz: Kdybych se na věc 
měla dívat jejíma očima, tak proto, že měla letos „výhodnou pozici“, je čerstvě fialová, má lepší rozhled... bla bla bla. *zasměje se* Možná to k tomu také přispělo, ale podle mého názoru je to tím, že je skvělá osobnost, která je schopna se rozkrájet pro to, aby udělala něco pro ostatní. Rozkrájet jen obrazně, samozřejmě. Je ochotna se zastavit s každým, kdo má nějaký problém, vyslechnout, poradit a pokud je to potřeba, tak i osobně asistovat. Je takový maják, který dokáže navést loď tím správným směrem. Nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo by měl tak krásnou duši a přitom si o sobě myslel tak málo. Má báječné nápady a je natolik pracovitá, že je dokáže realizovat a vytvářet tak krásnější prostředí pro své okolí. Má báječný smysl pro humor, umí se zdravě naštvat a objektivně zkritizovat, pokud to prospěje dobré věci. Samozřejmě není dokonalá, to není nikdo z nás, ale její dobré stránky zdaleka předčí ty špatné. Znám jí už dlouho a jestli to tak můžu říct, do jisté míry přispěla k tomu, jaká jsem a za to jí obdivuji.
Takže ještě jednou Larrie gratuluji. Bylo to jen otázkou času. *usměje se*
*
James Watfar: Zřejmě to bude tím, že slečna Larrie osobností Hogwarts je. A ona se pravda občas schovat nedá, i na našem hradě. Myslím, že není moc lidí, kteří by si tento titul zasloužili stejně velkou měrou. Madam má kouzelné nadání dovést k velkolepému úspěchu prakticky všechno, kolem čeho projde. Taky trpí potřebou neustále něco dělat, takže takto projde okolo spousty věcí, které nám pak dělají hrad v mnoha směrech i smyslech slova hezčím. Málokdo jiný by pak navíc dokázal, tak jako ona, skloubit tyto vlastnosti s úspěchy ve všem, čeho se zúčastní a s oblibou u všech, které v zápalu hradních aktivit potká. Pro vítězství měla madam jednoduše zdaleka nejvíce předpokladů a hrad to nemohl přehlédnout.
*
Vicky Charmant: Slečnu Larrie si určitě 
všichni pamatují jako velice schopnou primusku Havraspáru. Troufám si tvrdit, že velká část hlasů pocházela právě z nitra modré koleje.
Do podvědomí většiny hradu se zapsala poté jako vítězka Sedmiboje a šampionka Turnaje tří škol. Její jméno vidíme víceméně všude *zasměje se* Navíc její sláva určitě stoupla po jejích úžasných počinech ve školní knihovně a mnozí z nás nedají dopustit ani na její skvělé soutěže. Její vítězství mě vlastně vůbec nepřekvapilo, moc jí to přeji, ačkoli přiznávám, že můj hlas patřil jedné ze tří studentek, které se do desítky probojovaly a jako barevné mají o dost těžší v anketě takového kalibru uspět.
*
Esperanza Milagrosa: Protože je madam Larr kamarádská, milá, skromná, je oblíbená, je nadšencem, je schopnou knihovnicí i profesorkou, její předmět je totiž opravdu propracovaný a báječný; protože má skvělé soutěže a u všeho, co vypíše, se najde její báječný komentář, který dokáže neskonale potěšit a navnadit; má hodně nápadů; je opravdu báječnou porotkyní sedmiboje, má moc kreativního ducha (viz její soutěže se svitky) a dokáže studenty prostě tak potěšit svým hodnocením, že je to opravdu chvályhodné.
*
Barbara Arianne Lecter: Asi proto, že to je osobnost. *směje se*
***
Je vidět, že slečna Larstonová má prostě svou zlatou modrou éru a všímá si toho mnoho lidí. Aby taky ne, je to prostě úžasná ženská se srdcem na pravém místě. A myslím, že už se všichni můžeme zase těšit, co se této osobě urodí v hlavě. Už nám ale může být jasné, že to bude něco fenomenálního!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 26. 6. 2012
