Pan Paštička má pré!
Pan Paštička je úspěšný podnikatel, a to hlavně nyní, v čase závěru školního roku. Je tomu tak každoročně, avšak tento rok jakoby obyvatele hradu postihla fotogintitída a dveře obchodu se netrhnou.
I já jsem nedávno navštívila pana Paštičku víckrát než za celou dobu své fotomodelní éry, a proto jsem se rozhodla při jedné návštěve nenechat se vyfotit, ale požádat o krátký rozhovor o nynějších dnech. Pan Paštička souhlasil, a tak jsem se vydala do Godrikova Dolu (ta cesta vozíkem by měla být zrušena!), a se svým brkem jsem zaťukala na čarokreslírnu pana Paštičky.
*
*
Corvinus Declaratio: Dobrý den, pane Paštičko. *rozhlédne se po známých prostorech* Děkuji, že jste odpověděl na mou sovu, a udělal si čas. Posledních pár dnů je Váš obchod velmi populární. Kdo bývá Vašimi návštěvníky?
Pan Paštička: Není zač. Nejčastěji to bývají obyvatele hradu, mladá dámo. Což je překvapivé, vzhledem k tomu, že sídlím tak daleko od školy, až v rodišti samotného Chlapce, který přežil. Toho jsem taky kdysi fotil, někde tu fotku mám. To jistě dokazuje kvalitu fotografií, a jistou tradici. Kdyby někdo nevěděl, Godrikův důl, vedle salónu madam Niam. *zářivě se usměje nad nenápadnou reklamou* Tahle dáma je též okouzlující. Její návrhy se na mých fotkách vyjímají skvěle. Ehm, ale k věci, že? K nám chodí různí lidé i nelidé. Například jsem tu teď viděl pobíhat soba se vzteklinou, jeleny, nebo nějakou kočkodlanku, či co to bylo. Ještě aby tu tak za chvíli létal batman. *otře si nervózně čelo* Nevím, nevím, jak bych ho fotil. Za posledních pár dnů mi největší tržbu udělali studenti té modré koleje, takový jinotajové povětšinou. Jednou přišli všichni ve stejných vlasech. Ta fotka pak hrozně ztrácí na kvalitě! Nebo když mají přes půlku fotky havrana na kolečkách. Opravdu jako děti!
***
(skupinka se stejnými vlasy)
***
Corvinus Declaratio: *zašklebí se při zmínce o havranech na kolečkách a stejných účesech* Máte takto plno vždy na závěr roku?
Pan Paštička: Ale ano. Spoustu závěrečných večírků, oslav ovcí. Tento rok byl maličko důležitější. Krom spoustu odovcovaných, ech, při dráze fotografa ovce nepotřebujete, taky prý odstoupili nějací dva významní profesoři. To víte, já se v dění tam nahoře neorientuju, ale takový významní lidé by měli odcházet časteji. Docela to vynáší. Každý se s nimi chce fotit, jednou, dvakrát.*nevinně mrkne* Pak tam byla spousta skupinek. Hlavně těch modrých, jak jsem už říkal. Dokonce se tam fotil nějaký kluk s takovou korunkou, sem si tak říkal, kam ten svět spěje.
***
(pán s korunkou)
***
Corvinus Declaratio: Ehm, ti dva byli Larrie a John a oni… ale to je asi jedno. *protočí oči a nasadí výraz „kuk na miminko“* Jak se Vám fotí? Nemá takový frmol vliv na kvalitu fotek?
Pan Paštička: Ale slečno! Slyšela jste, že by Paštičkova čarokreslírna někdy ubírala na kvalitě fotek? Taková nestydatá myšlenka. Samozřejmě, že ne. Za co si klient zaplatí, to má. Takový frmol, jak tomu říkáte, já těmhle novým výrazům nerozumím, jen přispívá k živosti čarokreslírny a fotky se daří lépe.
*
Corvinus Declaratio: *pomyslí na černé pozadí, které tam je, když to nepotřebuje, ale mlčí* Živost čarokreslírny? Já vždy myslela, že jde o krásu modelů.
Pan Paštička: A teď si naivně myslíte, že řeknu, jak jsou dnešní studenti krásní. Tak to ale vůbec není. Za všechnu tu krásu na fotkách se stará naše zařízení a prostory, které pro vás vytvoříme. Za těch 5 srpců pro vás vytváříme hotové divy. Kdybyste se viděli, jak se na těch fotkách někdy tváříte. *zavrtí hlavou*
*
Corvinus Declaratio: Není-li to tajné, co děláte s výdělkem, když Vám obchody tak jdou?
Pan Paštička: Tajné rozhodně ne, trochu drzé ano. Ale aby se o mně netvrdilo, že jsem morous… většina srpců jde na mé soukromé jídelní konto. Ono takové focení vyčerpává, a jídlo je potřeba. Něco jde i na vylepšování fotointeriéru. Pečovat o takové knihy, s kterými se fotíte, to není levná záležitost! Vždyť vy ani nevíte, co to v pozadí máte za skvosty. *zamračí se* Naprostý nezájem. Nezájem.
***
(havran v knihovně? vážně?!)
***
Corvinus Declaratio: *chvíli si nervózně upravuje účes, o kterém si myslela, že je super, a pak pokračuje* Za dva dny u Vás bylo vytvořeno 16 fotek. *přemýšlí, jak podat otázku, aby nezněla neomaleně* Neuvažujete o důchodu?
Pan Paštička: Ale no tak. Vidíte snad známky stáří? *trošku škrobeně si pohladí pleš* Nejbližších pár let vás tu jistě budu strašit se svým sýýýr, a se svou protézou.
***
Poděkovala jsem, a vyrazila zpět na hrad, celá uklidněná tím, že zde pan Paštička ještě chvíli bude. I když představa ošklivých lidí a hezkých fotek by nás strašit měla.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno:
Lilien | 31. 07. 2012
Eli | 31. 07. 2012
Lilien | 31. 07. 2012
Justin | 31. 07. 2012
James | 31. 07. 2012